Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce

1. Sportovní výkon a trénink ve vyšší nadmořské výšce Josef Dovalil a kol.

2. Vysokohorský trénink se stává součástí přípravy sportovců na soutěže ve vyšší i běžné nadmořské výšce Je považován za jeden ze základních metodických faktorů rozvoje sportovní výkonnosti Význam adaptace na vysokohorské prostředí

3. Nad 5800 m = extrémní nadmořská výška Nad 3000 m = vysoká nadmořská výška Nadmořské výšky nad 3000 m nemají pro sportovní přípravu praktický význam 1500 – 3000 m = vyšší nadmořská výška 800 – 1500 m = střední nadmořská výška Do 800 m = nízká nadmořská výška Nejvhodnější nadmořskou výškou pro přípravu sportovců je oblast okolo 2000 m ( 1800 – 2400 ). Doporučuje se při tom postupné zvyšování výšky. Barometrický tlak – klesá přibližně o 12 % na 1000 m. Hustota vzduchu – snižuje se o 8 % na 1000 m výšky S poklesem barometrického tlaku při stoupající nadmořské výšce progresivně klesá parciální tlak kyslíku ve vzduchu Chlad – teplota vzduchu se stoupající výškou klesá přibližně o 1°C na každých 150 m. Tento pokles může být umocněn vlivem větru. Tlak vodních pak klesá přibližně o 25 % na každých 1000 m. Záření – ultrafialové záření se zvyšuje o 20 – 30 % na 1000 m výšky Nadmořská výška

4. Reakce a adaptace na vyšší nadmořskou výšku • Reaktivní změny organizmu • Hyperventilace • Vegetativní reaktivní změny • Zvýšení kardiorespirační odezvy během a po ukončení submaximálních zátěží • Ztráty tekutin • Adaptační změny v organizmu • Udržení acidobasické rovnováhy • Zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek • Změny v buněčných funkcích a metabolismu

5. Odezvy na zvyšované zatížení do maxima • na úrovni hladiny moře • v simulované nadmořské výšce 4000 m

6. Udržení acidobasické rovnováhy. • Hyperventilace, zajišťující zvýšení alveollární koncentrace kyslíku vede na druhé straně k výrazným ztrátám CO2 , tzv. respirační alkalóze. • Pokles tenze CO2 v alveolárním vzduchu má za následek snížení alkalických rezerv. • Ačkoliv produkce laktátu není závislá na nadmořské výšce, přesto dochází ke zvýšení koncentrace laktátu v krvi , a to v důsledku snížení alkalických rezerv. • Koncentrace laktátu je při submaximálních zatíženích zvýšená. • Koncentrace laktátu při maximálních zatíženích je nižší, pravděpodobně proto, že ve vyšších nadmořských výškách nelze plně dosáhnout maximálního vytížení energetických systémů organizmu. • Déletrvající aklimatizace však vede k normalizaci i k nárůstu nárazníkové kapacity krve, což se může projevit i v nárůstu výkonnosti.

7. Zvýšení tvorby hemoglobinu a červených krvinek • Hlavním rysem dlouhodobého pobytu ve vyšší nadmořské výšce je nárůst transportní kapacity krve pro kyslík. • Snížení tlaku kyslíku v tepenné krvi vede k nárůstu absolutního množství červených krvinek. Proces je stimulován zvýšenou tvorbou hormonu erytropoetin, který se vytváří převážně v ledvinách a játrech. • Po týdnu pobytu ve vyšší nadmořské výšce ( 2300 m ) je nárůst hemoglobinu a červených krvinek 4 – 10 %. • V průběhu prvního týdne aklimatizace se výrazně zvyšuje i hodnota hematokrytu. Následkem přesunů tělních tekutin i vlivem dehydratace dochází k úbytku krevní plazmy - až o 8 %. • Celkové zlepšení transportní kapacity krve problematizuje na druhé straně zhoršení průtokových vlastností krve • Při pobytu ve vyšších nadmořských výškách výrazně stoupá koncentrace 2-3 difosoglycerátu, který se nachází v erytrocytech. Jeho´účinkem se usnadňuje uvolńování kyslíku z hemoglobinu do tkání. Po návratu do nížin koncentrace výrazně poklesne.

8. Změny v buněčných funkcích • Jedním z adaptačních mechanizmů, které usnadňují dodávku kyslíku tkáním je zkrácení difúzní dráhy z kapiláry k buňce. Zde se uplatňují dva mechanizmy, na jedné straně připadá v úvahu zvýšení počtu kapilár, ale na druhé straně i zmenšení velikosti buńky. • Hypoxie stimuluje i tvorbu myoglobínu, jeho funkcí je podpora transportu kyslíku z kapilár do mitochondrií a zároveň slouží jako rezerva kyslíku. Po aklimatizaci se zvyšuje množství myoglobínu až o 16 %. • Hypoxie stimuluje energetický metabolismus tuků, zvyšuje se mobilizace volných mastných kyselin i jejich využití a tím se na druhé straně šetří svalový glykogen.

