PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

1. PRÁVOŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Mgr. Karolina Žákovská Fakulta životního prostředí UJEP Kombinovaná forma studia – Přednáška č.1

2. PLÁN KURZU • Přednáška č.1 Obecná část práva ŽP (základy ochrany ŽP, právo ŽP na mezinárodní, komunitární a národní úrovni, nástroje ochrany ŽP, organizace ochrany ŽP, právní odpovědnost v ochraně ŽP) • Přednáška č. 2 Zvláštní část práva ŽP – Průřezové nástroje ochrany ŽP (územní plánování, posuzování vlivů na ŽP, IPPC, informace a účast veřejnosti v ochraně ŽP) • Přednáška č. 3 Zvláštní část práva ŽP – Ochrana složek ŽP a ekosystémů (ochrana ovzduší a ozonové vrstvy Země, vody, půdy, lesa, přírody a krajiny, rostlinstva a živočišstva) • Přednáška č.4 Zvláštní část práva ŽP – Ochrana před zvláštními zdroji ohrožení ŽP, (odpady a obaly, záření, hluk a vibrace, GMO, chemické látky a přípravky, živelní pohromy, „jiné“ lidské činnosti a ochrana ŽP)

3. Obecná část práva ŽPZÁKLADY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí • základnípojmy (životní prostředí, ekosystémy, biodiverzita, přírodní zdroje…) • příčiny a cíle ochrany ŽP → environmentální problémy důsledkem dvou hlavních okruhů lidských činností: a) využívání přírodních zdrojů nad únosnou míru, b) znečišťování životního prostředí nad únosnou míru (→ pojem ekologická únosnost planety) • globální problémy ŽP (změna klimatického systému Země – globální oteplování; poškozování ozonové vrstvy Země; kyselé deště; ztráta biodiverzity; degradace půd; znečištění vod, zejm. oceánů; ničení rybolovných zdrojů) • prostředky ochrany ŽP (ekonomické; vědecké, technické a technologické; politické, osvětové, výchovné a vzdělávací; organizační; právní)

4. Obecná část práva ŽPZÁKLADY OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Základní zásady (principy) ochrany ŽP: • princip nejvyšší hodnoty • princip trvale udržitelného rozvoje • princip odpovědnosti státu • princip odpovědnosti původce - užší modifikace – princip znečišťovatel platí (PPP,polluter pays principle) • princip vysoké úrovně ochrany - vyjádřen nejčastěji ve formě požadavku použití nejlepší dostupné technologie (BAT, best available technics) • princip prevence (prevention) • princip předběžné opatrnosti (precaution) • princip komplexní a integrované ochrany - vyjádřen často jako tzv. ekosystémový přístup • princip informovanosti a účasti veřejnosti • princip ekonomické stimulace

5. Obecná část práva ŽPPRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • jeden z prostředků ochrany ŽP • zásadní role (možnost vynucení) • součást práva veřejného • předmět práva ŽP: právními normami upravené společenské vztahy, které směřují k ochraně ŽP • systém práva ŽP:logicky uspořádaný soubor norem, různé systémy v různých zemích dle zvoleného kritéria • prameny práva ŽP • mezinárodní, komunitární, národní úroveň (odlišná role, subjekty a nástroje, zejm. způsob stanovení povinností a vynucení jejich splnění)

6. Obecná část práva ŽPMEZINÁRODNÍ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • stále rostoucí význam (← globální charakter environmentálních problémů) • jako relativně samostatná oblast mez.práva se formovalo od 70. let 20.st. • hlavní úloha – stanovit minimální pravidla a standardy ochrany životního prostředí (přičemž se zaměřuje na ochranu složek ŽP a zdrojů ohrožení, které přesahují hranice národních států) a prostředky jejich dosažení, vytvořit vhodný právní rámec pro mezinárodní rozhodovací procesy • subjekty mez. práva – tradičně státy (jako suverénní a nezávislé subjekty nepodřízené žádné vyšší autoritě), mezinárodní mezivládní organizace + další aktéři – NGOs, finanční instituce, mezinárodní soudy → odraz v obsahu norem mez.práva, způsobu jejich přijímání, možnostech vynucení • globální a regionální ochrana ŽP, význam spolupráce • prameny: a) mezinárodní smlouvy b) mezinárodní obyčej c) obecné zásady právní d) soudní rozhodnutí a doktrína (pomocné prameny) ‽ velký význam v mezinárodním právu ŽP má tzv. soft law („měkké právo“) obsažené v různých deklaracích a závěrečných dokumentech přijatých na významných mezinárodních konferencích, má pouze doporučující povahu, ale působí silou přesvědčivosti, často představuje alespoň částečné řešení problémů, u nichž absence mezinárodního konsenzu prozatím znemožňuje uzavření mezinárodní smlouvy

