Schumanův plán a ESUO

1. Schumanův plán a ESUO Michaela Šviková Evropská studia se zaměřením na evropské právo

2. Kořeny Schumanova plánu • Situace v roce 1950 vyžadovala rychlé a odvážné řešení mnoha problémů. Bylo potřeba : najít nový způsob, jak v mezinárod. měřítku kontrolovat těžký průmysl Německa; jak převést otázku Sárska na obecnější rovinu; jak najít pevný a realistický základ pro fran.-německou spolupráci; jak vyvinout účinnější postup pro stavbu evropského domu, než jaký představovala Organizace pro evropskou hosp. spolupráci a Štrasburk; jak předcházet možnosti vzniku evrop. hosp. krizí cestou součinnosti v oblastech zákl. prům. odvětví; jak odpovědět Adenauerovi a být přitom konkrétnější a realistější; jak dosáhnout zmírnění mezinárodního napětí…

3. Představitelé francouzské zahraniční politiky cítili potřebu vzniklou situaci co nejrychleji řešit. • Představitelé francouzské zahraniční politiky : Robert Schuman (ministr zahraniční politiky), Georges Bidault (předseda vlády, bývalý ministr zahraniční pol.) • Bidault - orientován spíše atlanticky, zastánce francouzských tezích o rozdělení Německa a ustanovení jeho kontroly - návrh na vytvoření „vysoké atlantické rady pro mír“ (návrh vyšuměl) • Schuman - chtěl skoncovat s fran.-něm. rivalitou, myšlenka sjednocené Evropy • Bylo nutné uvést Německo do stavu, ve kterém by nemohlo škodit, zároveň však bylo nutné provést to způsobem, který by mohlo přijmout se ctí a neupírat mu rovná práva. • Řešení? – návrh Jeana Monneta

4. Jean Monnet (9. 11. 1888 – 17. 3. 1979) • Od roku 1946 ve funkci generálního komisaře pro Plán modernizace a vybavení • Nebyl nikdy členem vlády; vlády odcházely, on zůstával • Názor : domácí hospodářství se nebude moci nikdy harmonicky vyvíjet, pokud nebude prospívat evropské hospodářství • Řešení : organizace Evropy -> sjednocená Evropa by při uvolňování napětí sehrála významnou roli, jelikož by zmírňovala bipolární střet mezi USA a SSSR • Orientace na Německo • Nebylo možné uskutečnit úplné hospodářské sloučení, nutnost postupovat krok za krokem, definovat základní sektory spolupráce ->UHLÍ a OCEL • Proč uhlí? – „chléb průmyslu“, nejvýznamnější zdroj energie • Proč ocel? – základní surovina pro výrobu zbraní i pro průmysl • Společné využívání uhlí a oceli by odbouralo hrozbu další fran.-něm. války

5. Nutnost řídit tato odvětví společným orgánem – NADŘAZENÝM, který by měl zajišťovat volnou hosp. soutěž, zabraňovat vzniku kartelů, vyloučit diskriminaci, zajistit rovný přístup… • Nově vzniklá nadnárodní instituce by měla zahrnovat i určité rysy federální vlády • Na tuto vizi reagoval Schuman velmi vstřícně, plán dle něj řešil hned několik problémů : fran.-něm. usmíření, kontrola uhlí a oceli, nastartování evropské integrace a výstavby evropského federálního systému • Brzy plán přijal „za svou věc“ • Utajovaný, v režii pouze Monnetova týmu

6. 3. května 1950 oznámil Schuman projekt Radě ministrů • 7. května 1950 se s plánem seznámil americký ministr zahraničí – Dean Acheson – podpora projektu • 9. května 1950 • Resumé francouzského návrhu německému kancléři Konradu Adenauerovi • O projektu informovány také tyto země: velká Británie, Itálie, Belgie, Lucembursko, Nizozemí • Konečný souhlas francouzské vlády s projektem • Prohlášení před novináři – propagace spojené Evropy jako nástroje k udržení míru a prosperity; myšlenka vytvoření Vysokého úřadu Vysoký úřad (Haute autorité) - deklarace jej vymezovala takto : „ Společný Vysoký úřad bude mít na starosti chod celého uskupení, bude tvořen nezávislými osobnostmi jmenovanými vládami na základě společné dohody. Rozhodnutí úřadu budou vykonávatelná ve Francii, Německu a dalších přidružených zemích.“ - nezpůsobí žádnou újmu vlastnickému režimu společenství

