1 / 15

Ochrana životního prostředí v České republice

Ochrana životního prostředí v České republice. EV - 3. kapitola. Ústava ČR (ústavní zákon č. 1/1993 Sb. a Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.) – povinnost státu chránit přírodní bohatství (čl. 7), právo na příznivé životní prostředí , na včasné a úplné informace o stavu ŽP ,

hamlet
Download Presentation

Ochrana životního prostředí v České republice

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Ochrana životního prostředí v České republice EV - 3. kapitola

  2. Ústava ČR(ústavní zákon č. 1/1993 Sb. a Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb.) –povinnost státu chránit přírodní bohatství (čl. 7), právo na příznivé životní prostředí, na včasné a úplné informace o stavu ŽP, zákaz ohrožovat nebo poškozovat ŽP nad míru stanovenou zákonem (čl. 35 Listiny). Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí – definice základních pojmů, principů a rámcově i hlavních povinností při ochraně ŽP a přírodních zdrojů. již 18 novelizací, další v přípravě, ale základ zůstává zachován a plně funkční. Dosud nejpodstatnější změny, resp. doplňky: - tzv. euronovela – zákon 218/2004 Sb, přizpůsobuje zákon požadavkům plné harmonizace českého práva s předpisy ES (směrnice o ptácích a stanovištích),zákon se jí podstatně rozšiřuje, mnohdy komplikuje a stává nepřehledným. zákon 186/2006 Sb., změna v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona (183/2006 Sb.) nejzávažnější a nejvíce destrukční, ekonomické a územně plánovací kruhy – řada ustanovení výrazně oslabuje pozice orgánů ochrany přírody a možnosti přírodu účinně chránit, vylučuje z rozhodování i veřejnost, ze závazných rozhodnutí jen doporučení.

  3. A. Orgány ochrany životního prostředí: Ústřední státní orgány: Ministerstvo ŽP(státní dozor ve věcech ŽP, ústřední orgán státní správy pro vodní hospodářství, ochranu ovzduší, ochranu přírody a krajiny, odpadové hospodářství, ochranu zemědělského půdního fondu, výkon státní geologické služby, ochranu nerostného bohatství a ekologický dohled nad těžbou, lesní hospodářství, myslivost a rybářství v národních parcích, posuzování vlivu činností n ŽP, státní ekologickou politiku). Jsou mu podřízeny: Česká inspekce ŽP(zřízena zákonem ČNR č. 282/1991 Sb., zvláštní orgán státní správy, státní dozor ve věcech ŽP, nakládání s odpady, ochrana lesa, přírody a krajiny),Státní fond ŽP ČR,a k dispozicidalší podřízené odborné organizace: Český hydrometeorologický ústav, Český ekologický ústav, Státní vodohospodářský ústav TGM, Český ústav ochrany přírody, aj. Ministerstvo zemědělství ČR(zemědělství, lesní hospodářství, rybářství, myslivost, veterinární péče, ochrana zvířat před týráním). Ministerstvo hospodářství ČR(územní plánování a stavební řízení) Ministerstvo zdravotnictví ČR(hygiena, lázeňství, léčivé zdroje) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR(ekologickávýchova, osvěta a vzdělávání) Státní úřad pro jadernou bezpečnost(některé kompetence, nově zřízen zákonem ČNR č. 2/1993 Sb.) Regionální státní správa - krajské úřadyprostřednictvím referátů ŽP Místní státní správa – orgány obcí, rozšířená kompetence – pověřené obecní úřady. Značná role – politické strany, nevládní ekologické organizace a hnutí, obce, lobby, občané.

  4. B. Právní úprava ochrany jednotlivých složek, ekosystémů a zdrojů ohrožení ŽP Právní úprava ochrany ovzduší: „zákon o ovzduší“ = zákon č. 309/1991 Sb. o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami – v úplném znění pod č. 211/1994 Sb. (úprava základních povinností provozovatelů zdrojů znečištění i nástroje a způsoby jejich vymáhání, vymezení pojmů), zákon ČNR č. 389/1991 Sb. o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, v úplném znění pod č. 212/1994 Sb. (ustavení orgánů státní správy ochrany ovzduší, vymezení rozsahu jejich kompetencí a svěření potřebných pravomocí). Mezinárodní dosah: Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států, Vídeňská úmluva o ochraně ozónové vrstvyve znění Montrealského protokolu, Londýnského a Kodaňského dodatku, Rámcová úmluva o změně klimatu (Rio de Janeiro 1992) a řada dalších prováděcích vyhlášek. Právní úprava ochrany vod: „vodní zákon“ – zákon č. 138/1973 Sb. o vodách (kategorie vod – povrchové, podzemní a zvláštní, nakládání s vodami – volné a vázané, u vázaných podle závažnosti vyžaduje zásahy = soustava povolení, souhlasů a vyjádření státních vodohospodářských orgánů), zákon ČNR č. 130/1974 Sb. o státní správě ve vodním hospodářství(úplné znění pod č. 458/1992 Sb.). Nástroje ochrany vod:administrativní (povolení, souhlasy, vyjádření), ekonomické (úplaty), sankční (pokuty).

