Download
slide1 n.
Skip this Video
Loading SlideShow in 5 Seconds..
produkty socializace PowerPoint Presentation
Download Presentation
produkty socializace

produkty socializace

200 Views Download Presentation
Download Presentation

produkty socializace

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript

  1. produkty socializace

  2. produkty socializaceselfsystém vytvářejí se v průběhu socializace • 1) sebevědomí • sebeúcta • 2) sebehodnocení • 3) sebepojetí • sebeobraz • 4) sebeaktualizace

  3. sebevědomí • vědomí sebe sama; • postojová složky sebesystému, odráží mínění jedince o sobě samém a zainteresovaný vztah k sobě; • nejprve fakt uvědomění si sebe sama, vědomí vlastní ceny, kvalit a schopností; základní kritériemje, jak jedinec pociťuje, že řídí svůj život podle vlastních regulativů a zaměřuje jej k těm účelům, které vycházejí z jeho sebepojetí;

  4. a) globální sebevědomí– zahrnuje relativně stálou percepci vlastní kompetence s aspirací; • b) situační sebevědomí– odpovídá percepci výkonových možností v rámci specifických úkolů nebo konkrétních podmínek;

  5. jedinci s optimální hladinou sebevědomí • odpovídá jejich faktickým možnostem; • vyžadují pro sebe rozumnou míru osobní nezávislosti; • dovedou kriticky zvažovat své přednosti a nedostatky s ohledem na specifické znaky konkrétní situace;

  6. jedinci s nízkým sebevědomím • lehce upadají do skličujících emocionálních stavů; • mívají difuzní a nekonsistentní sebeobraz; • bývají nesnášenliví vůči lidem, kteří se svým smýšlením vzdalují názorům a normám přijímaným jejich skupinou; • v interpersonálních vztazích trpí nejistotou, kontakty s lidmi v nich mnohdy vyvolávají úzkostné napětí;

  7. jedinci s nízkým sebevědomím • v oblasti osobních ambicí kolísají mezi strachem z méněcennosti a intenzivní tužbou předstihnout svými výsledky druhé lidi; • někdy si kladou neúměrně vysoké cíle, při hromadících se nezdarech upadají do stavu bezradnosti;

  8. druhy sebevědomí: • pozitivní – negativní; • zvýšené – snížené; • adekvátní – neadekvátní; • stabilní – nestabilní; • vysoké – nízké;

  9. ze sebevědomí vychází sebeúcta, která je prožitkovou složkou vyjadřující vyhraněnější a jednoznačnější postoj individua k sobě jako k hodnotě;

  10. sebehodnocení • proces nahlížení na sebe, hodnocení sebe v kontextu nějakých kritérií; • posouzení sebe a své připravenosti něco dosáhnout, zvládnout nebo vyřešit; • výsledkem je pocit vlastní hodnoty; • sebehodnota se vztahuje na morální jednání, naladěnost já, kterou prožívá jako nositel hodnoty; • opakem pocit méněcennosti;

  11. sebehodnocení • má dva póly: spokojenost nebo nespokojenost se sebou; • prožíváno jako větší nebo menší sebedůvěra; • určuje chování člověka i v nových situacích; • subjektivní ráz, výběrové vystavování se informacím, neopírá se jen o zjištění kvalit, ale připisuje si různé vlastnosti a dává jim různou důležitost;

  12. tendence: nadhodnocování a podhodnocování • přiměřené sebehodnocení – jedinec na sebe bere úlohy, které odpovídají jeho možnostem; • snížené sebehodnocení – může vést k blokování aktivity a k dosahování nižších než možných výsledků; tendence podléhat vnějším tlakům, menší důvěra ve své schopnosti, projeví se za obtížných podmínek; vyhýbání se novému, zranitelnost míněním druhých; • zvýšené sebehodnocení – nekritická připravenost vykonávat obtížné úlohy; přesvědčení o správnosti své orientace, věří svému mínění, názory druhých tolerují, důvěra ve vlastní síly;

  13. pokud odchylka není velká, může působit jako mobilizující činitel, takže jedinec dosáhne více, než by dosáhl při reálném hodnocení svých možností; • při velké odchylce se nedosáhne cíle, může dojít k frustraci, obraně, přesouvání odpovědnosti na jiné, ke konfliktům s okolím;

  14. popularita ve skupině je spojena s vyšším sebehodnocením; na podkladě pozitivního nebo negativního sebehodnocení se utváří kladný nebo záporný vztah k sobě;

  15. formuje se na základě: • a) vlastní zkušenosti – jedinec se přesvědčuje, čeho je schopen; • b) posudků lidí, s nimiž se setkává, zvláště těch, kteří jsou pro něho důležití; svazky se skupinou, shodou s názory druhých, shodou názorů druhých na objekt; determinováno rodinným prostředím ­– pozitivní vztahy v rodině; pozitivní vzory; rodina chápána jako útočiště v krizových situacích; projevován taktní zájem o osobní problémy; demokratický styl výchovy;

  16. sebepojetí • představa sebe sama; • sebeidentifikačně závažné a stabilizační zobecnění osobnostních znaků; integrace duševního života v jednotný celek; • organizace informací soustředěných kolem já vzniká v důsledku rozlišování mezi tím, co se vztahuje k vlastní osobě a co k vnějšímu světu; • neodráží to jaký člověk skutečně je, ale jakou představu má sám o sobě;

