1 / 32

Minerální výživa rostlin

Minerální výživa rostlin. Potencál vs. realizovaná produkce. Minerální teorie výživy. Liebig (1840) – minerální teorie výživy rostlin, zákon minima. život a růst organismů je limitován tím prvkem, kterého je nedostatek (je v minimu). deficience (nedostatek).

adolph
Download Presentation

Minerální výživa rostlin

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Minerální výživa rostlin

  2. Potencál vs. realizovaná produkce

  3. Minerální teorie výživy • Liebig (1840) – minerální teorie výživy rostlin, zákon minima život a růst organismů je limitován tím prvkem, kterého je nedostatek (je v minimu)

  4. deficience (nedostatek) N – zhoršenýrůst, načervenalérostliny, malénebotenkéorgány, opad staršíchlistů P – načervenalérostliny, malénebotenkéorgány K – chlorózy Ca - stáčenílistů, hnilobyplodů Mg – chlorózymezižilkami atd. atd. zajímavé pro zemědělce

  5. Zdroje a kompetice • Armstrong &McGehee(1980) – koncept limitujících zdrojů (limitingresource model), competitiveexclusion • populační ekologie rostlin – druh s nižší minimální hodnotou zdroje R* je lepším kompetitorem

  6. Půda O A E B C mat. půda vzniká z matečné horniny – primární zdroj prvků

  7. Výskyt prvků v rostlinách NK, proteiny chlorofyl ATP, membrány

  8. Minerální živiny v půdě • primární zdroj prvků – matečná hornina, N – fixace z atmosféry • sekundární zdroj – odumřelá biomasa rostlin a živočichů, alochtonní materiál, suchá nebo mokrá depozice • půdní roztok – minimum rozpuštěných živin • půdní koloidy – adsorpce živin na jejich povrchu • organický detritus, humus, nerozpustné anorganické látky – převážná většina živin

  9. (Druhotné) jílové minerály • výsledkem chemického zvětrávání • velký povrch, většinou negativní povrchový náboj  značná sorpční kapacita (CEC, výměnné báze) rozklad živců

  10. Organický materiál • proces mineralizace a humifikace • humínové k., fulvokyseliny, huminy • humus – mul, moder, mör • humolit (rašelina, slatina) – rozklad za nepřítomnosti O2 • humikolní rostliny – na substrátech s mocnou vrstvou organického materiálu

  11. Bilance minerální výživy • popelovina – ca 3–10% sušiny biomasy • nutrient use efficiency NUE = vytvořená biomasa/spotřeba živin [g/g] Ledum Urtica • deficiencystress strategy – „trpasličí“ vzrůst, vytrvalost pletiv („xeromorfie“)

  12. Geochemické skupiny rostlin • halofyty – přispůsobené životu na zasolených půdách (Salicornia, Puccineliadistans) • metalofyty (často Caryophyllaceae) → fytoremediace stanovišť • akumulace Si – trávy, ostřice, tropické stromy, přesličky

  13. Tvar a množství kořenů • stavba kořene určuje efektivitu získávání a vyhledávání zdrojů • R/S – rootshoot ratio

  14. Příjem živin rostlinou • příjem kořeny, výjimečně povrchem listů – N produkovaný baktériemi a sinicemi, průnik polutantů, pesticidů, postřiků hnojiv • volné ionty z půdního roztoku • výměna H+ a HCO3- zaadsorbovanéiontynajílovitých a humózníchčásticích • vylučováním org. látek(exudáty) uvolněnínedostupnýchiontů (např. Fe, P, stopovéprvky)

  15. Fosfor a „cluster roots“ • obsah P v sušině řádově (0.1–0.8%) • většina P v půdě v organické formě (luční a lesní půdy asi 60–90%, tundrové půdy až 99%) • nízký difúzní koeficient, snadná tvorba chelátů  P velmi často limitujícím prvkem výživy • Proteaceae(proteoidroots), ale také např. Betulaceae, Cyperaceae(dauciformroots), Fabace – shluky krátkých kořínků velmi bohatě oděných vlášením •  produkce enzymatických fosfatáz (hydrolýza organických sloučenin), organických kyselin a chelatinujících sloučenin  uvolnění anorganického P v půdě

  16. Kalcikolní vs. kalcifugní rostliny • nízká odolnost vůči Al3+ v rhizosféře • kořeny vylučují oxalát a citrát  velmi efektivně rozpouštějí P a Fe z vápnitých půd • lime chlorosis – deficit P a Fe • nízká schopnost rozpouštět/přijímat P a Fe na vápencích

  17. Mykorhiza mykorhiza (Frank 1885) – „mutualistická, dlouhodobá“ asociace kořenů rostlin a hyf ca 83% dvouděložných a 79% jednoděložných rostlin, u všech nahosemenných, i rostlin výtrusných (kapradiny, mechy, játrovky) některé skupiny mykorhizu netvoří – Proteaceae, Brassicaceae, Caryophyllaceae, Chenopodiaceae mykorhiza druhově nespecifická jeden strom údajně až 2000 různých druhů hub (Allen 1993) (?) propojení více druhů vyšších rostlin – CMN (commonmycorrhizal network) jak kdy (N. Johnson)

  18. AM vs. ektomykorhiza AM – nejčastější (asi 80% rostlin) a nejdůležitější, zřejmě primární typ houby spájivé Glomeromycety (především rod Glomus), arbuskuly a vesikuly (VAM) mycélium až 20% biomasy kořene • především lesní dřeviny – Pinaceae 95% druhů, Fagaceae 94% druhů, Salicaceae 83% druhů • Basidiomycety a Ascomycety • hustý plášť okolo mladých kořínků, Hartigova síť, externí mycélium v půdě

