1 / 93

HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU

HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU. Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 1. Rané poválečné období. Lidé připraveni k radikálním změnám Velký rozsah devastace ekonomik evropských států Uprchlíci, hlad, politická nestabilita Klíčová otázka: Jak zabránit další válce?

joy
Download Presentation

HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. HISTORICKÝ VÝVOJ INTEGRAČNÍHO PROCESU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 1.

  2. Rané poválečné období • Lidé připraveni k radikálním změnám • Velký rozsah devastace ekonomik evropských států • Uprchlíci, hlad, politická nestabilita • Klíčová otázka: • Jak zabránit další válce? • 3 teorie vzniku války + možné řešení: • Vina Německa => přeměna v agrární stát + ztráta teritoria + reparace • Vina kapitalismu => obrat ke komunismu • Vina nacionalismu => integrace národních států • 3. teorie vyhrála, 2. velmi rozšířená (Francie, Německo, Itálie) = rivalita Z vs. V

  3. Poválečná recese

  4. Názory na integraci • Federalismus • Národní státy = válečnické tendence, boj o moc => měly by být ukotveny ve federalistické vazbě • Potřeba nadnárodních organizací • Ohlas: • Státy se zkušeností selhání vlastní vlády během WWII = kolaborace, hodně obětí • Mezivládní spolupráce • Národní stát = nejefektivnější způsob uspořádání a organizace systému • Ohlas: • Státy bez okupace a s malým počtem obětí během WWII

  5. Otázka Německa • Představa ekonomicky a vojensky silného Německa = nepohodlná (hlavně pro Francii) .........ALE....... • Sovětské rozpínavé tendence • Sféry vlivu (CEECs), boj pro-komunistických jednotek v Řecku, blokáda Berlína (1948) => strach z expanze komunismu => 1949 – Spolková republika Německo (SRN) • I přes námitky Francie • Německá ekonomika závratně roste => nutnost jeho vyzbrojení na ochranu proti bezpečnostní hrozbě z Východu => 1955 – Německo členem NATO • SSSR – Varšavská smlouva na vyrovnání sil s NATO

  6. Pozice jednotlivých států

  7. Německo • Proč rychle rostoucí Německo podpořilo integrační proces: • Znovuvytvoření identity „normálního“ státu • Udělat ze Spolkovérepubliky Německo (SRN) legitimního nástupce Německa • Snaha o obnovení mezinárodní vztahy a reputaci • Bezpečnostní hrozba šíření komunismu (část státu již pod vlivem) • Snaha silně sepnout Německo s kapitalistickým Západem (sousedí s Německá demokratická republika (NDR) • Ukončení nadvlády okupačních sil nad těžbou uhlí

  8. Francie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Eliminace dalšího možného konfliku s Německem • Francouzsko-německá integrace = protiváha americko-britskému vlivu • Zajištění dodávek německého uhlí pro fr. ocelářský průmysl (po odstranění okupačních zón) • Zastánci integrace: • Robert Schuman, Jean Monnet, Jacques Delors • Odpůrci integrace: • Charles de Gaulle (francouzský president 1959-1969) • Římské smlouvy schváleny těsně před jeho nástupem

  9. Velká Británie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Potlačení vlivu a šíření komunismu ve VB • Integrace spojována s Winstonem Churchillem (slavná řeč o „železné oponě“) • Opoziční strana • Převládající důvody k poněkud pesimistickému přístupu k integraci: • Neporažena, neokupována => • Národní stát nebyl zdiskreditován = nebyla nutnost přetrhávat vazby s minulostí • Stálý pocit světové velmoci = svázání s evropskými ekonomikami podřadné a nebezpečné • Právě proběhlo dlouho připravované znárodnění uhelného a ocelářského průmyslu • Neochota pro novou změnu • Vlastní dost svého uhlí (není nutnost ho sdílet s ostatními)

  10. Itálie • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Ideologická protiváha komunismu ve státě • Hranice s komunistickou Jugoslávií • Silné pro-komunistické tendence (šance vyhrát v dem. volbách) • Zavření dveří za fašistickou minulostí • Normalizace vztahů s evropskými sousedy • Vytvoření nové identity • Vytvoření většího trhu pro rychlejší obnovu hospodářství • Přístup na trh = ekonomický růst • Geograficky odlehlejší stát