  17. sebepojetí • má vliv na vnímání a hodnocení ostatních lidí; podstatné je, jak si jedinec uvědomuje svou vlastní osobnost, jakou má o sobě představu jako o já; • spojeno se zkušenostmi v sociálních vztazích, podmiňuje a realizuje způsob mezilidských kontaktů; • s některými rolemi je osobnost svázána těsněji než s jinými, čím více dovolují osobnostní rysy sebeuplatnění a sebepotvrzení v hranicích určité role, tím slučitelnější jsou její požadavky se sebepojetím;

  18. sebeobraz • ucelená představa o sobě samotném, názorný pohled jedince na sebe sama; celostní vztah k sobě samému, který může obsahovat rozpory; vznik: • a) sebepozorováním vlastních prožitků a vlastního jednání; • b) na podkladě různých forem posuzování osoby druhými lidmi, působením předpokládaného obrazu, který si jedinec vytváří o tom, jak ho vidí druzí lidé;

  19. obrazy já: • reálné já, tj. obsah sebepojetí a jeho struktura; • vnímané já, tj. jaký si myslím, že jsem; • ideální já, jaký bych chtěl být;

  20. vytváření sebepojetí • v prvních fázích života není příliš zřetelné, dítě má tendenci přiřazovat vlastní stavy a přání okolí; • se získáváním zkušeností se rozlišování upřesňuje, tvoří se pojetí vlastního já jako důsledek zobecnění informace o vlastních přáních, potřebách, postojích, fyzických vlastnostech a dalších psychických vlastnostech;

  21. vytváření sebepojetí • působí na něj: konstituční vybavení, sociální okolí, požadavky, sankce, normy očekávání aj.

  22. struktura sebepojetí: • vlastní tělo – tělové schéma, jeho součástí je obraz těla, utvořený soustavou představ a soudů o vlastním tělesném vzhledu; • já jako subjekt norem, hodnot, přesvědčení, i jako nositel určitých vlastností a zdroj určitého jednání; • sociální složka – pozice, status, prestiž, sociální role; • vlastnictví – vnímání sebe sama jako vlastníka; • aspirativní či ideální sebepojetí, tj. jaký bych chtěl být;

  23. 4) sebeaktualizace • potřeba maximálního využití svých potencialit, seberozvoje, sebeuskutečnění, sebeuplatnění; • snaha realizovat vlastní schopnosti způsobem za daných podmínek optimálním, • fyzický, emocionální, duchovní a intelektuální růst, • tendence udržet a rozšiřovat svou osobnost, což se projevuje jako potřeba po pozitivní sebeúctě; socializace úzce souvisí s utvářením postojů a vztahů;

  24. zahrnuje: • vývoj vztahu k lidem, • vývoj kontroly chování, • osvojení si chování;

  25. základní lidský motiv • realizovat všechny vlastní potence; • jedinec motivovaný tendencí k sebeaktualizaci dostává zaměřenost a jednotu, • tato tendence vyvolává vzrušení, mobilizuje energii, vede k chování zaměřenému na cíl a k pocitům uspokojení při jeho dosažení; • každá lidská bytost má schopnost realizovat sebe samu;

  26. osobnost, která dosáhla sebeaktualizace, má určité znaky, ke kterým patří lepší vztah k realitě, poznání sebe a druhých, spontánnost, zaměřenost na problémy, potřeba soukromí, autonomie a nezávislost na okolí, potřeba uznání, pocit pospolitosti s druhými, umění vytvářet si efektivní interpersonální vztahy, smysl pro humor, tvůrčí schopnost a rezistenci vůči kulturizaci;.

  27. jedinec má zájem o udržení toho obrazu o sobě, který si vytvořil, za tím účelem používá různých strategií, které se v podstatě opírají o pozitivní nebo negativní posilování; • pozitivní posilování – angažuje se aktivně v dosahování cílů, které považuje za významné, dělá to, co považuje za součást svého já; • negativní posilování – chování jedince vede k redukci něčeho pro něho nepříjemného;

  28. otázky • postojová složky sebesystémuje • názorný pohled jedince na sebe sama je • závažné a stabilizační zobecnění osobnostních znaků je • hodnocení sebe v kontextu nějakých kritérií je • sebevědomí • sebeobraz • sebepojetí • sebehodnocení

  29. otázky – struktura sebepojetí: • představy o tělesném vzhledu • ustálené chování a mé priority • pozice, status, prestiž, sociální role • vnímání sebe sama jako vlastníka • jaký bych chtěl být • tělové schéma • já jako subjekt norem, hodnot • sociální složka • vlastnictví • ideální sebepojetí

  30. Použité zdroje HAYESOVÁ, N.: Základy sociální psychologie, Portál, Praha 2009. ISBN 978-80-7367-639-1 HELUS, Z.: Sociální psychologie pro pedagogy, Grada, Praha 2007. ISBN 978-80-247-1168-3 KOHOUTEK, R.: Základy sociální psychologie, CERM, Brno 1998. ISBN 80-7204-064-2 osobní poznámky ze studia Psychologie na FSS MU Brno Pokudneníuvedenojinak, jsoupoužitéobjektyvlastníoriginálnítvorbouautora.