7. Obecná část práva ŽPMEZINÁRODNÍ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Vývoj mezinárodněprávní ochrany ŽP • mezníky – tzv. summity Země(tři mezinárodní konference věnované životnímu prostředí a rozvoji): • Stockholmská konference (1972) → Závěrečná deklarace o životním prostředí člověka (Stockholmská deklarace) → dohoda o vytvoření Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) • Konference v Rio de Janeiru (1992) → Úmluva o změně klimatu, Úmluva o biologické rozmanitosti → Deklarace o životním prostředí a rozvoji, Agenda 21, Deklarace o principech hospodaření v lesích → formulován koncept trvale udržitelného rozvoje • Konference v Johannesburgu (2002), tzv. Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD, World Summit on Sustainable Development) → Implementační plán

8. Obecná část práva ŽPKOMUNITÁRNÍ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • velmi rozsáhlý soubor environmentálních norem, zásadním způsobem ovlivňuje národní legislativu členských zemí • prameny: a) primární právo – zejm. příslušná ustanovení Smlouvy o založení Evropského společenství (Hlava XIX, čl. 174-176, „Životní prostředí“ + někt. další ustanovení) b) sekundární právo – nařízení, směrnice, rozhodnutí (publikována v Úředním věstníku, Official Journal) + doporučení, stanoviska ‽nejčastěji využívanou formou jsou směrnice (cca 80% komunitární environmentální legislativy) c) mezinárodní úmluvy

9. Obecná část práva ŽPKOMUNITÁRNÍ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • význam ekologické politiky Společenství → vyjádřena v tzv. akčních programech (první v r.1973, v současné době probíhá Šestý akční program pod názvem „Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba) + vliv dalších politik Společenství (zemědělská, v oblasti dopravy, energetická, obchodní, regionální) • orgány EU podílející se na utváření ekologické politiky a přijímání právních předpisů Společenství v oblasti ŽP: − Evropská komise, Evropský parlament, Rada − Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů − Evropský soudní dvůr (+ ve značně menší míře Soud prvního stupně) + vliv profesních organizací, zejm. ekologických, působících v rámci Společenství (European Environmental Bureau, Friends of the Earth Europe, World Wildlife Fund, Greenpeace)

10. Obecná část práva ŽPČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • historický vývoj − ojedinělé právní předpisy od 70.let 20.st., ale skutečný rozvoj environmentální legislativy až po r.1989, − ve 2.pol. 90.let významný vliv procesu harmonizace s právem ES • systém a) obecná část b) zvláštní část - průřezové nástroje ochrany ŽP - ochrana jednotlivých složek a ekosystémů - ochrana před zdroji ohrožení - ochrana ŽP v některých oborech lidské činnosti • vztah českého práva a práva mezinárodního (čl. 10 Ústavy po novele z r.2001) • vztah českého práva a práva komunitárního

11. Obecná část práva ŽPČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Prameny práva ŽP I. Podle formy - ústavní zákony - zákony - nařízení vlády - vyhlášky ministerstev - vyhlášky územně samosprávných celků (krajů a obcí) + mezinárodní smlouvy, jimiž je ČR vázána + právo ES II. Podle obsahu → jednotlivé skupiny právních předpisů vycházejí zpravidla ze zvoleného systému práva ŽP (ale možná i členění dle jiných kritérií)

12. Obecná část práva ŽPČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Prameny práva ŽP Obecná část práva ŽP a) zákony obecného základu práva ŽP b) zákony upravující organizaci ochrany ŽP c) zákony upravující odpovědnost v ochraně ŽP Zvláštní část práva ŽP d) zákony upravující zvláštní (průřezové) nástroje ochrany ŽP e) zákony upravující ochranu složek ŽP a ekosystémů f) zákony upravující ochranu před specifickými zdroji ohrožování ŽP g) zákony upravující ochranu ŽP v rámci některých zvláštních činností

13. Obecná část práva ŽPNÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ → odpovídají veřejnoprávní metodě právní regulace společenských vztahů charakteristické pro právo ŽP I. Nástroje přímého působení (pro právo typické) a)administrativně-právní nástroje • ukládání povinností (ve formě zákazů, příkazů a omezení) • povolení, souhlasy, stanoviska a vyjádření • standardy • kategorizace objektů ochrany a zdrojů ohrožování ŽP • kontrola a dozor • právní odpovědnost • výkon rozhodnutí b) koncepční nástroje • koncepce, plány, programy (můžou a nemusí mít právně závazný charakter) c) administrativní smlouvy a jiné dobrovolně převzaté závazky • dohody o ochranných podmínkách dle ZOPAK • přistoupení podniku k programu EMAS (Eco-Management and Audit Scheme) + s výhradou též provozování ekologického zemědělství

