26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová

1. 26. 4. 2013, Brno Připravila: Dana Hübelová Politicko-geografický přehled Latinské Ameriky

2. ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • 35 nezávislých států. • 19 závislých území: • 16 obydlených • 3 neobydlená (Navassa, Clipperton, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy). • Velikostí, počtem obyvatel, ekonomickou i sociální úrovní velmi nevyrovnaná struktura.

3. ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • Proč jsou státy Latinské Ameriky tak nejednotné? • Příčinou je mimo jiné způsob vyhlašování nezávislosti velkých koloniálních celků: • Portugalsko - Brazílie (nezávislost získána „shora“, proto udržena jednota), • Španělsko - děleno podle tzv. místokrálovství:

4. ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • Místokrálovství: • Nové Španělsko (Mexiko), • Peru (španělské pozice v JA + Panama, v 18. stol. rozděleno na: • Nová Granada (území dnešní Panamy, Kolumbie, Ekvádoru a Venezuely), • Río de la Plata (území Argentiny, Uruguaye, Paraguaye a Bolívie).

5. ROZDĚLENÍ STÁTŮ ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • pokud měla místokrálovství oddělené správní jednotky = kapitanáty (capitanías), často získaly nezávislost tyto kapitanáty (Chile, Guatemala, Venezuela), • nebo se od místokrálovství odtrhla okrajová území (Bolívie, Paraguay, Uruguay), • zvláštní případ je kapitanát Guatemala, který se rozpadl na ještě nižší administrativní jednotky.

6. STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • Státní forma zemí v LA: • většina států je unitárních, • federace jsou: • Mexiko, • Brazílie, • Argentina, • Venezuela, • Sv. Kryštof a Nevis.

7. STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • Převažuje stabilnější územní princip. • Výraznější separatizmus se v Latinské Americe nevyskytuje ve federacích, ale jen v dosud unitární Bolívii. • (v Anglosaské Americe je to jen v Kanadě /Québec/ a v Grónsku.)

8. STÁTNÍ FORMA ZEMÍ NA ÚZEMÍ LATINSKÉ AMERIKY • Většina států jsou republiky: • převažuje „americký“ model prezidentských republik • 10 států jsou monarchie: • všechny jsou parlamentní monarchie v personální unii s Británií, na Jamajce silné prorepublikánské tendence.

9. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE • Španělská koloniální nadvláda s pomocí katolické církve odřízla na tři století území LA od progresivnějších vlivů Evropy. • Kolonizace výrazně pozměnila demografickou strukturu Latinské Ameriky: • v době příchodu Evropanů tvořili obyvatelé LA asi 1/5 obyvatel světa, za dalších sto let to byla 3 %, v polovině 18. stol. 1,6 % (!)

10. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE • Nejvýznamnější předkolumbovské říše: • Aztécká (dnešní Mexiko), • Mayská (dnešní jižní Mexiko, Guatemalu, Belize a západní regiony Hondurasu a Salvadoru), • Incká (zasahovala na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny).

11. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Aztécká říše

12. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

13. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

14. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Mayská říše

15. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE Incká říše

16. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE • Rozhodujícím hospodářským činitelem v době kolonizování byl velkostatkář (latifundista) s výraznými pravomocemi dnešní centralismus a byrokracie. • V roce 1823 po odchodu Španělů prohlásily USA Latinskou Ameriku za svoje zájmové území: • James Monroe- Monroeova doktrína.

17. HISTORICKÉ KOŘENY SOUČASNÉ SITUACE V LATINSKÉ AMERICE • James Monroe - Monroeova doktrína: • dosud tvoří jeden ze základů zahraniční politiky USA, • v počáteční fázi osamostatňování zemí LA sehrála progresívní roli (vzala v ochranu bývalé španělské kolonie LA v boji za nezávislost), • později její výklad směřoval k tomu, že nepřípustnost intervence na americkém kontinentě se týkala pouze evropských mocností.

18. DŮVODY POLITICKÉ NESTABILITY • Historicky časté spory mezi státy, vojenské převraty, diktatury … důvody: • geografická nejednotnost území (Chile, Uruguay –nárazníkový stát mezi Brazílií a Argentinou (1828), Bolívie), • nejasné hranice (většinou v nezalidněných oblastech – koncentrace obyvatel na pobřeží a v okolí měst), • chybějící národní identita (potomci Evropanů rozděleni podle zemí původu), • chybějící demokratické tradice: nepočetná elita, vlastníci přírodních zdrojů, často reálná ekonomická moc v rukou velkostatkářů (podpora armády)

19. VOJENSKÉ DIKTATURY – SPOLEČNÉ ZNAKY • Ve 30. letech a v 70.-80. letech 20. století ve většině států vojenské diktatury. • Nacionalismus, snaha „sjednotit národ“. • Kolonizace vnitrozemí, důraz na stavbu komunikací. • Snaha vybudovat vlastní těžký průmysl a energetiku (posílení soběstačnosti – i s využitím cizího kapitálu). • Politické represe proti opozici (guerilly) a potenciální opozici (inteligence, zejména studenti).

