auto protil tky v diagnostice autoimunitn ch onemocn n
Download
Skip this Video
Download Presentation
Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění

Loading in 2 Seconds...

play fullscreen
1 / 27

Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění - PowerPoint PPT Presentation


  • 211 Views
  • Uploaded on

Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění. Praktikum Modul II A Lenka Rossmeislová. Autoimunitní onemocnění. jsou důsledkem komplexních patologických pochodů, charakterizovaných abnormální reakcí na vnitřní antigeny ( autoantigeny ) kombinované s působením vnějších činitelů

loader
I am the owner, or an agent authorized to act on behalf of the owner, of the copyrighted work described.
capcha
Download Presentation

PowerPoint Slideshow about ' Auto protilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění' - anneke


An Image/Link below is provided (as is) to download presentation

Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author.While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - E N D - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Presentation Transcript
auto protil tky v diagnostice autoimunitn ch onemocn n

Autoprotilátky v diagnostice autoimunitních onemocnění

Praktikum Modul II A Lenka Rossmeislová

autoimunitn onemocn n
Autoimunitní onemocnění
  • jsou důsledkem komplexních patologických pochodů, charakterizovaných abnormální reakcí na vnitřní antigeny (autoantigeny) kombinované s působením vnějších činitelů
  • o autoimunitních imunopatologických reakcích hovoříme tehdy, když v jejich průběhu dochází k poškození tkání
  • podmínkou vzniku autoimunitních onemocnění je prolomení autolerance, tedy mechanismů, udržujících imunitní reakci vůči vlastním tkáním ve fyziologických mezích
autoimunitn onemocn n1
Autoimunitní onemocnění
  • postihuje asi 5 – 7 % populace

Teoretickým kritériem autoimunitního onemocnění je

  • charakterizace autoantigenů
  • průkaz existence autoprotilátky,
  • průkaz autoreaktivních lymfocytů T, které reagují s autoantigenem

Základní rozdělení

  • orgánově specifická
  • systémová (poškození zprostředkované imunokomplexy)
autoimunitn onemocn n2
Autoimunitní onemocnění
  • projev- zánět s dominující poškozující složkou
  • multifaktoriální, vícestupňové, dlouhodobé
  • u žádného z onemocnění dosud nebyly přesně a jednoznačně specifikovány příčiny
autoimun onemocn n vnit n faktory
Autoimun. onemocnění-vnitřní faktory
  • asociace s MHC (HLA) (nejznámější je asociace HLA B27 s Bechtěrevovouchorobou)
  • polymorfismy genů kódujících cytokiny(deficit nebo nadbytek určitého cytokinu)
  • polymorfismy genů řídících apoptózu(při poruše apoptózy aktivovaných lymfocytů nedochází k adekvátní regulaci a ukončení imunitní reakce)
  • asociace s imunodeficity
  • polymorfismy genů kódujících TcR a H řetězce imunoglobulinů, TAP aj.
  • faktory hormonální (většina autoimunitních chorob je častější u žen, incidence se často zvyšuje v dospívání a po porodu).
autoimun onemocn n vn j p iny
Autoimun.onemocnění-vnější příčiny
  • nejvíce se uplatňuje infekce, stres, léky, chemikálie a UV záření
  • infekce odkryje dosud nedostupný antigen, místní zánět pak napomáhá odkrytí dalších autoantigenů - „epitop spreading“, pod vlivem zánětlivých cytokinů může dojít k expresi kostimulačních molekul a k následné stimulaci anergických autoreaktivních klonů.
  • některé mikrobiální superantigeny mohou vyvolat polyklonální aktivaci B lymfocytů (superantigeny jsou definovány jako antigeny, které nevyžadují pro svou interakci s imunitním systémem zpracování antigen prezentujícími buňkami).
  • Léky a UV záření se zřejmě mohou podílet na modifikaci autoantigenů, stresové faktory se uplatňují zejména prostřednictvím neuroendokrinní osy.
autoprotil tky
Autoprotilátky
  • přítomnost autoprotilátek je obvykle asociována s imunopatologickým procesem
  • intenzita poškozujícího zánětu obvykle koreluje s množstvím autoprotilátek
  • častým cílem jsou multimolekulové komplexy přítomné v buňce (ATPáza, cytochromy aj.)
  • v nízkých koncentracích se vyskytují fyziologicky
  • jejich výskyt stoupá s věkem
imunofluorescen n pr kaz protil tek
Imunofluorescenční průkaz protilátek
  • Užívá se k detekci autoprotilátek reagujících s antigeny přítomnými v tkáních nebo lokalizovaných nitrobuněčně
  • Hladina protilátek se mění v závislosti na aktivitě choroby.

