Společná evropská zemědělská politika a Program rozvoje venkova ČR

1. Ekologické hospodaření Společná evropská zemědělská politika aProgram rozvoje venkova ČR Zemědělský svaz, územní organizace Kroměříž

2. O projektu • Realizátorem: Zemědělský svaz, územní organizace Kroměříž • Cílem projektu je zvýšení kvalifikace a povědomí cílové skupiny z hlediska požadavků na ekologické hospodaření. • Aktivity: vzdělávací semináře, vytvoření vzdělávacích materiálů • Realizace projektu leden až duben 2013 • Celkový rozpočet 320 000,- Kč • Financováno v rámci programu rozvoje venkova ČR

3. Ekologické zemědělství • V České republice definuje ekologické zemědělství a stanovuje kriteria pro označení produktů jako „produkt ekologického zemědělství“ zákon č. 242/2000 Sb. • Od 1. května 2004 se pak i na Českou republiku vztahuje evropské nařízení Rady 834/2007 o ekologickém zemědělství a nařízení Komise 889/2008 což jsou prováděcí pravidla k nařízení Rady o ekologické produkci a označování ekologických produktů, označování a kontrol, které je závazné pro všechny členské země Evropské unie. • Ekologické podniky mají za povinnost jejich produkci značit tím, že před název výrobku uvedou předponu BIO (např. BIO Pšenice). Předchází se tím záměna s konvenčními.

4. Ekologické zemědělství II • Ekologické zemědělství (někdy též biozemědělství, organické zemědělství z anglického „organic agriculture“) je takový způsob hospodaření, který bere ohled na přirozené koloběhy a závislosti a umožňuje tak produkovat vysoce kvalitní a hodnotné potraviny. • Prioritou je kvalita, nikoli kvantita produkce. Je založené na zásadách etičtějšího přístupu vůči chovaným zvířatům, ochrany životního prostředí, šetření neobnovitelných zdrojů, ochraně zdraví populace ale i udržení zaměstnanosti v zemědělství a na venkově a udržení biodiverzity. • Je jedním z prostředků udržitelného rozvoje a od roku 1994 je součástí zemědělské politiky Evropské unie. • Organické zemědělství je jedna z teorií zemědělského hospodaření, založená čistě na používání organických hnojiv (hnůj, kejda, kompost, atd.), který nepřipouští hnojiva minerální. V současné době se začíná stále více uplatňovat v USA, Austrálii a Evropě. Velký důraz je kladen na přirozenou půdní úrodnost, vyhnojování polí a agrotechniku.

5. Ekologické zemědělství v ČR • V České republice byl rozvoj ekologického zemědělství umožněn až demokratickými změnami ve společnosti po roce 1989. • Nacházíme se na špičce mezi novými zeměmi EU a řadíme se na přední světové místo v rozsahu ploch zařazených do ekologického hospodaření. • Ke konci roku 2004 byl celkový počet ekologicky hospodařících zemědělců a podniků 836. • Bylo zaregistrováno zhruba 263 tisíc hektarů ekologicky obhospodařované půdy, což mírně přesahuje hranici 6 % celkové výměry zemědělské půdy. • Průměr zemí EU přitom činí přibližně 4 %. Největší podíl ekologicky obhospodařované půdy však tvořily trvalé travní porosty (89,4 %), méně potom orná půda (7,5 %), sady a vinice (0,4 %) a ostatní plochy (2,7 %).

7. Společná zemědělská politika • Společná zemědělská politika (SZP; anglicky: Common Agricultural Policy - CAP; francouzsky: Politique agricole commune - PAC) je jednou ze společných politik EU. • Jedná se o systém zrmědělských dotací a programů. SZP je dlouhodobě nejobsáhlejší položkou evropského rozpočtu. V roce 2011 to je 42 %, tedy přes 59 miliard euro. • Fungování SZP spočívá na principu garance minimálních cen vybraných zemědělských produktů a přímých dotacích zemědělců. Oficiálním cílem politiky je potravinová soběstačnost EU, zajištění odpovídající životní úrovně zemědělců a rozvoj venkova. Členské státy, které přistoupily v letech 2004 a 2007, jsou v rámci přechodných období příjemci neúplné výše dotací. • SZP byla zahrnuta již do počátků evropské integrace od roku 1957. Na společné zemědělské politice měla zájem především Francie a Nizozemsko o něco méně i Itálie. V roce 1962 bylo dohodnuto jak má společná zemědělská politika vypadat v praxi. • Od osmdesátých let do současnosti je SZP předmětem reformních snah, jejichž hlavním cílem je snížení rozpočtové náročnosti politiky.

8. Historický vývoj SZP • SZP jedním ze základních kamenů integrace • výměna mezi Německem a Francií • volný pohyb zemědělský výrobků, ale ne volný trh • zpočátku tzv. garantované výkupní ceny • co vyprodukuji, tak prodám za předem známou cenu • ceny vždy vyšší než na světovém trhu • 70.-80. léta: výsledkem nadprodukce • „jezera vína a hory másla“ • exponenciálně rostou náklady pro rozpočet EU • ochrana vlastního trhu • světové ceny nižší, proto nutné zavedení vysokých cel nebo dovozních kvót • tlak na reformy • původ zevnitř (drahé) i zvenku (obchod: USA, rozvojové země) • zavedení stropů- podpora jen do určitého množství

9. Vývoj výdajů na SZP (1980-2008)

10. Odpor proti reformám…

11. Průměrná podpora na hektar (2009)

12. Kdo těží ze SZP?

13. Program rozvoje venkova ČR 2007-2013 • Existence a realizace Programu rozvoje ČR přispívá k rozvoji venkovského prostoru České republiky na bázi trvale udržitelného rozvoje, k zlepšení stavu životního prostředí a k snížení negativních vlivů intenzivního zemědělského hospodaření. • Program dále vytváří podmínky pro konkurenceschopnost ČR v základních potravinářských komoditách. • Program podporuje rozšiřování a diverzifikaci ekonomických aktivit ve venkovském prostoru s cílem rozvíjet podnikání, vytvářet nová pracovní místa, snižovat míru nezaměstnanosti na venkově a posilovat sounáležitost obyvatel na venkově.