9. Další projevy adaptace na vyšší nadmořskou výšku • Postupný pokles klidové tepové frekvence • Snížení klidového minutového objemu srdečního • Zvýšení vitální kapacity plic • Pokles tepenného krevního tlaku ( tlak v plícnici se ale zvyšuje ) • Adaptace srdečního svalu: • zlepšení energetického metabolismu • zvýšení kapacity anaerobního metabolismu • schopnost utilizovat energii

10. Fáze a průběh aklimatizace Adaptace na vyšší nadmořskou výšku je komplexní proces, trvající několik týdnů. • Akomodace • Adaptace • Aklimatizace Obecně je shoda na dobu trvání jednotlivých fází i v základních ukazatelích odezvy organizmu. Celková doba trvání těchto tří fází je kolem 20 dnů, po této době již dochází ke stabilizaci organizmu na hypoxické vlivy. • Plná výkonnost, přiměřená výkonnosti v nížině, se dostavuje až ve 4. týdnu pobytu ve výšce.

11. Kritická období aklimatizace • 2. den po příjezdu – v důsledku příjezdové reakce • 9. den pro příjezdu – druhá subjektivní krize, doznívající až 13. den • 15. den po příjezdu – období akutní deprese, vyrovnání je postupné až do 19. dne

12. Trénink ve vyšších nadmořských výškách • Vhodnost pro veslování – v současné době se význam vysokohorského tréninku spojuje se specializacemi, v nichž výkon trvá více než 90 s. • Sledujeme zlepšení předpokladů pro výkonnost – veslařský výkon je činnost s převažujícím aerobním režimem. • Zásadně se zdůrazňuje nezbytnost individuálního přístupu • Význam vysokohorské přípravy narůstá u sportovců s dobrou trénovaností a s rozvinutými aerobními předpoklady, mentálně zralými a psychicky odolnými osobnostmi. • Vysokohorský trénink sám o sobě nepřináší automaticky zlepšení výkonnosti, vytváří však předpoklady pro její zvýšení. • Vyskytují se také názory, že pro sportovce s vysokou sportovní úrovní má spíše psychologický význam a reálný efekt je spíše menší.

13. Zatížení a stavba tréninku • Bezprostředně před vlastním příjezdem do vyšších poloh se doporučuje alespoň dva dny tréninkového volna. • Samotný trénink je koncipován podle poznatků o průběhu aklimatizačních proces • I. fáze počáteční aklimatizace 1. – ( 4.) 6. den • II. fáze počátečního tréninku ( 4.) 6. – 12. den • III. fáze normálního tréninku 12. – 21. den Stanovení základní intenzity pro trénink, intenzity zatížení na úrovni ANP a z ní odvození dalších tréninkových pásem, zařadíme přibližně na 5. den tréninkového pobytu ve vysokohorském prostředí. Ověření správnosti stanovení těchto intenzit zatížení hraje podstatně větší roli, než v nížině.

14. Počte pobytů v ročním tréninkovém cyklu • Za vhodnou délku vysokohorského pobytu se všeobecně považuje období 21 – 28 dnů. Po třech týdnech už efekt vysoké polohy prakticky neroste. • Optimální počet ve výcvikovém roce 2 – 3 x. Opakované pobyty mají pro výkon větší význam, potom probíhají jak aklimatizační, tak i reaklimatizační procesy snadněji s menšími výkyvy, stáže mohou být proto i kratší. • Lokalizace v ročním tréninkovém cyklu První pobyt – v první části přípravného období ( prosinec ). Druhý pobyt – do druhé části přípravného období ( březen, duben ) Třetí pobyt – stáž v délce 3 týdny ukončit 10 – 28 dní před hlavním závodem v nížině

15. Reaklimatizace – průběh změn vytrvalostní výkonnosti Dobrá individuální výchozí úroveň Snížená intenzita Snížená intenzita Časový limit pro optimální výsledek Aerobní výkonnost Individuální rozptyl Hypoxický trénink Zóna deprese dny 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28

16. Alternativy sportovní přípravy v hypoxickém prostředí • Samotné pobyty a trénink ve vyšších nadmořských výškách • Vytvoření hypoxického prostředí pomocí přístrojů • Tlakové barokomory

17. Barokomory Uzavřené prostory, ve kterých je uměle vytvořeno hypoxické prostředí, odpovídající různým nadmořským výškám Varianty využití • Trénink v přirozeném prostředí je provázen pobytem v barokomoře • Zatěžování v barokomoře ( např na ergometru ) střídané s pobytem mimo zařízení • Trénink v přirozeném prostředí, v rámci pobytu zatěžování v hypoxickém prostředí. Uvádí se, že tato kombinace vytváří důležité „paměťové stopy“ pro pobyty a přípravu v horách.

18. Vysokohorská příprava – pro i proti • Zlepšení oxidativního energetického metabolismu • Za méně prokázaný efekt se považuje zlepšení anaerobní kapacity. • Předpokládá se zvýšení kapilární hustoty ( může však souviset i se ztenčením svalových vláken, při delším pobytu může dojít k úbytku svalové hmoty i poklesu silových dispozic ). • Hypeventilace v důsledku hypoxického prostředí by sice mohla mít pozitivní efekt, ale ventilace není limitujícím faktorem příjmu kyslíku. • Při pobytu ve vyšších nadmořských výškách dochází k vyššímu energetickému využití tuků, vzestup hladiny stresových hormonů ( katecholaminů ) však vede k vyšší depleci glykogenu, což vytrvalostní výkonnost limituje. • Omezená možnost intenzivního tréninku, možný pokles svalové hmoty.