  11. BeNeLux • Očekávané pozitivní efekty z integrace: • Snaha zabránit další válce mezi Francií a Německem • Velmi zranitelné státy při konfliktech mocných sousedů • Nemožnost zůstat mimo dohodu o produkci uhlí a oceli mezi dvěma nejsilnějšími ekonomikami • Přílišná provázanost ekonomik • Možnost alespoň částečně ovlivňovat větší sousedy • Nadnárodní aspekty integrace • Malé státy jinou možnost než MOs nemají • Aktivní zkušenost s integrací mezi sebou • Vlastní zkušenost s pozitivními externalitami procesu

  12. USA Očekávané pozitivní efekty z integrace Evropy: • Potlačení vlivu a šíření komunismu • 1947 – VB si dál nemůže dovolit finančně a vojensky podporovat Řecko + Turecko (vzdorují komunistickému vlivu) => Trumanova doktrína finanční pomoci státům bojujícím za svobodu (finanční pomoc) • Marshallův plán celkové rekonstrukce Evropy pod podmínkou integrace na „kapitalistických“ pilířích • USA velký vliv i při přípravě OEEC, ECSC => USA = hlavní faktor v počáteční evropské integraci

  13. Maršalův plán (1948-1951) • USA dalo 13 miliard USD na ekonomickou obnovu Evropy • Podmínka vytvoření centrální mezinárodní organizace řídící proces distribuce peněz • 1948 - Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (Organization for European Economic Cooperation - OEEC) • 1961 – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organization for Economic Cooperation and Development – OECD) • Sovětský blok – 1949 - Rada vzájemné hospodářské pomoci (Council of Mutual Economic Assistance - COMECON) • Rámec pro vyjednávání evropské zóny volného obchodu a dalších integračních kroků (odstraňování bariér obchodu) • Dopad: masivní ekonomický růst • Motivace USA • Nešlo o altruismum – vlastní ekonomický zájem • Evropa bez základní infrastruktury a obchodovatelné měny = ztráta významného trhu pro USA

  14. Postupná integrace

  15. Evropská platební unie (EPU) • Po roce 1945 - evropské státy na pokraji bankrotu • Neobchodovatelné měny (platby jen v USD) + ohromné vzájemné nesplatitelné dluhy => obchod omezen na barter • OEEC vytvořila EPU (1950-1958) • Sečteny deficity a přebytky jednotlivých států, vzájmně započteny, každý stát zůstal v jednom deficitu či přebytku vůči EPU • Odstranilo to problém vyrovnání vzájemných dluhů • Odstraněna diskriminace v obchodu mezi státy • Celková liberalizace obchodu • 1958 – Obnovena obchodovatelnost s národními měnami • Dopad: • Vnitroevropský růst obchodu o 200% (USA jen o 50%)

  16. Poválečná rekonstrukce

  17. 1960s – Liberalizace získává popularitu • 1930s – Ekonomický růst vnímán jako soutěž mezi státy => Každý stát usiloval o udržení vlastního trhu pro své výrobce • Maršalův plán + Evropská platební unie = liberalizace spojená s bezprecedentním ekonomickým růstem => Změna názoru na liberalizaci

  18. FÁZE POVÁLEČNÉHO EURO-OPTIMISMU 1950-1972

  19. Evropské společenství uhlí a oceli – ESUO(European Coal and Steel Community - ECSC) • 1951 (1952*) • Schumanův plán • Účastnické státy: • Francie, Německo, Itálie, BeNeLux • Integrace průmyslu uhlí a oceli • Klíčové pro ekonomiku + vedení války • Kontrola ceny, obchodu a produkce • Výsledky: • Válka mezi těmito státy materiálně nemožná • Důkaz o schopnosti efektivní spolupráce států v nadnárodní organizaci

  20. Několik případů počátečních neúspěchů • Integrační nadšení vedlo k revolučním projektům: • Zablokovány Francií (v letech 1952 a 1954): • 1950 – Evropské obranné společenství (European Defence Community – EDC) • „Plevenův plán“ společné obrany = „pan-evropská armáda“ • Rozdělení do národních složek (každá složka by podléhala velení národní vlády, jen německá by podléhala přímo EDC => konec německému militantsví, protože by Německo ztratilo kontrolu nad vlastní armádou • Reakce na tlaky USA na znovuvyzbrojení Německa + zapojení do NATO • 1952 - Evropské politické společenství (European Political Community – EPC) • Kombinace existujícího ECSC + EDC pod institucemi s nadnárodními pravomocemi

