Žahavci (Cnidaria)

1. Žahavci(Cnidaria) Marcela ČUCHALOVÁ septima, 2010

2. Žahavci (Cnidaria) • Vodní živočichové s paprsčitě souměrným tělem, které je na organizačním stupni gastruly. • Mezi ektodermem a entodermem mají vrstvičku rosolovité hmoty (mezoglea) s opornou funkcí. • Všichni mají slepě končící trávicí dutinu – láčku (Bývají také označováni jako láčkovci.) • Pozoruhodným biologickým mechanizmem láčkovců je rodozměna, projevující se střídáním stadia nepohlavního polypa a pohlavní medúzy. • Přibližně 9000 druhů žahavců žije zpravidla v mořích.

3. Společným znakem žahavců je přítomnost žahavých buněk (knidoblasty) ektodermálního původu. • Mají hruškovitý tvar a uvnitř dutinku se stočeným žahavým vláknem. • Největší z nich mají citlivý výběžek (knidocil), při jehož podráždění se vlákno vymrští a jako harpuna se zabodne do těla kořisti. • Knidoblasty nemohou regenerovat, proto se neustále doplňují. • Žahavci hospodářský význam nemají.

4. Polypovci (Hydrozoa) • Převládá stádium polypa. • Jejich těla jsou ve směru podélné osy rozlišena na nožní terč, vlastní tělo s ústním terčem (peristom) a chapadla. • Např. nezmar obecný žije přisedle na vodních rostlinách ve stojatých, příp. mírně tekoucích čistých vodách, obvykle blízko vodní hladiny. Na volném konci těla mívá zpravidla 6 chapadel. Nezmaři jsou známí svou regenerační schopností. • Svalové buňky nezmara ve své základní(bazální)části přivrácené k mezogleji bývají rozšířeny. V bazální části obsahují smrštitelná (kontraktilní-svalová) vlákénka myofibrily.

5. Smyslové a nervové buňky jsou vzájemně propojeny svými výběžky a tvoří hustou síť nervové soustavy rozptýlené (difúzní). • Unvnitř těla nezmara je láčka. • Pohlcená kořist je natravována enzymy již přímo v dutině láčky (extracelulární trávení). Nestrávené zbytky jsou vyvrhovány zpět otvorem přijímacím. • Kromě pohlavního rozmnožování se nezmaři rozmnožují nepohlavně pučením. • Z polypovců je v naší fauně běžný nezmar hnědý, nezmar zelený-žije v symbióze s řasami, medúzka sladkovodní, která se vyskytuje ve Vltavě.

6. K polypovcům řadíme i v teplých mořích plovoucí mnohotvárné (polymorfní) kolonie trubýšů. Jednotlivé členové kolonie mají zachovánu jen určitou část svého těla.Vzájemně jsou propojeni stvolem (stolo) jehož vnitřkem prostupuje trávicí dutina. V horní části kolonie je pneumatofor, plnící funkci hydrostatického ústroje.

7. Medúzovci (Scyphozoa) • Pravidelně se střídá nepohyblivé nepohlavní stadium polypa a pohyblivé pohlavní stadium medúzy (rodozměna-metageneze) • Podstatnou část života jedince tvoří skyfomedúzy. • Medúzy jsou odděleného pohlaví (gonochoristé). • Rýhováním vzniká obrvená pohyblivá larva planula, která za několik dnů přisedá a mění se v polypa, jenž se po čase množí nepohlavně modifikovaným pučením-strobilací(v podstatě je to zaškrcování). Řetězově tak vznikají malé medúzky-efyry, které mají jednodušší stavbu. Postupně však dorůstají, dokončují svůj vývoj a mění se v dospělé skyfomedúzy.

8. Polyp ve stadiu strobilace se nazývá strobila. Skyfomedúzy se živí dravě. Jen kořenoústky se živí mikroskopickým planktonem.

