1 / 92

Reforma veřejné správy v České republice

Reforma veřejné správy v České republice. Východiska reformy v roce 1990.

miller
Download Presentation

Reforma veřejné správy v České republice

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Reforma veřejné správy v České republice

  2. Východiska reformy v roce 1990 • První záměry reformy VS po svržení komunistického režimu v listopadu 1989 – dáno ekonomickou a politickou situací; v té době dvě úrovně centrální vlády – federální vláda + vláda dvou republik, České a Slovenské; další stupně – krajská a místní státní správa (správu vykonávaly národní výbory příslušného stupně).

  3. V roce 1990 svobodné parlamentní volby na základě systému poměrného zastoupení → podstatná změna skladby ústředních orgánů SS, výrazně redukovány jejich počty, změna jejich funkcí. • Změny ve struktuře mocenských orgánů v souvislosti s uplatněním kritérií demokratického a právního státu na činnost veřejné správy.

  4. Hlavním směrem reformy decentralizace státní správy spolu se zrušením systému národních výborů (orgánů veřejné moci v území, orgánů státu) a vytvořením samosprávných obcí.

  5. Období federálního státu 1990 - 1992 • Od voleb do obecních zastupitelstev existovala územní samospráva na základním, obecním stupni (u nás dlouhá tradice – od r. 1849 do r. 1938, spojený model); na okresním stupni zřízeny okresní úřady jako orgány státní správy s všeobecnou působností; krajské národní výbory zrušeny bez náhrady; v okresech a krajích speciální, tzv. dekoncentrované orgány SS.

  6. Vytvořený stav neměl být dlouhodobým, okresní úřady koncipovány jako orgány s maximálně dvouletým časovým omezením; předpokládala se rovněž existence vyšší samosprávy – spory o to, zda má být realizována dle historických zemí nebo dle krajů, rozdílné představy o podobě krajů, popřípadě o způsobu uplatnění zemského principu. • Přechodný systém nastolený v roce 1990 se ukázal jako dlouhodobější.

  7. Období první koaliční vlády 1992 - 1996 • Červen 1993 – předložen Návrh reformy územní správy v České republice, projednání materiálu však ve vládě neustále odkládáno. • Spornou otázkou se stal počet vyšších územních samosprávných celků a řešení vztahu samosprávy a státní správy v nich.

  8. Vládou navrženo zřízení 17 VÚSC, decentralizace státní správy na VÚSC se předpokládala zejména na úsecích kultury, školství, sociálního zabezpečení a zdravotnictví. • V září 1994 vládou schváleny „Záměry vlády ČR v oblasti reformy veřejné správy“.

  9. Dokument obsahuje tyto iniciativy: • Překonat nefunkční rozdrobenost malých obcí. • Navrhnout právní úpravu řešení případů, kdy obec odmítá dodržovat zákon. • Připravit volby do zastupitelstev. • Řešit otázku financování samosprávných funkcí VÚSC • Zachovat postavení okresních úřadů jako orgánů SS s všeobecnou působností,

  10. Do krajských úřadů v maximálně možné míře přenést prvoinstanční působnost ministerstev, zejména na úseku vodního hospodářství, odpadového hospodářství a ochrany přírody. • Prověřit nezbytnost existence některých dekoncentrovaných orgánů státní správy v území a případné budoucí požadavky na vznik dalších takových orgánů.

  11. V otázce ústřední SS – v únoru 1996 vládě předložena Zpráva o přípravě reformy ústřední státní správy a o jejím dalším postupu; navrhovalo se: • Výhodnější způsob právní působnosti ministerstev a jiných ústředních správních úřadů. • Zrušení prováděcích právních předpisů. • Zjednodušení vnitřní organizace ministerstev a její sjednocení pro všechna ministerstva. • Zkvalitnění kvalifikace státních úředníků.

