Auto protil tky v diagnostice autoimunitn ch onemocn n
This presentation is the property of its rightful owner.
Sponsored Links
1 / 27

Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění PowerPoint PPT Presentation


  • 142 Views
  • Uploaded on
  • Presentation posted in: General

Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění. Praktikum Modul II A Lenka Rossmeislová. Autoimunitní onemocnění. jsou důsledkem komplexních patologických pochodů, charakterizovaných abnormální reakcí na vnitřní antigeny ( autoantigeny ) kombinované s působením vnějších činitelů

Download Presentation

Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Presentation Transcript


Auto protil tky v diagnostice autoimunitn ch onemocn n

Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění

Praktikum Modul II A Lenka Rossmeislová


Autoimunitn onemocn n

Autoimunitní onemocnění

  • jsou důsledkem komplexních patologických pochodů, charakterizovaných abnormální reakcí na vnitřní antigeny (autoantigeny) kombinované s působením vnějších činitelů

  • o autoimunitních imunopatologických reakcích hovoříme tehdy, když v jejich průběhu dochází k poškození tkání

  • podmínkou vzniku autoimunitních onemocnění je prolomení autolerance, tedy mechanismů, udržujících imunitní reakci vůči vlastním tkáním ve fyziologických mezích


Autoimunitn onemocn n1

Autoimunitní onemocnění

  • postihuje asi 5 – 7 % populace

    Teoretickým kritériem autoimunitního onemocnění je

  • charakterizace autoantigenů

  • průkaz existence autoprotilátky,

  • průkaz autoreaktivních lymfocytů T, které reagují s autoantigenem

    Základní rozdělení

  • orgánově specifická

  • systémová (poškození zprostředkované imunokomplexy)


Autoimunitn onemocn n2

Autoimunitní onemocnění

  • projev- zánět s dominující poškozující složkou

  • multifaktoriální, vícestupňové, dlouhodobé

  • u žádného z onemocnění dosud nebyly přesně a jednoznačně specifikovány příčiny


Autoimun onemocn n vnit n faktory

Autoimun. onemocnění-vnitřní faktory

  • asociace s MHC (HLA) (nejznámější je asociace HLA B27 s Bechtěrevovouchorobou)

  • polymorfismy genů kódujících cytokiny(deficit nebo nadbytek určitého cytokinu)

  • polymorfismy genů řídících apoptózu(při poruše apoptózy aktivovaných lymfocytů nedochází k adekvátní regulaci a ukončení imunitní reakce)

  • asociace s imunodeficity

  • polymorfismy genů kódujících TcR a H řetězce imunoglobulinů, TAP aj.

  • faktory hormonální (většina autoimunitních chorob je častější u žen, incidence se často zvyšuje v dospívání a po porodu).


Autoimun onemocn n vn j p iny

Autoimun.onemocnění-vnější příčiny

  • nejvíce se uplatňuje infekce, stres, léky, chemikálie a UV záření

  • infekce odkryje dosud nedostupný antigen, místní zánět pak napomáhá odkrytí dalších autoantigenů - „epitop spreading“, pod vlivem zánětlivých cytokinů může dojít k expresi kostimulačních molekul a k následné stimulaci anergických autoreaktivních klonů.

  • některé mikrobiální superantigeny mohou vyvolat polyklonální aktivaci B lymfocytů (superantigeny jsou definovány jako antigeny, které nevyžadují pro svou interakci s imunitním systémem zpracování antigen prezentujícími buňkami).

  • Léky a UV záření se zřejmě mohou podílet na modifikaci autoantigenů, stresové faktory se uplatňují zejména prostřednictvím neuroendokrinní osy.


Autoprotil tky

Autoprotilátky

  • přítomnost autoprotilátek je obvykle asociována s imunopatologickým procesem

  • intenzita poškozujícího zánětu obvykle koreluje s množstvím autoprotilátek

  • častým cílem jsou multimolekulové komplexy přítomné v buňce (ATPáza, cytochromy aj.)

