Využití vzorců a funkcí k úpravám v textu

1. Využití vzorců a funkcí k úpravám v textu Vzorce v Excelu lze využít i k jiným účelům než k usnadnění práce s čísly. Pomocí vzorců je možné rovněž opravit nebo uspořádat text bez nutnosti opětovného zadání. Využití je užitečné po provedení importu např. rozsáhlých textových souborů, které je nutné před dalším zpracováním upravit. Cíle kapitoly - zvládnout nastavit v textu velká počáteční písmena a převést text na velká a malá písmena odstranit nadbytečné mezery v buňce určit počet znaků v buňce sloučit informace ze dvou buněk do jedné buňky porovnat obsah buněk oddělit část informací z jedné buňky a vložit je do jiné buňky.

2. A - Nastavit v textu velká počáteční písmena a převést text na velká a malá písmena.B - Odstranění nadbytečných mezer. Pro nastavení velkých počátečních písmen ve slově, převodu textu na velká a malá písmena a odstranění nadbytečných mezer v textu lze s výhodou použít těchto funkcí.

3. C – určení počtu znaků v buňce Se provádí pomocí funkce DÉLKA. Tato funkce vrací počet znaků textového řetězce. Syntaxe: DÉLKA(text) Funkce DÉLKA počítá vždy každý znak (jednobajtový i dvoubajtový) jako 1, bez ohledu na to, jaké je nastavení výchozího jazyka. Je určena pro jazyky používající jednobajtovou znakovou sadu (SBCS).

4. D – sloučení informací ze dvou buněk do jedné Lze provést: 1. S využitím ampersandu & Syntaxe: =A2&“ “&B2 Operátory ampersand určují, že má být sloučen text z buňky A2, mezera (určena “ “) a text z buňky B2. 2. Pomocí funkce CONCATENATE Syntaxe: CONCATENATE(text1;text2;…) Text1; text2; ...    je 1 až 30 textových položek, které mají být sloučeny do jediné. Tyto položky mohou obsahovat textové řetězce, čísla nebo odkazy na jednotlivé buňky. S využitím této funkce lze například nastavit v buňce pevný text věty, ve které se budou měnit pouze určitá data ze zdrojových buněk.

5. E – porovnání obsahu buněk Provádí se pomocí funkce STEJNÉ Syntaxe: STEJNÉ(text1;text2) Kde text1 je první textový řetězec a text2 je druhý textový řetězec, které se vzájemně porovnávají. Porovná dva textové řetězce a vrátí logickou hodnotu PRAVDA, pokud se přesně shodují, v opačném případě hodnotu NEPRAVDA. Funkce STEJNÉ rozlišuje velká a malá písmena, ale ignoruje rozdíly ve formátování. Tuto funkci lze například použít pro testování změny adresy v archivním a současném seznamu odběratelů. S výhodou se dát využít ve spojení s podmíněným formátováním – viz. příklad v Excelu, list E

6. F – oddělení části informací z buňky V některých případech (např. po importu dat) je potřebné z jedné buňky oddělit část informací tak, aby původní hodnota buňky byla zachována a oddělená část se zapsala do buňky jiné. Slouží k tomu níže uvedené funkce.

7. Vyhledání a zobrazení prvních znaků v buňce - zleva Provádí se pomocí funkce ZLEVA Syntaxe: ZLEVA(text;znaky) Funkce vrací první znak nebo znaky v textovém řetězci na základě zadaného počtu znaků. Text - je textový řetězec, ze kterého se budou vybírat znaky. Znaky - určují počet znaků, které chceme pomocí funkce ZLEVA vybrat.

8. Vyhledání a zobrazení posledních znaků v buňce - zprava Provádí se pomocí funkce ZPRAVA Syntaxe: ZPRAVA(text;znaky) Funkce vrací na základě zadaného počtu znaků počet znaků od konce textového řetězce (zprava) Text - je textový řetězec, ze kterého se budou vybírat znaky. Znaky - určují počet znaků, které chceme pomocí funkce ZPRAVA vybrat.

9. Určení znaku v textovém řetězci Provádí se pomocí funkce NAJÍT Syntaxe: NAJÍT(co;kde;odkud) Funkce vrací na základě zadaného počtu znaků počet znaků od konce textového řetězce (zprava) Co – text, který chceme vyhledat Kde - je řetězec, který je prohledáván Odkud – pozice, od které se má začít prohledávat Tato funkce rozlišuje malá a velká písmena a neumožňuje použít zástupné znaky.