1 / 19

Adéla Pěnkavová, Kateřina Nekovářová, Karolína Piruchtová – 6. B

STAROVĚKÉ ŘECKO. Adéla Pěnkavová, Kateřina Nekovářová, Karolína Piruchtová – 6. B . Významný městský stát v antickém Řecku a hlavní město současného Řecka. Vznik Athén sahá až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. STAROVĚKÉ ATHÉNY.

gus
Download Presentation

Adéla Pěnkavová, Kateřina Nekovářová, Karolína Piruchtová – 6. B

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. STAROVĚKÉ ŘECKO Adéla Pěnkavová, Kateřina Nekovářová, Karolína Piruchtová – 6. B

  2. Významný městský stát v antickém Řecku a hlavní město současného Řecka. Vznik Athén sahá až do 3. tisíciletí před naším letopočtem. STAROVĚKÉ ATHÉNY Athény získaly jméno podle své patronky bohyně Athény a proslavily se jako středisko vzdělanosti, kultůry a demokracie. Intelektuální a umělecké úspěchy města symbolizuje Parthenon postavený v 5. století př.n.l., kdy město prožívalo zlatý věk. Významným mezníkem v dějinách Athén byl rok 549 př. Kr., kdy byla zavedena Solonova ústava. Ta umožnila všem občanům podílet se na soudní moci. Vrcholu demokracie dosáhly Athény za vlády Periklovy. V tomto "zlatém období" v Athénách působil filozofSókratés a představitelé antické tragédie jako např. Sofoklés, Aischylos nebo Euripidés. Mapa starověkého Řecka, s Krétou, ostrovy v Egejském moři, výběžkem Malé Asie a vodní cestou do Černého moře.

  3. Stručná historieV letech 490 a 480-479 slavil městský stát úspěchy v řecko-perských válkách. Roku 490 př.n.l. zahájil perský král Dareios výpravu proti Athénám, k rozhodující bitvě došlo u města MARATHONU. Řekové, vedení vojevůdcem Miltiadem, zvítězili. V roce 480 př.n.l. zahájil perský panovník Xerxes nové tažení.po vítězství u Thermopyl, kde padl spartský král Leonidas se Peršanům otevřela cesta do Attiky. Konečnou tečku za řecko-perskými válkami učinil až mír uzavřený v roce 449 př.n.l..Několik let po Periklově smrti v roce 429 př. Kr. se dominantní postavení Athén v Egejské oblasti zhroutilo. Aristokracií ovládaná Sparta a její peloponéští spojenci porazili Athény v peloponéské válce. Když si Římané v roce 146 př. n. l. podmanili Řecko, Athény ušetřili. Někteří římští císařové, zejména Hadrián, věnovali Athénám, četné nové stavby. Císař Hadrián např. dokončil chrám Dia Olympského nebo bohatý římský občan Herodes Attikus, který nechal postavit po sobě nazvané divadlo, Odeon Heroda Attika. Poté co podporovaly pontského krále MITHRIDATA proti Římu, byly v letech 87-86 př.n.l. vypleněny jeho protivníkem SULLOU.

  4. ObyvatelstvoRozhodující roli hráli aristokraté - z této skupiny byli vybíráni vedoucí vládnoucí činitelé, kteří byli nazýváni archonti. Nejvyšší archón měl správní moc. Vedle něho působil archón Polemarchos, rada, která zasedala archos s vojenskou kompetencí, a archón basileus, jemuž příslušely náboženské záležitosti. Staří archóni se scházeli na areopagu pod Akropolí na pahorku zasvěceném bohu Areovi (zde debatovali a meditovali). Druhou obyvatelskou skupinou byli zemědělci zajišťující obživu. Nejhůře na tom byli hektémorové (= šestidílníci, šestináři), kteří část úrody museli odvádět svým pánům. Malou skupinu obyvatel tvořili otroci.

  5. Vláda KylónaVe druhé polovině 7. stol.př.n.l. se do čela vlády dostává Kylón. Pokus o nastolení tyranidy se nezdařil. Při povstání byli mnozí Kylónovi příznivci pobiti. Za této situace byl pověřen Drakón, aby sepsal právní normy, které byly do té doby uplatňovány podle tradice (tzv. zvykové právo). Vytvořil drakontovy zákony, které byly přísné a tvrdé, ale měly již určitou právní podobu. Drakón rozlišoval mezi vraždou a neúmyslným zabitím.Význam AthénStarověké Atény tvořily druhý rozhodující městský stát vrcholného období řeckých dějin. Nacházely se v Attice. Obyvatelstvo bylo iónského původu. Starověký aténský stát je zakladatelem antické demokracie. Córe, Athénské starověké umění,barvený mramor.

