Tvarosloví – neohebné slovní druhy

1. CJL mluvnice Tvarosloví – neohebné slovní druhy Mgr. Zina Omelková www.zlinskedumy.cz

3. Tvarosloví – příslovce Příslovce - vyjadřují bližší okolnosti dějů, stupeň vlastnosti nebo míru předmětu • ve větě plní roli příslovečného určení Podle povahy okolnosti rozlišujeme: • místa: kde, odkud, kudy, kam • času: kdy, odkdy, jak dlouho, jak často • způsobu: jak, jakým způsobem podskupina - míry: do jaké míry • příčiny: proč, z jaké příčiny Většinu příslovcí lze stupňovat 2. stupeň: pomocí přípon -eji/ěji, -e (kratčeji, blíže) 3. stupeň: pomocí předpony nej- (nejkratčeji, nejblíž)

4. Tvarosloví - příslovečné spřežky Příslovečné spřežky Vznikly spojením předložky s jiným slovním druhem. Jen dohromady píšeme: nahoru, vtom, dokonce, beztoho, dočista, dohromady, vpravo, zleva, občas, dosyta, najevo, napoprvé navečer, spatra, vzápětí, zpaměti, ztěžka, stěží, přitom,… Je nutné odlišovat případy, kdy jde jasně o předložkovou vazbu (na horu, do konce, v tom,…) Dohromady i zvlášť píšeme: bezesporu i beze sporu, například i na příklad, zpočátku i z počátku, zblízka i z blízka, poprvé i po prvé,…)

5. Tvarosloví – předložky Předložky • vyjadřují ve větě vztah podstatných aj. jmen k jiným větným členům • je to významově nesamostatný slovní druh • ve větě je nejčastěji součástí příslovečného určení, dále součástí přívlastku, předmětu nebo doplňku Podle původu členíme předložky do dvou skupin: • vlastní: jsou neodvozená - s, z, v, k, do, od, nad, při, pod, u - nevlastní: vznikly z jiných slovních druhů - místo, kole, uprostřed, vlivem

6. Tvarosloví – spojky Spojky • spojují věty nebo větné členy • je to významově nesamostatný slovní druh • ve větě nejsou žádným větným členem Spojky členíme podle významových vztahů, které ve větě vyjadřují: souřadicí slučovací: a, i, ani, nebo, hned-hned, jak-tak stupňovací: ba, ba i, dokonce i, nejen-ale i odporovací: ale, avšak, však, nýbrž, jenž vylučovací: nebo, anebo, buď-anebo, či vysvětlovací (příčinné a důvodové): neboť, vždyť, totiž, však důsledkové: a proto, a tedy, tudíž, a tak podřadicí že, aby, když, zda, protože, poněvadž, jelikož, až, takže, kdyby, -li, ačkoliv, třebaže, jakmile, zatímco, leda, ledaže

7. Tvarosloví - částice Částice • uvozují samostatné věty a dodávají jim různé významové a citové odstíny • významově nesamostatný slovní druh • nejsou žádnými větnými členy Z hlediska funkcí je lze rozdělit do skupin: • výzvové (přací, tázací): až, kéž, nechť, což, zdalipak • hodnotící (vyjadřují, zda mluvčí text přijímá, nebo odmítá): ano, ne, zajisté, bůhsuď • emocionální (vyjadřují citový vztah): bohužel, konečně Úlohu částice mohou mít i jiné slovní druhy - např. spojky, nespojují-li věty: Ale to jsou k nám hosti! Že mu to dovolíš!

8. Tvarosloví - citoslovce Citoslovce • napodobují různé zvuky, vyjadřují nálady, city nebo vůli mluvčího • významově nesamostatný slovní druh • nejsou žádným větným členem Podle funkce lze citoslovce členit: • zvukomalebná (napodobují lidské, zvířecí zvuky, zvuky neživých předmětů): haha, haf, bum • pocitová (vyjadřují vnitřní stavy, pocity): brr, fuj, hurá, tralala • kontaktová (slouží k získání pozornosti): hej, ahoj Citoslovce někdy zastupují jiné větné členy, např. přísudek (vrabec frnk na strom) nebo podmět (Hlasité haló se neslo údolím)

9. Tvarosloví – neohebné slovní druhy Zdroje MUŽÍKOVÁ, Olga, Barbora MARKVARTOVÁ, Lenka KLUSÁČKOVÁ a Eleonora JEŘÁBKOVÁ. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2002. ISBN 80-86285-36-7. MELICHAR, Jiří a Vlastimil STYBLÍK. Český jazyk. Praha: SPN, 1985.