Témata přednášky

1. Témata přednášky • Vyučování SH ve školní tělesné výchově • Přístupy k vyučování • Možné problémy při výuce • Možnosti stanovení úrovně vybraných dovedností ve sportovních hrách pro jejich následnou kultivaci

2. Vyučování sportovních her ve školní tělesné výchově ?

3. Kritická analýza různých přístupů k vyučování může být vhodným východiskem k uplatněním pozitivních trendů ve školní Tv Předkládané hodnocení sledovalo tyto aspekty vyučování: • Uspořádání obsahu programu (učiva) SH • Způsoby realizace programu SH

4. Uspořádání obsahu programu (učiva) SH - Struktura programu na makro- i mikroúrovni a v časové horizontální a vertikální dimenzi

5. Způsoby realizace programu SH Procesuální stránka činnosti učitele zahrnující uspořádání a rozvíjení učebních podmínek, didaktickou interakci učitele a vyučovací styly

6. Koncepce vyučovánílze tedy rozdělit do skupin: • Nestrukturované vyučování • Technické přístupy • Integrované přístupy (zahrnující přístupy s postupnou integrací motorických a kognit. komponent HV, kognitivně orientované přístupy

7. Náš obecný cíl Přispět k vytváření pozitivního vztahu k pohybové aktivitě tak, aby jedinec byl získán pro pravidelnou pohybovou aktivitu po celý život s uvažovanými konsekvencemi zdravotní prevence a aktivního, zdravého životního stylu.

8. Co se na školách objevuje… • Všeobecně známá oblíbenost SH • Přesvědčení, že Tv by měla být založena na činnostech oblíbených či „přijatelných“. • Zkušenost však ukazuje, že sama realizace SH v Tv neznamená požadované efekty!

9. „poisonous pedagogy“ Škodlivé až otravné působení Tv

10. Vysoká popularita SH u většiny školní mládeže Podmínky pro efektivní pohybové učení V čem je problém? Prožitek? Ano, ale přílišný důraz na prožitek je na škodu růstu výkonu SH "posvátná kráva a Achillova pata" vyučovacích programů

11. Základní východiska pro vyučování SH v současné školní Tv Dosažení obecného cíle může být podpořeno: • pozitivními prožitky a sociální zkušeností, • vývojově přiměřeným rozvojem pohybových kompetencí (psychomotorických dovedností), • a osvojováním kognitivních dovedností a poznatků.

12. „Jde o vytváření vhodných učebních podmínek pro přiměřený rozvoj pohybových kompetencí a kognitivních dovedností, které by byly zasazeny do příznivého sociálně psychologického klimatu a podmiňovaly by kladné doprovodné pocity. Tato činnost může za určitých podmínek stimulovat aerobní zdatnost“.

13. Vzdělávací cíl aplikace programu SH Je osvojování herního výkonu zahrnující porozumění podstatě SH a přiměřený rozvoj pohybových kompetencí, podmiňující účast na výkonu družstva v utkání.

14. Východiska • Pojetí sportovně herního učiva a vyučovací strategie učitele při vytváření učebních situací • Teoretické a didaktické pojetí HV • Kognitivní výkonové funkce určující psychickou regulaci pohybového jednání (psychické determinanty)

15. Analýza různých přístupů k vyučování SH - Při vědomí vzájemného prolínání se a podmiňování

16. Nestrukturované vyučování SH • SH učivo se nečlení do menších celků. • Obsahem vyučovacích jednotek je výhradně utkání bez herního nácviku. • Převládá metodické kritérium „v celku“. • Učitel – organizuje utkání, pozoruje a hodnotí jejich výkon, někdy toto přenese i na žáky samotné. • Údajně podněcuje samostatnost, pozitivní prožitky. • Didaktický styl s autonomním rozhodováním žáků o učivu. • Z hlediska učebních efektů není při trvalé aplikaci dostatečně efektivní.

17. Z hlediska učebních efektů není při trvalé aplikaci dostatečně efektivní. • Samotná realizace sice může stimulovat učení. • Poznatky z tréninkového prostředí – samotné opakování komplex. nestrukturovaného výkonu není nejefektivnější. • Pokus – omyl - zbytečně mnoho energie a praxe. • Frekvence podnětů k učení je příliš rozptýlená, nahodilá a nízká. • Efekty zkušenostního učení (vlastní praxe bez instrukcí a bez vytváření specifických učebních podmínek) – bez ohledu na správnost potlačení x preferování určitého jednání. • Méně nebo vůbec strukturované vyučování je vhodnější ve vyšším věku u pohybově zkušenějších. Jinak není jeho efekt jednoznačně přínosný.

18. Technický přístup k vyučování SH • Dominance osvojování izolovaných herních dovedností (zbavení herně situačního kontextu). • Převládá metodické kritérium „po částech“. • Vychází z názoru, že je nutné upřednostnit individuální HČ pro vytvoření dovednostních předpokladů pro účast žáka na utkání. • Je vytvářena iluze, že účast v utkání je podmíněna technikou zvládnutí HČ. • Vzdělávací cíl je redukován na osvojení HČ.

