1 / 31

Globální problémy Země

Globální problémy Země. EV - 5. kapitola. Globální problémy - ohrožení postihující celý lidský druh, Zemi a její přírodu, - důsledek kumulativního nebo synergického spolupůsobení lokálních nebo regionálních vlivů. Příčiny:

elmer
Download Presentation

Globální problémy Země

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Globální problémy Země EV - 5. kapitola

  2. Globální problémy - ohrožení postihující celý lidský druh, Zemi a její přírodu, - důsledek kumulativního nebo synergického spolupůsobení lokálních nebo regionálních vlivů. Příčiny: faktory přírodní(výbuch sopky, změna klimatu, změna slunečního záření, zemětřesení) n. f.antropogenní (hl. posledních 300 let). Řešení: pouze lokální n. regionální prostředky. Snaha o řešení – 2 systémová nebezpečí: Centralismus - autoritativní státní, bloková nebo i světová globální vláda Sociální inženýrství – nelze předvídat potřeby budoucích generací ani plánovat a nařizovat způsoby jejich uskutečnění, nutno ponechat jim veškeré možnosti uspokojit své potřeby tak, jak samy nejlépe dovedou, rozumným současným hospodařením

  3. Klíčové globální problémy: ohrožení míru a zbrojení populační exploze, hlad stárnutí populace zdravotní stav obyvatel zemí třetího světa a vyspělých zemí bohatství a chudoba ekologická krize, poškozování biosféry narušení klimatu využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady lidská sídla Ostatní globální problémy: nejsou bezprostřední hrozbou (= je čas a šance se na ně připravit), ale brzy by mohly být; lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence problém informací problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí využití oceánů, moří a Antarktidy institucionální uspořádání nový mezinárodní hospodářský řád využití vesmíru zaměstnanost, volný čas biologická revoluce planetární vědomí

  4. Ohrožení míru a zbrojení „klasické“ válečné konflikty výdaje na zbrojení – 1985: každých 20 minut = celoroční výdaje na práci UNEP (Program OSN pro ŽP), obchod se zbraněmi – více než 300 mld. USD, 75% do rozvojových zemí - rostoucí kriminalita:rozvojové země – souvislost s chudobou, vyspělé země – odcizení člověka ve společnosti, ztráta/zmatení hodnotových orientací (20. století: relativizace morálky, chybí absolutní hodnoty - dobro, zlo, vědění, …) - terorismus – ohrožuje fungování státních orgánů a institucí - drogy - diktatury, rasismus - pohrdání lidskými právy, násilí na jednotlivcích n. skupinách - náboženskýfundamentalismus– pod rouškou boje za nezávislost, svobodu, pravou víru Populační exploze, hlad Populační exploze – exponenciální růst počtu obyvatel, nebezpečí vyčerpání zdrojů planety. Malthus (1824) – jestliže člověk nezabrzdí svou reprodukci, přemnoží se a uplatní se vnější zábrany – hlad a válka. Přelidnění – roste stres a vnitrodruhová agresivita. Různé hypotézy, kolik lidí může planeta uživit(nejen holé přežití, ale i rozvoj fyzických, duševních a duchovních schopností). Rozvojové země, chudší oblasti – více dětí (péče o rodiče, levná pracovní síla, tradice, problematické plánované rodičovství, sterilizace, potraty). Teoretické řešení – trvale udržitelný rozvoj a přijatelné materiální zajištění Rozvinuté země – exponenciální křivka růstu populace se láme při ročním HDP asi 1000 USD/obyvatele – sociální zajištění pro staré lidi, gramotnost, méně dětí – slušné materiální zajištění a vzdělání, širší zájmy – nejen práce a děti, není nutno využívat dětskou pracovní sílu, lepší zdravotní péče, hygiena a výživa - není třeba mít více dětí, stabilizace populace.

  5. Potravinový problém Nedostatek potravy - miliarda lidí podvýživa(Afrika – jediný kontinent, který od r. 1970 neprodukuje dostatek potravin pro svou výživu) X nadměrná spotřeba potravin - asi 500 milionů lidí přebytek potravy(Evropa, Severní Amerika, Austrálie aj.),nevhodná skladba, nadváha(„bída dobře živených“ – nemoci nervové, trávicí a cévní soustavy, cukrovka atd.) Ztráty zemědělské produkce – vyspělé země více než ¼ úrody, rozvojové ještě více. Zelená revoluce – produkce obilovin, nové odrůdy, pesticidy, hnojiva, zavlažování. ALE potenciální nebezpečí – nové odrůdy extrémně závislé na počasí, pesticidy, vyřazení místních odrůd adaptovaných na podnebí, potíže s fungováním institucí (skladování, ošetření, marketing, distribuce…). Polarizace: chudí rolníci x bohatí farmáři, bankroty, v řadě zemínutná i pozemková reforma. Limity – rozšiřování pouští, nedostatek vody pro zavlažování, změna klimatu, eroze půdy aj. Možnosti řešení: Zvýšení produktivity,obdělání nové půdy, nové odrůdy (genové banky - problém „zmrazení“ evoluce, organismus přestává být součástí prostředí a dále se nemůže vyvíjet, plodiny x škůdci, ztráta odolnosti)!!!, nové zemědělské postupy, nahrazení chovu zvířat pěstováním plodin (snížení energetické náročnosti min.o 80%), plodiny - i textilní a průmyslové materiály, energetické plodiny – významný obnovitelný zdroj energie, větší využití moří a oceánů a ostatních vodních ploch (plankton, řasy, rybolov…)

