Pedagogika I/7

1. Pedagogika I/7 Učení Obsah tématu: Učení a jeho nutné předpoklady a podmínky. Vnější a vnitřní motivace. Učební styly. Studenti se speciálními vzdělávacími potřebami a jejich integrace. Výkon a úspěch. Sociální aspekty vzdělávání.

2. Typy učení Učení = osvojování znalostí a intelektových dovedností (včetně složitých dovedností jako je řešení problémů) senzorimotorických dovedností sociálních dovedností • Poznatkům a intelektovým činnostem: kognitivní učení (pojmové učení) • smyslově pohybovým (senzomotorickým) činnostem: senzorimotorické učení • sociálním činnostem: sociální učení (učení sociální percepci, komunikaci a interakci; „učení žít mezi lidmi“)

3. Učení Formální – plánované (záměrné, cílené), rámci formálního vzdělávacího systému, výsledkem je získání vyššího stupně vzdělání Neformální – rovněž plánované, nevede ale k získání vyššího stupně vzdělání (zpravidla v rámci programů poskytovaných různými vzdělávacími institucemi – komerčními, neziskovými, ale i „rejstříkovými“ školami) Informálníučení - v rámci aktivit každodenního života; může a nemusí být záměrné, velká část informálního učení probíhá spontánně po celý život, ani si často neuvědomujeme, že se učíme • Spontánní (bezděčné) • Záměrné = celoživotní učení

4. ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA  • Odhaduje se, že až 80% poznatků si člověk osvojuje mimo školu

5. Podmínky učení:vnitřní, vnější Efektivita učení závisí na jejich vzájemné interakci

6. Vnitřní podmínky učení • vnitřní motivace - proč se učím, k čemu mi to je? • předchozí znalosti a dovednosti • pozornost – dokážu se soustředit? • paměť - kolik si toho zapamatuji? • inteligence - jak hluboko proniknu do probírané látky, jak jí rozumím? • osobnostní vlastnosti (zejména volní) • kompetence k učení – umím se učit? • styl učení – např. globální či analytický?, impulzívní či reflexívní?

7. Vnější podmínky učení Prostředí - kde se učím? – rodinné, školní… • fyzické vlastnosti prostředí, • klima – v rodině – ve škole: klima školy, klima třídy Pedagogické podmínky - učitel a jím používané metody Doba a čas - kdy se učím a kolik na to mám času? Vnější faktory motivace

8. Kužel učení(zdroj: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/; obrázek: http://ouspechu.blog.cz/1108/kuzel-uceni) • Někdy také nazýván Kužel zkušenosti, Daleův kužel. • Autor: americký učitel a profesor pedagogiky Edgar Dale (1900-1985). • Kužel učení zachycuje, jaký je vztah mezi metodou vyučování/učení a efektivitou vyučování/učení. Podle tohoto modelu je efektivita učení nejvyšší ve chvíli, kdy je spojena s reálnými situacemi, s reálnými zážitky žáků (dno kužele). Postupně směrem vzhůru se díky použité metodě učení z člověka pouhý pozorovatel reality. Na špici kužele pak jsou metody, které pracují již jen se symboly, které realitu představují. • Tento princip se zdůrazňuje například v zážitkové pedagogice (viz dále vsuvka) nebo v konstruktivistickém přístupu ke vzdělávání (viz dále vsuvka)..

9. ale. http://ouspechu.blog.cz/1108/kuzel-uceni

10. Vsuvka:Konstruktivistická pedagogika • Vychází z Piagetovy genetické epistemologie a z kognitivní psychologie. • V didaktice matematiky a fyziky se z ní hodně vychází. • Učení/vyučování staví na žákových zkušenostech, znalostech, prekonceptech (vytvářejících relativně ucelené kognitivní struktury). • Učící se subjekt aktivně poznává (objevuje), zapojuje (asimiluje) aktivně získané poznatky do svých kognitivních struktur, resp. přetváří (akomoduje) tyto své kognitivní struktury tak, aby s novými poznatky vytvořily smysluplný celek. • Velký význam má badatelská (heuristická) metoda vyučování.

11. Vsuvka:Zážitková pedagogika • je pedagogický směr, který klade důraz na aktivitu žáků a staví výchovné procesy především na jejich vlastním prožitku a jeho následném vytěžení pro osobnostní růst. • Hlavním principem zážitkové pedagogiky je využití zážitku ze hry k předem stanoveným pedagogickým cílům. • Spojení dvou zdánlivě protichůdných aspektů hry (hraní si) a výchovy (cíleného rozvoje a vzdělávání) je podstatou metody zážitkové pedagogiky.