  5. Právní úprava ochrany půdy: zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu(ochrana rozlohy ZPF před trvalým n. dočasným odnímáním pro jiné účely – nutný souhlas orgánů ochrany, za odnětí předepisovány odvody, změna nezemědělské na zemědělskou a změny kultur zemědělské, zvláštní režim ochrany ZPF - územní plánování, dobývací prostory, stavební, těžební a průmyslová činnost, geologický a hydrogeologický průzkum; ochrana kvality zemědělské půdy (vlastnosti) Právní úprava ochrany přírody a krajiny: zákon č. 114 /1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny(obecná úprava ochrany veškeré přírody a krajiny, rostlinstva a živočišstva i prvků přírody neživé – evidence, ochrana významných krajinných prvků, vytváření systémů ekologické stability krajiny, ochrana dřevin rostoucích mimo les, jeskyní a paleontologických nálezů, krajinného rázu; speciální ochrana území a druhů – parky, oblasti, rezervace, památky, druhy; systém nástrojů atd.). vyhláška č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky 175/2006 Sb. – druhy silně ohrožené (rostliny, houby, živočichové) Právní úprava ochrany lesa: „lesní zákon“ – zákon č. 289/1995 Sb. o lesích (ochrana pozemků určených k plnění funkce lesa, úprava povinností vlastníků a nájemců lesa, vymezení povinností orgánů státu při ochraně lesa, stanovení povinností občanů při obecném užívání lesů) Právní úprava ochrany ŽP před odpady: zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech(základní pojmy: princip původce – odpovídá za vhodné zneškodňování odpadů – vymezení systému prevenčních, průběžných i následných povinností a opatření pro nezávadné nakládání s odpady, úprava speciální problematiky dopravy odpadů) – poslední úpravy od ledna 2009

  6. Právní úprava ochrany ŽP před jinými zdroji ohrožení: zákon č. 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu a další a právní úpravy jednotlivých zdrojů(hluk a vibrace, záření,jedy a jiné látky škodlivé zdraví, chemizace, živelní pohromy - povodně, požáry); snaha regulovat, resp. omezovat nepříznivé účinky a celkový vliv těchto zdrojů, úprava maximálních koncentrací látek, často i jejich druh, způsob manipulace – kompetence hlavně Ministerstvo zdravotnictví resp. hygienická služba) C. Specifické nástroje ochrany ŽP Územní plánování a stavební řízení – zákon č. 50/1976 ve znění zákona č. 262/1992 Sb. o územním plánování a stavebním řízení (komplexní funkční využití území, zásady jeho organizace a časová a věcná koordinace výstavby a jiných činností ovlivňujících jeho rozvoj, zejména se zřetelem na ochranu ŽP. Stavební řízení – požadavky na ochranu ŽP, které může být stavbou výrazně dotčeno). nový stavební zákon č. 183/2006 Sb. - řada ustanovení výrazně oslabuje pozice orgánů ochrany přírody – vyloučení z rozhodování i veřejnosti, ze závazných rozhodnutí jen doporučení. Posuzování vlivu činnosti na ŽP - zákon č. 244/1992 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) – snaha zajistit náležitou prevenci v ochraně ŽP za účasti veřejnosti, zamýšlené činnosti posuzovány z hlediska ekologické únosnosti území, důsledků běžné činnosti a možných havárií, z hlediska prevence, minimalizace, příp. kompenzace účinků na ŽP, a to na základě kvalifikovaných podkladů ve veřejném projednávání) - stavby, činnosti, koncepce, programy, výrobky…