  6. Stárnutí populace Rozvojové země - „mladá“ populace(vysoký podíl obyvatel do 14 let – hl. Afrika, Oceánie, střední Amerika, jz. Asie – 40-52%, = počet obyvatel nadále poroste). Nízký podíl lidí nad 64 let (do 5%), vysoký podíl mladí/staří (až 49).Nízká střední délka života (kolem 40 let, Afrika - kvůli epidemii AIDS se může výrazně snížit).Vysoká kojenecká úmrtnost(nad 80-100‰). Rozvinuté země - „stará“ populace(Evropa – podíl lidí do 14 let 20%, Nepál – 3%, Japonsko – 17%, potíže s ekonomickým zajištěním obyvatel v postproduktivním věku). Vysoký podíl populace nad 64 let – Evropa (cca 20%), Japonsko (19%), Austrálie, Nový Zéland (16%). Nízký podíl mladí/staří, nejnižší – rozvinuté země, Japonsko a Nepál (pod 2). Vysoká střední délka života(75 let a více).Nízká kojenecká úmrtnost(pod 10 ‰).

  7. Zdravotní stav obyvatelstva Rozvojové země – zdravotní problémy z chudoby a absence sociálního zajištění, vysoká dětská úmrtnost, epidemie - hygiena (přístup k čisté vodě, sanitární zařízení), nedbalost či neznalost základních pravidel při manipulaci s chemickými látkami (smrt, otravy) Vyspělé země – nejsou epidemie (mor, cholera, malárie..), zdravotní problémy ze stylu života (nemoci oběhového systému, nádorová onemocnění, psychický stres, alergie…) Devastace ŽP – smog… Nehody (včetně autonehod), pracovní úrazy. Jedy – drogy, alkohol, kouření. „Časované bomby“ – skladování nebezpečných chemických látek a odpadů (radioaktivní…) AIDS – střední Afrika, USA, jv. Asie…

  8. Bohatství a chudoba (bohatý sever, chudý jih) Chudé země – rozvojové, ale i tam obrovské rozdíly (mají x nemají nerostné suroviny a fosilní paliva). Země bohaté na nerostné suroviny – větš. neochota zajistit důstojné podmínky nemajetným a výrazněji pomoci sousedům, často chybí životaschopný politický a hospodářský systém, dostatek vzdělaných, korupce, byrokracie, protekce…Velká zátěž = zadluženost (poskytnuté prostředky promrhány, neschopnost splácet půjčky, ani úroky). Nebezpečí - orientace na 1 plodinu či surovinu určenou na export(pokles ceny = chybí finance).Odpouštění části dluhu - ostatní povzbuzováni k podobnému jednání. Obyvatelstvo – někdy emigrace, migrační vlny, problémy s imigranty. Vyspělé země - v 70. letech závazek poskytovat 0,7% ze svého HDP na rozvojovou pomoc. Bohaté země – lidé „na dně“ (pod hranicí chudoby, postižení, jazyková bariéra…) „Být nežádoucí“ – od narození v bídě, nemilován a nevítán na světě – problém morálně závažný, i když skrytý

  9. Ekologická krize, poškozování biosféry Ekologická krize – kolik zbývá času k dosažení prahových hodnot, po nichž následuje zhroucení velkých systémů biosféry. Ekosystémy schopny tlumit negativní působení antropogenních i přírodních faktorů = určitou dobu je lze narušovat, ale při překročení prahové hodnoty zhroucení (stačí poměrně malá změna). Tyto prahové hodnoty neznáme!!! A) Rozmanitost života (genová – molekulární biologie a genetika; druhová,ekosystémová – nejlepší ochrana druhové diverzity = ochrana celých ekosystémů, kde druh žije - může přežít a dál se přirozeně rozvíjet - náročnější na prostor, organizaci i finance;kulturní – rozmanitost kultur a civilizací, nutnost chránit původní obyvatele a jejich způsob života). Proč je rozmanitost důležitá? Důvody etické – nemáme právo zneužít své moci k ničení či ohrožování ostatních forem života, omezujeme tím možnosti další evoluce Důvody ekologické – druhy tvoří živou složku ekosystémů, funkční ekosystémy jsou nezbytné pro uchování života na Zemi Důvody ekonomické – genetické bohatství je dosud málo oceněným přírodním zdrojem