12. Učit je nutné se naučit:Kompetence k učení rámcový vzdělávací program pro gymnázia Žák • své učení a pracovní činnost si sám plánuje a organizuje, využívá je jako prostředku pro seberealizaci a osobní rozvoj; • efektivně využívá různé strategie učení k získání a zpracování poznatků a informací, hledá a rozvíjí účinné postupy ve svém učení, reflektuje proces vlastního učení a myšlení; • kriticky přistupuje ke zdrojům informací, informace tvořivě zpracovává a využívá při svém studiu a praxi; • kriticky hodnotí pokrok při dosahování cílů svého učení a práce, přijímá ocenění, radu i kritiku ze strany druhých, z vlastních úspěchů i chyb čerpá poučení pro další práci.

13. Motivace a učení Motivace = souhrn vnějších a vnitřních faktorů, které Aktivují jednání Zaměřují je určitým směrem Udržují ho v chodu a řídí jeho průběh Navozují hodnocení vlastního jednání a jeho výsledků

14. Vnitřní zdroje motivace žáka k učení(jsou založeny na vnitřních potřebách) • Poznávací potřeby (zvídavost – spontánní snaha zkoumat, objevovat; zájem) • Potřeba seberealizace (potřeba činnosti, propojení jejích výsledků na současné problémy a aspirace a na budoucí perspektivu žáka) • Potřeba uznání (potřeba prožít úspěch, pochvalu, uznání, dosáhnout dobrých výsledků a vyhnout se neúspěchu) • Sociální potřeby (potřeba sociálního začlenění – sounáležitosti, potřeba vyniknout – soutěživost,…)

15. Vnější zdroje motivace žáka k učení (vnější podněty, incentivy) • Výkonová motivace – úspěch ve škole = odměna (dobrá známka, pochvala, …), neúspěch = negativní „odměna“ (špatná známka, trest, pokárání, …) • Ale!: motivaci žáka k učení hubí systematické selhávání; každý potřebuje zážitek úspěchu pro udržení své motivace. Učitel by měl příležitosti k poskytnutí takového zážitku u slabších žáků vyhledávat, i když jejich základem může být nižší úroveň výkonu ve srovnání s lepšími žáky

16. 10 zákonů motivace(volně podle: D. Fontana, Psychologie ve školní praxi, 2003) • Kdo chce motivovat, musí být sám motivován • Motivace znamená: a) vytýčit cíl, b) ukázat, jak cíle dosáhnout • Úspěch motivuje • Uznání motivuje • Motivace je nikdy nekončící proces • Vlastní účast (činnost) motivuje • Každý pokrok musí být zřetelně viditelný • Výzva k akci motivuje jen tehdy, je-li možno vítězit • Ztotožnění se se skupinou motivuje • Kritizuje se věc, chválí se člověk

17. Největší nepřátelé učení ve škole • Strach - učení se za současného prožívání zvýšené psychické tenze, úzkosti, strachu z chyby, z kritiky a ze záporného hodnocení výsledku učení (anxiózní typ učení); v mírné podobě sice může strach výkon žáka momentálně zvýšit, dlouhodobě ale působí negativně, navíc je míra toho, co je mírný strach, velmi individuální; silnější strach výkon snižuje a působí dlouhodobě demotivačně • Nuda – protipól zájmu; je sycená jednotvárností vyučovacích hodin, neporozuměním učivu, subjektivně vnímanou malou nebo žádnou smysluplností učiva • Negativní postoj k předmětu učení (postoj k fyzice? postoj k matematice?) • Časový stres (přeplněné vzdělávací programy, špatná organizace učební doby,…)

18. Zájem žáků o matematiku (mezinárodní výzkum OECD/PISA 2003; zdroj: www.uiv.cz)

19. Kognitivní (učební) styly Kognitivní styl: charakteristický způsob, jímž probíhají u jedince kognitivní procesy (vnímání, zapamatovávání, myšlení, představivost) Učební styl jedince je do velké míry založen na jeho kognitivním stylu, má ale navíc složku afektivní a senzorimotorickou; nicméně kognitivní složka je v učebním stylu velmi výrazná, budeme proto obě kategorie ztotožňovat (s vědomím výše zmíněné větší strukturovanosti učebního stylu oproti kognitivnímu): kognitivně učební styl

20. Dimenze kognitivně učebního stylu Analytický Reflexivní Sukcesivní Konvergentní Netolerantní Tendence k obezřetnosti Představivostní (vizuální, názorný) Globální ↔ Impulzívní ↔ Simultánní ↔ Divergentní ↔ Tolerantní k nejistotě ↔ Tendence k riskování ↔ Verbální ↔

