Patologie

1. Patologie Nauka o nemoci Nemoc porucha zdraví

2. Příčiny nemocí • Fyzikální (teplo, chlad, záření, mechanické vlivy, působení tlaku….) • Chemické(účinky kyselin, louhů, solí…) • Biologické ( bakterie, viry, houby parazité) • Genetické • Rezistence • Disposice

3. patologická anatomie • obor sledující morfologické změny v průběhu patologického děje, tj. především za nemoci • hlavní náplní práce: • autopsie (pitva, nekropsie) = studium mrtvých těl • biopsie = vyšetřování materiálu ze živých jedinců • výuka a výzkum • znalecká a expertní činnost

4. pitva • vše, co souvisí se smrtí, odběrem orgánů a tkání pro transplantaci a nakládání s tělem zemřelého, upraveno dvěma hlavními zákony: • Zákon o pohřebnictví (zákon 436/2002 Sb.) • Transplantační zákon (zákon 282/2002 Sb.)

5. pitva • dle zákona (uzákonila již Marie Terezie) každý zemřelý, doma či ve zdrav. zařízení může být pitván • o provedení pitvy rozhoduje prohlížející lékař, který nesmí být současně ošetřujícím lékařem, ani nesmí být v příbuzenském vztahu se zemřelým • k rozhodnutí o pitvě není třeba souhlasu pozůstalých! • není možné prohlášení za života o nesouhlasu s pitvou! x je možné prohlášení o nesouhlasu s odběrem orgánů pro transplanataci (přihlášení do registru – před odběrem orgánů vždy ověření, zda zemřelý není v tomto registru!)

6. pitva • ze zákona určeny skupiny zemřelých, u kterých pitva provedena být musí = pitvy ze zákona • nenařízení pitvy ze zákona nutné → trestní stíhání prohlížejícího lékaře, vč. trestu odnětí svobody a zákazu lékařské činnosti!

7. pitvy ze zákona povinné: • děti do 15 let ať zemřou kdekoliv • infekční choroby působící epidemie a pandemie (např. cholera, • tyfus,TBC, syfilis, malárie..) • ženy zemřelé v souvislosti s porodem nebo potratem, šestinedělím = pitva rodiček, každoročně v celé republice pouze několik případů) • dárci orgánů pro transplantační program • nemoci z povolání – podmínkou je, aby nemocný byl v evidenci odd. nemocí z povolání, tato mu byla prokázána, byl pro ni léčen a byla mu přiznána náhrada (silikózy u kameníků, silikotuberkulóza u horníků, azbestóza vedoucí ke karcinomu plic a mezoteliomu pleury u pracujících s azbestem)

8. pitva • stanoveny způsoby pohřbení a uložení ostatků • zákon stanovuje, že pitva smí být provedena nejdříve 2 hodiny po smrti, tělo má být pohřbeno do 96 hodin po smrti (to se často nedodržuje) • ze zemřelého lze odebrat potřebný materiál pro další vyšetřování z důvodů: • diagnostických (stanovení nemoci a příčiny smrti) • výukových • vědecko-výzkumných • odběrem materiálu nesmí dojít ke zhanobení mrtvoly!

9. Pitva anatomická • nepostradatelný prostředek výuky • na tělech čerstvých (málokdy) nebo tělech konzervovaných nástřikem formalinem • jedno tělo slouží k pitvě řadu měsíců • zdroj: odkazy za života, ze zákona těla, o něž se nikdo nepřihlásí do 96 hodin od úmrtí k zajištění pohřbu

10. Pitva zdravotní • u zemřelých léčených doma nebo ve zdravotnickém zařízení • nejčastější druh pitvy • známe anamnézu, průběh onemocnění, prováděnou terapii, výsledky vyšetření, podávané léky i použité vyšetřovací metody

11. Pitva zdravotně bezpečnostní • u úmrtí náhlých nebo neočekávaných • nejčastěji jde o úrazy, zvl. dopravní a pracovní, ale i neočekávaná úmrtí při správné dlouhodobé léčbě

12. Pitva soudní • v případech, kdy je podezření, že smrt nastala v důsledku trestného činu • nařizuje státní zástupce (prokurátor), který jedná na základě podnětu orgánů činných v trestném řízení (policie) • pouze patolog s kvalifikací soudního lékaře • v případě potřeby společně 2 soudní lékaři • kromě pitevní diagnózy se zpracovává znalecký posudek podle zadání soudu

13. smysl pitvy • diagnostický • zda klinická zjištění odpovídají skutečnosti • poznávací • poznáváme, jak se průběh onemocnění mění během let (dříve nejčastější příčina úmrtí u leukémií krvácení, hlavně do mozku, dnes hlavně oportunní infekce) • popis nových onemocnění • kontrolní • zda nedošlo k poškození pacienta v důsledku vyšetřovacích a terapeutických postupů • statistický • stanovení mortality na jednotlivé skupiny onemocnění • organizační • stat. výsledky možno použít pro plánování nákupu léčiv, zdrav. techniky, potřebu lůžek i zdrav. personálu

14. Pitevní protokol • definitivní pitevní protokol je souhrnem: • klinické diagnózy • makroskopického nálezu během vlastní pitvy • histologického vyšetření vzorků odebraných v průběhu pitvy • dalších potřebných vyšetření (mikrobiologického, biochemického, toxikologického, rtg...)