  7. Hygiena ŽP – zákon 20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu, zajišťování zdravého ŽP (zdravých životních podmínek), hlavní důraz - prevence (územní plánování, stavební činnost atd.), zvláštní pozornost – tvorba a ochrana zdravého stavu ovzduší, půdy, území a sídlišť. Hlavní gestor dodržování norem hygieny ŽP – orgány hygienické služby. D. Právní úprava účasti veřejnosti a práva na informace v ŽP Hlavní odpovědnost za ochranu ŽP musí vždy nést stát (čl. 7 Ústavy ČR). Právo na příznivé životní prostředí – čl. 35 Listiny základních práv a svobod, ale tam i povinnost neohrožovat ani nepoškozovat ŽP, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky. Právo na včasné a úplné informace o stavu ŽP a přírodních zdrojů(čl. 35, odst. 2 Listiny). Zákon č. 123/1998 Sb. o právu na informace o životním prostředí (platnost od 1.7.1998) Zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím – podmínky poskytování informací v působnosti veřejné správy ve shodě s článkem 17 Listiny základních práv a svobod. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR (SP EVVO ČR) – součást implementace směrnice č. 90/313/EHS o svobodě přístupu k infomacím o ŽP. Možná účast ekologických občanských sdružení na řízení – specifikována ve věcech hodnocení vlivů na ŽP a ve věcech ochrany přírody a krajiny Literatura: Damohorský M. (1996): Právní úpravy ochrany životního prostředí v České republice. – In: Ekologické vzdělávání a výchova pro učitele 2. stupně základních škol a středních škol (Modul č. 2), str.144-155. Středisko projektu PHARE, VŠB – Technická univerzita Ostrava, Centrum ekologického vzdělávání a výchovy, Pedagogická fakulta UK Praha.

  8. Biosférické rezervace (BR) - reprezentativní ekologické oblasti využívané jako monitorovací plochy pro projekty programu Člověk a biosféra (MAB - vyhlášen 1970 na generální konferenci UNESCO jako racionálně koncipovaný program ekologické spolupráce v planetárním měřítku). Světová síť biosférických rezervací - zahrnuje všechny základní biomy Země a postihuje různorodost jejich civilizačního zatížení. BR postupně plní funkci klíčových oblastí pro ochranu druhů a biologické diverzity. V nárazníkových a přechodových zónách BR by mělo docházet k obnovení narušených ekosystémů, k vytváření interdisciplinárních vazeb pro zajišťování TUR a hospodaření se zdroji. Součástí je i 6 velkoplošných chráněných území v ČR: Třeboňsko (od 1977), Pálava (1986), Šumava (1990), Krkonoše (1992), Křivoklátsko (1977), Bílé Karpaty (1996) .

  9. Velkoplošná zvláště chráněná území - národní parky (NP) a chráněné krajinné oblasti (CHKO). Národní parky (NP) -rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam. ČR - 4 NP: Krkonošský národní park(vyhlášen 1963), Národní park a chráněná krajinná oblast Šumava (1991, předtím jen CHKO od 1963), Národní park Podyjí(1991) Národní park České Švýcarsko(2000).

  10. Chráněné krajinné oblasti (CHKO) -rozsáhlá území, harmonicky utvářená krajina, charakteristicky vyvinutý reliéf, významný podíl přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, hojné zastoupení dřevin mimo les, popřípadě dochované památky historického osídlení. Hospodářské využívání těchto území - podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny jejich optimální ekologické funkce. Rekreační využití - přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty CHKO. ČR - v současné době 24 CHKO: Beskydy, Bílé Karpaty, Blaník, Blanský les, Broumovsko, České středohoří, Český les, Český ráj, Jeseníky, Jizerské hory, Kokořínsko, Křivoklátsko, Labské pískovce, Litovelské Pomoraví, Lužické hory, Moravský kras, Orlické hory, Pálava, Poodří, Slavkovský les, Třeboňsko, Žďárské vrchy, Železné hory.

  11. Maloplošná zvláště chráněná území - národní přírodní rezervace (NPR), národní přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP). Národní přírodní rezervace (NPR)=území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf vázány jedinečné ekosystémy významné z národního až mezinárodního hlediska. Národní přírodní památky (NPP) =území, kde je předmětem ochrany většinou jen jedna přírodní složka (geologický či geomorfologický jev, mineralogické či paleontologické naleziště, místo výskytu vzácných druhů organismů, příp. místa vysoké estetické hodnoty). Národní kategorie - v pravomoci MŽP ČR. Přírodní rezervace a přírodní památky (PR, PP)=předmět ochrany obdobný kategorii národních, avšak význam pouze regionální nebo lokální. V pravomoci krajských úřadů nebo, pokud se nalézají na území NP a CHKO, v pravomoci jejich správ (vyhlašování, odpovědnost za stav a zajištění trvalé péče). Přírodní parky -především k ochraně krajinného rázu (= zejména přírodní, kulturní a historické charakteristiky) určitého místa či oblasti. Zřizování v pravomoci (obecně závazný právní předpis) orgánů ochrany přírody (krajské úřady a magistráty měst Prahy, Brna, Plzně a Ostravy) v tzv. obecně chráněných částech přírody (= mimo území NP, CHKO, PR a PP) s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Zásahy do krajinného rázu (zejména umisťování a povolování staveb) lze provádět pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků (lesů, údolních niv, vodních toků, rybníků, jezer a rašelinišť), zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině.