20. VOJENSKÉ DIKTATURY – PŘÍKLAD CHILE • 1973 vojenský převrat, marxistický prezident Aliende zabit. • Diktátor Augusto José Ramón Pinochet vládne až do roku 1988: • rozpuštění parlamentu, zákaz politických stran, • radikální ozdravení ekonomiky, v 80. letech 20. stol. ale opět obtíže, • 1990 přechod k demokracii.

21. VOJENSKÉ KONFLIKTY • Paraguayská válka mezi Paraguay a všemi sousedy (1864–1870): • před válkou vláda rodiny Lópezů – izolace od okolí, snaha o soběstačnost, úplné ovládnutí obyvatelstva, • v bitvě 24. 5. 1866 Paraguay poražena, ztráta 2/3 území (7 000 mrtvých, 10 000 raněných), • fanatická oddanost diktátorovi – na straně Paraguay demografické ztráty (před válkou 525 tis. obyvatel, po válce jen 221 tis. z toho 28 tis. mužů), většina obětí zemřela na choleru, • úplná ekonomická destrukce země.

22. VOJENSKÉ KONFLIKTY • Tichooceánská válka mezi Chile a Bolívií s Peru o poušť Atacama(naleziště surovin, hlavně guana): • 1884 Bolívie ztratila přístup k moři. • Válka o Grand Chacomezi Bolívií a Paraguayí 1932–1935: • 2/3 sporného území získala Paraguay.

23. VOJENSKÉ KONFLIKTY • Falklandská válka mezi Argentinou a –Velkou Británií o Falklandy, 1982: • Falklandy / Malvíny leží 500 km od argentinského pobřeží, historicky nárokované jak Argentinou, tak Británií, strategicky důležitá poloha, • předpokládané zásoby ropy, rybolov, • příčina: vnitropolitická krize v Argentině (sociální nepokoje, porušování lidských práv – mizení intelektuálů a studentů, protesty „Madresde Plaza de Mayo“), • asi 1000 obětí (700 Argentinců).

24. AKTUÁLNÍ SPORY • Chile – Argentina: • hranice dohodnuta až v roce 1902, na jihu spory o pobřežní moře, • potenciálně problematické i migrace Chilanů do Patagonie (přes 10 % tamních obyvatel) – Argentinci proto podporují přesídlování obyvatel na jih (daňové zvýhodnění, nižší ceny energie, budování infrastruktury). • Ekvádor – Peru: • 1942 po válce východní část státu připojena k Peru.

25. AKTUÁLNÍ SPORY • Nikaragua – Kolumbie: • ostrovy Sv. Ondřeje / San Andrés- ovládá Kolumbie, pozůstatek Velké Kolumbie – 700 km od jejího pobřeží, strategicky významné (vojenské posádky, • bezcelní zóna, • turistika, tranzit)

26. AKTUÁLNÍ SPORY • Venezuela–Guyana: • od vyhlášení nezávislosti (1830) požaduje Venezuela 60 % území Guyany, • občas se spor obnovuje.

27. NIKARAGUA • 20. století – prezidentská dynastie Somozů: • přímá účast této rodiny na korupci, • kriminálních aktivitách, • porušování lidských práv. • 1972 katastrofální zemětřesení: • poškozeno 90 % hlavního města, • humanitární pomoc z celého světa rozkradena a použita k obohacení rodiny Somozů.

28. NIKARAGUA • Opozice proti Somozům sdružila levici, inteligenci, buržoazii i církev – lidové povstání: • 1979 Somoza opouští zemi, exil v USA (1980 zavražděn v Paraguay). • Moci v zemi se ujímají povstalci: • pomoc Kuby, • převaha levicové složky rezistence (sandinisté) –Daniel Ortega.

29. NIKARAGUA • Vláda Sandinistů – Daniel Ortega: • opozice nebyla zakázána, ale její aktivity byly omezeny, • ozbrojený odpor tzv. contras podporovaných USA, • ekonomický neúspěch režimu, • 1990 – Sandinisté prohrávají volby, • 2006 D. Ortega stál v prezidentských volbách proti konzervativnímu politikovi E. Montealegrovi. • podle ústavy země stačilo získat k vítězství v prezidentských volbách buď 40 % hlasů nebo 35 % při náskoku 5 % před druhým kandidátem – D.Ortega ve volbách zvítězil.

30. VENEZUELA • Koncem 80. let 20. stol.: pokles cen ropy, následně zvýšení cen vedlo v roce 1992 pokus o státní převrat pod vedením Huga Cháveze (vězněn do 1994). • V roce 1999 Chávez vyhrává parlamentní volby (politické hnutí Vlastenecký pól získalo 1/3 mandátů): • podpora sociálně slabých voličů, • ve volebním programu propagována změna ústavy, • odstranění zahraničního dluhu i dobré vztahy se sousedy a USA.

