Roman Chaluš BOPR III

1. Roman ChalušBOPR III Syntax nepřipraveného mluveného projevu VMS 15. 12. 2009

2. Syntax nepřipraveného mluveného projevu • 1. Studium syntaxe mluvených projevů • 2. Texty mluvené x psané • 3. Syntaktické rysy mluvených projevů • 4. Komunikace v lékařské ordinaci • 5. Vágnost • 6. Konverzační opravy

3. 1. Studium syntaxe mluvených projevů • v lingvistice novou oblastí • dříve byli předmětem zkoumání pouze psané texty, mluvených projevů využívala jen dialektologie • lingvistika + mluvený projev • nejlépe je zmapována syntax spisovného jazyka x nevystihuje dostatečně stav jazyka běžně užívaného • v české lingvistice doposud chybí publikace, která by soustavně popisovala jevy mluvených, především spontánních projevů

4. 2. Texty mluvené x psané • běžně užívaná syntaktická metodologie: pro psaný text -> rysy psaného a mluveného textu se shodují • rozdíly mezi mluvenými a psanými texty se stírají vlivem nových technologií • Nevyhraněnost zkoumané oblasti: nutnost vymezení základních rysů mluvenosti - rozhodujícím faktorem je způsob produkce textu a její podmínky: obsah, logické a formální uspořádání textu -> dekódování zprávy příjemcem x mluvený projev: důraz na sdělení obsahu, neuvědomělé ovládání textu • velký vliv neverbální komunikace, především pak zvukové stránky

5. 3. Syntaktické rysy mluvených projevů • Při členění mluveného textu vycházíme: a) ze zvukového průběhu textu b) ze syntaktických vztahů mezi lexikálními jednotkami c) z obsahově-pragmatického uspořádání • příklady jiných segmentací: grafické, replikové, na jednotlivé fáze (začáteční, středovou, koncovou), časovou – členění podle určitých intervalů • dílčí segmenty lze považovat za druhy „textových jednotek“

6. 3. Syntaktické rysy mluvených projevů a) Zvuková segmentace textu • nejspolehlivější způsob členění mluveného textu • nejpřirozenější je dělení na: tónové jednotky(Daneš: promluvový úsek, Mathesus: mluvní takt) promluvové úseky - dány pravidelným objevováním se intonačního centra, jsou záležitostí zejm. rytmickou výpovědi (promluvové celky) – tvořeny jedním či více promluv. Úseky • členění pauzové: v písemných projevech součástí zvukového členění, v promluvě je samostatnější a jako věrohodné určení dílčího úseku se neužívá

7. 3. Syntaktické rysy mluvených projevů b) Syntaktická segmentace textu • Ve spontánním mluveném projevu nelze identifikovat větu (nejasnost předělů mezi větami) – predikát na sebe váže členy syntakticky i významově závislé • někdy není jasné, ke kterému z predikátů se doplnění vztahují, • někdy je složité určit, v jakém vztahu syntaktické celky jsou -> V mluveném textu proto lze identifikovat několik druhů syntaktických předělů, např.: a) takže | to sledujeme v tom přádku tak jak te to tady napsaný↓ b) no tak ten (úkol) je normálně ↓| sledovanej ↑ teďkon pokuď de vo Akoboje

8. 3. Syntaktické rysy mluvených projevů c) Obsahově-pragmatické uspořádání • text = jazyková složka komunikační události – je obsahově uspořádán: základní téma - vedlejší téma - tématické odbočení - střídání témat • úsek textu v rámci jednoho tématu = „tematický blok“ • zpracování dílčích témat a podtémat - interakce účastníků • Obsahově-pragmatický celek = sdělení o nové věci

9. 4. Komunikace u lékaře • Ordinace x úřad: Úředník vstřícný, zdvořilý x odosobněný projev, formální jednání a vystupování, nevytváří si ke klientovi osobní vztah Lékař vedle profesní stránky i stránka lidská, navození přijemného prostředí verbální a neverbální komunikací (strategie + upřímnost jednání) -> rovnováha lidskosti a profesionality

10. 4. Komunikace u lékaře Vstřícnost + autorita rozhovor řídí lékař při kladení otázek preferuje otázky zjišťovací před doplňovacími -> pacient odpoví pouze Ano x Ne dejchá se dobře?; a tenhle úraz máte poprvé? při doplňovacích otázkách užívá často tázací zájmeno na konci: a toho delagilu ste měl kolik?; čili ta horečka byla v kolika?, Lékař se přizpůsobuje v užívání spisovných a nespisovných tvarů -> sblížení a navození důvěry

11. 4. Komunikace u lékaře • Roter-Hall (1993): - Lékaři přerušují pacienty hned na začátku jejich řeči – přitom bylo zjištěno, že to, co pacienti říkají na začátku, je méně důležité než to, co by řekli později - V průběhu návštěvy u lékaře jen 6% času připadá na pacientovy otázky. Pacienti se málo ptají z obavy, že by jejich otázky mohly bát považovány za hloupé, nebo lékař signalizuje, že není čas • V zahraničí od 60. let 20. stol. probíhají výzkumy komunikace v ordinacích pomocí audio nahrávek

