Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080

1. Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnostCZ.1.07/2.2.00/28.0080 Moderní právní pozitivismus

2. Ryzí nauka právní (normativní teorie) • Vznikla ve dvacátých letech 20. století • Za jejího zakladatele jsou považováni Hans Kelsen (škola vídeňská) a František Weyr (brněnská normativní teorie) • Oba právní vědci si vytýčili úkol vybudovat skutečnou teorii práva (právní vědu) se svou vlastní normativní metodou • V meziválečném období byla tato teorie rozvíjena především ve Vídni, tzv. vídeňskou školou, vedenou Hansem Kelsenem (sem patřili např. A. Merkl, A. Verdross, F. Kaufmann a F. Schreier). • Dalším centrem ryzí nauky právní bylo Brno, kde se její příznivci shromažďovali kolem Františka Weyra (např. A. Sedláček nebo A. Procházka, částečně byl s touto teorií spřízněn i Karel Engliš).

3. Znaky normativní teorie • Východisko tvoří transcendentální (kritická) filozofie Immanuela Kanta - kantovská myšlenka dualismu přírody a mravnosti • Ostré oddělení sfér Sein a Sollen • Rozlišování mezi kognitivní a volitivní sférou • Antiideologická tendence a akcentace hodnotového relativismu • Požadavek ryzosti(čistoty) metody právní vědy • Kritické stanovisko k ostatním směrům v právním myšlení

4. Hans KELSEN (1881 - 1973) • Rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec • Narodil se v Praze, v německy mluvící židovské rodině, ale brzy se přestěhoval do Vídně, kde získal právní vzdělání. • Po první světové válce se stal profesorem ústavního práva. Podílel se na tvorbě ústavy Rakouska, která platí dodnes a stal se přísedícím ústavního soudu. • Po roce 1930 musel opustit z politických důvodů Rakousko a jeho působištěm se stal Kolín nad Rýnem, dále působil v Ženevě a v letech 1936-1938 také na německé právnické fakultě v Praze. • V roce 1940 opustil Evropu a po krátkém působení na Harvardu se stal profesorem na Universitě v Berkeley v Kalifornii, kde působil až do své smrti.

5. Kelsen – vymezení práva • Kelsen podává výklad svého učení v práci Ryzí nauka právní • Definuje právo v jeho nejobecnějším smyslu jako „specifickou techniku společenské organizace“ • Kelsen zdůrazňuje funkci práva a ta může být univerzálně platná • Právo lze definovat jako donucující řád lidského chování

6. Kelsen – právní norma • Konstitutivním prvkem právního systému jako donucujícího společenského řádu je norma, která stanoví, že něco má být v daném právním řádu • Právní řád je systém právních norem • Určitá množina norem tvoří systém, jestliže jejich platnost lze převést na jedinou normu jako konečný důvod platnosti - Grundnorm (základní norma)

7. Kelsen a teorie práva • Kelsen ostře vystupoval proti dosavadní právní teorii (jak se vyvinula v 19. století). • Vytýkal jí míšení práva s mimoprávními jevy (morálka, náboženství, sociologie) a prosazoval přísně juristický přístup k právu. • Odmítal také tzv. dualismy v právu (tedy rozlišování objektivního a subjektivního práva, veřejného a soukromého práva, atp.).

8. Kelsen a státověda • V ústavním právu se Kelsen pokládá za tvůrce evropského modelu ústavního soudu jako nejvyššího ochránce demokracie. • Tento model, odlišný od ústavního soudnictví v USA, převzala řada dalších zemí (od roku 1921 i Česká republika).

9. František Weyr (1879 – 1951) • Narodil se ve Vídni, vystudoval práva v Praze. Roku 1912 se habilitoval na pražské právnické fakultě, vyučoval rakouské ústavní a správní právo na pražské technice, v roce 1919 byl jmenován řádným profesorem na české technice v Brně. • Byl členem Revolučního národního shromáždění, jako člen ústavního výboru se podílel na tvorbě nové ústavy po roce 1918. • Patřil k zakladatelům Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, byl jejím prvním děkanem, v roce 1923–1924 byl rektorem MU • Mezi jeho nejdůležitější práce patří Základy filosofie právní (1920), Soustava československého práva státního (1924), Teorie práva (1936), Československé ústavní právo (1937).

10. Herbert L. A. HART (1907 – 1992) • Jeden z nejvlivnějších právních teoretiků 20. století, profesor právní filozofie v Oxfordu • Je pokračovatelem analytického právního pozitivismu založeného Austinem a Benthamem • Jeho nejdůležitější prací je dílo Pojem práva (The Concept of Law) z roku 1961

11. Minimální obsah přirozeného práva v právu pozitivním • Bez jistého obsahu nemohou právo a morálka podporovat minimální účel, který lidé mají ve svém společenství, jímž je přežití. • Obsahy právních a morálních pravidel se vztahují k následujícím přirozeným danostem: • Lidská zranitelnost • Přibližná rovnost • Omezený altruismus • Omezené zdroje • Omezené porozumění a síla vůle

12. Hartovo chápání práva • Hartovo chápání práva vychází z odmítnutí představy Austina o suverénovi • Hart tvrdí, že obsahem práva nejsou pouze příkazy zaštítěné hrozbou sankce • Primární pravidla jsou pravidla, která lidem ukládají povinnosti • Sekundární pravidla jsou pravidla, která přenášejí na individua veřejnou nebo soukromou moc - pravidla změny,pravidla rozhodování,pravidla uznání

13. Separace práva a morálky • Debata Hart v. Devlin • Doporučení, aby homosexuální aktivity dospělých v soukromí již nebyly nadále posuzovány jako trestní delikty • Základní premisy Hartovy koncepce separace práva a morálky jsou: • porušení nějakého standardu konání není dostatečnou podmínkou pro uplatnění trestu • nemorální jevy není možné řešit právem • morálku společnosti není možné prosazovat státním donucením

14. Právní institucionalismus I. • Toto speciální učení teorie pozitivního práva se zabývá otázkou vztahu norem (normativních souborů) a institucí • Vytvořili jej nezávisle na sobě profesor právní filozofie v rakouském Štýrském Hradci Ota Weinberger (1919 – 2009) a skotský profesor práva Neil MacCormick (1941 – 2009)

15. Právní institucionalismus II. • Právo chápe jako systém praktických informací určujících strukturu a chování státu a jeho zařízení. • Platnost právního řádu je dána tím, že příslušný systém norem fakticky determinuje organizaci a fungování právních institucí. • Poznávání práva je tedy pochopením smyslu právních norem a poznáním jejich institucionalizované funkce.

16. Právní institucionalismus III. • Právní institucionalismus je druh právního logicismu - studuje strukturu právních norem a jejich dynamiku. • Na rozdíl od ryzí nauky právní rozlišuje různé typy právních pravidel (normy chování/právní zásady, normy chování/normy zmocňovací, atd.) • Právní dynamiku chápe jako souhru norem a skutečností (zejména právních aktů).

17. Právní institucionalismus IV. • Jde o učení pozitivistické, které však uznává racionální právně politickou analýzu. • Teorii spravedlnosti nechápe jako politický program, nýbrž jako kritické zkoumání na základě ideálů solidárnosti, rovnosti a svobody. • Je třeba rozlišit typy rovnosti a svobody a rozhodnout se pro vyvážený systém rovnosti a svobod s ohledem na jejich sociální efekt.