7. Reakce na návrh • USA • Souhlas téměř všech • 1. krok na cestě ke sjednocenému evropskému trhu a evropské federaci • Mírné obavy pouze z ocelářského kartelu • SSSR • Naprostý odpor, dle jejich názoru byly za francouzským návrhem manévry vedeny z Washingtonu pod tlakem bankéřů, kteří měli vytvořit ohromný kartel s jediným cílem – agrese proti Sovětskému svazu • Francie • Veřejné mínění pozitivně překvapené • Kritika : komunisté (Německo jako základna agrese proti SSSR), Všeobecná konfederace práce, Sdružení francouzského lidu, Generál de Gaulle – „mišmaš“ uhlí a oceli • Projekt nejvíce podporovalo Lidové republikánské hnutí a socialisté • Ve francouzských hospodářských kruzích byla situace velmi nepříznivá – hutníci železa a oceli, metalurgové (nejsilnější opozice vůči rozhodnutí vlády, odmítali Vysoký úřad, chtěli trh ve vlastní režii), znepokojeni byli rovněž Francouzské uhelné doly • Průmyslová odvětví – pro plán • Německo • Plán přijalo s nadšením, Adenauer : „šlechetné gesto Francie vůči Německu“

8. Část veřejného mínění se k návrhu stavěla zdrženlivě • Proti byli pouze socialisté (opozice), kteří v plánu viděli překážku v socializaci Porúří. Kritizovali také technokratickou diktaturu, kterou měl dle nich reprezentovat Vysoký úřad • Obavy z úplného odloučení západního a východního Německa • Benelux • Chladnější přijetí plánu než v jiných zemích díky realizaci vlastního experimentu – celní unie (problémy, nerovné podmínky) • Itálie • Přijala plán velmi dobře, chápala jej jako možnost, jak opětovně nabýt rovnoprávnosti

9. Velká Británie • Ernest Bevin byl dotčení tím, že nebyl informován s větším předstihem. Obzvlášť, když byla Velká Británie evropským výrobcem uhlí a oceli a navíc leželo Porúří v její okupační zóně • Důvod byl však jasný – Británie se k podobným záměrům stavěla vždy chladně, předchozími jednáními by mohla narušit celý projekt. Navíc byl plán zaměřen na Německo, tudíž se mohly ostatní země v případě zájmů bez rozpaků připojit. • Pozitivně hodnocen byl plán především u liberálů, u velkých deníků a labouristickou vládou Dolní sněmovny

10. Vytvoření ESUO • 3. červen 1950 bylo v Paříži, Římě, Bruselu, Haagu a Lucemburku vydáno komuniké • Na 20. červen 1950 byla svolána do Paříže konference, která měla za cíl vypracovat návrh smlouvy zakládající ESUO • Každá země se musela zavázat přijetím PRINCIPU NADNÁRODNÍ AUTORITY (jeden z důvodů, proč se na projektu neúčastnila Velká Británie • Veškerá jednání řídil Jean Monnet, který chtěl zároveň co nejrychleji uzavřít smlouvu o Vysokém úřadě, technické podrobnosti měly být doplněny později -> nesouhlas ostatních zemí (kromě Německa) • Nutnost vymezit přesný rámec fungování -> dlouhá a složitá jednání -> vytvoření originálního institucionálního rámce

11. Vysoký úřad • Měl jiný charakter než v původní deklaraci • Devítičlenný rozhodčí sbor, každá země maximálně 2 zástupce • Členové a předseda jmenováni pouze na základě souhlasu šesti vlád • Obavy z technokracie a despotismu úřadu • Zvláštní rada ministrů • Vytvořena na žádost Beneluxu z obav před převahou Francie a Německa • Orgán, který zastupoval vlády člen. států • Jeho úkolem bylo zajišťovat spojení mezi odvětvími uhlí a oceli a hospodářskou činností jednotlivých zemí • „vyjádření o shodnosti názorů“ • Hlasování jednomyslně, většinově • Společné shromáždění • Vytvořeno na žádost členů parlamentů člen. států • V roli demokratické kontroly Vysokého úřadu, který mohl být přehlasován 2/3 většinou, pouze ale při prezentaci jeho výroční zprávy • 78 členů, poslanci byli dosazování z domovských parlamentů • Soudní dvůr • Dohlížel na dodržování smlouvy a řešil spory uvnitř společenství

12. Poté, co byl vytvořen komplikovaný a zároveň zcela logický institucionální rámec, mohla být uzavřena i smlouva o ESUO na dobu 50 let, která pro společenství představovala zákon • Podepsána - 18. dubna 1951 • Smlouva obsahovala základní rysy Schumanovy deklarace z 9. května 1950 • Posledním krokem byla ratifikace smlouvy parlamenty jednotlivých členských států • Překážku představovali komunisté, v Belgii socialisté • Nejsložitější situace byla ve Francii v důsledku voleb do Národního shromáždění, 13. 12. 1951 však došlo k ratifikace • Předsedou Vysokého úřadu byl jmenován Jean Monnet • 10. února 1953 byl otevřen společný trh pro uhlí, staré železo a železnou rudu