  10. B) Úbytek tropických pralesů Odlesňování obecně – zisk zemědělské půdy, rozvojové země - 80% dřeva = palivo pro domácnosti, těžba dřeva (vývoz),rozvinuté země – poškozování lesů(imise oxidů S a N, biotičtí škůdci, monokultury), nevhodné způsoby těžby – oslabení, chybí odolnost vůči klimaticky způsobeným kalamitním situacím. Tropické deštné pralesy – „plíce planety“, produkce více než 1/3 kyslíku na Zemi, pohlcování CO2. Celosvětově jen asi 6% povrchu Země, ale žije v nich 40% všech druhů živočichů a rostlin, často vysoce specializovaných. Nedostatečná ochrana (bylo by třeba chránit nejméně 10% rozlohy). Ničení: mýcení– šíření pouští (pralesy – vláha), těžba dřeva – nejcennější druhy (export – Severní Amerika, Japonsko, Evropa), znovu zalesněna jen asi ¼ vykácené plochy, vypalování (zisk zemědělské půdy, ALE tropy – většina biomasy a org. látek v nadzemní části, půda = jen tenká vrstva, po 3-4 letech vyčerpání živin, opouštění, stěhování a další vypalování pralesa). Chudoba a zadluženost – brání snaze o ochranu tropických pralesů.

  11. C) Šíření pouští Pouště – 28,5% povrchu Země (vč. polárních – Antarktida, Grónsko),produktivita do 1t org. hmoty /ha/rok.Tundra (polopoušť)– 5,4% povrchu, 2,5t org.hm./ha/rok. Extrémně suché oblasti – asi 35% plochy pevnin, přes 6 mil. km2 ploch (pod 25 mm srážek a velmi nízká relativní vlhkost), zbytek pásmo aridní(pouštní step, 33 mil. km2, nadměrné spásání trav a vypalování křovin – eroze, dezertifikace; salinizace = zasolení půd ) a semiaridní(nadměrné spásání, úbytek krmných druhů rostlin, vytlačovány nepoživatelnými). Příčiny šíření pouští: nadměrná pastva zavlažování a zasolení půdy nesprávné obdělávání nadměrné kácení stromů a dřevin ničení tropických pralesů, změny klimatu.

  12. D) Hospodaření s vodou (včetně oceánů) – kvantita i kvalita Člověk – spotřeba 3-5 l pitné vody / den (=1,1 -1,8 m3/rok), vč. zemědělství, průmyslu apod. 1200-1500 m3/obyvatel/ rok (USA), 600m3 (Francie) x 40m3 (některé státy rozvojové). Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj, často regionální nedostatek n. zcela nedostupná pro využití člověkem. Vodní nádrže – energetika, často negativní účinky – zasolování půdy, sedimenty… Kvalita povrchové vody Oceány – znečištění (hlavně ropa) Pitná voda – rozvojové země – často chybí přístup ke kvalitní pitné vodě.

  13. E) Ohrožení půdy (plošné úbytky, eroze, snižování produkční schopnosti) orná půda - 10% povrchu pevnin (6 mil. km2), louky a pastviny - ¼ povrchu. Ledovce, tundra, pouště, hory – nelze využít pro zemědělství. Zalesněné plochy – nerozumné převést na ornou půdu, navíc jejich využití = problematické, nákladné a krátkodobé (viz amazonský prales). „Nové“ státy (USA, Kanada, Austrálie, Rusko) – velká plocha půdy na obyvatele, nemusí šetřit půdou a šetří lidskou prací (mechanizace, velkoplošné obdělávání pozemků – často negativní následky – větrná eroze…) x staré národy a kultury (Evropa, Indie, Čína) – málo půdy na obyvatele, šetří půdou a nešetří tolik prací lidí (obdělávání těžko přístupných svažitých pozemků, ohrožení vodní erozí, sesuvy), terasování... Evropa – degradace půd okyselováním(vliv oxidů S a N – reakce se vzdušnou vlhkostí na slabou kyselinu sírovou a dusičnou a jako kyselé srážky do půdy (uvolňování Al z vazeb – stává se toxickým, uvolňování a vymývání živin důležitých pro rostliny – Ca, Mg, K, změny mohou být nevratné). Asie, Afrika, Latinská Amerika – odlesňování a postup pouští. Chemizace(průmyslová hnojiva, chemické ochranné prostředky), těžká mechanizace, scelování pozemků – monokultury, odstranění krajinné zeleně, nevhodné meliorace (vysoušení krajiny).