21. Specifické poruchy učení Projevují se odchylkami (oslabením) ve vnímání, tvoření pojmů, řeči, paměti a v kontrole pozornosti a motoriky • Dyslexie (porucha čtení) • Dysgrafie (porucha psaní) • Dysortografie (porucha pravopisu) • Dyskalkulie (porucha počítání) • Dyspraxie (porucha motorických funkcí; „syndrom nešikovného dítěte“) • Poruchy chování a pozornosti (hyperaktivita, syndrom AHDH (= Attention Deficit HyperactivityDisorders, někdy označovaný jako LMD =lehká mozková dysfunkce)

22. Příčiny specifických poruch učení? • Řada teorií: spíše se ví, čím SPU způsobeny nejsou, než čím způsobeny jsou. • Nejsou způsobeny poruchami vývoje. • Nejsou způsobeny zdravotním postižením. • Nesouvisejí s inteligencí. • Nesouvisejí s množstvím intelektových podnětů v prostředí rodiny, ale určitý vliv může mít nepříznivé emocionální klima v rodině a vztah rodičů ke škole. • Předpokládá se, že jsou způsobeny mj. odchylkami v organizaci mozkové činnosti. • Tyto odchylky mohou mít genetický původ (dědičný sklon). • Mohou pravděpodobně vznikat i poruchami a onemocněním v prenatálním, perinatálním a postnatálním období (infekční onemocnění, kojenecká žloutenka, kouření a alkoholismus matky!) nebo z neznámých příčin.

23. Náprava specifických poruch učení • Neexistuje univerzálně účinná metoda nápravy; specifická náprava (reedukace) za použití speciálně pedagogických metod na základě odborné diagnózy. • Důležitá je pravidelnost reedukace. • Velký význam má spolupráce rodiny a školy.

24. Integrace žáků se specifickými poruchami učení (SPU) a chování (SPCH) • Žák může být integrován pouze na základě odborného posudku z pedagogicko-psychologické poradny (PPP). • O vyšetřeni v PPP žádají zákonní zástupci dítěte, případně ve spolupráci se školou. • Zprávu z vyšetření vydá PPP pouze zákonnému zástupci žáka. Ten by měl co nejdříve informovat výchovného poradce školy nebo třídního učitele, aby pedagogové mohli se žákem pracovat podle doporučeni PPP. • Má-li žák posudek k integraci, je mu vypracován individuální vzdělávací plán (IVP). Integrace žáka je platná po dobu jednoho roku, poté následuje kontrolní vyšetření. • IVP se s každým školním rokem vypracovává opakovaně s přihlédnutím k případným změnám v individuálním přístupu k žákovi. Vypracovaný IVP je předložen k nahlédnutí rodičům, ti ho společně se žákem podepíší. Dále IVP podepisuje ředitel školy, výchovný poradce a učitel zodpovědný za výuku daného předmětu. Má ho k dispozici také PPP. • Integrovaní žáci se vzdělávají podle učebního plánu v běžných třídách a je k nim přistupováno na základě IVP. Integrovaný žák je hodnocen s výrazným přihlédnutím ke své poruše.

25. Výhody a nevýhody integrace ve srovnání se vzděláváním žáků s SPU (a SPCH) ve specializovaných třídách Výhody: • příprava na dospělý život v běžném prostředí • kvalitnější vzdělávání v důsledku vyšších nároků v běžném prostředí • společné dospívání vrstevníků • efektivní využívání zdrojů (speciální pedagogové a další odborníci, speciální pomůcky) • rozvoj vztahů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami s ostatními vrstevníky  • snazší přijímání rozdílů • práce v týmu (učitelé běžné školy, speciální pedagogové, rodiče, případně asistent) • individuální přístup • větší zapojení rodičů Ale: • integrace není pouhé umístění žáka se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP) do běžné třídy, bez podpory a služeb, které žák potřebuje, aby se mohl úspěšně učit • neznamená vzdát se speciálních metod výuky, které žák potřebuje pro vzdělání • nefunguje, když od učitele očekáváme, že bude žáka se SVP i ostatní žáky třídy učit kvalitně bez potřebné metodické podpory • nefunguje, když chceme, aby se všichni žáci učili tytéž věci, ve stejnou dobu a stejným způsobem

26. Přehled uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky

27. Specifické poruchy učení a ostatní (SPUO) • Skupina 1: navýšení čas. limitu o 25 %; kompenzační pomůcky (žáci pracují se zkušební dokumentací bez úprav • Skupina 2: navýšení čas. limitu o 50 %; formální úpravy zkušební dokumentace; případně obsahové úpravy, možnost zápisu řešení přímo do testového sešitu; kompenzační pomůcky • Skupina 3: navýšení čas. limitu o 100 %; ostatní uzpůsobení stejná jako u skupiny 2 + asistence (netýká se žáků se SPU)