  12. Další problémy • Nekoncepční, spontánní vznik zvláštních dekoncentrovaných územních orgánů SS – vznik vždy dle potřeby jednotlivých ministerstev či jiných ústředních orgánů SS, rozdílné územní působnosti. • Připravit zákon o státní službě – vzdělávání pracovníků ústřední SS nebylo koordinované, neexistovala ústřední instituce věnující se této problematice – úkolu se ujal Úřad pro legislativu a veřejnou správu.

  13. Období druhé koaliční vlády a přechodné vlády 1996 - 1998 • Politickým východiskem pro další postup reformy byly dva dokumenty zásadního významu: koaliční dohoda a programové prohlášení vlády.

  14. Koaliční dohoda • Zřídit regionální samosprávu. • Zrevidovat kompetence všech úrovní a institucí veřejné správy. • Připravit změnu zákona o rozpočtových pravidlech. • Připravit zákony o státní službě, o majetku státu a základní soukromoprávní kodexy.

  15. Programové prohlášení vlády • Racionalizace veřejné správy. • Zlepšení profesionality veřejné správy. • Dodržování ústavního pořádku.

  16. Změna vlády • 30. 11. 1997 podala vláda demisi, nová vláda 2. 1. 1998 → změny ve struktuře a působnosti některých ministerstev a jiných ústředních orgánů SS, zrušení Úřadu pro legislativu a veřejnou správu – působnost přešla na ministerstvo spravedlnosti; nová vláda se soustředila na změny personální nikoli strukturální,

  17. Práce na koncepci reformy pokračovala na ministerstvu vnitra a ministerstvu spravedlnosti – 30. 6. 1997 předložena koncepce reformy, 23. 3. 1998 schválena vládou; reforma v koncepci považována za dlouhodobý proces, v dané etapě považováno za nutné uvést postavení a úkoly orgánů územní samosprávy do souladu s Ústavou a dokumenty EU.

  18. Hlavní úkoly této etapy • Decentralizace státní správy. • Dělba působnosti v samosprávě mezi obce a VÚSC. • Právní úprava státní služby. • Vybudovat správní soudnictví a v souvislosti s tím nově upravit správní řízení. • Vytvořit předpoklady pro stabilitu státní správy, její zefektivnění a ochranu před politickými vlivy.

  19. 3. 12. 1997 přijat ústavní zákon, který vytvořil 14 VÚSC – konec téměř sedm let trvající diskuse a sporů o regionálním uspořádání státu (účinnost zákona stanovena dnem 1. 1. 2000 – dlouhá legisvakance z důvodu vyřešení dalších otázek existence krajů – konkrétní kompetence a organizace).

  20. Pokračování reformy od r. 1998

  21. Politická východiska a koncepce reformy • V červenci 1997 publikovala Evropská komise svoje stanovisko k žádosti ČR o členství v EU – výhrady k pomalému postupu reformy, definování základních výhrad a nedostatků.

  22. Základní nedostatky • Neexistence regionální samosprávy. • Neexistence právní úpravy postavení veřejných zaměstnanců (neexistence zákona o státní službě). • Neexistence strategie reformy VS, jež by se měla postupně, ale s dostatečnou vehemencí a rychlostí realizovat.

  23. Tlak EU → reforma VS prioritou vlády.

  24. Vláda slíbila: • Řadu zákonných předloh, jež mají naplnit ústavní zákon o vytvoření VÚSC z prosince 1997. • Předložit návrh zákona o státní službě. • Předložit návrhy zákonů umožňujících rozšíření spoluúčasti občanů (referendum, ombudsman). • Připravit daňovou reformu a rozpočtovou reformu posilující ekonomické kompetence místních a regionálních samospráv.

  25. Druhá etapa decentralizace státní správy – krajské zřízení • V listopadu 1999 předloženy vládní návrhy zákonů k provedení ústavního zákona o vytvoření krajů. Přijaty zákony o obcích, o krajích, o volbách do zastupitelstev krajů, o hlavním městě Praze, o okresních úřadech a další. • Předloženy také finanční zákony k realizaci krajského zřízení a zákon o podpoře regionálního rozvoje.