  14. F) Znečištění atmosféry, narušení klimatu 3 klíčové jevy pro fungování atmosféry: 1) Narušení ozónové vrstvy(15-18 km nad Zemí, chrání povrch Z. a vše živé na něm před dopadajícím UV a kosmickým zářením = proniká jen asi 1% UV záření) -chlorofluorouhlovodíky(tzv. CFC látky = freony, vyvinuty ve 30. letech – hnací médium - spreje, ledničky, klimatizace).Cl a F – při uvolnění do atmosféry reakce ve stratosféře s ozónem, mění se na obyčejný kyslík (podobně i oxidy N uvolňované při spalování - letadla, auta). Důsledek – zvýšená intenzita UV záření(rakovina kůže, narušení imunitního systému, ohrožení zraku, snížené zemědělské výnosy, ohrožení některých ekosystémů atd.). Posledních 20 let výrazné úbytky koncentrace ozónu (3-9%). Nejnebezpečnější – krátkodobé výrazné výkyvy (snížení o 50% = ozónová díra – hl. jižní polokoule - Antarktida, jih Jižní Ameriky, Austrálie, Nový Zéland, zima 1992 a 1993 – i střední Evropa několik dní pokles o 30-40%). 2007 - Zpráva UNEP (Program OSN pro ŽP) - v posl. 20 letech o 95%snížení emisí látek poškozujících horní ozónovou vrstvu. Foto Lukáš Shrbený.

  15. 2) Skleníkový efekt – spalování fosilních paliv - růst koncentrace CO2 a tzv. skleníkový efekt: CO2 brání unikání tepla do vesmíru (světelné záření - po dopadu na Zemi změna v tepelné, to se odráží od Země, ohřívá atmosféru a částečně uniká zpět do vesmíru). Skleníkový efekt – asi 50% podíl CO2, další skleníkové plyny – freony (14%), metan (18%), oxidy dusíku (6%). Zbytek - méně významné sloučeniny. Teoreticky možné důsledky: ohřívání atmosféry, změny její světové cirkulace, posuny klimatických pásem (tání ledovců, …) Diskuse: Politika ochrany klimatu: základ - hypotéza, že vlivem emisí skleníkových plynů, zejména CO2, by se zemské klima oteplovalo. Východisko: modelové výpočty mezinárodního panelu o změnách klimatu IPCC (International Panel on Climate Change), podle nichž je nutné do roku 2100 počítat s průměrným zvýšením teploty o 1,4 až 5,8 K. Předpoklad: zdvojnásobení množství CO2 oproti začátku průmyslového rozvoje. Spalování fosilních paliv = tvorba a uvolňování CO2, z čehož vyvozen závěr, že lidská činnost je jedinou nebo téměř jedinou příčinou očekávané změny klimatu. ALE mnohé výzkumy tétotezi odporují: Pochybnosti: a) Předpoklady pro modelové výpočty přijaté pro příštích sto let - pravděpodobně nereálné. důkazy, že CO2 a další skleníkové plyny mají mnohem menší vliv na klima, než se dosud uvažovalo, závěry IPCC čtyřnásobně přecenily vliv CO2. Zdvojnásobení obsahu skleníkových plynů v ovzduší = teoretické zvýšení teploty maximálně o 0,7 K - pro světové klima zcela nevýznamné.

  16. b) Neexistuje důkaz o správnosti matematicky algoritmizovaných souvislostí mezi vývojem klimatu a množstvím externích vlivů, které se samy stále mění a vzájemně se ovlivňují. změna klimatu podléhá mnoha vzájemně působícím vlivům, které nejsou ještě zdaleka prozkoumány a mnohé v používaných modelech vůbec zahrnuty - nelze předpovídat světovou energetickou potřebu a její strukturu pro období sta let (= nezbytné vstupní údajepro klimatické modely). = dosud nejsme schopni modelovat skutečné komplexní souvislosti tak, aby je bylo možné použít k prognóze vývoje klimatu, principiálně nelze odvodit podrobné klimatické předpovědi (stejně jako dlouhodobé předpovědi počasí). - klima není ovlivňováno jen vyššími nebo nižšími emisemi CO2, a tedy ani nemůže být „chráněno“ jejich řízením. Zemské klima se měnilo vždy, nikdy nezůstávalo stálé = jaké klima má být chráněno? „Ochrana klimatu“ = slovní spojení bez definovaného vědeckého obsahu, slouží výlučně ideologicky motivovaným úmyslům ovlivnit hospodářství a společnost. Ekonomika: Širší využívání obnovitelných zdrojů energie, ekologická daň, obchod s emisními certifikáty, ztráta konkurenceschopnosti na světových trzích, inflace aj. - zvyšování nákladů na energii. Důsledek – nebezpečí přesunu energeticky náročných průmyslových odvětví do jiných regionů. Životní úroveň. Růst cen energie = růst nákladů (výdajů) na zboží a služby, ztráta pracovních míst = růst nezaměstnanosti. Životní prostředí. Zejména větrné elektrárny mají vliv na přírodu a zemědělství. Spolehlivost zásobování. Dodávky energie z větrných a slunečních zdrojů není možné plánovat. Z nynějších částečných vědeckých poznatků je nezodpovědné vyvozovat tak rozsáhlá ekonomická a energetická opatření a prosazovat je. (Zdroj: M. Slobodník, 2007)