  12. EECONET - Evropská ekologická síť (European Ecological Network) – cíl = společná územně propojená síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ekosystémů a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití. Tento projekt je třeba zabezpečit legislativně i ekonomicky. Územní systémy ekologické stability (ÚSES) = naše národní ekologická síť. EECONET rozšiřuje tuto síť o tzv. zóny zvýšené péče o krajinu. Biocentra (klíčová území) EECONET -části krajiny se soustředěnými přírodními hodnotami celonárodního a celoevropského významu. Biokoridory -dálkové migrační trasy organismů národního a evropského významu, spojující biocentra.

  13. Natura 2000 = soustava chráněných území, které vytvářejí na svém území podle jednotných principů všechny státy EU. Cíl = zabezpečit ochranu těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast (endemické). Poznámka: Natura 2000 je myšlena jako sice ucelená, ale nepropojená soustava specifických chráněných území, proto se všude zavádí pojem soustava a ne síť. Vytvoření ukládají 2 nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: - směrnice 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) - směrnice 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Přílohy směrnic - vyjmenování, pro které druhy rostlin, živočichů a typy přírodních stanovišť mají být lokality soustavy Natura 2000 vymezeny. Podle směrnice o ptácích vyhlašovány ptačí oblasti - PO (Special Protection Areas – SPA), podle směrnice o stanovištích evropsky významné lokality – EVL (Sites of Community Importace - SCI). Požadavky obou směrnic začleněny do zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění zákona č. 218/2004 Sb.

  14. Lokality soustavy Natura 2000 - jak rezervace s přísnou ochranou (vyloučeno hospodaření či jakýkoliv lidský zásah), tak i území, kde se díky tradičnímu a citlivému hospodaření dochovala cenná společenstva nebo vzácné druhy = způsob hospodaření se stává důležitým nástrojem ochrany. Zakázány jen ty činnosti, které mají negativní vliv na výskyt předmětů ochrany (= veškeré plány a projekty, které mohou nějak významně ovlivnit evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhají samostatnému posuzování) Natura 2000 a ČR ČR: existující národní soustava zvláště chráněných území = poměrně reprezentativní, chrání nejcennější ekosystémy a stanoviště druhů z pohledu národní ochrany. NATURA 2000 - založena na odlišném principu (ochrana typů stanovišť a druhů významných z hlediska celého Společenství), proto musí být vymezena nezávisle na této již existující infrastruktuře. Navržení seznamu lokalit soustavy NATURA 2000 proto předchází shromáždění veškerých relevantních údajů o druzích a biotopech, včetně získání údajů nových. Další informace: http://www.natura2000.cz/.

  15. AGENDA 21 = dokument OSN, rozpracovává principy udržitelného rozvoje v globálním měřítku do jednotlivých problémových oblastí. Přijat Konferencí OSN o ŽP a rozvoji (UNCED) – Rio de Janeiro 1992 ("Summit Země„). Celkem 40 kapitol rozdělených do 4 částí: sociální a ekonomické aspekty ochrana zdrojů a hospodaření s nimi posilování úlohy velkých skupin, finanční zdroje a mechanizmy Nejpodstatnější úkol - odstranění chudoby (největší brzda řešení globálních problémů ŽP). Klíčová role = průmyslově vyspělé státy - nutnost omezit produkovaná znečištění, ale i finanční pomoc státům chudším. Současně nutný i transfer informací, znalostí, dovedností atd. Agenda 21 vyzývá ke globálnímu partnerství a přijetí státních strategií udržitelného rozvoje. Místní správy vyzvány k přijetí tzv. místních Agend 21 = strategický a akční plán rozvoje obce/regionu, vypracovaný ve spolupráci s veřejností a občanským sektorem (nestátními neziskovými organizacemi, profesními svazy), podnikateli apod. Cíl - dosažení zajištěné kvality ŽP obyvatel navazující na vlastní možnosti rozvoje regionu do budoucnosti. Zpracování AGENDY 21 a vytvoření podmínek pro udržitelný rozvoj v regionu = příprava území na dochování přírodního i kulturního dědictví pro příští generace. Podrobněji na: http://www.agenda21.cz/indexma.html, http://www.ma21.cz

More Related