14. Obecná část práva ŽPNÁSTROJE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ II. Nástroje nepřímého působení (svou povahou patří do mimoprávních nástrojů, ale právo jim propůjčuje formu závazného pravidla chování) → zejm. ekonomické (ochrana ŽP prostřednictvím ekonomické stimulace) • základní členění – nástroje pozitivní a negativní stimulace a) poplatky za znečišťování či jiné poškozování ŽP b) poplatky za využívání přírodních zdrojů c) uživatelské poplatky d) daně (daň k ochraně ŽP) e) daňová zvýhodnění (v rámci existujících druhů daní) f) dotace, dary a jiná zvýhodnění (ze státního rozpočtu či SFŽP) g) zvýhodněné půjčky a garance (ze státního rozpočtu či SFŽP) h) úlevy (při placení poplatků) i) depozitně refundační systémy (zálohování vybraných obalů) j) nástroje k zajištění závazků (povinné environmentální pojištění, zajišťovací fondy)

15. Obecná část práva ŽPÚSTAVNÍ ZÁKLADY PRÁVA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR - Preambule - čl. 7 (odpovědnost státu za šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství) • ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod - čl. 35 → právo na příznivé ŽP → právo na včasné a úplné informace o stavu ŽP → zákaz ohrožovat či poškozovat ŽP nad míru stanovenou zákonem - čl. 11 odst. 3 (vztah mezi vlastnickým právem a životním prostředím)

16. Obecná část práva ŽPORGANIZACE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • odpovědnost státu za ochranu ŽP → povinnost jejího institucionálního zabezpečení • podíl všech tří úseků státní moci (moc zákonodárná, výkonná, soudní) • vlastní výkon státní správy – orgány veřejné správy na ústřední, regionální a místní úrovni • prameny: - zákon ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky - zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci Životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení) - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) - zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů - zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí

17. Obecná část práva ŽPORGANIZACE OCHRANY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Orgány státní správy a územní samosprávy v oblasti ochrany ŽP 1. Ústřední orgány státní správy - Ministerstvo životního prostředí - Ministerstvo zemědělství + v menší míře MMR, MZdr, MPO, MŠMT, MK, MF 2. Regionální a místní správa - orgány krajů a obcí (odbory ŽP) v přenesené či samostatné působnosti 3. Speciální orgány státní správy (‽ působí jak na úrovni orgánů ústředních, tak na úrovni orgánů regionálních) - Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) → kontrolní, sankční a nápravné funkce - Státní úřad pro jadernou bezpečnost - Státní fond životního prostředí ČR - správy NP a CHKO + odborné organizace zajišťující výkon určitých činností (monitorovací, výzkumné aj.) pro jednotlivé ústřední orgány státní správy (např. ČHMÚ, AOPK ČR) 4. Veřejné stráže v ochraně ŽP - při výkonu funkce postavení veřejných činitelů (zvýšená trestněprávní ochrana i odpovědnost) - v současné době existuje stráž lesní, rybářská, myslivecká a stráž přírody (podrobnosti upraveny v jednotlivých zvláštních zákonech)

18. Obecná část práva ŽPPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ • „ekologicko-právní odpovědnost“ • věcně i právně velmi složitá problematika • dvě základní kategorie – odpovědnost deliktní (odpovědnost za protiprávní jednání) a odpovědnost za ztráty na životním prostředí (za škodu či ekologickou újmu); možný souběh obou • Prameny: a) deliktní odpovědnost - zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon - zákon č. 200/1990 Sb., přestupkový zákon - příslušné zvláštní (složkové) předpisy ochrany ŽP b) odpovědnost za ztráty na ŽP - zákon č.40/1964 Sb., občanský zákoník (odpovědnost za škodu) - zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí (§ 10 a 27, odpovědnost za ekologickou újmu)

19. Obecná část práva ŽPPRÁVNÍ ODPOVĚDNOST PŘI OCHRANĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ 1. Deliktní odpovědnost v ochraně životního prostředí a) trestněprávní odpovědnost → skutkové podstaty obecné (§ 181a a 181b TZ, „Ohrožení a poškození ŽP“), zvláštní (např. § 178a, § 181c-181h, § 182-184, § 186, § 187- 188, § 191-192, § 203), ostatní (§ 158, § 179-180, § 257, § 258) b) odpovědnost za správní delikty → deliktní odpovědnost fyzických osob = odpovědnost za přestupky (zák. o přestupcích a některé speciální zákony na úseku ochrany ŽP) → deliktní odpovědnost právnických osob a fyzických osob při podnikatelské činnosti (jednotlivé speciální zákony) 2. Právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí a) odpovědnost za škodu → klasická soukromoprávní odpovědnost za materiální újmu vyjádřitelnou v penězích, princip volné dispozice → část šestá, § 415 – 420 OZ b) odpovědnost za ekologickou újmu → odpovědnost za imateriální ztrátu, která může vznikat z jednání jak protiprávního, tak po právu; oprávněným stát → vzhledem k absenci prováděcího předpisu ji nelze uplatnit

20. Děkuji za pozornost.