  6. Vláda SolónaZlomovým rokem v aténském životě je r. 594 př.n.l., kdy nastupuje Solón. Stává se opravdovým zakladatelem demokracie. Pocházel z aristokratické rodiny, byl básník. Atéňany byl oblíbený. Vyzýval je k udržení celistvosti státu. Odmítal zavírání lidí do otroctví za chudobu. Lidi, kteří již v otroctví v cizině byli, vykupoval a přiváděl zpět do Attiky. Toto Solónovo opatření bylo označováno jako seisachtheia (setřesení břemene). Byl tvůrcem aténské ústavy. Nerozděluje lidi podle rodu, ale podle majetku. Solón rozdělil občany na čtyři majetkové třídy podle výnosu z půdy. Nejvýše byli postaveni ti, kteří měli roční výnos alespoň 500 měřic obilí. Druhou skupinu tvořili tzv. jezdci s výnosem nejméně 300 měřic a třetí rolníci, jejichž výnos činil alespoň 200 měřic ročně. Ve čtvrté, nejnižší skupině, byli nejchudší zemědělci a bezzemci. Rozvinul také demokratická opatření - společný sněm (ekklésia) v Aténách tvořili muži od 20 let. Boj Herákla proti Geryonovi.Antická nádoba, 6. stol. př.n.l.

  7. Peisistratos, Kleisthenés, soudní systémV r. 546 př.n.l. nastupuje Peisistratos. Zavede tyranidu na několik desítek let. V tomto typu správy od r. 528 nebo 527 př.n.l. pokračují jeho synové Hipparchos a Hippiás.V r. 510 př.n.l. se moci ujímá Kleisthenés - obnovitel řecké demokracie. Zemi rozdělil na deset místních fýl. Každá fýla se skládala ze tří částí, z nichž jedna ležela na území Athén či v jejich sousedství, druhá v přímořské oblasti a třetí ve vnitrozemí Attiky. Základními administrativními jednotkami se staly démy. Tvořila je menší attická sídliště, případně několik sousedících vsí, a v Aténách městské čtvrti. Důležitou politickou institucí se vedle sněmu stala rada pěti set, do níž každá fýla delegovala padesát občanů.Ostrakismus - zvláštní soud, při němž mohl každý aténský občan napsat na hliněnou střepinu (ostrakon) jméno muže, který podle jeho mínění ohrožuje bezpečnost státu. Při hlasování muselo být přítomno nejméně 6000 občanů. Občan, jehož jméno napsala většina hlasujících, musel na deset let opustit Atény. Neztrácel však občanská práva ani majetek. Socha řečníka a politika Démosthéna.Bronzový originál byl vyrobenroku 280 př.n.l. v Athénách.

  8. STAROVĚKÁ SPARTA Jedno z nejvýznamnějších řeckých středisek vedle Athén. Vznikla v 10. století př.n.l. a vynikla brannou tradicí a vojenskou připraveností. Nacházela se na jihovýchodní části Peloponésu a původně se nazývala Lakedaimón. Celé území je pak nazýváno (označováno) jako Lakónie. Ustavuje se v souvislosti s příchodem Dórského obyvatelstva, které navazuje na život a působení starověkých Achajů. Dorští Spaťané si rozdělili půdu a starší achajské obyvatelstvo proměnili v heilóty.SparťanéTvořili privilegovanou vládnoucí skupinu. Vytvořili si mocenské a politické struktury. Muži 30 let a více se scházeli na občanském sněmu = apella. Projednávali návrhy, které jim předložila třicetičlenná rada starců = gerúsia. Obsahovala 28 mužů zvolených sněmem z občanů starších 60 let. Zcela na vrcholu mocenské pyramidy byli dva králové nastupující tradičně ze dvou královských rodů. Perioikové Tvořili zvláštní skupinu obyvatel spartského státu. Zabývali se zemědělstvím, řemeslnou výroboua obchodem. Byli bezprávní, ale měli výhodu vůči heilótům, protože spolu se sparťany vytvářeli vojskoa účastnili se válek. 

  9. Heilóti 1) Pracovali v zemědělství, ve službách a řemesle.2) Odváděli svým pánům (držitelům půdy) stanovené naturální dávky.3) Mnozí pracovali i v domácnostech Sparťanů.4) Byli zcela bezpráví. Králové Byli veliteli vojska, měli kněžské hodnosti a soudcovskou pravomoc. Největší výkonnou moc získal pětičlenný sbor eforů. Efoři měli dbát na dodržování zákonů a dohlížet na činnost králů. Ve druhé polovině 8. st.př.n.l. ovládli Sparťané Messénii na jihozápadě Peloponésu kde byla úrodná zemědělská oblast. Nejspíše v 7. stol.př.n.l. zde vzniklo protispartské povstání. Spartská vojska zakročila velmi úspěšně a prostřednictvím svých těžkooděnců zde upevnila spartské státní zřízení.