  • v nízkých koncentracích se vyskytují fyziologicky

  • jejich výskyt stoupá s věkem


Imunofluorescen n pr kaz protil tek

Imunofluorescenční průkaz protilátek

  • Užívá se k detekci autoprotilátek reagujících s antigeny přítomnými v tkáních nebo lokalizovaných nitrobuněčně

  • Hladina protilátek se mění v závislosti na aktivitě choroby.

    Jako substrát slouží:

    • zvířecí orgánové řezy (orgánově-specifické protilátky, AMA)

    • buněčné suspenze: Hep-G2 buněčná linie (ANA)

      lidské granulocyty (ANCA)


Nep m imunofluorescence princip

Nepřímá imunofluorescence-princip


Nep m imunofluorescence

Nepřímá imunofluorescence

Výhody

Nevýhody

  • Umožňuje otestovat protilátky bez přesné znalosti antigenu

  • Zjištěný pattern usnadňuje diagnózu

  • Zjištění titru protilátky (semikvantitativní metoda)

  • Není high-throughput

  • Vyhodnocení závislé na zkušenosti technika


Typy autoprotil tek p ehled

Typy autoprotilátek-přehled

  • ORGÁNOVĚ NESPECIFICKÉ (proti mitochondriím, buněčným jádrům)

    • ANA-antinuclearantigens

    • ANCA-antineutrophil cytoplasma antigens

    • AMA-antimitochondrialantigens

  • ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ

    • EMA – endomysium antigen

    • APCA –antiparietal cell antigen


Ana antinuclear antigens

ANA-antinuclear antigens

  • skupinaprotilátekprotikomponentámbuněčnéhojádra, protilátkyprotiss- a ds-DNA, histonům a extrahovatenýmjadernýmantigenům (anti-ENA)

  • jadernéantigenyjsouantigenykryptickýmitzn. zanormálníchpodmínek pro imunitnísystémnedostupné

  • různétypy fluorescence: homogenní, zrnitá, nukleolární,…

  • Pozitivita ANA se vyskytuje u:

    REVMATOIDNÍ ARTRITIDA

    SYSTÉMOVÝ LUPUS ERYTEMATODES

    SKLERODERMIE

    POLYMYOZITIDA

    SJOGRENŮV SYNDROM

  • PozitivitaANA se u 10% zdravé populace vyskytujevevyššímvěku (nad 60 let)


Ana homogenn jadern plasma

ANA-homogenní jaderná plasma

  • difúzní fluorescence zahrnující celou jadernou plazmu

  • antigen: DNA, histony

  • klinická asociace:

    systémový lupus erythematodes

    lékový lupus

    revmatoidní artritida

    systémová skleróza

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Ana zrnit fluorescence

ANA-zrnitá fluorescence

  • skvrnité barvení jádra, stejnoměrně distribuované, někdy velmi husté

  • antigen: řada nukleárních proteinů (SS-A/Ro, SS-B/La, RNA polymerázy II a III)

  • klinická asociace:

    systémový lupus Sjőgrenův syndrom sklerodermie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Ana dsdna

ANA-dsDNA

  • Jako substrát je využíván prvok Crithidialuciliae, který obsahuje kinetoplast (mitochondrie) obsahující dsDNA. Kinetoplast neobsahuje ssDNA ani histony a další antigeny.

  • antigen: dsDNA

  • klinická asociace:

    významný autoantigen u systémového lupusu, se specifitou okolo 95%.

pozitivní

negativní

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Ana jad rkov fluorescence

ANA-jadérková fluorescence

  • fluorescence celého jadérka

  • antigen: PM-Scl nebo nukleolinový komplex deseti polypeptidů Ku antigen (66 a 68 kDa)

  • klinická asociace:

    překryvný syndrom (50%)

    plicní hypertenze se sklerodermií

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Ana centromerov fluorescence

ANA-centromerová fluorescence

  • Stejnoměrně oddělená zrna rozprostřená v jádře (40-60 zrn). Buňky v telofázi a metafázi mají zrna umístěná v oblasti „rovníku.“

  • antigen: kinetochory chromozómů, které mohou být namířeny proti několika centromérovým antigenům (CENP-A,B,C,D,E)

  • klinická asociace:

