Zápočtové požadavky

1. Zápočtové požadavky • Písemný elaborát Rozsah – okolo 5 stran – dle Vašeho zájmu a zaměření • Struktura: • Úvod – stručný rozbor literatury • Zdůvodnění zvoleného tématu • Jak by bylo možné problém řešit • Výstupy – k čemu je to dobré • Použitá literatura – citace v textu Číslem – Text (1) …., nebo Text (Novák 1999)…. Text dle Nováka (1999) Do tří autorů všichni více Novák a kol.

2. Kondiční příprava Václav Bunc

3. Kondice – součást zdatnosti • Zdatnost schopnost odolávat vnějšímu stresu • Kondice – vždy vázana na konkrétní činnost

4. Adaptace – přizpůsobení • Zvláštním typem adaptace je trénovanost

5. „Technika“ Taktika Kondice

6. Složky kondice jsou: • Vytrvalost • Rychlost • Síla • Koordinace

7. E = c*v E ~ VO2 = f*VO2max C*v = f*VO2max f*VO2max v = ------------ c

9. Při řízení kondiční přípravy je nutno vždy přihlížet k: • Věku • Pohlaví • Aktuálnímu stavu trénovanosti • Způsobilosti – dovednostní - morfologické

10. Při posuzování věkových nebo genderových rozdílů je třeba se vyjádřit k zvláštnostem 1) anatomickým 2) fyziologickým 3) psychickým 4) pedagogickým (tréninkovým).

11. Příklad anatomických rozdílů mezi ženami a muži • ženy jsou nižší (cca o 6 %) a lehčí (cca o 19 %) než muži stejného věku a trénovanosti, • mají v průměru kratší končetiny než muži - délka nohou žen je cca 51.2 % a mužů 52 % výšky, • mají užší ramena a širší boky než muži, • mají níže položené těžiště než muži – jejich stabilita je větší, • mají více tuku v dolní části těla oproti mužům, kteří ho mají více v horní polovině těla, • svaly tvoří cca 36 % a u mužů cca 44,8 % celkové hmotnosti těla, • množství celkové tělesné vody je nižší a pohybuje se v rozmezí 50-60 % a u mužů v pásmu 55-65 % celkové hmotnosti, • % tělesného tuku se u žen středního věku pohybuje v rozmezí 22-26 %, u mužů stejného věku je v pásmu 14-18 %, • dosahují „kostní“ dospělosti ve věku 17-19 let, muži později ve věku 21-22 let, • mají v průměru cca o 15 % větší podíl pomalu kontrahujících vláken oproti mužům.

13. Pohybová zátěž má dvě spolu související složky • Energetické krytí • Nervosvalovou koordinaci

14. Základním chemickou reakcí je Energie ATP ADP Energie

15. Energie ~ intenzitě pohybu IE=c*Inn=1-3

16. „Konstanta“ mezi potřebnou energií pro danou pohybovou činnost a intenzitou zatížení je přímo úměrná technice pohybu a hmotnosti jedince • Čím je lepší technika tím vyšší intenzitu jedinec je schopen realizovat • Zdroje energie v organismu jsou omezené – čím „nižší“ je hmotnost tím déle je schopen jedinec pracovat

17. Pro daný sport a pro daného jedince existuje „ideální hmotnost • Pro její stanovení je třeba stanovit tělesné složení

18. m = BF + FFMFFM = ECM+BCMFFM ~ mECM/BCM

19. Průměrné hodnoty koeficientu ECM/BCM u různých skupin sportovců vrcholné výkonnosti

20. Průměrné hodnoty %BF u různých skupin osob

22. Princip řízení tréninkuá Tréninková instrukce Kontrola Subjekt Zp. vazba

23. Výkon Genetika Trénink

25. Základním principem hodnocení trénovanosti je hledání „slabých“ míst, která rozhodujícím způsobem ovlivňují výkon. Platí princip nejslabšího článku řetězu.

27. Při řízení je třeba respektovat vždy individualitu jedince • Základní informace poskytuje diagnostika

28. Základní formy pohybového zatížení : • Souvislá • Přerušovaná

29. Přerušovaný trénink Intervalový trénink

30. Přerušovaný nebo intermitentní trénink libovolné i nahodilé střídání intenzity zatížení Intervalový trénink – pravidelně se opakující střídání intenzity zatížení

31. Jeden z nejúčinnějších prostředků pro kultivace kondičních předpokladů sportovního výkonu.

32. Jeho působení a z toho vyplývající používání se liší dle sportů. Snadno lze jeho „monotónním“ užíváním dosáhnout přetížení nebo dokonce přetrénování. Je třeba jej vždy kombinovat s dalšími formami tréninkového zatížení.