19. Záporné momenty technického přístupu k vyučování SH • Aplikovaná průpravná cvičení jsou „velmi vzdálená“ od proměnlivosti utkání – pozor na ztrátu zájmu o hru. • Transfer do utkání je velmi limitován. Mnozí nedokáží použít v PC naučenou dovednost v utkání. Učitel: • snadno pozorovatelné změny v provedení HČ, snadné dovednostní testy, • jednoduchá organizace při nácviku, činnost prováděna podle předpisu, • činnost žáků je snadno kontrolovatelná, neuvědomuje si její podmíněnost psychickou komponentou, • nedostatečné znalosti učitele o činnostně-situační struktuře SH, procesuálních otázek vyučování SH, • podceňování kognitivní komponenty žáků a jejich schopnosti strategicky uvažovat.

20. Integrované přístupy k vyučování SH • Jsou založeny na rychlejším rozvinutí HČ a HS, • na postupném přechodu od přednostního učení herních dovedností v méně proměnlivých podmínkách k praxi s variabilnějšími podmínkami, která zahrnuje také osvojování taktické stránky individuálních činností při řešení herních úkolů, obsažených v herních situacích.

21. Patří sem…. • Přístup založený na postupné integraci kognitivní a pohybové komponenty herního výkonu • Kognitivně orientované přístupy: • Přístup založený na alosterickém modelu učení • Přístup založený na porozumění SH

22. Přístup založený na postupné integraci kognitivní a pohybové komponenty herního výkonu • Vychází ze základního osvojování herních dovedností, navazuje na osvojování herních dovedností v proměnlivých podmínkách průpravných her a/nebo, a připojuje se učení základním taktikám.

23. Jednotlivé herní dovednosti. Spojování dvou a více dovedností do sekvencí. Počáteční útočné a obranné strategie. Utkání podle pravidel, týmová strategie se specializovanými hráčskými rolemi. Základní dovednosti (vedení míče, odebírání, střelba) jako příprava pro průpravnou hru/utkání 1:1 Dovednosti (přihrávání) a taktiky vycházející z utkání týmů s dvěma až pěti hráči Příklady

24. Přístup založený na porozumění SH („taktický“) • Přivádí nás k problému strukturálního a časového uspořádání osvojování motorické a kognitivní komponenty herních dovedností. • Nadřazuje porozumění základním principům SH a rozvoj taktického vědomí (tactical awareness) rozvoji techniky HČ. • Vyučování pro porozumění SH

25. Rysy aplikace taktického přístupu • Pochopení podstaty SH • Vytvoření představ o určité obecné taktice učitelem vybrané a uplatnitelné v širším okruhu situací – získání taktického povědomí. • U organizuje PH nebo HC pro prezentaci vybraného taktického problému (HÚ), který je typický pro úsek utkání. • Rozhodování a) „Co dělat“ a b) „Jak to udělat?“ – objevování taktických principů pro herní jednání • U organizuje PH a HC pro osvojování taktik, PC pro osvojování dovedností. • Začleňování psychomotorických dispozic v PH – utkání.

26. Stále se opakuje na vyšší úrovni… 1 2 6 Utkání Pochopení podstaty SH Herní výkon Žák/hráč Taktické povědomí 5 3 Rozhodování na základě Otázek Co dělat? Jak to dělat? Osvojování Herních dovedností 4

27. Přístup založený na alosterickém modelu učení • Je postaven na neustálém řešení předem stanovených problémů a v nacházení jejich řešení, která se následně uplatňují prakticky. • Žáci vstupují do vyučování již s určitými představami, které navenek dokládají svým herním projevem • Důležitou součástí se stává vzájemné pozorování tohoto dovednostního výkonu (přímo nebo videozáznamem), analýza herního výkonu, opětovné formulování problému a určení odpovědi.

28. Alosterický model učení SH Analýza herního projevu Představa Odpověď Problém P2 P1 Transformace představy Reformulace problému

29. Možné nedostatky • Možná inklinace k teoretickému učení na rozdíl od praktické pohybové realizace, • Možné vyšší nároky na časové, materiální a prostorové podmínky. • POZOR! Oba kognitivně orientované přístupy vyžadují použití didaktických stylů ležících za kognitivním prahem:styly založené na řízeném a samostatném objevování

30. Přednosti obou kognitivních přístupů • Utkání a průpravné hry jsou hlavní formou zdokonalení HV. • V průběhu vyučování je zřetelnější vazba učebních činností na HV v utkání. K učení dochází po pochopení podstaty herního jednání. • Jsou zvýrazněny kognitivní aspekty vyučování, podmínky pro učení se vytváří podněcováním přetváření představ o předkládaných činnostech. • Umožňuje se postupná individualizace přístupu k žákům. • Podněty, samostatnost, motivace hledat vlastní řešení.

31. Odkazy • DOBRÝ, L., SEMIGINOVSKÝ, B. Sportovní hry. Výkon a trénink. Praha : Olympia, 1988. 197s. • PSOTTA, Rudolf, VELENSKÝ, Michael. Vyučování sportovních her ve školní tělesné výchově: hodnocení různých přístupů. Česká kinantropologie, 2001, roč. 5, č. 1, s.75-87. ISSN 1211-9261. • BLÁHA, L. Tchoukball (skriptum). Ústí nad Labem : PF UJEP, 2001, 116s. ISBN 80-7044-385-5.