  19. Erikoidní mykorhiza endomykorhizní vazba rostlin čeledí Ericaceae, Epacridaceae, Empetraceae s hyfami většinou vřeckovýtrusých hub (Ascomycetes) velmi jemné kořínky („hairroots“) bez kořenového vlášení vysoká intenzita infekce kořene Calluna – až 200 infekcí na 1 mm délky kořene, až 70% všech buněk

  20. Mykorhiza ve společenstvech rostlin sukcese – počáteční stadia vývoje ekosystému po disturbanci, ruderální stanoviště – nemykorhizní, především jednoleté druhy (Chenopodiaceae, Amaranthaceae)  pionýrská sukcesní stadia – fakulativněmykorhizní rostliny  pozdní společenstva – obligátně mykorhizní druhy

  21. Mykorhiza na gradientech a v čase • globální rozšíření typů mykorhizy – podle ekologie stanovišť a omezené dostupnosti zdrojů (N, P)

  22. Mykoheterofrofie rostlin • > 400 druhů achlorofylních rostlin (87 rodů) → většinu života vegetují v půdě • Monotropa– kořenový bal, infekce houbou (Basidiomycetes) • Hartigova síť, plášť okolo kořene, pronikání hyf do buněk • propojení s dalšími rostlinami Monotropa Neottia Campylosiphon

  23. Mixotrofní výživa orchidejí endomykorhiza orchidejí s houbou – často rod Rhizoctonia (Basidiomycetes) klubíčka intracelulárního mycelia asociace houby s jehličnany → převod org. látek klíčící orchideji počáteční mykoheterotrofie, později „normální“ rovnovážná mykorhiza nezelené druhy trvale mykoheterotrofní parazitismus (?)

  24. Metabolismus dusíku • kvantitativně čtvrtý nejbohatší prvek v biomase rostlin (v průměru 1–4%), stavební součást AK, bílkovin, enzymů, chlorofylu, atd. • příjem ve formě nitrátů (NO3-) – amonných iontů (NH4+), ojediněle AK (tundra) • asimilace N rostlinou: nitráty  amonné ionty  AK, náklady na asimilaci NO3->> NH4+ > AK (energetická náročnost nitrát-reduktázy) • nedostatek N peinomorfózy – zakrnělý růst, urychlená reprodukce, senescence

  25. N2-fixující organismy • BctClostridium pasteurianum, Azotobacter • sinice Nostoc, Anabaena, Mactigocladus – primární sukcese, ve vodě (rýžová pole – A. azollae), epifylicky na listech tropických dřevin • 3–6% podíl u lišejníků – Nostoc, Anabaena • mechorosty – Anthoceros, Blasia • cévnaté r. – Azolla, cykasy, Gunnera

  26. Hlízkové bakterie organické látky od rostlin  mnohem vyšší kapacita fixace N2 bctRhizobium – Trifolium, Lotus, Vicia, Pisum; Bradyrhizobium – Glycinemax, Vigna, tropické bobovité, Parasponia aktinomycety, především Frankia – na kořenech >200 druhů, Alnus, Myrica, Elaeagnus, Dryas, Casuarina)

  27. Kořenová hlízka • infekce relativně druhově specifická • pouze u 1–5% kořenových vlásků, jen pětina z nich realizuje hlízku • symbiozom – bakteroidy uzavřené peribakteriální membránou • redukční štěpení N2 za pomoci nitrogenáz • N2 + 8 H+ + 8 e- 2 NH3 + H2 • rostlina dodává uhlíkaté látky, enzymy k asimilaci amoniaku a chrání před nadbytkem volného O2 (leghemoglobin) • celkové náklady fixace N2 – 30–65% asimilovaného uhlíku

  28. Ekosystémový význam • primární vstup N do ekosystémů – primární sukcese, bilance živin • Myricafaya– introdukce na Havajské ostrovy

  29. Parazitismus rostlin • vyšší rostliny – asi 4000 druhů z 16 čeledí, fylogeneticky vzdálené skupiny – Orobanchaceae, Loranthaceae, Santalaceae • hemi–holoparazitismus • spektrum růstových forem, morfologických tvarů, největší diverzita v (sub)tropech • Rafflesiaarnoldii – květy  až 3 m, Arceuthobiumminutissimum (Loranthaceae) nejmenší dvouděložná r.

  30. Výživa parazitických rostlin haustorium (pohružovák) – specifický orgán k příjmu látek od hostitele hemiparaziti – některé druhy schopné omezeného růstu i bez hostitele vysoká transpirace, nízký WUE oproti hostiteli nadměrná akumulace anorganických iontů z xylému hostitele → nárůst sukulence s věkem listu, vylučování listovými žlázkami (např. Odontitesverna) často nízká účinnost fotosyntézy → část asimilátů od hostitele

  31. Karnivorie rostlin • mixotrofnívýživa – doplněk výživy (N, P, S, Mg, K), absorpce nízkomolekulárních látek  zvýšení fitness • >500 druhů (7 čeledí) dvouděložných rostlin (+ Brocchinia, Catopsis) • celosvětové rozšíření, vodní i terestrické rostliny, liány, epifyty

  32. Výživa karnivorních rostlin Všechny karnivorní rostliny C3, kořist hlavním zdrojem dusíku, některé rosnatky až 50% veškerého N heterotrofně snížená rychlost fotosyntézy proteolytické enzymy, glykosidázy, kyselina mravenčí a benzoová  relativně vysoké energetické nároky krátká životnost lapacích orgánů symbiotické bct, nižší houby uvnitř pastí  urychlení rozkladu kleptoparazitismus – predace na lapacích orgánech karnivorních rostlin (pavouci – Nepenthes, ploštice – Byblis)

More Related