Jako substrát slouží:

    • zvířecí orgánové řezy (orgánově-specifické protilátky, AMA)
    • buněčné suspenze: Hep-G2 buněčná linie (ANA)

lidské granulocyty (ANCA)

nep m imunofluorescence
Nepřímá imunofluorescence

Výhody

Nevýhody

  • Umožňuje otestovat protilátky bez přesné znalosti antigenu
  • Zjištěný pattern usnadňuje diagnózu
  • Zjištění titru protilátky (semikvantitativní metoda)
  • Není high-throughput
  • Vyhodnocení závislé na zkušenosti technika
typy autoprotil tek p ehled
Typy autoprotilátek-přehled
  • ORGÁNOVĚ NESPECIFICKÉ (proti mitochondriím, buněčným jádrům)
    • ANA-antinuclearantigens
    • ANCA-antineutrophil cytoplasma antigens
    • AMA-antimitochondrialantigens
  • ORGÁNOVĚ SPECIFICKÉ
    • EMA – endomysium antigen
    • APCA –antiparietal cell antigen
ana antinuclear antigens
ANA-antinuclear antigens
  • skupinaprotilátekprotikomponentámbuněčnéhojádra, protilátkyprotiss- a ds-DNA, histonům a extrahovatenýmjadernýmantigenům (anti-ENA)
  • jadernéantigenyjsouantigenykryptickýmitzn. zanormálníchpodmínek pro imunitnísystémnedostupné
  • různétypy fluorescence: homogenní, zrnitá, nukleolární,…
  • Pozitivita ANA se vyskytuje u:

REVMATOIDNÍ ARTRITIDA

SYSTÉMOVÝ LUPUS ERYTEMATODES

SKLERODERMIE

POLYMYOZITIDA

SJOGRENŮV SYNDROM

  • PozitivitaANA se u 10% zdravé populace vyskytujevevyššímvěku (nad 60 let)
ana homogenn jadern plasma
ANA-homogenní jaderná plasma
  • difúzní fluorescence zahrnující celou jadernou plazmu
  • antigen: DNA, histony
  • klinická asociace:

systémový lupus erythematodes

lékový lupus

revmatoidní artritida

systémová skleróza

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

ana zrnit fluorescence
ANA-zrnitá fluorescence
  • skvrnité barvení jádra, stejnoměrně distribuované, někdy velmi husté
  • antigen: řada nukleárních proteinů (SS-A/Ro, SS-B/La, RNA polymerázy II a III)
  • klinická asociace:

systémový lupus Sjőgrenův syndrom sklerodermie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

ana dsdna
ANA-dsDNA
  • Jako substrát je využíván prvok Crithidialuciliae, který obsahuje kinetoplast (mitochondrie) obsahující dsDNA. Kinetoplast neobsahuje ssDNA ani histony a další antigeny.
  • antigen: dsDNA
  • klinická asociace:

významný autoantigen u systémového lupusu, se specifitou okolo 95%.

pozitivní

negativní

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

ana jad rkov fluorescence
ANA-jadérková fluorescence
  • fluorescence celého jadérka
  • antigen: PM-Scl nebo nukleolinový komplex deseti polypeptidů Ku antigen (66 a 68 kDa)
  • klinická asociace:

překryvný syndrom (50%)

plicní hypertenze se sklerodermií

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

ana centromerov fluorescence
ANA-centromerová fluorescence
  • Stejnoměrně oddělená zrna rozprostřená v jádře (40-60 zrn). Buňky v telofázi a metafázi mají zrna umístěná v oblasti „rovníku.“
  • antigen: kinetochory chromozómů, které mohou být namířeny proti několika centromérovým antigenům (CENP-A,B,C,D,E)
  • klinická asociace:

