Rozhodování v Evropské unii

1. Rozhodování v Evropské unii Robert Zbíral EU pro „přírodovědce“ 7. března 2011

2. Úvodní poznámky • každá mezinárodní organizace má vlastní instituce • dva možné přístupy • mezivládní model • instituce jen vyjadřují zájmy států • jednomyslnost, často nestálé zastoupení • příklad OSN • nadnárodní model • instituce mohou jednat i proti státům • většinové hlasování, ustálené zastoupení • EU kombinací obou variant

3. Zásady pro rozhodování v EU • EU je uskupením států a občanů (dvojí legitimita) • fungování EU založeno na zásadě zastupitelské demokracie • „ Každý občan má právo podílet se na demokratickém životě Unie. Rozhodnutí jsou přijímána co nejotevřeněji a co nejblíže občanům.“ • institucionální rámec EU • „ Unie má institucionální rámec, jehož cílem je podporovat její hodnoty, sledovat její cíle, sloužit jejím zájmům, zájmům jejích občanů a zájmům členských států, jakož i zajišťovat soudržnost, účinnost a kontinuitu jejích politik a činností.“ • neuplatňuje se dělba moci, ale institucionální rovnováha • jednání pouze v rámci jim svěřených pravomocí • zásada loajální spolupráce

4. Rada Evropské unie • také nazývána Rada nebo Rada ministrů • mezivládní instituce: zastupuje zájmy členských států • hlavní úkoly • schvalování legislativy • projednávání aktuálních problémů v EU • výběr členů mnoha jiných institucí EU • členy ministři vlád států- nestálá instituce • setkávání podle zaměření ministrů) • celkem devět konfigurací (např. zahraniční věci, konkurenceschopnost) • sídlem Brusel, Lucemburk

5. Rada Evropské unie • vnitřní složení • nejvyšší úroveň: setkání ministrů • střední úroveň: Výbor stálých zástupců • tvoří velvyslanci zemí při EU • nejnižší úroveň: pracovní skupiny • členy úředníci členských zemí • sekretariát (cca 2000 úředníků- podpora) • způsob rozhodování • určeno otázkou, o které se rozhoduje • jednomyslnost: kde je nejvíce zasažena suverenita států (zahraniční politika, daně atd.) • kvalifikovaná většina: v současnosti převládá • nadnárodní prvek: možnost přehlasování • do roku 2014 podle přiděleného počtu hlasů (255 hlasů z 345), poté 55 % států s 65 % obyvatel EU • praxe: snaha se dohodnout a najít kompromis • není to o snaze převálcovat ostatní • nikdy se nic hlasováním neodmítne (raději jednání dále nebo stáhnutí) • socializace zástupců vlád (přizpůsobení se) • proč nejsou poražení: logrolling, přijmutí ústupků (stín hlasování), tvorba balíčků atd.

6. Rozdělení hlasů při QMV (

7. Hlasování proti návrhu dle států

8. Předsednictví v Radě • mění se mezi státy po šesti měsících • formální vedení Rady • svolává setkání • částečně ovlivňuje řešenou agendu • hledá kompromis mezi státy: neutrální mediátor • vede příslušné schůze- vždy představitel daného státu v příslušném tělese • nemá nějaké zvláštní pravomoci- spíše administrativní funkce • po Lisabonské smlouvě důležitost klesá (stálí předsedové)

9. Evropská rada • také označována jako summity EU • mezivládní instituce: zastupuje zájmy států • členy hlavy států a vlád zemí, předseda Komise a stálý předseda ER • hlavně premiéři, jen u Francie a Kypru prezidenti • setkání zpravidla 4krát ročně • možnost ad-hoc setkání • většinou setkání čtvrtek-pátek • nejdůležitější událost v „životě“ EU • hlavní úkoly • rozhodování o strategickém směřování EU (impulsy pro integraci) • schvalování klíčových rozhodnutí (rozšíření, finanční perspektiva, zahraniční záležitosti atd.) • nepřijímá ale legislativní akty • vedení: stálý předseda volený státy na 2,5 roku • podobná role jako předsednictví v Radě • Herman van Rompuy (Belgie) • způsob rozhodování • většinou konsenzem

10. Evropská rada

11. Evropská komise • nadnárodní instituce: zastupuje zájmy celé EU • přirovnávána k „vládě EU“, sídlem Brusel • složení • kolegium komisařů- 27 (jeden z každého státu) • vybírají státy, potvrzuje Evropský parlament- funkční období pět let • po zvolení nezávislost na státech • v čele předseda • první mezi rovnými, ale stále silnější pozice • od 2004 JoséBarroso (2009 znovu) • vnitřní členění Komise • každý komisař má svůj rezort • rozsáhlá administrativa (cca 30 tisíc lidí) • děleno do generálních ředitelství • rozhodování kolegia • prostou většinou, ale nehlasuje se • většina rozhodnutí přijímána mimo setkání kolegia (písemný postup, delegace)