  26. Důvody decentralizace • Přechod na systém moderní evropské veřejné správy. • Proces přibližování ČR Evropské unii – možnost uplatňovat evropskou regionální politiku, efektivně využívat strukturální fondy. • Uplatnění zásady subsidiarity. • Prospěšnost občanům a veřejnosti – dostupnost služeb, možnost participace apod.,

  27. Decentralizace je důležitá pro plnohodnotný rozvoj sociální politiky státu – regiony přebírají větší odpovědnost za rozvoj vzdělávací a zdravotní politiky, politiky sociální péče na svém území v souladu s potřebami a zájmy daného území. • Regionální samosprávy mohou přispívat k vytváření vhodného podnikatelského prostředí. • Zacelení „černé díry“ v samosprávě mezi parlamentem a obcemi.

  28. Vlastní činnost začala krajská zastupitelstva a další krajské orgány včetně krajských úřadů vykonávat od 1. 1. 2001→ legislativně ukončena druhá etapa decentralizace SS v ČR.

  29. Vymezení jednotlivých krajů

  30. Praha – funkci kraje plní magistrát. • Středočeský kraj – vymezen shodně se stejnojmenným krajem z let 1949 – 1960. Problém zařazení některých okresů, které tradičně tíhnou k jinému kraji: okres Příbram – očekávalo se spíše zařazení k Plzni, Kutná Hora a Kolín k Pardubicím nebo Hradecku, Rakovník ke Karlovarskému kraji.

  31. Budějovický kraj – oproti dřívějšímu jihočeskému je menší o okres Pelhřimov, za cizorodou oblast se považuje východní část okresu Jindřichova Hradce (Dačicko a Slavonicko), která vždy náležela k Moravě. • Plzeňský kraj – vznikl z části Západočeského kraje (zbytek vytvořil VÚSC Karlovy Vary). • Ústecký kraj – vznikl jako větší část Severočeského kraje.

  32. Liberecký kraj – menší část území Severočeského kraje, zvětšeného o okres Semily. • Hradecký kraj – část Východočeského kraje, zmenšeného kromě okresu Semily též o okresy připojené ke kraji Pardubickému. • Pardubický kraj – menší podíl území Východočeského kraje, zmenšený o okres Havlíčkův Brod a o oblasti připojené k Hradeckému kraji, problematický okres Svitavy – česká část tíhne k Pardubicím, moravská k Brnu.

  33. Jihlavský kraj – nejvíce diskutovaný, z příslušných podílů Východočeského a Jihomoravského kraje, žádný z okresů tohoto kraje není jako celek stoprocentně zařaditelný. • Brněnský kraj – tvoří 7 okresů, problematický je okres Hodonín – tendence spíše ke Zlínu. • Olomoucký kraj – 5 okresů, problematický okres Jeseník – značně odlehlý.

  34. Zlínský kraj – vytvořen z menších částí dosavadních dvou moravských krajů. • Ostravský kraj – z části Severomoravského kraje, problém s Opavou – někteří očekávali vznik kraje Opavského.

  35. Rozhodujícím datem pro 2. fázi reformy územní VS byl 1. leden 2003 – změny: • 31. 12. 2002 ukončilo svoji činnost 73 okresních úřadů. • Jejich kompetence přeneseny na 205 úřadů obcí s rozšířenou působností, na krajské úřady a na další správní úřady. • Stát poskytl samosprávným celkům movitý majetek k výkonu státní správy v přenesené působnosti,

  36. Úředníci okresních úřadů delimitováni na úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady a další správní úřady s přenášenými agendami. • K dočasnému zajištění některých agend uzavřely některé obce veřejnoprávní smlouvy s jinými obcemi s rozšířenou působností. • K informování veřejnosti o důležitých změnách ve VS připravilo Ministerstvo vnitra mediální kampaň.