15. biopsie • histologicky vyšetřujeme materiál: • pevný (vzorky z orgánů nebo tkání) • tekutý (patologické tekutiny jako hnis, výpotky, sekrety, stěry)

16. biopsie – způsob odběru • operační preparát • vše, co odejme chirurg (celá končetina, žaludek, slezina, prs, tlusté střevo...) • podle zásad odběru má být preparát předán patologovi bez dalšího zásahu (bez roztřižení, rozříznutí) • excize • vše, co bylo získáno vytětím z povrchu těla nebo dutin s povrchem souvisejících (kožní excize, sliznice ústní, excize z děložního čípku...) • endobiopsie • materiál získaný fibroskopem za zrakové kontroly (zažívací trakt, dýchací cesty, močový měchýř, kloub...)

17. způsob odběru • punkční biopsie • vzorek je získán napíchnutím jehlou • patologické tekutiny • pevné tkáně buď rozetření na sklo (náběr tenkou jehlou) • nebo náběr tlustou jehlou a zhotovení histologického preparátu (vzorky z prsu, jater, prostaty, štítné žlázy) • často punkce pod ultrazvukovou kontrolou • obdobným způsobem materiál z kostí = forážová b. • zpracování kostí obtížné, nutné buď odvápnění (kys. mravenčí, dusičná, komplexon) nebo zalití do speciální pryskyřice a krájení na speciálním mikrotomu (drahý provoz – silné opotřebení nožů, nemožnost použít imunohistochemické metody)

18. zásady odběru • šetrnost • při odběru tkáň mechanicky nepoškodit – zhmožděná tkáň je histologicky nehodnotitelná, ke stanovení diagnózy nutný další odběr = zátěž pro pacienta, časová náročnost pro lékaře

19. zásady odběru • fixace • fixovat ihned! • nejčastěji fixace formolem (4% roztok formaldehydu, který má být neutrální. Příprava ředěním komerčního 40% roztoku ředěním destilovanou vodou 1:10 a následnou neutralizací přidáním plavené křídy (uhličitan vápenatý). Z připraveného zásobního roztoku (skladování v hnědé láhvi – sluneční záření okyseluje roztok vznikem kys. octové) se odlije potřebné množství pro konkrétní vzorek – fixačního činidla přebytek! 50-100x váha odebrané tkáně! (= na 1cm3 tkáně 50-100ml roztoku) • ve speciálních případech, např. peroperační vyšetření, speciální metody, odběr nativní tkáně a další zpracování za hlubokého zmrazení

20. histologická průvodka • vyplnit histologickou průvodku ve všech rubrikách! • osobní údaje a pojišťovna pacienta • o jakou tkáň, orgán se jedná • co má být vyšetřeno • klinická diagnóza • předchozí histologická vyšetření (možnost porovnání) • předchozí terapie (zvláště hormonální, cytostatická a ozařování) – terapie mění histol. obraz!

21. Průvodka k histologickému vyšetření • histologickou průvodku podepisuje lékař, který má právní zodpovědnost v případě záměny materiálu (i když jej třeba sám do lahvičky neukládal!) • při odběru nesmí dojít k záměně materiálu – na odběrovém místě připravena pouze jedna lahvička pro konkrétního pacienta. Materiál ukládat až do lahvičky označené štítkem! • během transportu na patologii zabránit rozbití obalu (nutná likvidace materiálu, aby se zabránilo záměně), v zimním období rovněž nutná ochrana proti zmrznutí (chladové poškození buněk a znehodnocení materiálu

22. Patologie cytoskeletu • Síťovitá plasmatická struktura • Navazuje na jádro a buněčnou membránu • Skládá se z filament a mikrotubulů • Uplatňuje se ve všech fázích b. existence

23. Patologie cytoskeletu • Uvolnění cytoskeletálních elementů do extracelulárního prostoru vede k rozvoji alergii , cystické fibrosy i k defektům hemokoagulace. • Intaktní cytoskelet usnadňuje invazi a infekci některými bakteriemi, viry a parazity.