12. Evropská komise: funkce • navrhování legislativy • Komise jako „motor EU“ • nikdo jiný nesmí akty navrhovat (neplatí pro zahraniční záležitosti) • impulsy: vnější situace, zájmové skupiny, ostatní instituce atd. (málokrát jakoby sama od sebe) • delegovaná legislativa • reakce na každodenní události (potřeba flexibility)- pravomoc dána jinou legislativou • členské státy dohlížejí pomocí zvláštních výborů (komitologie) • kontrolní funkce • „strážce práva EU“ • kontrola, zda členské státy dodržují právo EU (např. implementace práva) • možnost podat žalobu u Soudního dvora a navrhnout sankce • dohled na dodržováním hospodářské soutěže • výkonné pravomoci • zodpovědnost za plnění rozpočtu EU • spravování strukturálních fondů • praxe: hodně záleží na schopnostech předsedy, role ostatních institucí a podpora členských zemí • obecně s časem spíše pokles vlivu Komise

13. Evropský parlament • nadnárodní instituce: zastupuje zájmy občanů EU • jediný přímo volený orgán EU (od r. 1979) • volební období pět let • jednotné volby (červen), ale volí se po státech • problém: malá účast, volby druhého řádu, hovoří se o vnitrostátních tématech • složení: 751 poslanců, každý stát má určitý počet poslanců (degresivní proporcionalita) • vnitřní organizace • poslanci se sdružují do politických skupin podle svých zájmů • nejsilnější křesťanští demokraté (EPP) a sociální demokraté (S&D) • poměrně velká soudržnost skupin, společný program • funkce předsedy EP (JerzyBuzek) spíše formální, řídí hlavně samy politické skupiny • dělení poslanců do výborů dle zaměření • součástí i pomocný aparát (cca 3000 osob) • sídlo: Brusel (výbor), Štrasburk (plénum), Lucemburk (sekretariát) • nepohodlné a drahé, ale plyne ze smlouvy a Francie nechce změnit • rozhodování • různé druhy většin (obyčejně prostá) • jediná instituce s reálným střetem zájmů, ale často dohoda mezi skupinami a tlak na ostatní instituce (zvláště Radu)

14. Evropský parlament: funkce • od počátků integrace neustálé posilování • posun od konzultační funkce k skutečnému podílu na schvalování legislativy • blíží se pozici parlamentů v členských zemích • legislativní pravomoc • projednává a schvaluje legislativu • nyní již ve většině záležitostí stejná pozice s Radou • několik čtení, nutné se vzájemně domluvit • u vybraných otázek vyjádření souhlasu/nesouhlasu (nelze měnit text) či pouze poradní funkce • rozpočet: schvaluje s Radou, ale slabší pozice (nemá dohled nad příjmy) • kontrolní pravomoc • především vůči Komisi • musí souhlasit při uvedené do funkce • možnost odvolat (nikdy se nestalo), interpelace, písemné otázky • méně vůči Radě a Evropské radě • konflikt legitimity, zástupci těchto institucí odpovědní parlamentům členských států

15. Složení Evropského parlamentu

16. Institucionální rámec- shrnutí

17. „Brusel“ shora

18. Ostatní instituce EU • Soudní dvůr EU • viz přednáška dr. Stehlíka • Evropská centrální banka • přednáška o měnové unii • Výbor regionů • členy zástupci samosprávy z členských zemí • poradní funkce • Evropský hospodářský a sociální výbor • členy zástupci zájmových skupin (firmy, odbory atd.) • poradní funkce • Účetní dvůr • členy jeden zástupce za každý stát • kontroluje správnost hospodaření EU • evropské agentury • cca dvě desítky subjektů vykonávajících nezávisle činnost v určité oblasti (např. Úřad pro harmonizaci ve vnitřních trhu a registrace ochranných známek)

19. Příjímání legislativy v EU (příklad LIFE+) • finanční nástroj EU pro podporu ochrany životního prostředí • vždy rozplánováno na víceleté finanční období • nutné přijmout legislativu upravující fungování fondu na léta 2007-2013 • příprava návrhu (Komise) • odpovědné GŘ pro životní prostředí • široké konzultace se zájmovými skupinami, státy i EP • návrh schválen na jednání kolegia (říjen 2004), zasláno Radě a EP • Evropský parlament • jedná Výbor pro životní prostředí, přidělen zpravodaj • upravuje návrh a schvaluje ho v prvním čtení (červenec 2005) • Rada • o návrhu jedná pracovní skupina, několikrát na programu v Coreperu a Radě (ministerská úroveň) • v červnu 2006 schválena tzv. společná pozice (podoba návrhu podle názoru Rady v prvním čtení) • verze Rady a EP rozdílné • EP: chce více prostředků do fondu, rozdělování prostředků má dělat Komise • Rada: méně peněz, 80 % prostředků pod kontrolou členských států • EP výrazně mění společnou pozici Rady, ta nesouhlasí, tedy druhé čtení končí neúspěšně (říjen 2006) • dohodovací řízení • nutnost se domluvit- společné jednání obou institucí, dosažen kompromis (více peněz, 78 % prostředků členské státy) • verze z dohodovacího výboru poté lehce schválena oběma institucemi (květen 2007) • předpis zveřejněn v úředním věstníku

20. Příjímání legislativy v EU (příklad LIFE+) • historie návrhu v systému Prelex a ukázky dokumentů institucí: http://ec.europa.eu/prelex/detail_dossier_real.cfm?CL=cs&DosId=191760