  10. Sparta a její vztah k dalším městským státům Řecka Sparťané se uzavírali vůči vlivům z jiných řeckých států a zaměřili se především na přípravu k válce. Chlapci byli od sedmi let vychováváni společně. Podrobovali se výcviku, jehož hlavním cílem byly příprava k vojenské povinnosti. Chlapci, kteří dosáhli dvaceti let, byli zařazeni do vojenských oddílů. Dívky byly vedeny k tomu, aby se v budoucnu staly matkami zdravých chlapců, kteří budou pilíři vojska. Ve Spartě existoval velmi pozitivní vztah k armádě, být vojákem bylo tehdy chápáno jako čest. Válkami a spojeneckými smlouvami získávala pak Sparta na svou stranu četné menší státy v jižním Řecku. A vytvořila i Peloponéský spolek, v němž měla vedoucí postavení. Připravenost k boji spočívala i v náročné fyzické přípravě a sportech, ke kterým patřil i zápas jako na této plastice. Takovou přípravou byly i různé sportovní hry i v dalších městských státech včetně Athén.

  11. Olympijské hry ve starém Řecku Od prvního konání olympijských her začínal řecký letopočet. Žádný starověký národ nepřisuzoval sportu takový význam jako Řekové. Pojem sport v sobě zahrnoval soutěžení a byl považován za součást výchovy mladých mužů - snad to byly pozůstatky starodávných rituálů, které měly ověřovat odvahu, chrabrost a válečnické schopnosti. Ve velmi rané řecké historii byla proto zavedena spojnice mezi náboženskými festivaly a soutěžními sportovními událostmi. Obojí se konalo ve velkých svatyních jak mimo města, tak v ústředních městských státech.Olympijské hry se pořádaly k poctě boha Dia. Byla to vždy velká událost, kde nejen sportovci předváděli své sportovní umění, ale i básníci, filosofové a dějepisci přednášeli svá díla. Hry také přilákaly mnoho kupců a řemeslníků. Název dostaly podle řeckého města Olympie, kde probíhaly. Stejně jako dnes se konaly jednou za čtyři roky. Byla zapsána smlouva o míru v období olympijských her – to znamenalo, že při konání olympijských her se nesmělo po celém území Řecka válčit a ani popravovat zločince. Smlouva o tomto míru byla zapsána ve starobylém písmu uloženém v chrámu bohyně Héry v Olympii.

  12. Hry byly z počátku přístupné pouze svobodným řeckým občanům. Žádný závodník nesměl být obviněn z těžkého zločinu. Na soutěž se musel nejméně 10 měsíců připravovat a absolvovat měsíční trénink v místě konání her. Příslušníci neřeckých národů, otroci a ženy se závodů zúčastňovat nesměli. Ženy měly zakázány přístup i mezi diváky. Ženám, které zákaz porušily, hrozila smrt. I přes tento zákaz však Calipatura, matka jednoho z atletů, porušila tento zákaz a v přestrojení za muže se na stadion vydala. Tato lest však byla prozrazena a Calipatura byla odsouzena k smrti. Později však byla omilostněna vzhledem k honosnému původu. Od této doby se však museli soutěžící dostavovat na stadión nazí, aby se podobným prohřeškům předešlo. Ani mnozí pozorovatelé nesměli být oblečeni. Pokud ano, pak jen do půl těla. Je pravda, že vítězstvím nezískal závodník nic víc než olivový věnec. Nadšení příznivci, a především domovská obec, však vítězi často zabezpečili pohodlný život až do smrti.Zvítězit na olympiádě znamenalo mnoho - především čest a slávu. Řekové vyznávali kromě atletických a dostihových disciplín i další sporty: plavání, skoky do vody, veslování či míčové hry - ty se však součástí olympijských her nikdy nestaly. Hry, které dosáhly největšího rozkvětu kolem roku 350 př.n.l. prudce změnily svůj ráz po dobytí Makedonie Římany v roce 146 př.n.l. Byly zpřístupněny všem a zároveň se objevily další olympijské disciplíny, jako třeba závod vozů, gladiátorské zápasy a boj mužů proti zvířatům.Sám císař Nero se stal olympijským vítězem v závodě dvojspřeží, a to proto, že ostatní soutěžící během závodu přitáhli opratě, jelikož si byli vědomi, že při případném vítězství nad císařem by byli odsouzeni k smrti.Patronem her byl bůh Zeus…