9. Korálnatci (Anthozoa) • Pro korálnatce je typické potlačení stadia medúzy. • Vytvářejí pouze polypové stadium. • Žijí v moři a s výjimkou několika jsou všichni přisedlí. • Kromě sasanek vytvářejí kosterní útvary z koralinu nebo CaCO3 • Obývají mělká, teplá tropická moře mezi oběma obratníky. • Výsledkem jejich existence za miliony let jsou geologické masivy, bradla, ostrovy, útesy. • Pohlavně jsou většinou hermafroditi. • Nejčastěji se rozmnožují nepohlavně pučením.

10. Osmičetní korálnatci mají vždy 8 přepážek, 8 chapadel a bez výjimky tvoří kolonie. Např. korál červený, jehož skelet bývá zpracováván na šperky. • Šestičetní korálnatci mívají počet chapadel vždy v násobku šesti. Patří mezi ně sasanky a větevníci. • Sasanky nikdy netvoří kosterní útvary. Např. sasankaplášťová a rak poustevníček mořský.V evropských mořích je nejběžněji se vyskytující sasankou sasanka koňská.

11. Druhou skupinou šestičetných korálnatců jsou větevníci. Žijí v teplých mělkých pobřežních vodách. Tvoří charakteristický masivní vápencovitý exoskelet. Z jediné planuly vzniká polyp, jehož pučením se vytvoří kolonie o mnoha milionech členů. Jedinci v nižších vrstvách postupně odumírají. Minerální látky na tvorbu skeletu získávají z mořské vody. • Větevníky je tvořen např. Velký bradlový útes, lemující severovýchodní pobřeží Austrálie v délce asi 2 000 km, přičemž je široký několik kilometrů. • K často se vyskytujícím druhům patří např. nápadný větevník mozkový a houbovník obecný.

12. Obrazová příloha

13. Sasanka hnědá

14. Talířovka ušatá

15. Talířovka

16. Talířovka ušatá(Chrysaora colorata)

17. Zajímavosti

18. Původ: Severní moře, Atlantik Max. velikost: 20-150 mm Potrava: masitá Charakteristika: Má válcovité tělo s červenou či bílou barvou. Černá chapadla s diskovitým přísavným terčem. Sasanka jiřinotvará

19. Původ: Středozemní moře Max. velikost: výška 5-6 cm Potrava: kousky žížal, hovězí srdce, rybí maso Charakteristika: Je vhodná na chov v mořském akváriu. Přichytí se na kameny, ulity nebo na sklo. Její ramena jsou silně žahavá. Má olivově hnědé zbarvení. Má ráda proudění vody. Sasanka kari

20. Charakteristickým znakem žahavců(polypů, medúz či korálů) jsou žahavé buňky, zejména na chapadlech. V těchto buňkách jsou organely nematocysty, z nichž každá obsahuje spirálovitě stočené kolagenové vlákno, umístěné v miniaturním měchýřku s koncentrovaným roztokem jedu a zakončené tenkým hrotem. Součástí jedu jsou farmakologicky vysoce aktivní látky, většinou nízkomolekulární peptidy. Měchýřek je uzavřen víčkem. Když se chapadlo dotkne kořisti, víčko nematocysty se švihem otevře, stočené kolagenové vlákno se vymrští a svým ostrým hrotem pronikne do těla kořisti. Vyvine při tom tlak 7 milionů pascalů. • Biologové z Univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem tento děj zachytili kamerou,která pořizuje 1,4 milionů smínků za sekundu. Při zpomaleném promítání pak mohli sledovat uvolnění a vystřelení vlákna i aplikaci jedu. Zároveň zjistili, že celý proces ve skutečnosti trvá jen několik nanosekund, a je tedy dosud nejrychlejším mechanickým dějem pozorovaným u biologického objektu. Tato technika lovu se u žahavců vyvinula již někdy před 500 miliony lety, protože nematocysty nacházíme i u vyhynulých druhů.

21. Použitá literatura: • Biologie pro gymnázia (RNDr.Jan Jelínek, RNDr.Vladimír Zicháček, vydalo Nakladatelství Olomouc) • www.atraktivnibiologie.cz • www.google.cz • www.wikipedia.cz