1 / 11

Zlínský kraj

Dějiny HUDBY. Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž. Zlínský kraj. Anotace:.

tuvya
Download Presentation

Zlínský kraj

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj

  2. Anotace: Text s názvem „Notace éry vícehlasu“ je určen pro výuku předmětu dějiny hudby na konzervatoři.Vzhledem k rozsahu problematiky přináší jen základní informace o vývoji notace a pojmosloví. Předpokládá se doplnění odborným výkladem pedagoga, ale text lze použít i jako osnovu pro samostatné studium.

  3. Notace éry vícehlasu

  4. S rozvojem vícehlasu přichází i nutnost zachytit rytmické rozdílnosti dvou a více hlasů, probíhajících současně. V období od 9. století do 12. století souvisí vývoj zápisu průběhu rytmu s rozvojem formy organa. V první fázi se jednalo o paralelní postupy, realizované podle písemného návodu na improvizačním základu. Dva hlasy postupovaly v paralelních kvartách či kvintách.

  5. Ve druhé fázi, od 11. století, postupují hlasy syrrytmicky nota proti notě, případně melisma proti melismatu. Nové organum konce 12. století již není improvizované, je komponované skladatelem a zapisované. Vrchol představuje škola Notre Dame, reprezentovaná Leoninem a v další fázi Perotinem. Zápis složitějšího vícehlasu ale postrádal systém, jenž by umožňoval rytmickou koordinaci více hlasů.

  6. Základním notačním znakem zápisu byla nota quadrata. Systém byl založen na střídání rytmických vzorců, v nichž se střídala hodnota longa a brevis. Kombinace se nazývaly modus a bylo jich šest: 1. LB, 2. BL, 3. LBB, 4. BBL, 5. LL, 6. BBB. Čtvrtý modus existoval jen teoreticky, v praxi se nepoužíval. Dělení longy bylo třídílné - perfektní, nebo dvoudílné – imperfektní. Brevis rectabyla jednodobá, brevisaltera dvojdobá.

  7. V období arsantiqua došlo k zásadním změnám, které reagovaly na zvýšené požadavky praxe na přesnost zápisu rytmu. Hlavním dílem je teoretický traktát Ars cantus mensurabilisFrankaKolínského ( asi 1280 ). Notové znaky se nazývaly duplex longa nebo maxima, longa, brevis, semibrevis, minima. Používány byly pomlky.Dělení hodnot bylo opět perfektní a imperfektní. Tímto se notace stala přesnou intonačně i rytmicky.

  8. Styl ars nova je v oblasti notopisu reprezentován především dvěma teoretiky: Johannes de Muriszrovnoprávnilsudé a liché dělení rytmických hodnot ( spis Arsnovaemusicae), Philippe de Vitry se ve svém traktátu Arsnova z roku 1322 zabývá především notací. Pouze sudé dělení se používalo u kratších rytmických hodnot, tak tedy v poměru 1 : 2 se dělila minima na dvě semiminimy, semiminima pak na dvě fusy .

  9. Color – červená barva not – upozorňoval na duoly v třídobém rytmu nebo trioly v rytmu dvojdobém. Polovina 15. století přinesla změnu v psaní not. Vedle původně černých znaků byly používány znaky bílé, s nevyplněnými hlavičkami. Hovoříme o bílé menzurální notaci. Vyplněná zůstala semiminima, fusa a semifusa. Od 17. století byla zavedena taktová čára, základním dělením se stalo sudé a notace je prakticky shodná se současnou.

  10. Otázky • Co je modus a jaké kombinace hodnot longa a brevis existovaly? • Co znamená dělení perfektní a imperfektní? • Vyjmenujte hodnoty délek znaků v období arsantiqua. • Které hudební teoretiky éry ars nova znáte? • Co víte o bílé menzurální notaci?

  11. Literatura • Hrčková, Naďa: Dějiny hudby I. – Evropský středověk, Ikar 2005 • Hrčková, Naďa: Dějiny hudby II. – Renesance, Ikar 2005 • Smolka, Jaroslav: Dějiny hudby, TOGGA, Brno 2001 • Šafařík, Jiří: Dějiny hudby, I. díl, Votobia, Praha 2002

More Related