  21. Římské smlouvy - obsah • 1957 (1958*) • Účastnické státy: • Francie, Německo, Itálie, BeNeLux • Vytvoření 2 institucí: • Evropské společenství pro atomovou energii (European Atomic Energy Community – EUROATOM) • Regulace trhu s jadernou energií v Evropě • Evropské hospodářské společenství (European Economic Community – EEC) • Bezprecedentně hluboká ekonomická integrace • Vytvoření jednotného trhu do 1969 • Eliminace vnitřních cel během 15ti let • Vytvoření společného vnějšího celního tarifu (Common External Tariff – CET) průměrem • Vytvoření institucí: • Evropské shromáždění (European Parliamentary Assembly) • Evropská komise (European Commission) • Rada ministrů (Council of Ministers) • Evropský soudní dvůr (European Court of Justice)

  22. Římské smlouvy - dopady • Dopady: • Vytvoření celní unie • Implementace celní unie korespondovala s hospodářskou prosperitou + růstem obchodu mezi EEC6 = „zlatý věk“ (1950-72) • Dokončeno před termínem • Vnitřní trh nevytvořen • Vnitřní bariéry obchodu stále existují • Tlaky na vnější státy • Liberalizace diskriminuje vůči nečlenům => 1960 - nečlenové vytvořili Evropské sdružení volného obchodu (European Free Trade Association – EFTA) • Vzájemné smlouvy nečlenů o přístupu na EEC trh • Žádný společný vnější celní tarif • Vytvořen funkční institucionální rámec • 1967 - ESCS + EUROATOM + EEC = Spojeny v Evropské společenství (European Community - EC) • Implicitně naznačuje integraci i mimo ekonomické oblasti

  23. Domino efekt (fáze 1) • 1960s - Dvě neprolínající se ekonomická uskupení • EC6 – Francie, Německo, Itálie, BeNeLux vs. • EFTA7 – VB, Norsko, Švédsko, Dánsko, Švýcarsko, Portugalsko, Rakousko • Nevyrovnaná ekonomická váha uskupení • Nominální HDP států EC = 2x větší • Růst HDP států EC = 2x větší • EC státy atraktivnější pro exportéry • Nižší konkurenceschopnost EFTA států = tlak na členství v EEC • 1. vlna žádostí: • 1961 – VB žádá o členství (Irsko, Dánsko, Norsko logicky následují) • Proč ostatní státy nenásledují: • Nedostatek demokracie (Portugalsko, Španělsko, Řecko) • Neutralita (Rakousko, Finsko, Švédsko, Švýcarsko) • Nezávislý trh (Island) • Francie blokuje členství VB (1961, 1967) • 1973 – členství: VB, Dánska, Irska (Norsko – zamítlo v referendu) • 1970s – Dvě soustředná ekonomická uskupení • Zóna volného obchodu pro všechno průmyslové zboží • Vnitřní kruh (EC) integrován hlouběji

  24. FÁZE EURO-PESIMISMU 1973-1985

  25. Politické & ekonomické šoky i • Konec 1960s – začátek 1970s • Občané díky prosperitě znovu získali důvěru ve schopnosti vlastních vlád • Litují odevzdané suverenity • Poslední fáze implementace Římských smluv = přechod k QMV v Radě ministrů • Krize „prázdné židle“ => Lucemburský kompromis (1966) • Rozhodování jednohlasně (v otázkách „velmi důležitých národních zájmů“) • Snížila funkčnost EC (problém prohlubován rozšiřováním) • Zastavila další integraci

  26. Politické & ekonomické šoky ii • Ropná krize (1973) • 1960s – USA inflační monetární politika • Kolaps Brettonwoodského systému fixovaného kurzu • Yom Kippurská válka => ropný bojkot arabskými státy • Následná ekonomická krize = velmi negativní dopady na integraci: • 1971 - Wernerův plán na vytvoření monetární unie ke stabilizaci měn byl pozastaven • Technické bariéry obchodu („Technical Barriers to Trade“ – TBT) ....“to protect consumers“...

