Lesnická fytocenologie a typologie HS 21 exponovaná stanoviště nižších poloh

1. Lesnická fytocenologie a typologie HS 21 exponovaná stanoviště nižších poloh HS 31 vysýchavá a suššá acerózní a bazická stanoviště středních poloh HS 41 exponovaná stanoviště středních poloh HS 51 exponovaná stanoviště vyšších poloh HS 71 exponovaná stanoviště horských poloh HS 01 mimořádně nepříznivá stanoviště Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio – CZ.1.07/2.2.00/28.0018

2. 21a 1N, 2N – kamenité kyselé doubravy a bukové doubravy 2Me, 2Ke – chudé a kyselé bukové doubravy svahové V nižších polohách na příkrých, někdy kamenitých svazích, často nad vodními toky a na hřebenech. 21b 3Me, 4Me – chudé dubové bučiny a bučiny svahové 3Nm, 4Nm – chudší kamenité kyselé dubové bučiny a bučiny Ve středních polohách na příkrých, někdy kamenitých svazích, často nad vodními toky a na hřebenech.

3. 21c 2Se, 2Be, 2De – svěží, bohaté a obohacené bukové doubravy svahové 1A, 2A – javoro-habrové doubravy, javoro-bukové doubravy Na příkrých, někdy kamenitých svazích a na zahliněných sutích, často nad vodními toky a na hřebenech. 21d 1C – suché habrové doubravy 2C – vysýchavé bukové doubravy (3C) – (vysýchavé dubové bučiny) Na mírných až příkrých svazích, hřebenech a kupách na středně bohatém až bohatém podloží, půda je suchá až vyprahlá.

4. 31a 3Ac, 3Aw – sušší a bazické lipo-dubové bučiny 4Ac, 4Aw – sušší a bazické lipové bučiny 5Ac, 5Aw – sušší a bazické klenové bučiny (3W, 4W, 5W) – (bazické dubové bučiny, bazické bučiny, bazické jedlové bučiny). Na hřebenech a kamenitých až balvanitých svazích, na exponovaných stanovištích, na neutrálních až bazických a karbonátových horninách, půda převážně mírně vlhká, s příznivým rozkladem nadložního humusu. 31b 3C, 4C – vysýchavé dubové bučiny a vysýchavé bučiny 5C – vysýchavé jedlové bučiny (3We, 4We, 5We – exponované bazické dubové bučiny, exponované bazické bučiny, exponované bazické jedlové bučiny). Převážně na slunných svazích, hřbetech, terénních vyvýšeninách, na neutrálních až bazických a karbonátových horninách (na příkrých svazích).

5. 41a 3N, 4N – kamenité kyselé dubové bučiny a bučiny 3Ke, 4Ke – svahové kyselé dubové bučiny a bučiny Na kamenitých svazích a hřebenech, na příkrých až srázných svazích na kyselém podloží, půda převážně čerstvá. 41b 3F, 4F – svahové dubové bučiny a bučiny 3Se, 4Se – svahové středně bohaté dubové bučiny a bučiny 3Be, 4Be – svahové bohaté dubové bučiny a bučiny Na kamenitých svazích a hřebenech, na příkrých až srázných svazích na živném podloží, půda převážně čerstvě vlhká. 3De, 4De – svahové obohacené dubové bučiny a bučiny Na příkrých svazích, půda hluboká, humózní, hlinitá. 3A, 4A – lipo-dubové bučiny a lipové bučiny

6. 51a 5N – kamenité kyselé jedlové bučiny 5Me, 5Ke – chudé a kyselé jedlové bučiny svahové Na kamenitých svazích a hřebenech a na příkrých až srázných svazích. Na kyselém podloží ve vrchovině. 51b 6N – kamenité kyselé smrkové bučiny 6Me, 6Ke – chudé a kyselé smrkové bučiny svahové Na kamenitých svazích a hřebenech a na příkrých až srázných svazích. Na kyselém podloží ve vrchovině. 51c - 5F, 5Se – kamenité svěží a svěží jedlové bučiny svahové 5Be, 5De – bohaté a obohacené jedlové bučiny svahové Na kamenitých svazích a hřebenech a na příkrých až srázných svazích. Na živném podloží ve vrchovině. 5A – klenové bučiny. Na kamenitých svazích a hřebenech, ve svahových úžlabinách; ve vrchovinách; půda je dobře prohumózněná.

7. 51d 6F, 6Se – kamenité svěží a svěží smrkové bučiny svahové 6Be, 6De – bohaté a obohacené smrkové bučiny svahové Na kamenitých svazích a hřebenech a na příkrých až srázných svazích. Na živném podloží v nižší hornatině. 6A – kleno-smrkové bučiny Na kamenitých svazích, hřebenech, ve svahových úžlabinách; v nižších hornatinách; půda je dobře prohumózněná. 51e 5U– vlhké jasanové javořiny Ve vlhkých roklinách, úžlabinách, na potočních terasách, na vodou obohacených úpatích svahů, někdy s kameny na povrchu.

