Chov ovcí

1. Chov ovcí

2. Ovce – zřejmě nejstarší hospodářské zvíře nenáročné zvíře – rozšíření ve všech klimatických a výrobních podmínkách V českých zemích ještě v 17.století hlavním hospodářským zvířetem Koncem 19. století přes 2 miliony kusů V roce 1990 – cca 430 000ks Roku 1995 - cca 100 000kusů 2002 – cca 103 000 kusů nyní – 2,2 ovce na 100ha z.p. Produkce – dříve vlna - v současnosti hlavní produkt MASO, mimoprod. Funkce Plemena – změna skladby plemen během 3 let – likvidace merinových plemen a rozšíření masných plemen-93% stavů adaptace plemen pro podhorské a horské oblasti (tzv. LFA) (zušlechtěná šumavka, valaška, cigaja) - využít masná plemena – Texell, Charollais, Suffolk, Down

3. Volba plemene – rozhodující jsou přírodní , klimatické podmínky, • pro nadm.výšku nad 800 m ( 800 mm srážek, 6 °C) • volit hrubovlnná a polohrubovlnná plemena • Technika chovu • Reprodukce – cíl = co nejvíce jehňat! • 3x bahnění za 2 roky – „skotské bahnění“ • 1 beran – na 40-50 ovcí • používat licentované berany !

4. Odstav, odchov Porod – poporodní péče o jehňata Období mléčné výživy – odstav zkrácený v 60 dnech - tradiční ve 3. –4. Měsíci Odchov – odděleně od matek (přikrmování) plemenní beránci do odchovny

5. Hlavní využívání ovcí – pastva = údržba krajiny Ovce je pastevní zvíře – pastva od jara do pozdního podzimu - příprava na pastvu cca 1 – 2 týdny - dát dostatek času k pasení – příjem 5-6 kg Kvalifikovaný ovčák – předpoklad úspěšného chovu Ustájení Lehké stavby – většinou na hluboké podestýlce Salašnictví a košárování při pastvě