24. Poškození buňky • Dynamická rovnováha • Adaptabilita buňky • Agresivita noxy • Intenzita působení • Délka působení

25. Poškození buňky • Snadno zranitelné jsou: buněčná membrána, mitochondrie, drsné cytoplasmatické retikulum, genom. • Snížená syntéza ATP • Zmnožení volných radikálů-oxistres • Vázne jejich detoxikace

26. Poškození buňky volnými radikály • Změněná propustnosti buněčné membrány • Zvýšení průniku kalcia do cytosolu • Poškození DNA - následná mutace vede ke zrušní proteosyntézy

27. Kalciová homeostáza • Aktivace intracelulárních enzymů (fosfolipáza a proteáza ATP-áza endonukleáza) • Štěpení cytoskeletu a membránových proteinů, rozpad ATP a fragmentace DNA

28. Škodliviny - noxy • Fyzikální • Chemické a farmaka • Biologické • Genetické (mutace) • Nutriční • Ischemie

29. REGRESIVÍ ZMĚNY Smrt, apoptóza nekróza, atrofie,dystrofie

30. Smrt Nezvratná zástava všech životních pochodů Zástava dechu cirkulace a nervové činnosti Atria mortis Klinická smrt Biologická smrt

31. Biologická smrt • Kadaverosní změny fyzikální ( posmrtná bledost, chlad, posmrtné skvrny, difuze tekutin a plynů) chemické (posmrtná koagulace krve, rigor mortis, autolýza) hniloba

32. Nekroza • Intravitální ohraničená smrt tkáně • Je detekována na úrovni ultrastruktury, světelné mikroskopie i makroskopicky.

33. Změny nekrotických buněk • Jádro – pyknoza, karyorhexe, karyolýza • Cytoplasma – zvýšená eozinofilie

34. Typy nekroz • Prostá • Koagulační • Kolikvační • Kaseifikační • Tuková

35. Hojení nekroz • Koagulační – jizva • Kolikvační - pseudocysta

36. Gangrény • Suchá-mumifikace • Vlhká – sfacelus • Plynatá - emfysematosa

37. Apoptóza • Fyziologická smrt buňky naprogramovaná v genomu • Různé buňky mají různou životnost ( ery 120 dnů, hepatocyt 1 rok). • Využití apoptózy v embryogenezi • Likvidace chybných nefunkčních buněk • Podnět k apoptóze - i zevní faktor

38. Apoptóza • Kondenzace chromatinu • Zmenšení jádra • Aktivace caspáz – rozklad bb. truktur • Na povrchu buněk se tvoří puchýřky tzv. apoptozomy obsahují zachované organely • Rozpad bb. – fagocytoza – makrofágy • Apoptóza nevyvolá zánětlivou reakci.

39. Apoptóza • Zevní apoptogenní podněty : VR, toxiny, radiace, deficit růstových faktorů. • A. Podnět se dostane do buňky je předán kaspázám a ty destruují bb struktury • B. protein bcl-2, který zasahuje do fce mitochondrii dojde ke změně mitoch. membrány – uvolnění cytochromu c- detoxikace VR nedostečná - vazba na Bax • Aktivace kazpáz

40. Apoptóza • Zkratová cesta apoptózy – přímá ataka DNA • Produkce proteinu p53 – zastavení buněčného cyklu – čas na opravu DNA • Nedojde-li k opravě – aktivace kaspáz • navození apoptozy

41. Apoptóza • Mutace genu p53 • Narušená regulace apoptózy • Inhibovaná apoptóza – nežádoucí přežívání buněk – vznik nádorů a autoimunních chorob • Přehnaná apoptóza ztráta normálních buněk např spinální svalová atofie, AIDS

42. Atrofie • Zmenšení buněk nebo orgánů - prostá • Převaha degradace nad obnovou • Zmenšení počtu buněk – numerická • Difusní • Ložisková • Relativní zmnožení lipofuscinu

43. Příčiny atrofie • Senilní • Fyziologická • Inaniční – kachexie • Hypofunkční – nečinné orgány • Radiační • Vasogenní –snížené prokrvení, tlaková • Nervová • Endokrinní

44. Dystrofie • Poruchy metabolismu proteinů, lipidů glycidů, pigmentů , minerálů a vody. • Akumulace látek v buňkách • Deficit enzymů a hromadění metabolitů • Ukládání látek do extracelulárního prostoru

45. Proteodystrofie • Porucha metabolismu bílkovin • Intracelulární • Časté změny v optickém mikroskopu mají vzhled inklusí • Alfa-1-antitripsin - kupí se v endoretikulu hepatocytů • Malloryho hyalin - hepatocyty • Russelova tělíska – plasmatické buňky