Komplexní geriatrické hodnocení Velké geriatrické syndromy

1. Komplexní geriatrické hodnoceníVelké geriatrické syndromy Mgr. Petra Zimmelová, Ph.D.

2. POSOUZENÍ FUNKČNÍHO STAVU, CGA, EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM • Nárůst počtu starých osob v populaci má za následek zvýšené nároky na zdravotnické a sociální služby • Zdravotní problémy a obtíže se tak prolínají s problémy psychosociálními

3. CGA • V geriatrické medicíně se začal uplatňovat nový přístup, nazvaný „komplexní geriatrické hodnocení“ (Comprehensive Geriatric Assessment - CGA) • V ČR se užívá označenífunkční geriatrické vyšetření (FGV)

4. CGA

5. CGA • Vícerozměrná specifická metoda • Kromě zdravotního stavu hodnotí i psychosociální problémy a celkové funkční schopnosti • Umožňuje celistvý pohled na starého pacienta jako na biopsychosociální jednotku exitující v určitých socioekonomických podmínkách

6. EFEKTIVITA FUNKČNÍHO GERIATRICKÉHO VYŠETŘENÍ SE PROJEVUJE V • Snížení mortality • Zlepšení funkčního stavu • Prevenci zdravotního postižení • Omezení (re)hospitalizací • Oddálení ústavních pobytů • Snížení nákladů • Zlepšení kvality života

7. CGA • Umožňuje nejen objektivizovat potřeby nemocného, ale i stanovit reálné terapeutické a rehabilitační cíle a realistickou prognózu a více zlepšit komunikaci mezi lékařem, pacientem a jeho rodinou a dalšími členy pečujícího týmu

8. VÝZNAM FUNKČNÍHO GERIATRICKÉHO VYŠETŘENÍ PRO PACIENTA SPOČÍVÁ V • Zpřesnění diagnózy • Zlepšení léčebných výsledků • Objektivní posouzení potřeb, péče a služeb • Zlepšení spolupráce a motivace pacienta • Zlepšení kvality života

9. SOUČÁSTI KOMPLEXNÍHO GERIATRICKÉHO HODNOCENÍ • Osobnost pacienta • Tělesné zdraví • Funkční výkonnost • Duševní zdraví • Sociální souvislosti

10. TYPY TESTŮ • ·Test základních všedních činností podle Barthelové (ADL) • · Test instrumentálních všedních činností ( AIDL) • ·Hodnocení kognitivních funkcí seniora- (MMSE) • ·Škála deprese pro geriatrické pacienty • · Test hodin

11. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Úmrtnost • Je věkově specifická úmrtnost narůstá s věkem. V současnosti více jak 75% úmrtí nastává ve věku nad 65 let • Hlavní příčiny úmrtnosti ve vyšším věku: kardiovaskulární onemocnění (ICHS, cévní onemocnění mozku),infekce, maligní onemocnění, úrazy a demence

12. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Nemocnost • Populace seniorů je z hlediska zdravotního stavu velmi heterogenní. Tento celek se vyznačuje vyšší morbiditou, vysokým výskytem chronických a degenerativních chorob, ale i vyšší výskyt akutních zhoršení a dekompenzací • Nejčastější choroby vyššího věku:kardiovaskulární, nemoci pohybového aparátu, metabolická onemocnění, onemocnění GIT a respirační onemocnění

13. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Zdravotní postižení, invalidita • Postižení se může týkat jak fyzických tak i mentálních schopností • Za zdravotně postižené jsou považovány osoby, které nejsou schopny bez potíží nebo bez pomoci vykonávat takovou aktivitu, která je přiměřená jejich věku

14. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Soběstačnost a závislost • Soběstačný je ten, kdo nemá podstatné omezení tělesných nebo duševních funkcí • Bez asistence druhé osoby vykonává každodenní aktivity a potřeby v prostředí ve kterém žije

15. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Stáří a nemoc • Stárnutí je nezvratný, univerzální a druhově specifický proces, který se nedá jednoznačně definovat • Postihuje s různou rychlostí všechny orgány, které ztrácejí svou funkční rezervu • Starý organismus se špatně přizpůsobuje měnícím se podmínkám vnitřního a vnějšího prostředí • S věkem se mění spektrum nemocnosti , narůstají chronické a degenerativní nemoci, polymorbidita

16. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM • S věkem se mění spektrum nemocnosti • Narůstají chronické a degenerativní nemoci, polymorbidita • Podle epidemiologických studií trpí téměř 90% osob nad 75 let jednou či více chronickýma nemocema • Nemoce mohou přicházet buď na sobě nezávisle nebo jedna vyvolává druhou

17. EPIDEMIOLOGICKÉ MINIMUM Klinický obraz chorob ve stáří • Mikrosymptomatologie (ubývá klinických příznaků, nebo jsou málo zřejmé) • Nespecifické příznaky (únava, nechutenství) • Symptomy druhotného postižení (selhávání ledvin- projevy demence) • Prudká zhoršení stavu • Invalidizující potenciál nemoci • Sociální rozměr nemoci (předčasná ztráta výdělku, nesoběstačnost, neschopnost samostatného bydlení- umístění do DD)

18. Velké geriatrické syndromy • Instabilita • Imobilita • Inkontinence • Intelektové poruchy

19. Instabilita • je podmíněna poruchou mechanismu detekce a schopnosti korigovat umístění organismu v prostoru / ve stoje i během pohybu /. Tento pojem souvisí těsně s dalšími příznaky , jako jsou rovnováha, stoj, poruchy rovnováhy, závratě a jejich následky- pády.

20. Imobilita • jde o poruchu schopnosti nezávislého pohybu v prostoru. Může mít podle doby trvání charakter přechodný nebo trvalý. • Mezi všemi onemocněními spojenými s imobilitou zaujímají závažné místo ty, které způsobují dlouhodobou a trvalou poruchu hybnosti.

21. Inkontinence Nechtěný samovolný, objektivně prokazatelný únik moči, který je pro pacienta či ošetřující osoby sociálním nebo hygienickým problémem. • Stresová inkontinence – převýšení tlaku v močovém měchýři nad uzávěrovým tlakem uretry. Projevy jsou od unikání moči po kapkách až po únik moči při hlubokém dýchání • Urgentní inkontinence – únik moči s naléhavým nucením na moč. • Smíšená inkontinence, reflexní inkontinence

22. Intelektové poruchy • –„ intellectual impairment „ označení pro psychické změny ve stáří, terminologicky se také užívá označení jako : senilita , zmatenost, cerebrální dysfunkce. Pojem intelektové poruchy či mozkové dysfunkce lze vnímat jako mozkové selhávání, v anglosaské literatuře – „brain failure“, které je přirovnáváno k srdečnímu či renálnímu selhávání. • Demence, delíria.