33. Pro úspěšné zvládnutí přerušovaného nebo intervalového tréninku musí být jedinec dovednostně (hlavně silově) i funkčně připraven. Při aplikaci je nezbytné vždy vycházet z aktuálního stavu jedince. Podobně jako závodník musí být připraven (vzdělán) i trenér pro jeho aplikaci.

34. Cíl tréninku určuje použité intenzity (procenta maximální intenzity) a dobu snížené nebo nulové intenzity zatížení. Při řízení manipulujeme s : Intenzitou zatížení Dobou zatížení a „zotavení“ Formou „zotavení“ – klid nebo pohybová zátěž

35. Trénovanost je stav připravenosti organismu podat výkon Pro její hodnocení je nutno využívat proměnných, které se mění v závislosti na použitém tréninkovém zatížení

36. Zásady tréninku vytrvalosti • Intenzita zatížení okolo ANP • Při souvislém tréninku min doba zatížení 4 min • Při přerušovaném tréninku celková doba trvání „sérií“ alespoň 3 min • Poměr zatížení odpočinek 1 ku 1-2

37. Trénink rychlosti • Maximální rychlost – zatížení do 10 s poměr zatížení – zotavení 1 ku 6 a více • Rychlostní vytrvalost – zatížení okolo 60 s poměr zatížení – zotavení 1 ku 1-3 • Nutným předpokladem – silové „vybavení“, minimální únava, maximální intenzita

38. Trénink síly Maximální síla – zvětšení svalové hmoty – cca prvních 14 dní, intenzita 80% maxima a více Současně dynamické zatížení na úrovni cca 50% maxima V obou případech platí nutnost maximálně rychlého a přesného provedení

39. Trénink koordinace • Rozhodující je rovnováha • Postupné zvyšování „složitosti“ cvičení • Základem je neustálá kontrola přesnosti provedení

40. Specifické a nespecifické zatížení • Po nespecifickém vždy musí následovat specifické – cca 10 až 15 min, důvodem nervosvalová koordinace

43. Při hodnocení je nutné sledovat funkční předpoklady na straně jedné a na straně druhé příslušnou pohybovou dovednost – techniku pohybu.

44. Hodnocení trénovanosti by mělo poskytnout základní informace o vlivu aplikovaného tréninku na organismus jedince. Je výhodné hodnotit efekt tréninku jak v rámci mikrocyklu tak i v rámci makrocyklu. Rozhodující je pravidelnost a „víra“ obou subjektů šetření ve výsledky.

45. Vztah mezi absolvovaným tréninkem a úrovní trénovanosti není lineární. Obecně tedy neplatí, že větší je objem absolvovaného tréninku, tím vyšší bude i trénovanost.

46. Rovněž tak je nutno počítat s efektem “saturace”, tedy skutečnosti, kdy dlouhodobě aplikovaný trénink, který má víceméně konstantní charakter z hlediska objemu i kvality, již zhruba po třech letech jeho používání není schopen vyvolat významné změny v trénovanosti.

48. Navíc je třeba na tomto místě připomenout známé skutečnosti spojené s časovým dopadem tréninkových podnětů na sportovce, hlavně pak aktuální a kumulativní nebo také časově odložený efekt těchto intervencí.

49. Při hodnocení a hlavně pak při interpretaci naměřených dat, je třeba vždy respektovat přesnost stanovení těchto údajů, která se v dostupných funkčních laboratořích pohybuje na úrovni procent jejich absolutní hodnoty. Pro potřeby řízení sportovního tréninku je navíc třeba respektovat i to, že každý ze sledovaných parametrů se mění v čase jinak. Tedy čas potřebný dosažení potřebné úrovně, která může zajistit maximální sportovní výkon je různý.

50. Dlouhodobě je úspěšný tréninkový proces pouze tehdy, respektuje-li individualitu sportovce a dosažený stupeň trénovanosti. Aktuální úroveň trénovanosti je podmíněna dosaženým stupněm rozvoje, který je označován jako biologický věk. Tento pojem se v současnosti nepoužívá jen u dětí a mládeže, ale má platnost pro všechny věkové kategorie.