  37. Důsledky • Decentralizací státní správy došlo k posílení významu samosprávy. • Od 1. 1. 2003 dosaženo lepší dostupnosti VS pro občany (sídla obcí s rozšířenou působností tvoří přirozená centra správních obvodů). • Nový typ obce (s rozšířenou působností) vykonává dva druhy působností –samosprávnou pro svou obec, přenesenou pro stanovený správní obvod.

  38. Pro krajskou správu zvolen tzv. jednotný model VS = krajský úřad působí v rámci krajské samosprávy a podobně jako na úrovni obcí vykonává přikázané mu úkoly samosprávné a současně přenesenou působnost v oblasti státní správy.

  39. Převod kompetencí zrušených okresních úřadů

  40. Obecní úřad obce s rozšířenou působností od 1. 1. 2003 mimo jiné: • Vydává občanské průkazy, cestovní doklady, vydává řidičské průkazy, technické průkazy, eviduje motorová vozidla. • Provádí působnosti na úseky živnostenské agendy. • Rozhoduje o dávkách státní sociální podpory. • Plní úkoly o sociálně právní ochraně dětí.

  41. Rozhoduje o poskytování pečovatelské služby ve vlastních zařízeních. • Zajišťuje výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, odpadové hospodářství, ochrany ovzduší, státní správy lesů, myslivost, vodní hospodářství, rybářství atd. • Povolení zvláštního užívání a uzavírek silnic II. a III. třídy. • A jiné.

  42. Krajský úřad od 1. 1. 2003 mino jiné: • Vykonává odvolací řízení proti rozhodnutí obcí v přenesené působnosti. • Rozhoduje o zařazení žadatelů o osvojení dítěte do evidence. • Vydává povolení zvláštního užívání a uzavírek silnic I. třídy. • A jiné.

  43. Jiné správní úřady od 1. 1. 2003 mino jiné: • Pozemkový úřad – rozhodnutí o pozemkových úpravách, restitučních nárocích. • Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – správa majetku státu. • Archivy – oblastní archivy – archivní správa.

  44. Ústřední správní úřady od 1. 1. 2003 vykonávají: • Ministerstvo vnitra – dozor nad samostatnou působností obcí. • Hasičský záchranný sbor – krizové řízení. • Ministerstvo pro místní rozvoj – programy EU. • Ministerstvo kultury – rozhodnutí o příspěvku na obnovu památek.

  45. Ústřední orgány státní správy – kompetenční zákon

  46. „Kompetenční zákon“ • Zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. • Zhruba asi 66 novelizací, změn.

  47. Ústřední orgány státní správy • V České republice působí tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele je člen vlády: • Ministerstvo financí, • Ministerstvo zahraničních věcí, • Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, • Ministerstvo kultury, • Ministerstvo práce a sociálních věcí,

  48. Ministerstvo zdravotnictví, • Ministerstvo spravedlnosti, • Ministerstvo vnitra, • Ministerstvo průmyslu a obchodu, • Ministerstvo pro místní rozvoj, • Ministerstvo zemědělství, • Ministerstvo obrany, • Ministerstvo dopravy, • Ministerstvo životního prostředí.

  49. Další ústřední orgány státní správy • Český statistický úřad, • Český úřad zeměměřický a katastrální, • Český báňský úřad, • Úřad průmyslového vlastnictví, • Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, • Správa státních hmotných rezerv, • Státní úřad pro jadernou bezpečnost, • Národní bezpečnostní úřad, • Energetický regulační úřad, • Úřad vlády České republiky, • Český telekomunikační úřad.

  50. Předsedu Českého statistického úřadu a Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže jmenuje a odvolává na návrh vlády prezident republiky. Předsedy ostatních úřadů a orgánů jmenuje a odvolává vláda České republiky.

More Related