14. Zemědělská půda • Česká republika má 4 264 tis. ha zemědělské půdy (3 515 tis. ha dle evidence registr půdních bloků, zaujímající přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. Na jednoho obyvatele připadá 0,42 ha zemědělské půdy, z toho 0,30 ha půdy orné, což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu ČR tvoří lesní pozemky.

15. Obce ČR • Významně a převážně venkovské regiony v ČR představují 9 050 006 obyvatel, tj. 88,6 % obyvatel ČR a 78 370 km2, tj. 99,4 % území ČR. • Statistickou hranicí, běžně používanou v ČR pro vymezení venkovských obcí, je 2 000 obyvatel. Obce s nižším počtem obyvatel než 2 000 jsou v našich podmínkách považovány za venkovské. Existují však i typické vesnice, které mají obyvatel více a podle tohoto kritéria se mezi venkovské obce nezařazují. • Obcí, které vymezujeme jako venkovské, je tedy 5 612, a to je 89,82 % ze všech obcí. Tyto obce spravují území, které tvoří 73,6 % plochy státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je 2 690 tis. osob k 1. 1. 2005.

16. Zvolená strategie k dosažení cílů rozvoje venkova využitím silnýcha eliminací slabých stránek Z pohledu rozvoje zemědělství a venkova lze za dominantní silné stránkypovažovat zejména: • bohatou tradici zemědělské výroby prakticky ve všech regionech ČR, včetně regionů s méně příznivými podmínkami pro rozvoj zemědělské produkce, která pramení z relativně vysoké podpory zemědělské výroby v uplynulých desetiletích

17. Slabé stránky Mezi slabými stránkamirozvoje zemědělství a venkova dominuje nedostatek pracovních příležitostí ve venkovských obcích, což souvisí s ukončením neperspektivních výrob, lokalizovaných zde v rámci centrálně plánované ekonomiky. Nízký počet pracovních míst má za následek odchod mladých a kvalifikovaných pracovních sil do atraktivnějších míst s větší a pestřejší nabídkou pracovních příležitostí. Relativně nevýhodné postavení zemědělců je ještě umocněno převládajícím hospodařením na pronajaté půdě.

18. Slabé stránky Zemědělské podniky disponují zastaralými technologiemi, které se vyznačují vysokým provozními náklady a jsou v rozporu s požadovanou kvalitou ze strany spotřebitelů, což ohrožuje jejich konkurenceschopnost. Růst konkurenceschopnosti je dále omezován pomalým přenosem znalostí a inovací (zejména ve vztahu k environmetnálně orientované legislativě a využívání informačních technologií). Silné a slabé stránky, příležitosti i ohrožení jsou řešeny prostřednictvím čtyř strategických rozvojových os, vymezujících základní orientaci rozvoje zemědělství a venkova pro období let 2007 - 2013

19. Zemědělské dotace a rozvoj venkova 2007 – 2013

20. Aktuální možnosti předkládání žádostí v rámci PRV • 18. kolo příjmu žádostí z Programu rozvoje venkova • bude rozděleno přibližně 1,3 mld. Kč Podporované oblasti • Modernizace zemědělských podniků - stavby a technologie pro živočišnou výrobu jímky a hnojiště v nitrátově zranitelných oblastech • inovace v zemědělství i potravinářství, • další odborné vzdělávání a informační činnost • diverzifikaci činností nezemědělské povahy - nová výstavba, rekonstrukce, modernizace či přestavba provozovny určené pro • nezemědělskou činnost, nákup technologií, úprava prostor

21. Vybrané obecné podmínky a informace pro čerpání dotace z PRV • Místo realizace projektu je území ČR mimo hl. m. Prahy • Projekt je v souladu s příslušnou právní úpravou • Místo příjmu žádostí o dotaci jsou RO SZIF • Žadatel zajišťuje financování realizace nejprve z vlastních zdrojů • Žadatel musí projekt zrealizovat do 24 měsíců od podpisu dohody • Žadatel musí při podání Žádosti o dotaci předložit veškeré povinné přílohy, které jsou uvedeny ve specifických podmínkách • Účel vázanosti na projekt je 5 let. • SZIF sdělí žadateli rozhodnutí o spolufinancování do 6 měsíců od podání žádosti. (Pozn. Není-li ve specifické části Pravidel uvedeno jinak.)

22. 11.. 22.. 3.. 4.. 51.. 6.. časováosa vznik nápadu, záměru rozhodnutí realizace záměru vypracování projektu, odevzdání projektu včetně žádosti o dotaci a povinné přílohy podpis smlouvy o poskytnutí dotace zahájení realizace projektu, zadávací řízení na dodavatele, tvorba (předání pravidelných zpráv o průběhu realizace projektu) ukončení realizace projektu, žádost o platbu, obdržení dotace, dodržování a naplňování kritérií vyplývajících ze smlouvy Časová osa přípravy projektu

23. Podávání žádostí Státní zemědělský intervenční fond: Olomouc Blanická 1, 772 00 Olomouc, Tel: 585 526 511 Podávání žádostí přes Portál farmáře Informace www.szif.cz www.eagri.cz

25. Děkuji za pozornost!