Občanský zákoník –zákon č.89/2012 Sb.

1. Občanský zákoník –zákon č.89/2012 Sb. Členění občanského zákoníku Odlišení soukromého práva od práva veřejného Zaměření na vysvětlení termínu soukromé právo Hlavní zásady soukromého práva Ochrana soukromých práv

3. Členění občanského zákoníku • Občanský zákoník je nejrozsáhlejší zákon v českém právním řádu. • Obsahuje 3081 paragrafů rozvržených do pěti částí, rozdělených na hlavy. • Každá hlava je složena z dílů a většina dílů je ještě rozčleněna do oddílů. • Některé z nich jsou tak velké, že mají několik pododdílů. • Tímto novým občanským zákoníkem se řídí všechny soukromoprávní vztahy osob fyzických i právnických, neupravují-li je zvláštní zákony. • Tento zákon nabývá účinnosti dne 1.1. 2014 • Pořadí a velikost částí: • I. Obecná část ( § č.1 až § č.654) • II. Rodinné právo • (§ č.655 až § č. 975) • III. Absolutní majetková práva • (§ č.976 až § č.1720) • IV. Relativní majetková práva • (§ č.1721 až § č. 3014) • V. Ustanovení společná, přechodná a závěrečná • (§ č.3015 až § č.3081)

4. Odlišení soukromého práva od veřejného • Soukromé právo – upravuje vzájemná práva a povinnosti osob. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. • V soukromém právu jsou právní vztahy založeny na rovnosti zúčastněných stran, kde žádná ze stran nemá vyšší právní postavení( např. uzavření kupní smlouvy o koupi automobilu). • Oproti tomu ve veřejném právu jedna ze stran vystupuje jako nadřízený nositel moci. Zjednodušeně, o veřejné právo se jedná tehdy, když je jeden ze subjektů orgán veřejné moci. Nejedná se tedy o rovné postavení účastníků (např. soud udělí obžalovanému trest obecně prospěšných prací v délce trvání 100 hodin). • Někdy může být stát v rovném postavení s občanem. Například stát kupuje od občana pozemek na výstavbu dálnice. • Nový občanský zákoník se podrobně zabývá soukromým právem. Sloučením velkého množství dosavadních soukromoprávních předpisů do tohoto jediného Občanského zákoníku velmi zvětšuje odvětví občanského práva. Přecházejí do něj dosud samostatná odvětví práva rodinného i obchodního. • Uvádí mimo jiné naše občanské právo do souladu se směrnicemi Evropské unie.

5. Hlavní zásady soukromého práva Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. • V soukromém právu, nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona. Zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti • Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že • každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, • rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, • nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, • daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny, • vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a • nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží.

6. Doplňující ujednání týkající se soukromého práva • Paragraf 4, 5, 6, 7, a 8 nového občanského zákoníku říká – shrnutí: • Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. • Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslušník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, že je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním a stavem spojena. Jedná –li bez této odborné péče, jde to k jeho tíži. • Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. • Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. • Má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře. • Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

7. Ochrana soukromých práv • Každý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, může se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud. • Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. • Svépomoc – každý si může přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě. Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li však svépomoc jen k zajištění práva, které by jinak bylo zmařeno, musí se ten,kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslušný orgán veřejné moci.

8. Použitá literatura • Občanský zákoník – Zákon č.89/2012 Sb.,účinnost od 1.1.2014 • Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)., účinnost od 1.1.2014 • Ryska Radovan a Puškinová Monika – Právo pro střední školy – Eduko 2013 nakladatelství, s.r.o.,Tušimická 509/10,184 00 Praha 8, počet stran 88, vydání osmé, v nakladatelství EDUKO druhé, aktualizované a doplněné. Obchodní číslo 40113