  17. Eustatické změny hladiny světového oceánu v mezozoiku a kenozoiku (Pokorný a kol.) Vývoj průměrných teplot zemského povrchu

  18. 3) Kyselý déšť – vznik působením oxidů S a N. Spalování uhlí (hl. hnědé - asi 1% S,často mnohem více) - oxid siřičitý, v ovzduší reakce s vodní párou nejdříve na kyselinu siřičitou, pak sírovou. Spalování ropných látek – oxidy N, kyselina dusičná. Snižování pH (zvyšování kyselosti) dešťové vodyz normálního 6,5 na méně než 4,5 (i pod 3), poškozovány hlavně lesní ekosystémy (více jehličnany, méně listnaté - opad listí), koroze kovů, stavebních památek apod. Z půdy uvolňován Al (v nevázané formě toxický pro kořenové systémy rostlin), uvolňování a vymývání živin důležitých pro rostliny (Ca, Mg, K), degradace půd, okyselování jezer (ohrožení rybolovu) - především klasické průmyslové oblasti (stř. Evropa, V. Británie, vých. pobřeží USA, Japonsko), ale cirkulací atmosféry přenos části emisí jinam, např. do Skandinávie. Proces začíná i v rozvojových zemích. Řešení: odlučovače u tepelných elektráren – snížení obsahu SO2 ve spalinách o 80-95%, technologicky náročné, vysoká pořizovací cena, zvýšení nákladů na elektřinu o 10-15%. fluidní spalování – drcené uhlí spalovánov proudu vzduchu s drceným vápencem, ten váže asi 90% vznikajícího SO2. Tvorba oxidů N omezena - spalování probíhá při poměrně nízké teplotě. Stromy zasažené kyselým deštěm odumnírají. Jizerské hory. (Foto: Wikipedia.)

  19. Využívání zdrojů – energie, suroviny, odpady A) Energie – podmiňuje fungování přírody i lidské společnosti. Příroda: rostliny schopnost fotosyntézy – využití slunečního záření. Lidstvo – energie vzrostlé biomasy, posledních cca 300 let energie fosilních paliv (uhlí, ropa, plyn). Problém - vysoká spotřeba energie, stále stoupá znečišťování ŽP a drancování přírody. Předpoklad – nároky na energii budou stoupat, lze získávat z neobnovitelných n. obnovitelných zdrojů. Neobnovitelné zdroje: Fosilní paliva (uhlí, ropa, zemní plyn), spalování – vznik CO2, u uhlí i SO2 – kyselé deště = – akutní ohrožení přírody i lidské společnosti. Atomová energie – relativně bezpečná, ale dlouhodobé potenciální ohrožení přírody i lidí (vyhořelé palivové články – ještě 100 tisíc let), vysoká pořizovací cena, vysoké náklady na zakonzervování po dožití, krátká životnost (asi 35 let), problémy s ukládáním vyhořelého paliva, ovlivnění mezoklimatu výparem vody z chladících věží (Dukovany – asi 2000 l/s), značné ztráty rozvodem na velké vzdálenosti aj. Současné reaktory – využité jen 0,5% energie uranu, vedlejší produkt plutonium - výroba jaderných zbraní (nejtoxičtější látka na Zemi).

  20. Obnovitelné zdroje: Původně považovány za málo významné, dnes asi 21% světové spotřeby energie (větš. biomasa, hl. palivové dříví - 15% a vodní energie - 6%), předpoklad - nárůst a později spolu s úsporami energie hlavní pilíře energetické strategie lidstva. Nutno více prostředků na výzkum a vývoj. Větrná energie: větrné elektrárny, větrné farmy – Kalifornie, Holandsko, Dánsko, Švédsko, Rusko aj. Nevýhoda – zábor půdy, hluk, neslyšné vibrace. Zásahy do vzhledu krajiny. Energie z biomasy: palivové dříví, zbytky úrody, trus hospodářských zvířat – zdroj energie hlavně v rozvojových zemích. Dřevo – nedostatek, kácení (Sahel, centrální a jv. Asie). Hobliny, zbytky po těžbě, odpad z celulózek (Švédsko, Kanada…) Spalování alkoholů: etanol – pohonná látka pro automobily (třtina aj.). Nevýhody – zábor velkých ploch nejlepší půdy, produkce dotována státem a vytlačuje plodiny pro výživu lidí, drobní rolníci nemohou konkurovat velkopěstitelům, rozvojové země - polarizace bohatých a chudých. Geotermální energie: uvolňovaná při diferenciaci zemského nitra a radioaktivním rozpadu prvků, zdroj tepla (horké prameny, gejzíry) – koupání, vaření, topení, výroba elektřiny. Island (75% topení vodou z geotermálního ohřevu), Filipíny, USA, Mexiko. Nedostatek – rozpuštěné minerální látky (koroze a zanášení rozvodných systémů).