12. 3. Vágnost = neurčitost, hodnota vytvářená interakcí, nejistota(J. Hoffmannová) • pozitivní význam, užitečnost x negativní hodnocení • záměrná x nezáměrná • Příklady • Zdroj vágnosti • (ne)záměrnost • Potřeba odstranění vágnosti • Způsob odstranění • Reakce partnera v hovoru

13. 3. Vágnost S Ňáká pani Suková (.) tadleta Suková / co měla panimámu (.) tak vona bydlela tam v uličce kde bydleji (.) kde bydleji Řandovi M = já vim no S taková silná pani to byla (znalostní konstelace: mluvčí ví, tj. má potřebné znalosti o předmětu řeči; předpokládá, že partner pravděpodobně neví) S hm tak přijímal (.) jako M = ale k- kdo? Teď vo kom mluvíte? S ten Kotačka M KOTAČka ňákej S = jo? M = jo (.) no (znalostní konstelace: mluvčí ví a v tomto případě partner určitě neví)

14. 3. Vágnost Pro mne to byla zkušenost / a zkušenost může být dobrá i špatná / paradoxně i špatná zkušenost může být dobrá když si z ní vezmeme poučení / a pro mě to poučení zní že vedle slov sou důležité činy / a pro mě činy znamená konkrétní práce kterou dělám dnes a denně / a že život stejně tak jako politika je maratón běh na dlouhou trať / a že je potřeba si ten cíl odpracovat / to je moje poučení… znalostní konstelace: mluvčí ví; novinář ani publikum nevědí, ale mají být nadále drženi v nevědomosti

15. 4. Konverzační opravy • překonávání formulačních potíží při verbalizaci • odstranění nedostatků vedoucích k možnému nedorozumění • mechanismus, kdy v rozhovoru jsou týž věcný obsah či táž sekvence komunikační události vyjádřeny víckrát: 1) Opravitelná část - blokuje plynutí rozhovoru nebo nevyjadřuje sdělení přiměřené komunikační události 2) Iniciace opravy - identifikuje opravitelnou část 3) Oprava - koriguje opravitelnou část a umožňuje pokračování rozhovoru

16. Vlastní iniciace vlastní opravy • Častá technika k předcházení potenciálnímu nedorozumění • oprava iniciovaná i provedená týmž komunikantem: my dem do školy naposledy dvaadvacátýho\ (..) vlasně ne::\ (.) dvaadvacátýho je v neděli\ (.) takže dvacátýho opravitelná část -> bezprostřední iniciace opravy -> identifikace chyby -> oprava

17. Nejfrekventovanější způsoby inicializace opravy… Nulová signalizace – mluvčí iniciaci opravy explicitně nesignalizuje a plynule pokračuje opravou v replice: …ve středu\V Úterý\měl vlak taky sekeru\... Useknutí – mluvčí nedokončí slovo buď proto, že se přeřekl: …takže je to trance-/tranceden-/ to je slovo\ transc -cen-den-tál-ní\, nebo že potřebuje získat čas k výběru vhodného výrazu: …to je ne-/ to je nekonečný\... nebo že potřebuje získat čas k výběru vhodného výrazu: …to je ne-/ to je nekonečný\...

18. …nejfrekventovanější způsoby inicializace opravy Speciální signalizátor – užití určitých verbálních výrazů, signalizujících následnou opravu: …víš jak sou do vaničky ty lehátka\... tak sme jim jedno jako nechali\ teda no dali\… – velmi řídké jsou signalizátory, které jsou frekventované v oficiální komunikaci (respektive, zpět, promiňte, pardon): já to dneska vzdám, respektive to jen dojdu\ – jednotlivé způsoby signalizace vlastní opravy nemusí fungovat izolovaně, ale mohou se spojovat: …já se na to vy-/ (…) no:\ vykašlu\...

19. Oprava upřesňuje, omezuje či popírá platnost obsahu opravitelné části nejfrekventovanější způsoby opravy: • Okamžitá oprava …ve středu\V Úterý\měl vlak taky sekeru\... • Předběžné stopování …von si pak spomněl/že … něco neodevzdal\ňáký lejstra/ňáký papíry\... • Restartování …já dyš si představím (.) mirka\ tak já si/ (.) já si nepa-\ já si/ já sem třeba vyzkoušená/ jo:/ a já si/ já nevím\ dejme tomu třeba\ za čtrnác dní/ já si nepamatuju z dějáku vůbec nic\ • Nový začátek …mně se do toho nech-/ no mně by se to i líbilo\ ale/ (…) prostě s ní nemá cenu se do něčeho pouštět\

20. literatura • HOFFMANNOVÁ, J. – MÜLLEROVÁ, O. Jak vedeme dialog s institucemi, Praha: Academia, 2000 • HOFFMANNOVÁ, J. – MÜLLEROVÁ, O. Dialog v češtině, München: Verlag Otto Sagner, 1999 • MÜLLEROVÁ, O. Mluvený text a jeho syntaktická výstavba, Praha: Academia, 1994 • TÁBOROVÁ, E. Syntaktické rysy připravených a nepřipravených mluvených projevů u žáků 6. – 9. tříd ZŠ, Brno: 2007 • JAKLOVÁ, A. Člověk – jazyk – text, České Budějovice: 2008