  27. I několik drobných úspěchů • Rozšíření E C • 1981 – Řecko • 1986 – Španělsko a Portugalsko • 1979 – 1. volby do EP • 1979 – začátek fungování Evropského monetárního systému • Stabilizace kurzů • 1981-1983 = boj s inflací => velká nezaměstnanost • 1984 = ekonomické zotavení EC

  28. NOVÁ FÁZE EURO-OPTIMISMU 1986-1995

  29. Jednotný evropský akt Single European Act (SEA) • Jacques Delors (předseda Evropské komise – 1985-1995) + období ekonomického růstu => nová pro-integrační vlna • 1986 (*1987) – SEA • 1. zásadní revize Římských smluv • Cíl = vytvoření Jednotného vnitřního trhu do roku 1992 • Posílil 4 základní svobody volného trhu • Nový přístup k řešení liberalizace TBT • Rozhodnutí v Radě ministrů ohledně Jednotného trhu na základě QMV

  30. Domino efekt (fáze II) • Prohlubování integrace = další diskriminační tlaky proti nečlenským EFTA státům => hledají řešení • 1992 (*1994) - Evropský hospodářský prostor (European Economic Area – EEA) - Delors • Rozšiřuje jednotný trh na státy EFTA • S vyjímkou CET a zemědělství • Neobvyklé uspořádání • EFTA státy vázány zákony, které nevytváří • Podléhá nadnárodním vlivům, kterým se nečlenstvím snažily vyhnout • 1995 – další rozšíření: • Rakousko, Finsko, Švédsko • Odolávají: • Norsko (zamítlo členství v referendu), Švýcarsko (nepřijalo EEA), Island, Lichtenštejnsko • Výsledek: • EEA30 = EU27 + EFTA3 (EFTA mimo Švýcarska)

  31. Pád komunismu • Odpadá hlavní bezpečnostní hrozba = sovětská ideologická expanze • 1990 – znovusjednocení Německa • 80 mil. lidí + 30% evropského HDP = nová bezpečnostní hrozba? • Jacques Delors – uchopil historický moment svobody => navrhl radikální krok k další integraci: • Monetární unie do 1999 • Jednotná měna do 2002

  32. Maastrichtská smlouva • 1992 (*1993) – Smlouva o Evropské unii (Treaty on European Union - TEU) • Největší prohloubení integrace od Římských smluv • Hlavní body: • Jednotná měnová politika • Vytvoření Evropské unie (EU) + občanství EU • Vytvoření pilířové struktury • Nově zahrnuté oblasti = spolupráce v otázkách bezpečnosti, obrany, trestního práva, imigrační politiky, atd. • Posílení role EP • Sociální charta • Ratifikace: • VB – odmítla jednotnou měnovou politiku a sociální chartu => vyjmutí = TEU schválena • Dánsko – zamítlo v referendu => vyjmutí ze společné měny + obrany = TEU schválena

  33. Velké rozšíření - CEECs • Počátek 1990s – Přistupovací dohody (Association Agreements) • Málo nadšení ze strany stávajících členů EU • CEECs - chudé, lidnaté, zemědělské státy • EU – 80% rozpočtu vydáváno na chudé regiony a zemědělství => ohromné výdaje • Ochranářské opatření vůči kandidátům zůstávají jen pro „citlivá“ odvětví • CEECs přejímají zákony EU + tržní praktiky • 1993 – Rozhodnutí o přijetí • Copenhagská kritéria: • Politická - demokracie, vymahatelnost zákona, lidká práva a ochrana menšin • Ekonomická - tržní ekonomika • Právní - přijetí zákonů Společenství („acquis“) • Nutnost zreformovat instituce • Navrhnuty pro EEC6 a ne pro EU25/EU27

  34. STAGNACE INTEGRAČNÍHO PROCESU (1996-......)

  35. Snaha o reformu institucí i • 1997 (*1999) - Amsterdamská smlouva • Velké ambice ale jen vyčištění a upřesnění nedostatků Maastrichtské smlouvy • Malé navýšení pravomocí EP • 2001 (*2003) - Smlouva z Nice • Reforma institucí opět nedořešena (její uspořádání platné dodnes) • Přesto se dotkla citlivé otázky distribuce hlasů v institucích EU • Nutnost reformy kvůli rozšíření umožnilo alespoň částečnou shodu • Jen Irsko vetovalo (2. referendum = souhlas)