  21. Sluneční energie: šance pro rozvojové země tropů a subtropů. Sluneční kolektory (zachycují teplo na principu skleníkového efektu) – hlavně ohřev užitkové vody (USA, Japonsko). Nedostatek – vysoké pořizovací náklady. Elektřina ze slunečního tepla (zachycené teplo mění vodu na páru, ta pohání turbínu a generátor). Problém – koncentrace rozptýleného slunečního záření (např. parabolická zrcadla). Vysoké pořizovací náklady, pro využití nutné dokonalejší technologie, ale i slunné podnebí, velké plochy a hojnost vody. Sluneční baterie (z fotoelektrických článků - mění světelnou energii Slunce přímo na elektrickou energii). Vysoké pořizovací a provozní náklady – elektřina podstatně dražší než při využití klasických (fosilních) zdrojů, ale předpokládá se nárůst využití. Výhody - tam, kde není zavedena elektrická rozvodná síť (Aljaška, australský buš, horské oblasti…). Vodní elektrárny – více než ¼ světové elektřiny z energie proudící vody. Velké přehrady (Brazílie/Paraguay, Čína, Egypt, Železná vrata mezi Rumunskem a Srbskem aj.) - problémy – vysídlování obyvatel, zatopení zemědělské půdy a cenných přirozených ekosystémů, vysoké náklady na stavbu, zanášení nádrží půdou (snižování životnosti). Malé vodní elektrárny – není třeba dálkový elektrický rozvod, nedochází ke ztrátám, ekologicky prakticky bezproblémové. Přílivové elektrárny – v zemích s přístupem k oceánu či k moři. Technologicky dosud málo vyvinuté a celkově nákladné. Nevýhody – narušení rytmu přílivu a odlivu v zálivech, zvýšení hladiny vody, riziko průniku slané vody do okolních zdrojů sladké vody.

  22. Voda – nevyčerpatelný obnovitelný zdroj Země – 1350 mil. km3 vody, z toho 97,2% slaná voda oceány, 2,5% sladká voda ledovce, 0,009% sladkovodní jezera, 0,0001% vodní toky, 0,001% atmosféra, 0,0005% živé organismy (lidské tělo 60% vody, rostliny až 90%), dále – půda, podzemní voda, vnitrozemská slaná jezera. Hospodaření s vodou (vč. oceánů) – kvantita i kvalita, regionálně mnohdy nedostatek n. zcela nepřístupná pro využití Vodní nádrže – důvody hlavně energetické, mnohdy nezamýšlené účinky – zasolování půdy, usazování sedimentů, zatopení sídel, ztráta půdy, …. Kvalita povrchové vody – problém znečištění Oceány – znečištění, hlavně ropa vč. podmořské těžby, odpady (nejvíce znečištěná – Středozemní, Severní, Baltické, Karibské a Rudé m. - velmi intenzívní doprava, malá výměna vody se sousedními oceány) Pitná voda – často prodej (=ekonomicky ohodnocený přírodní zdroj!), rozvojové země – často chybí přístup ke kvalitní pitné vodě.

  23. B) Suroviny – přírodní, zejména neobnovitelné zdroje, hl. fosilní paliva Exponenciální nárůst tempa čerpání – dnes 30% lidí na planetě spotřebovává 90% energie a surovin (hl. strojírenství, výroba automobilů, ocelářství, chemický a elektrotechnický průmysl). Vyspělé země - postindustriální éra (rozvoj informatiky, služeb, přesun váhy z dělnických profesí na zaměstnání s převahou duševní práce). Tempo růstu spotřeby surovin, příp. i energie obvykle klesá (nemusí klesat absolutní spotřeba!). Vyspělé technologie – lepší (nová) využití surovin. 1972 – první zpráva pro Římský klub (Limity růstu). Prognóza – rychlé vyčerpání zásob surovin – dosud se nenaplňuje. Možné důvody: a) U většiny surovin opravdu objevena nová významná ložiska (zejména ropa) b) Vynalezeny a aplikovány nové technologie, které suroviny více šetří c) Se surovinami se začalo více šetřit, uplatnění recyklačních technologií Teoreticky na Zemi surovin dostatek: např. mořská voda- minerální látky a prvky, těžba soli, deuterium, Mg, mořské dno – fosfority, rudonosné jíly, Mn konkrece v hlubokých částech oceánů – kolem 25 prvků , Mn, Co, Ni, Cu, Fe rudy (pokusná těžba - Japonsko), Sn (Thajsko, Indonésie), Ti, Zr (Austrálie), zemská kůra – prakticky neomezené množství surovin, ale neznáme způsob, jak získat prvky ve velmi malé koncentraci.