    CREST syndrom progresivní systémová skleróza

    sklerodermie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


P esn ur en antigenu ana

Přesné určení antigenu ANA

  • je možné v případědostupnostimolekulovědefinovanýchantigenů

  • molekulovéterče pro antinukleárnífaktoryjsouprodukoványbiotechnologicky

  • k průkazuslouží: testy ELISA

    imunoblotovétechniky


Anca antineutrophil cytoplasma antigens

ANCA-antineutrophil cytoplasma antigens

  • substrátemjsouetanolemneboformalínemfixovanélidskégranulocyty

  • přítomny u nemocných s některýmitypyvaskulitid

  • typy

    • p-ANCA (fluorescence perinukleární)

    • c-ANCA (fluorescence cytoplazmatická)

    • a-ANCA atypická


C anca

c-ANCA

  • Fluoreskuje celá cytoplazma, mnohdy jsou dobře rozlišitelná jednotlivá granula v podobě zrnité fluorescence. Jádro nesvítí.

  • antigen: proteináza 3 přítomná v primárních granulích

  • klinická asociace:

    protilátky jsou hlavním laboratorním markerem pro Wegenerovu granulomatózu

    primární vasculitidy

    nekrotizující glomerulonefritida Churg-Straussová syndrom


P anca

p-ANCA

  • Při fixaci etanolem se některé cytoplazmatické antigeny shlukují okolo jádra. Navenek se tento stav jeví jako fluorescence jádra s prosvětleným středem či jako prstenec okolo jádra.

  • antigen: enzym myeloperoxidáza (MPO)

    kathepsin, elastáza, laktoferin, lysozym, BPI

  • klinická asociace:

    Cystická fibróza (90%)

    chronická hepatitida (80%)

    mikroskopická polyangiitida

    primární vasculitida primární sklerotizující cholangoitida systémový lupus revmatoidní artritida


Sle syst mov lupus erythematodes

SLE– systémový lupus erythematodes

  • systémové autoimunitní onemocnění

  • autoprotilátky proti jaderným antigenů (specifické pro SLE jsou především antids-DNA a antiSm) a krevním elementům

  • poškození způsobené tvorbou imunokomplexů Ab-Ag vyvolávajících zánět

  • 90 % pacientů jsou ženy


Ama antimitochondrial antigens

AMA-antimitochondrial antigens

  • Substrátem pro detekci je řez z krysích, opičích ledvin i Hep-2 buňky.

  • antigen: pyruvát dehydrogenáza (M2 antigen)

  • klinická asociace: primární biliární cirhóza PBC (95%)

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Autoprotil tky proti cytoskeletu

Autoprotilátky proti cytoskeletu

  • Fluorescence cytoskeletu

  • antigen: cytokeratin, tropomyosin, vimentin, vinculin, desmin

  • klinická asociace: chronická onemocnění pojiva, CAH, Crohnova choroba

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Org nov specifick autoprotil tky proti pariet ln m bu k m aludku apca

Orgánově specifické autoprotilátky-proti parietálním buňkám žaludku (APCA)

  • Fluorescence mitochondrií

  • antigen: H+/K+/ATP-áza

  • klinická asociace:

    perniciózní anémie (80-90%), vyšší incidence u žen, autoimunitní endokrinní choroby, souvislost s věkem, u osob nad 60 let až 15% pozitivních nálezů

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Org nov specifick autoprotil tky ema endomysium

Orgánově specifické autoprotilátky-EMA (endomysium)

  • Substrátem je opičí oesophagus, event. lidský pupečník Cílovým místem pro pozorování je muscularismucosa. V případě pozitivity fluoreskují vlákna (obal) buňky hladkého svalu

  • antigen: tkáňová transglutamináza

  • klinická asociace:

    celiakie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns


Shrnut autoprotil tky

Shrnutí-autoprotilátky

  • Vznikají na základě kombinace vnějších a vnitřních faktorů, které napomáhají prolomení autotolerance

  • Typy autoprotilátek-orgánově nespecifické (proti základním buněčným strukturám) a specifické (proti proteinům typickým pro danou tkáň)

  • Detekce-imunofluorescence, ELISA, WB


  • Login