CREST syndrom progresivní systémová skleróza

sklerodermie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

p esn ur en antigenu ana
Přesné určení antigenu ANA
  • je možné v případědostupnostimolekulovědefinovanýchantigenů
  • molekulovéterče pro antinukleárnífaktoryjsouprodukoványbiotechnologicky
  • k průkazuslouží: testy ELISA

imunoblotovétechniky

anca antineutrophil cytoplasma antigens
ANCA-antineutrophil cytoplasma antigens
  • substrátemjsouetanolemneboformalínemfixovanélidskégranulocyty
  • přítomny u nemocných s některýmitypyvaskulitid
  • typy
    • p-ANCA (fluorescence perinukleární)
    • c-ANCA (fluorescence cytoplazmatická)
    • a-ANCA atypická
c anca
c-ANCA
  • Fluoreskuje celá cytoplazma, mnohdy jsou dobře rozlišitelná jednotlivá granula v podobě zrnité fluorescence. Jádro nesvítí.
  • antigen: proteináza 3 přítomná v primárních granulích
  • klinická asociace:

protilátky jsou hlavním laboratorním markerem pro Wegenerovu granulomatózu

primární vasculitidy

nekrotizující glomerulonefritida Churg-Straussová syndrom

p anca
p-ANCA
  • Při fixaci etanolem se některé cytoplazmatické antigeny shlukují okolo jádra. Navenek se tento stav jeví jako fluorescence jádra s prosvětleným středem či jako prstenec okolo jádra.
  • antigen: enzym myeloperoxidáza (MPO)

kathepsin, elastáza, laktoferin, lysozym, BPI

  • klinická asociace:

Cystická fibróza (90%)

chronická hepatitida (80%)

mikroskopická polyangiitida

primární vasculitida primární sklerotizující cholangoitida systémový lupus revmatoidní artritida

sle syst mov lupus erythematodes
SLE– systémový lupus erythematodes
  • systémové autoimunitní onemocnění
  • autoprotilátky proti jaderným antigenů (specifické pro SLE jsou především antids-DNA a antiSm) a krevním elementům
  • poškození způsobené tvorbou imunokomplexů Ab-Ag vyvolávajících zánět
  • 90 % pacientů jsou ženy
ama antimitochondrial antigens
AMA-antimitochondrial antigens
  • Substrátem pro detekci je řez z krysích, opičích ledvin i Hep-2 buňky.
  • antigen: pyruvát dehydrogenáza (M2 antigen)
  • klinická asociace: primární biliární cirhóza PBC (95%)

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

autoprotil tky proti cytoskeletu
Autoprotilátky proti cytoskeletu
  • Fluorescence cytoskeletu
  • antigen: cytokeratin, tropomyosin, vimentin, vinculin, desmin
  • klinická asociace: chronická onemocnění pojiva, CAH, Crohnova choroba

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

org nov specifick autoprotil tky proti pariet ln m bu k m aludku apca
Orgánově specifické autoprotilátky-proti parietálním buňkám žaludku (APCA)
  • Fluorescence mitochondrií
  • antigen: H+/K+/ATP-áza
  • klinická asociace:

perniciózní anémie (80-90%), vyšší incidence u žen, autoimunitní endokrinní choroby, souvislost s věkem, u osob nad 60 let až 15% pozitivních nálezů

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

org nov specifick autoprotil tky ema endomysium
Orgánově specifické autoprotilátky-EMA (endomysium)
  • Substrátem je opičí oesophagus, event. lidský pupečník Cílovým místem pro pozorování je muscularismucosa. V případě pozitivity fluoreskují vlákna (obal) buňky hladkého svalu
  • antigen: tkáňová transglutamináza
  • klinická asociace:

celiakie

A.R Bradwell, R.G. Hughes: Atlas of tissue autoantibodies. Atlas of Hep-2 patterns

shrnut autoprotil tky
Shrnutí-autoprotilátky
  • Vznikají na základě kombinace vnějších a vnitřních faktorů, které napomáhají prolomení autotolerance
  • Typy autoprotilátek-orgánově nespecifické (proti základním buněčným strukturám) a specifické (proti proteinům typickým pro danou tkáň)
  • Detekce-imunofluorescence, ELISA, WB
ad