  24. C) Odpady – negativní důsledek čerpání přírodních zdrojů, ročně cca 700 mil. tun. Produkce toxických látek – odhad 375 mil. t/rok, úložišť mnoho, astronomické náklady na zneškodnění. Transport toxických odpadů přes hranice států(1-2% z celkové produkce, záp. Evropa → vých. Evropa, rozvinuté země → rozvojové země). Radioaktivní odpad (vyhořelé palivo z atom. elektráren) – úložiště podzemní n. podmořská (od 1983 vybrané lokality - Severní moře a sev. část Atlantiku).Potenciální hrozba na desítky tisíc let. Recyklace– „druhá průmyslová revoluce“ Organický odpad = kompostování, anorganický = průmyslová úprava. Dosud primitivní technologie, nedostatečné ekonomické nástroje podporující recyklaci, minimální organizační zajištění. Teoretický konečný cíl – napodobení fungování přírody = odpad neexistuje, vše = koloběh látek, pouze část energie se spotřebovává a mění nevratně v odpadní teplo. Lidská sídla – „revoluce měst“ – asi od 1950 nárůst počtu lidí ve městech. Velká spotřeba energie, vody a potravin, produkce odpadů, nemoci… Hlavně rozvojové země - centralizace, obrovské aglomerace, nekontrolovaný růst, slumy, hygiena, zdravotnictví, žebráci, kriminalita, kulturní vykořeněnost Rozvinuté země – v posledních letech ustálení centralizace a urbanizace, spíše decentralizace osídlení – satelitní oblasti kolem měst, malá města, venkov. Kontakty – telekomunikace, televize, rozhlas, počítače. Služby atd. – výhody, lepší životní prostředí, méně stresu…Nevýhody – doprava, ničení půdy, odpady…

  25. Ostatní globální problémy – nejsou bezprostřední hrozbou (=máme čas a šanci se na ně připravit), ale brzy by mohly být, lidé si zpravidla ani nejsou vědomi jejich existence Problém informací – nejrozvinutější země - vstup do postindustriální (informační) éry, nejvýznamnější nástroj moci = vědění a informace. Vzrůstá počet zaměstnaných v této sféře. Váhy nabývá celoživotní vzdělávání, více volného času a prostoru pro tvůrčí činnost, snadný přístup ke vzdělání a informacím. Otázky: Mohou do této éry vstoupit i méně rozvinuté země (např. postkomunistické)? Jsme na to ve školách připravováni – odborná, jazyková i počítačová gramotnost? Mohou rozvojové země přeskočit n. urychlit období industrializace? Je tento typ civilizace přijatelný celosvětově nebo jen pro euroamerickou kulturu? Problémy spojené s vědeckotechnickou revolucí – obrovský rozvoj vědy a techniky v posledních 300 letech - víra, že všechny problémy, které se objeví, vyřeší věda v pravý čas. Nadměrný optimismus, absence skromnosti a pokory, nedostatek pocitu zodpovědnosti. Současnost – nejperspektivnější odvětví: elektronika, biotechnologie a genové manipulace, nové zdroje surovin a využívání zdrojů oceánů, vstup člověka do kosmu, nové zdroje energie.

  26. Využití oceánů, moří a Antarktidy = oblasti, které nemá pod správou žádný stát (commons). Potenciálně značný strategický význam - mohou být rozhodující pro prosperitu a přežití lidstva n. států, které si vymohou právo je užívat. Bohaté zásoby téměř všech prvků a fosilních paliv, moře a oceány – potenciální zdroj obživy pro miliardy lidí (pěstování řas, budování měst na hladině n. pod ní…), rybolov. 1982 – konvence OSN o mořích, volná moře rozdělena vyhraničením 200 mílových výlučných hospodářských zón (pobřežní státy zde právo suverenity s podmínkou respektování péče o zdroje živé i neživé ve vodě, na dně i v podmořských vrstvách). Ustanovena i „Mezinárodní správa mořského dna“ – má řídit těžbu na dně moří a oceánů v mezinárodních vodách. 1959 – mezinárodní Antarktická smlouva – zóna míru, ochrana přírodních zdrojů. Dnes – právo rozhodovat o Antarktidě má 18 států, 17 států statut pozorovatele. Státy, které mají v Antarktidě svou polární stanici, si mohou činit větší nároky na budoucí využívání tohoto území. Argentina x Velká Británie – válka o Falklandské ostrovy = vstupní bránu do Antarktidy.