31. VENEZUELA • 1999 svoláno Ústavodárné shromáždění (Chávezovi lidé 119 ze 131 mandátu) a přijata nová ústava: • změna názvu země (Venezuelská bolívarská republika), • prezident může být zvolen na 2 šestiletá volební období. • V srpnu 2000 vyhrává Chávez prezidentské volby (38 % hlasů).

32. VENEZUELA • Realizace volebního programu: • v praxi štědré sociální programy(díky zásobám ropy), • snaha oslabit rančery vedla k dotacím cen základních potravin, • zvýšení státních zásahů do ekonomiky, školství a zdravotnictví (např. možnost znárodnit nevyužívanou půdu a továrny), • monopolizace médií, • omezení práva na shromažďování, • kult Simona Bolívara (oceňuje se na něm zejména jeho nekompromisnost, která kontrastuje s umírněností José Martína).

33. VENEZUELA • Zahraniční politika: • podpora levicových režimů v Latinské Americe (materiální pomoc, podpora ve volbách) včetně „vývozu revoluce“, • - k posilování vlivu má přispět i projekt několika plynovodů a ropovodů v Jižní Americe a také připojení Venezuely k MERCOSURu, • odpor proti globalizaci, • antiamerikanismus, strach z blokády.

34. VENEZUELA • Zahraniční politika: • vzhledem k posilování nacionalismu výrazné zhoršení vztahů se sousedy, oživení pohraničních sporů, • přednostní spolupráce s Kubou (Kuba posílá do země lékaře, učitele, ale i vojenské poradce), • vztahy s USA: silná verbální kritika, ale udržují se obchodní vazby (USA potřebuje ropu).

35. VENEZUELA • Novým prezidentem Venezuely se 14. 4. (po smrti H. Chávéze) stal Nicolás Maduro, kterého si jako svého loajálního nástupce vybral jeho předchůdce. • Madurovo vítězství je těsné (sdělení volební komise citované BBC): Maduro získal 50,66 %, kandidát opozice Henrique Capriles 49,1 %.

36. DNEŠNÍ GEO-POLITICKÁ SITUACE LATINSKÉ AMERIKY • Obrovské regionální rozdíly. • Podpora levicových režimů. • Odpor proti hegemonii USA. • Složitý boj s kriminalitou (korupce, obchod s narkotiky). • Problematický status původního obyvatelstva. • Přelidnění metropolitních oblastí. • Malý ohled na životní prostředí při využívání přírodního bohatství. • Hraniční spory.

37. KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY • Území Latinské Ameriky se díky interpretaci doktríny prezidenta USA Monroeastalo sférou politického a ekonomického vlivu USA: • V roce 1835 bylo zabráno téměř 50 % Mexika (státy Texas, Nové Mexiko, Kalifornie). • V roce 1867 došlo k odkoupení Aljašky od Ruska. • Od roku 1898 do konce 50. let minulého století ovládaly USA ekonomiku Kuby. Od 10. 12. 1898 uplatňovaly také svůj vliv na Filipínách a v Portoriku. • V roce 1901 byla provedena americká intervence do Nikaragui(vojenská smlouva z roku1924 umožnila vojenskou přítomnost v Nikaragui na 99 roků.)

38. KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY • Po anexi Kalifornie se kolumbijská provincie Panama stala životně důležitým bodem pro komunikaci východu a západu USA. (Vybudování a ovládnutí Panamského průplavu umožnilo USA zvyšovat vojenskou námořní nadvládu v obou oceánech.) • Roku 1914 došlo k vylodění armády USA na Haiti. • Salvador byl vojensky obsazen v roce 1921. • Honduras byl obsazen vojskem USA v roce 1924. • Ovocnářská společnost United Fruit se severoamerickým kapitálem prakticky ovládala od roku 1954 do roku 1996 Guatemalu.

39. KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY • Ve většině zemí LA jsou patrné snahy o demokratizace a samostatné využívání přírodního bohatství: • transformace Latinské Ameriky probíhá přímo za hranicemi USA, • některé země Latinské Ameriky směřují k demokracii a k sociálnímu, spíše levicovějšímu politickému uspořádání, • mění se společenské postavení původních obyvatel Latinské Ameriky.

40. KOŘENY ZMĚN SOUČASNÉ LATINSKÉ AMERIKY • „paradox prokletí přírodních zdrojů“: • vliv přírodních a ekonomických podmínek (na rozdíl o Kanady a USA jsou v LA určující faktory pro hospodářský rozvoj ekonomicko-politické a méně fyzicko-geografické), • vliv forem kolonizace, • vliv ekonomických, politických a církevních podmínek mateřské evropské země, • specifika španělského řízení kolonií v Latinské Americe, • průmyslová revoluce v Americe.