  36. Snaha o reformu institucí ii • 2002-2003 – Evropský konvent (European Convention) • Institucionální reforma pojata šířeji = snaha o předložení psané Evropské ústavy • Inspirováno Filadelfským konventem = přijetí Americké ústavy • Obrovská politická reakce • Okamžitý zájem politiků a médií • Politicky složité dělat kompromisy • Problémy s ratifikací • 2004 – Podepsán těžko vybojovaný kompromisní návrh • Největší opozice: Španělso + Polsko (ztratily hlasy) • Státy jinak ratifikující smlouvy v parlamentu zvolily referenda • Francie + Nizození (tradiční euro-optimisti) = odmítly Ústavu => ratifikační proces zastaven • Problém chybějící reformy institucí trvá

  37. Snaha o reformu institucí iii • 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva (Treaty of Lisbon) • Odstranila sporná slova (ústava, symboly EU, náboženství atd.) + koncipována jako technický dodatek existujících smluv (ale s podobným obsahem jako původní Ústava) • Ratifikace v parlamentech • Jen Irsko muselo vyhlásit referendum – 1. NE, 2. ANO • 2009 - Vstoupila v platnost • Ruší pilířovou strukturu (tzv. maastrichtský chrám) • Rozděluje pravomoce na: • Výlučné = EU • Celní unie, hosp. soutěž, měnová politika, obchodní politika, rybářská politika • Sdílené = EU + státy • Podpůrné/koordinační = hlavně státy

  38. Snaha o reformu institucí iv • 2007 (2009*) – Lisabonská smlouva – pokr. • Reformy institucí: • Zvýšení hlasování QMV v Radě ministrů + změna poměru hlasování • Státy ztratily právo veta v mnoha oblastech • Zřízení funkce Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (High Representative for Foreign Affairs and Security Policy) • Zastupuje EU na mezinárodní scéně • Evropská rada - dlouhodobý prezident místo rotujícího předsednictví • Předsednictví Rady ztratilo význam • Posílení role EP • Hodnotová přestavba EU • Listina základních práv EU • Umocnila pojem občanství EU • Právně závazná • Nově např.: lidová iniciativa (1 mil. občanů + ¼ států)

  39. Postupné rozšiřování EU - přehled • 1973 – Dánsko (+ Grónsko), Irsko, VB • 1981 – Řecko • 1985 – Grónsko odchází • 1986 – Portugalsko, Španělsko • 1990 – Sjednocení Německa (rozšíření členského státu) • 1995 – Rakousko, Finsko, Švédsko • 2004 – ČR, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko • 2007 – Bulharsko, Rumunsko

  40. INSTITUCIONÁLNÍ RÁMEC EUAlokace kompetencí & instituce EU Dr. Lenka Eisenhamerová Bankovní Institut VŠ, Praha 2.

  41. Alokace kompetencí

  42. Mocenská rovnováha mezi zájmy institucí • Evropská komise • Zájmy EU • Rada ministrů (+ Evropská rada) • Zájmy členských států EU • Nejmocnější instituce (více než bylo zamýšleno) • Evropský parlament • Zájmy občanů EU • Evropský soudní dvůr • Nezávislé řešení sporů týkajících se EU • Více nakolněna zájmům EU

  43. Zjednodušený přehled • Bezprecedentní MO do rozsahu spolupráce členských států • Přesun všech složek moci: • Exekutivní, legislativní, soudní • Zjednodušený model rozdělení kompetencí: • Evropská komise • Návrhy legislativy + řídí fungování vnitřního trhu • Rada ministrů + Evropský parlament • Schvalování legislativy • Evropský soudní dvůr • Soudní dohled nad dodržováním legislativy • Vzájemné prolínání kompetencí • Kompetence Společenství vs. národní kompetence • Nejasné hranice (kompetence Společenství pořád rostou) • Popsány ve smlouvách funkčním omezením = kompetence by měly být převedeny tak, jak bude nutné k dosažení cílů stanovených ve smlouvách Společenství • Případné konflikty interpretuje ESD • Jednou alokovaná pravomoc = těžké vrátit