  27. Institucionální uspořádání – dnešní státy – příliš velké pravomoci a odpovědnost, nedotknutelný princip státní suverenity = řada naléhavých problémů neřešitelná – např. poškození ŽP v 1 státě – ostatní mohou jen přihlížet n. se domluvit na hospodářských sankcích, vyloučení z mezinárodních organizací apod.), celoplanetárně nezastupitelné ekosystémy nemůže suverénně „vlastnit“ některý stát či národ, růst počtu států a členů OSN, aktuální nebezpečí nových konfliktů. Řešení: nutnost změny -část pravomocí nadnárodní nebo globální organizace (OSN?), ale viz EU – nutno být realistou a čekat dlouhodobý proces. Opačný trend – decentralizace, snaha ponechat co nejvíce pravomocí na co nejnižší úrovni – rel. soběstačné, samosprávné regiony, aktivní participativní forma demokratického řízení. Vertikální uspořádání institucí oslabeno, spíše instituce s horizontálním uspořádáním – tzv. „deštníkovité typy“ (není nadřízený a podřízený, síť rovnocenných partnerů, max. někým koordinovaná, ne direktivně řízená).

  28. Nový mezinárodní hospodářský řád – pravidla dnes určují nejbohatší, rozvinuté země – principy tržního hospodářství volné soutěže, ALE aspoň 2 ze 4 základních podmínek volného trhu nejsou a nebudou splněny, protože by se rozvinutý svět zhroutil: - Splněna podmínka volnéhopohybu kapitálu a zboží - Nesplněna podmínka volnéhopohybu pracovních sil(obavy před imigranty z Jihui Východu – rozvrat právního řádu,demokratického politického systému i tržní ekonomiky), nová „elektronická“ opona. - Nesplněna podmínka dokonalého konkurenčního prostředí – rozvinuté státy se brání konkurenci levné pracovní síly i zboží (celní bariéry), v každém odvětví nejúspěšnější producenti tendence obsadit trh, vytlačit konkurenty a ovládat pravidla hry (hl. tvorbu cen) – nutno zavádět antimonopolní zákony. - Měřítko ekonomického růstu - pouze HDP (ten nezahrnuje řadu parametrů - práce žen v domácnosti, náklady na škody se neodečítají, ale započítávají do hodnoty výroby, nemateriální statky- estetická hodnota krajiny, cena vyhubeného druhu atd.) nemají přisouzenu ekonomickou hodnotu Rozvojové země - požadavky bezplatného přístupu k technologiím, know-how, ale pro rozvinuté země nepřijatelné (informace = nejvíce ceněný obchodní artikl). Využití vesmíru – lze očekávat i expanzi lidstva do vesmíru(srv. s výstupem života z oceánu na pevninu). Družice (komunikační, meteorologické, vojenské – 36 000 km nad rovníkem) – omezený, cenný společný zdroj (lze rozmístit jen omezený počet; příjmy z  prodeje kosmických informací, výrobky vyrobitelné jen ve vesmíru - slitiny kovů…, vliv na průmysl a vědu). Další vývoj nelze předpovědět, řada otázek – např. zavlečení cizích forem života na Zemi, vztahy lidských „kolonistů“ se Zemí atd. Dnes - žádná mezinárodně uznávaná pravidla řídící činnost a chování lidí ve vesmíru. Mezinárodní dohoda o kosmu (1967) – vesmír včetně Měsíce a dalších kosmických těles není předmětem vlastnictví žádného národa.

  29. Zaměstnanost, volný čas – rozvoj vědy a techniky, zrychlování životního tempa, nárůst stresu, nezaměstnanost –„přebyteční lidé“. 3 možnosti řešení - investice do zvýšení mezd(bezprostřední dopad, růst životní úrovně, prosperita), - investice do životního prostředí(dlouhodobější horizont) - investice do volného času(smysluplné využití – decentralizace, individualizace práce s možností volby místa i času…, ale asi bude nutná změna ekonomického systému). Volba – buď nezřízený konzum za cenu velkého pracovního zatížení nebo materiálně skromnější život s dostatkem času pro rodinu a rozvoj osobnosti. Biologická revoluce – biotechnologie, genetické inženýrství, lékařské vědy, psychologie – šance pro lidstvo, ale i zodpovědnost a riziko potenciálního ohrožení: např. genové manipulace Planetární vědomí= potřeba vědomí globální vzájemné závislosti (Země = „člun“, z něhož není úniku) – nejspíše dlouhodobý proces Vernadskij (1926) – noosféra = celá biosféra, přetvořená/zdokonalená lidskou inteligencí. Duvigneaud (1988) – může se však změnit v „kupidosféru“ ovládanou duchem zisku, průměrnosti, nedostatkem sociálního cítění,  ideálem destrukce a egoistickou doktrínou „po mně potopa“. Teilhard de Chardin (1990) – „kosmické vědomí“ – zahrnuje do něj i vesmír s mezihvězdným prostorem…

More Related