8. 71a 7N, (8N) – kamenité kyselé bukové smrčiny (smrčiny) 7Me, 7Ke – chudé a kyselé bukové smrčiny svahové (8Me, 8Ke) – (chudé a kyselé smrčiny svahové) Na kamenitých svazích, hřbetech a hřebenech a na příkrých až srázných svazích na kyselém podloží. 71b 7F, (8F) – kamenité svěží bukové smrčiny (smrčiny) 7Se, (8Se) – středně bohaté bukové smrčiny (smrčiny) svahové 7A, (8A) – kleno-bukové smrčiny (klenové smrčiny) Na kamenitých svazích, hřbetech a hřebenech a na příkrých až srázných svazích, na živném podloží.

9. 01b 0Z – reliktní bory. Na nevyvinutých půdách na skalách a balvanitých sutích, často na pískovci. 0Y, 0N – roklinové bory, smrkové bory (extrémní stanoviště) Především v oblastech pískovců na skalnatých hřebenech, svazích a soutěskách. 0C – hadcové bory (extrémní stanoviště) Na skalnatých výchozech hornin v hřebenových polohách. 01c - 0Mz – chudé (dubové) bory (extrémní stanoviště) Na vyvýšeninách tvořených extrémně chudými písčitými a jílovitopísčitými sedimenty. 0Qz – chudé jedlo(dubové) bory (extrémní stanoviště) Na plošinách a v pokleslinách na extrémně chudých jílovitopísčitých sedimentech

10. 01d 1X – dřínové doubravy 2X – dřínové doubravy s bukem Na karbonátových a bazických horninách na vrcholech, hřebenech a svazích, v teplých a suchých oblastech. 3X – dřínové bučiny 4X – dealpínské bučiny Na vápencích a dolomitech na strmých svazích bradel, na sklanatých svazích a sutích krasových území. 01e 1Z – zakrslé doubravy, zakrslé (habrové) doubravy 2Z – zakrslé bukové doubravy Na mělkých nevyvinutých půdách na vrcholech kup, na hřebenech a příkrých svazích, často se skalisky a sutěmi.

11. 01f 3Z – zakrslé dubové bučiny 4Z – zakrslé bučiny Na mělkých nevyvinutých půdách na hřebenech a příkrých balvanitých až suťovitých svazích, často se skalisky. 3Y – skeletové dubové bučiny 4Y – skeletové bučiny Na slabě vyvinutých půdách na hřebenech a příkrých balvanitých až suťovitých svazích, často se skalisky. 01g- 5Z – zakrslé jedlové bučiny 6Z – zakrslé smrkové bučiny Na mělkých nevyvinutých půdách na hřebenech a příkrých skalnatých, balvanitých až suťovitých svazích. 5Y – skeletové jedlové bučiny 6Y – skeletové smrkové bučiny Na slabě vyvinutých půdách na hřebenech a příkrých balvanitých až suťovitých svazích, často se skalisky.

12. 01h 7Z – zakrslé bukové smrčiny Na mělkých nevyvinutých půdách na hřebenech, náhorních plošinách a svazích. 7Y – skeletové bukové smrčiny 8Y – skeletové smrčiny Na slabě vyvinutých půdách na hřebenech, hřbetech a balvanitých až suťovitých svazích, často se skalisky. 01i 1J – habrové javořiny Na skalnatých hřebenech, příkrých balvanitých a suťovitých svazích se skalisky, někdy ve stržích, na humusem obohacených půdách typu rankeru nebo rendziny.

13. 01j 3J – lipové javořiny Na skalnatých hřebenech, příkrých balvanitých a suťovitých svazích se skalisky, někdy ve stržích, na humusem obohacených půdách typu rankeru nebo rendziny. 01k 5J – suťové javořiny Na skalnatých hřebenech, příkrých balvanitých a suťovitých svazích se skalisky, někdy ve stržích, na humusem obohacených půdách typu rankeru nebo rendziny. 01l 6L – luhy olše šedé Na aluviálních náplavech horských potoků a řek a v okolí pramenišť.

14. 01m 0R – rašelinné bory Na chudých, mělce rozložených rašelinách v pánvích a v úžlabinách se špatnými odtokovými poměry. 01n 0Rt – blatkové bory Na chudých, mělce rozložených rašelinách v pánvích a v úžlabinách se špatnými odtokovými poměry. 01o 8R – vrchovištní smrčiny Na špatně rozložených vrchovištních rašelinách v horských polohách. 01p 9R – vrchovištní kleč Na špatně rozložených vrchovištních rašelinách v horských polohách.

15. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Skladba synuzie dřevin: K hlavním determinantním stromům – javorům /mléč (Acer platanoides), babyka (Acer campestre), klen (Acer pseudoplatanus)/ se subdominantně nebo i dominantně přidávají v nižších polohách dub zimní Quercus petraea) a habr obecný (Carpinus betulus), do středních poloh zasahují lípy /lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos)/, ve středních a vyšších polohách se uplatňuje buk lesní (Fagus sylvatica). V úžlabinách s javory tvoří porosty jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V nižších polohách jsou přimíšeny jeřáb břek (Sorbus torminalis), jilm habrolistý (Ulmus minor), dřín obecný (Cornus mas), brslen bradavičnatý (Euonymus verrocosa), svída krvavá (Cornus sanguinea), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), bez černý (Sambucus nigra); ve vyšších polohách jilm horský (Ulmus glabra), popř. i jedle bělokorá (Abies alba), bez hroznatý (Sambucus racemosa) a zimolez černý (Lonicera nigra).

16. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Skladba synuzie podrostu: Ekologicko-cenotická skladba je charakteristická dominancí heminitrofilních a nitrofilních druhů, k nimž se přidávají druhy mezotrofní. Převažují druhy mezofilní, jen v nejnižších polohách se upatňují druhy vysýchavých půd. Z hlediska výškové stupňovitosti se vyskytují druhy v celé škále ekologických skupin, neboť suťové a roklinové lesy jsou rozprostřeny po celé šíři vegetační stupňovitosti. Trávovitý vzhled, charakteristický pro nižší vegetační stupně, výše přechází do bylinného. Dominují: Poa nemoralis (lipnice hajní), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Melica nutans (strdivka nící), Bromus benekenii (sveřep Benekenův), Hordelymus europaeus (ječmenka evropská), Festuca altissima (kostřava lesní). Dále jsou časté Geranium robertianum (kakost smrdutý), Lamium maculatum (hluchavka skvrnitá), Allium ursinum (česnek medvědí), Galium aparine (svízel přítula),

17. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Skladba synuzie podrostu: Anthriscus sylvastris (kerblík lesní), Campanula rapunculoides (zvonek řepkovitý), Vincetoxicum hirundinaria (tolita lékařská), Campanula trachelium (zvonek kopřivolistý), Alliaria petiolata (česnáček lékařský), Glechoma hirsuta (popenec chlupatý), Actaea spicata (samorostlík klasnatý), Mercurialis perennis (bažanka vytrvalá), Fallopia dumetorum (opletka křovištní), Urtica dioica (kopřiva dvoudomá), Chelidonium majus (vlaštovičník větší), Galeobdolon montanum (hluchavka /pitulník/ horská), Aconitum anthora (oměj jedhoj), Aconitum variegatum (oměj pestrý), druhy rodu Corydalis (dymnivka), Anemone ranunculoides (sasanka pryskyřníkovitá), Adoxa moschatellina (pižmovka mošusová), Dentaria enneaphyllos (kyčelnice devítilistá), Galanthus nivalis (sněženka podsněžník), Isopyrum thalictroides (zapalice žluťuchovitá), Stellaria holostea (ptačinec velkokvětý), Hepatica nobilis

18. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Skladba synuzie podrostu: (jaterník podléška), Convallaria majalis (konvalinka vonná), Viola hirta (violka srstnatá), Galium odoratum (mařinka vonná), Carex pilosa (ostřice chlupatá), Hedera helix (břečťan popínavý), Athyrium filix-femina (papratka samičí), Dryopteris filix-mas (kapraď samec), Polystichum aculeacum (kapraď hrálovitá), Lunaria rediviva (měsíčnice trvalá), Gymnocarpium dryopteris (bukovinec kapraďovitý), Aruncus vulgaria (udatna lesní), Circaea lutetiana (čarovník pařížský), Impatiens noli-tangere (netýkavka nedůtklivá) a Stachys sylvatica (čistec lesní).

19. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Vazba na abiotické prostředí: Jsou rozšířeny od pahorkatin po nejvyšší polohy hornatin, a to zejména na prudších svazích se suťovitou půdou, zahliněných sutích, na hřebenech, balvanitých vrcholech; a dále na bázích a dnech úžlabin, v roklích apod.

20. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Přehled skupin typů geobiocénů (stg) s geobiocenologickými formulemi:

21. Postavení stg v ekologické mřížce: SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY

22. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Edafické kategorie v rámcích stg:

23. SUŤOVÉ A ROKLINOVÉ LESY Chorologicko-chronologický původ: Jsou tvořeny prvky všech lesních vegetačních pásů charakteristických pro vůdčí řady [smíšeného listnatého lesa (Quercus-Tilia-Acer /QTA/), buku a jedle (Fagus-Abies /FA/), smrku (Picea /P/), modřínu a limby (Larix-Pinus cembra /LPC/)], v nejnižších polohách včetně pásu dubu pýřitého (Quercus pubescens /Qpub/); a dále i pásu vlochyně a skalenky (Vaccinium myrtillus-Loiseleuria /VL/).