  44. Uspořádaní kompetencí v 3. ex-pilíři • 3 pilíře EU (Maastricht – Lisabon = 1993-2009) • Evropské společenství • Kompetence Společenství • Jediný pilíř s právní identitou = může schvalovat právně závazné normy • Jednotný trh (kromě sociální politiky), zemědělství, živ. prostř., hosp. soutěž, obchodní politika • Nadnárodní pilíř • Většinové hlasování (QMV) • Stěžejní role EK + EP • Pravomoc ESD • Společná zahraniční a bezpečnostní politika • Národní kompetence (i přes ohromné výhody sloučení) • Jednohlasnost • Mezivládní pilíř • Jednohlasnost • Stěžejní role Rady ministrů (EK + EP v roli konzultantů) • Bez pravomoci ESD • Spolupráce v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice • Národní kompetence (s prvky kompetencí Společenství) • Většinou jednohlasnost • Mezivládní pilíř • Stěžejní role Rady ministrů (EK + EP v roli konzultantů) • Bez pravomoci ESD

  45. Platné principy alokace kompetencí • Současný stav = kompromis • Princip subsidiarity • Jednotný evropský akt (1987*) • Centralizační tendence: • Společenství má přednost v pravomoci, pokud cíle opatření lze lépe docílit na úrovni Společenství než-li čleského státu • Maastrichtská smlouva (1993*) • Decentralizační tendence: • Společenství má přednost jen v případě, že navrhované opatření nemůže být dostatečně realizováno členskými státy a bylo by lépe realizovatelné na úrovni Společenství => Rozhodnutí by měla být dělána co nejblíže k občanovi • Princip proporcionality • Římská smlouva (1958*) • Pokud se dá cíle dosáhnout lépe na úrovni Společenství, EU by se měla zhostit pouze minima nejnutněších opatření k dosažení cíle • Zbytek by měl zůstat v komeptenci členských států

  46. Rozhodovací procedury • Procedura konzultace (consultation procedure) • Nejpůvodnější • EK návrh, EP stanovisko (nezávazné pro Radu), Rada rozhodne • Procedura spolupráce (co-operation procedure) • Posílení moci EP • EK návrh, EP stanovisko + změny, Rada může zamítnout rozhodnutí EP jen jednohlasně • Procedura spolurozhodování (co-decision procedure) • Další posílení EP • EK návrh, EP stanovisko + možné návrhy změn • Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost • Rade neřijme nárhy změn EP = 2. čtení v EP • EP stanovisko + možné návrhy změn • Rada přijme nárhy změn EP = zákon vstoupí v platnost / neřijme = dohadovací (smírčí) výbor • Dohadovaní výbor – kompromisní text přijatý EP + Radou • Procedura souhlasu (assent procedure) • Nejsilnější účast EP • Opatření vstoupí v platnost jedině se souhlasem EP

  47. Jednotlivé instituce EU Evropská komise Rada ministrů Evropská rada Evropský parlament Evropský soudní dvůr

  48. 1. Evropská komise (EK) European Commission (EC)

  49. EK - shrnutí • Hlavní role: • Navrhuje legislativu + tvoří pravidla 1. ex-pilíře • „Motor integrace“ • Dohlíží na implementaci legislativy v 1. ex-pilíři • Při neplnění států se odkazuje na ESD = možnost udělit pokuty • Závislá na poskytnutých informacích od států = problém • Manažer financí Společenství • Navrhuje rozpočet (bez schodků) • Řídí financování Strukturálních fondů + zem. pol. • Externí tvář EU • Předseda komise = veřejná tvář EU • Známější oproti předsedům rotující chpředsednictví Evropské rady • E.g.: Delors = předseda EK (1985-1994)

  50. EK - podrobnosti • Sídlo = Brusel, Lucemburk • Administrativa = cca 24.000 úředníků • 15% tlumočníci • Profesionálové, velká konkurence • Komisaři • Jednají v zájmu EU • Nezávislost na členských státech, ale nominováni čleskými státy • Obnovitelný mandát na 5 let • Rozšířeno ze 4 – srovnáno s EP (EP schvaluje složení EK) • Každý = vlastní generální ředitelství/rosort (Directorates General -D-G) • Rozhodnutí = konsensus • EU15 – 20 komisařů (5 největších států = 2) • EU25 – 30/později 25 komisařů (každý stát = 1) • EU27 – 27 komisařů (každý stát = 1) • Lisabonská sml.: 2/3 států = 1 komisař (rotující zastoupení) • Předseda = José Barroso (2004-2014) • Eurokomisař ČR – Stefan Fülle

More Related