Pozitivní hodnocení druhých

1. Pozitivní hodnocení druhých Děti se stávají takovými, za jaké je považujeme…

2. Pozitivní hodnocení druhých • Pozitivní hodnocení druhých je umění. • Bez sebeúcty není pozitivní hodnocení druhých. • Pokud nemáme dostatečně vysokou sebeúctu, je málo pravděpodobné, že budeme schopni objektivně a bezelstně kohokoliv pozitivně hodnotit...

3. Virginia Satirová • Lidé jsou od podstaty dobří. Na to, aby se spojili a ocenili svou vlastní hodnotu, musí nalézt svůj vnitřní poklad. • Přijetí a ocenění našich minulých krůčků kupředu zvyšuje naši schopnost zvládat přítomnost. • Je důležité rozlišovat mezi rolí a definicí člověka („Kdo jste?“ – „Jsem učitel.“ „Učím.“) • Bez rozlišování riskujeme, že jedinečnost a osobitost jednotlivých lidí přehlédneme.

4. Virginia Satirová • Role – nálepky – mají tendenci zastírat osobnost a zdůrazňovat na místo ní právě roli. • Role se stává identitou a individualita chřadne. • Většina lidí byla vychována k tomu, aby s realitou, vlastní cenou a komunikací zacházela pomocí obviňování, usmiřování, rušení a superracionality.

5. Virginia Satirová • Neschopnost vnímat a přijmout stejnou hodnotu všech lidských bytostí je největší překážkou osobního, meziosobního a mezinárodního míru. • Všichni máme kapacitu k celistvosti. • Všechny lidské bytosti jsou rovnocenné.

6. Virginia Satirová • Lidé vyrůstají a čelí mnoha vnějším očekáváním, tím co je považováno za standard. Často dostáváme poselství, že s námi není něco v pořádku, že neodpovídáme představě druhých. Proto soudíme, že ostatní lidé jsou pravděpodobně lepší než my. Naše následné přizpůsobení se a uposlechnutí má na smysl pro sebe sama ochromující efekt.

7. Pozitivnost u lidí • Každý člověk je pozitivní hodnotou. • Problémy při posuzování lidí vyplývají z jejich porovnáváním s ideálním modelem. • Negativní faktor na člověku považujeme za podstatný. • Pokud se vše daří, nepovažujeme za potřebné vyjádřit pochvalu. • Každý člověk má ve svém nitru hluboce zapsán projekt touhy po štěstí.

8. Pozitivnost u lidí • Lidé „nemají chyby“. Chyba znamená nedostatek něčeho, co se může vyrovnat nějakým kladem. Nedostatek něčeho pozitivního znamená, že toto pozitivní patří k jeho podstatě.

9. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Aby názor člověka na sebe sama mohl být pozitivní, musí ho získat v období dětství od svých vychovatelů. Proto je důležité hodnotit dítě pozitivně. • To platí do jisté míry i u dospělých. • Ke svému rozvoji a spokojenému životu potřebuje člověk, aby ho jiní akceptovali nebo uznávali.

10. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Vztahovost, vzájemná závislost: Jsme, žijeme, existujeme natolik, nakolik žijeme mezi ostatními, ve společnosti. Naše identita se potvrzuje ve vzájemných vztazích. • Špatné nebo dobré prožívání situace se promítá i na vnímání druhého. • Neexistuje reálná hranice mezi naším způsobem hodnocení sebe sama a naším způsobem hodnocení světa. V každém okamžiku probíhá hodnocení společné.

11. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Každý má možnost stát se iniciátorem změny. • Kladné hodnocení činnosti a chování druhých lidí je příležitostí pomáhat druhému, akceptovat jej. • Pokud je vztah vzájemný, vede k jednotě lidí.

12. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Lidé s nedostatečným sebeoceněním špatně navazují kontakty, útočí na jiné, mají podrážděné požadavky a protichůdné názory. Tím zakrývají své nedostatky. • Zamezit negativním projevům lze soustavným poukazováním na pozitivní prvky jejich chování. • Dívat se „novýma očima“.

13. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Důraz na pozitivní aspekty je základem všech mezilidských vztahů. • Negativní aspekty jen v mimořádných případech, aby nedošlo k „ochraně sebeúcty“ nebo narušení „imaginárního vztahu“. • Pozor na „divokou upřímnost“ – místo otevřenosti se může jednat o neuvědomělé potřeby při navazování kontaktů.

14. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Zásady pozitivnosti: • Pozitivně hodnotit druhého a jeho chování. • Ve vztazích přisuzovat jiným osobám pozitivní schopnosti a možné nebo pravděpodobné chování vůči jiným osobám. • Pozitivně hodnotit obsah a průběh komunikace se zvláštním důrazem na naslouchání druhému.

15. Pozitivnost v mezilidských vztazích • Aby naše hodnocení bylo upřímné a mělo váhu, měli bychom si všímat toho, co se shoduje se skutečností. • Objektivní poznání druhého je výsledkem dlouhodobého úsilí. • Ke správnému vnímání druhého je třeba být: tolerantní, tvůrčí, nezávislý na druhých, mírný ve výrazech.

16. Evaluace vztahu • Projevovat sympatii a lásku • Projevovat úctu a obdiv • Poskytovat pomoc • Vycházet vstříc • Vyslovovat uznání a chválit • Prokazovat ohleduplnost • Být k druhým pozorný • Věnovat druhému čas

17. Evaluace vztahu • Povzbuzovat druhého • Projevovat souhlas • Projevovat přátelství • Starat se o blaho druhého • Umožňovat druhému něco • Odpouštět, promíjet

18. Pochvala • Prostředek zpevňování chování. • Nejúčinnější povzbuzovací prostředek. • Neexistuje člověk (dítě), kterého bychom nemohli za něco pochválit. • Pozitivně hodnotit můžeme každého člověka, pokud ho ale nepřijmeme i s jeho zápory, naše pochvala bude pokrytecká. • Pochvala je motivací ke změně, trest motivuje jen v době, kdy přímo působí (hrozí).

19. Pochvala • Funkce pochvaly u dospělých: • Zlepšuje vzájemné vztahy • Zlepšuje celkový vztah člověka • Pochvala by měla být: • Pravdivá • Přiměřená • Upřímná • Pochvala je odměnou i chválícího (reciprocita)

20. Pozitivní hodnocení druhých a etika • Jsme zodpovědní za to, že nezraňujeme, ale podporujeme zdravé sebehodnocení druhých. • Soustavné ponižování, podceňování a vyjadřování názorů odsuzujících osobu, a nejen konkrétní chování, je druhem morální vraždy.

21. Pozitivní hodnocení druhých a etika • Když napomáháme sebeoceňování druhých, vyjadřujeme pozitivní očekávání a vzbuzujeme důvěru rozhodujícím způsobem, pozitivně ovlivňujeme zdravý morální a osobnostní vývoj dítěte a mladého člověka a má to pozitivní vliv i na dospělé.

22. Pozitivní hodnocení druhých a etika • Pozitivní hodnocení druhých je významným prvkem duševní hygieny. Vyúsťuje do pocitu vděčnosti a je jedním z klíčových momentů vývoje pozitivní osobnosti. • S pozitivním hodnocením druhých souvisí pozitivní hodnocení přírody, vděčnost a starost o přírodní a kulturní prostředí.

23. Chyby při hodnocení a vnímání druhých • Základní atribuční chyba • Autoprojekce • Haló efekt • Deformace způsobená profesionálním zaměřením • Souvislost vnímání s vlastní hierarchií hodnot • Předsudky • Stereotypizace a analogizace

24. Chyby při hodnocení a vnímání druhých • Tradice • Figura a pozadí • Akutní psychický stav pozorovatele

25. Didaktické poznámky • Začínáme jednoduššími aktivitami a postupně zařazujeme aktivity těžší na pochopení a osvojení. • Cíl: • Pozitivně hodnotit druhé v běžných podmínkách • Pozitivně hodnotit druhé ve ztížených podmínkách • Pozitivní hodnocení situací a událostí

26. Literatura • Etická výchova, Roberto Roche Olivar • Metodický materiál k predmetu Etická výchova, Ladislav Lencz – Oľga Križová • Model růstu – Za hranice rodinné terapie, Virginia Satirová, J. Banmen, J. Greberová, M. Gomoriová