  13. Gladiátoři Byli to lidé bojující v zápasech pro pobavení publika. Výraz GLADIÁTOR je odvozen od názvu krátkého meče, s nímž za časů starověkého Řecka často bojovali. Gladiátoři byli často otroci, váleční zajatci a odsouzení zločinci, existovali však i „profesionální gladiátoři.“ Ženy gladiátorky S přibývající pestrostí her v průběhu času vystupovaly v arénách stále častěji i gladiátorky. Římané nazývali tyto ozbrojené ženy podle bojovného ženského kmene amazonkami. Gladiátorky se mohly směle srovnávat se svými mužskými kolegy v povolání, pokud jde o odvahu, šikovnost a vytrvalost. Zápasy Amazonek sice nebyly v římských arénách pravidlem, nepředstavovaly však žádnou raritu. Víme to na základě dobových zobrazení, především ale z dochovaných protestů a posměšků rozhněvaných mužů, kteří se nemohli smířit s těmito, pro ně pohoršlivými, představeními. Během vlády císaře Septimia Severa se boje Amazonek rozšířily do té míry, že dokonce ani tento hrubý vojenský císař tomu už nemohl déle přihlížet a v roce 200 po Kristu zakázal jednou pro vždy vystupování žen v aréně. Zemědělství Základním zdrojem obživy obyvatel bylo zemědělství, řemeslo a obchod. Začalo se rozšiřovat zemědělství, pěstovaly se olivy, vinná réva, aj. V řemesle se začalo používat těžené železo, vyvíjelo se hrnčířství, textil, koželužství, zpracování dřeva. Začala se rovněž vyrábět geometrická keramika. Tímto docházelo k majetkové rozdílnosti mezi lidmi.

  14. BOŽSTVO Řecká mytologie sestává z vyprávění o řeckýchbozích, polobozích a bájných hrdinech, která se nejprve předávala ústní básnickou tradicí. V různých příbězích a hymnech mají řečtí bohové podobu člověka. Řečtí bohové se dle těchto vyprávění mohli narodit, avšak nestárli, byli téměř nezranitelní, mohli se stávat neviditelnými, přemísťovat se velmi rychle na dlouhé vzdálenosti či mluvit prostřednictvím lidí, ať už s jejich vědomím či bez něho. Každý z bohů měl svůj vlastní způsob zjevování se. V poezii jsou s jednotlivými božstvy spjatá ustálená epiteta (běloloktáAfrodité apod.). Bohové jsou zpodobeni jako velká několikagenerační rodina, jejíž nejstarší členové stvořili svět, avšak byli přemoženi mladšími členy rodiny. Dvanáct olympských bohů popisuje řecká poezie jako ty, kteří se v hrdinském věku zjevili osobně Řekům. Bohové naučili Řeky mnoha užitečným řemeslům, naučili je způsobům bohopocty, odměňovali jejich ctnosti, trestali neřesti, konali zázraky a plodili prostřednictvím lidí děti.

  15. Řecké divadlo Divadlo v Řecku vzniklo původně z oslav boha Dionýsa (čtyřikrát do roka). Vstupné se neplatilo, protože divadlo bylo sponzorováno mecenáši (bohatými občany). Obdiv staří Řekové vyjadřovali tleskáním, nelibost pak mlaskáním a syčením. Byla zpracovávána morální, politická a filozofická témata. Ženy se stejně jako u OH nesměly zúčastňovat, ale ani působit v hledišti (pod trestem smrti).

  16. Hlavním charakteristickým znakem pro každý sloh jsou sloupy. Ty se skládají od shora z hlavice, dříku a zakončeny jsou patkou. Pro iónský sloh je charakteristický sloup s volutou nad dříkem, štíhlý a žlábkovaný dřík (na rozdíl od dórského sloupu je iónský sloup vyšší a jemnější, protože je odvozen od proporcí ženského těla). Korintský sloup má kalichovitou hlavici s akantovými listy (rostlinné motivy), nalezneme jej spíše v Římě. StavitelstvíStavěly se chrámy s obdélníkovým půdorysem a rovnými stropy. Průčelí bylo postaveno k východu dovnitř (kněží, obřady - před chrámem). Rozlišujeme tři stavební slohy:1. dórský (archaické období) 2. iónský (klasické období)3. korintský (hellénistické období)

  17. Dórská klenotnice Athéňanův Delfách. Postavena byla koncem 6. stol. př.n.l. Iónský chrám bohyně Niké. Korintské sloupy s bohatou hlavicí z akantových listů. Konkrétní stavby jako příklady tří základních řeckých stavebních slohů.

  18. Athénská Akropolis Proslulá stavební památka, nejspíš vůbec nejznámější…

More Related