Vývoj sociálních služeb v ČR

1. Vývoj sociálních služeb v ČR

2. Vývoj sociálních služeb v ČR • Vývoj sociálních služeb v meziválečném období • Sociální služby v kontextu sociálního státu • Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Sociální služby v ČR v transformačním období

3. Sociální služby v meziválečném období

4. Historie Sociálních služeb v ČR- meziválečné období • Nejčastější formou sociální služby, která byla u nás za první republiky poskytována, byla ústavní péče. • V období první republiky došlo k výraznému rozmachu dobrovolné sociální péče (založená na koordinace a řízená dělba práce s veřejnou správou). • Mezi nejvýznamnější dobrovolné spolky působící v tomto období na našem území patřily: • Společnost Čs. Červeného kříže . • Organizace Okresních péčí o mládež, • Masarykova liga proti tuberkuloze.

5. Historie Sociálních služeb v ČR-meziválečné období • Období první republiky bylo rovněž dobou výrazného rozvoje specializovaných poradenských služeb, které původně vznikaly jako nestátní nebo církevní zařízení, ale postupně byly některé z nich přebírány státem. Jednalo se o: • Poradny pro volbu povolání, • Poradny pro duševní zdraví, • Městské sociální poradny, • Poradny pro „úchylné děti“, • Poradny pro matky s dětmi, • Tuberkulozní poradny

6. Historie Sociálních služeb v ČR-meziválečné období • Úřadovny pro péči o mládež, zřizované při tehdejších soudech, můžeme považovat za předchůdce dnešní probační a mediační služby. • Okresní a městské úřady měly úřadovny sociální péče, v nichž pracovali specialisté na děti, mládež a dospělé. • Postupně se prosazuje nová koncepce pro rozvoj sociálních služeb ( začíná vycházet z nároků potřebného). • Formují se nové formy podpory a vznik nových subjektů poskytujících sociální služby.

7. Sociální služby v kontextu sociálního státu

8. Sociální služby v kontextu sociálního státu • Sociální služby zaznamenaly vývoj v souvislosti s koncepcemi sociálních států. • Ve druhé polovině 19. a ve 20. století se určujícím kontextem sociálních služeb stává státní sociální politika. • Systém sociální ochrany jako reziduální: • stát má zajišťovat jen to, co jednotlivec a rodina zajistit nemůžou. • v tomto systému stát poskytuje jen minimum sociálních služeb, • většina sociálních služeb je nestátních, • stát garantuje jen klíčové podmínky, za nichž mají být služby poskytovány.

9. Sociální služby v kontextu sociálního státu • Systém univerzalistického sociálního státu je opačnou možností než systém reziduální. • Tento systém zajišťuje jednotlivce pro širokou škálu sociálních událostí, u nichž se předpokládá, že je jednotlivec nevyřeší vlastními silami anebo je bude zvládat s nepřijatelnou mírou rizika. • Univerzalistický sociální stát se po druhé světové válce rozvinul zejména ve Skandinávii a v západní Evropě.

10. Sociální služby v kontextu sociálního státu • Korporativistický model, který přenáší břemeno sociální ochrany na kolektivní korporace, hlavně na zaměstnavatele a umožňuje poskytování sociálních služeb za stejných podmínek státním i nestátním subjektům. • Tento model se uplatnil v německy mluvících zemích střední Evropy.

11. Sociální služby v tzv. socialistickém státě

12. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Ke změně koncepce sociálního zabezpečení(sociálních služeb) přistoupil u nás komunistický režim s jistým zpožděním. • Nový jednotný systém sociálního zabezpečení kodifikoval zákon č.55/1956 Sb.,o sociálním zabezpečení, který převedl veškerou sociální péči na stát a jeho orgány. • Jedinou výjimku tento zákon umožňoval pro činnost jiných než státních subjektů v oblasti sociální péče pro ústavní zaopatření. • I přes existenci tohoto ustanovení byla veškerá odpovědnost za výkon sociální péče převedena na stát.

13. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Sociální péče byla centralizovaná. • Samospráva vykonávána v této sféře obcemi zcela vymizela. • Církevní a jiné nestátní ústavy se postupně rušily nebo je přebíral do rukou stát. • Stát svěřil sociální služby do péče několika ministerstev a ta při řešení konkrétních případů uplatňovala nestejná pravidla. • Tento stav je nazýván „rezortismus“.

14. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Přijetí nového zákona o sociálním zabezpečení. Vzákonu č.101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení, se pojednávalo o sociální péči a jedna část (pátá) tohoto zákona se zabývala službami sociálního zabezpečení. (Pojem služby v této době zahrnoval i peněžní dávky). • Služby měly být poskytovány občanům, kteří potřebují pomoc společnosti k překonání nepříznivých životních poměrů.

15. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • V zákonu byl také vyjádřen důraz na služby jako hlavní prostředek péče o potřebné občany. • Toto ustanovení zakotvuje přednost služeb před příspěvky občanům těžce poškozeným na zdraví, když jim zaručuje poskytování služeb, případně peněžitých příspěvků. • Přednost byla rovněž dána věcným dávkám před peněžitými dávkami sociální péče.

16. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Přijetím nového zákona o sociálním zabezpečení: • Sociální péče se poskytovala občanům: • se změněnou pracovní schopností, • občanům těžce poškozeným na zdraví a • starým občanům. • Nově byl zaveden pojem „ občané, kteří potřebují zvláštní pomoc“ (ti co se ocitli nebo žijí v mimořádně obtížných životních poměrech). • Byla rozšířena péče o občany těžce poškozené na zdraví. Zákon umožnil těmto občanům účast na společném stravování, poskytování pečovatelské služby a pomůcek k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich poškození popř. peněžitých příspěvků na jejich opatření.

17. Stát v podstatě zajišťoval veškerou péči, • Občanům se změněnou pracovní schopností stát zajišťoval pracovní uplatnění i pracovní rehabilitaci. V době jejich přípravy pro povolání i před umístěním do zaměstnání bylo poskytováno těmto občanům hmotné zabezpečení. • Řídící a kontrolní pravomoci byly svěřeny Státnímu úřadu sociálního zabezpečení. • Vlastní činnost na úseku sociální péče prováděly národní výbory, kterým zákon dával možnost zřídit tzv.komise sociálního zabezpečení.

18. Další legislativní úprava sociálních služeb • Na zákon č. 101/1964 Sb. navázal zákon č. 121/1975 Sb.,o sociálním zabezpečení, ve kterém byla sociální péče zakotvena téměř shodně s dosud platnou právní úpravou. • Zákon zavedl péči o společensky nepřízpůsobené občany- povinností zaměstnavatelských organizací bylo přijmout tyto občany do práce a pomáhat jim v zařazení do řádného života. • Další právní předpis č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení upravoval v rámci sociálního zabezpečení i sociální péči.

19. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • V naší právní úpravě ve druhé polovině 20.st. nebyl poskytnut téměř žádný prostor pro další rozvoj sociálních služeb. • Důraz se kladl převážně na : • ústavní péči, • pečovatelskou službu (jako jedinou terénní službu) a • poradenství.

20. Sociální služby v tzv. socialistickém státě • Některé typy služeb, které předtím vznikly v jiných zemích, se u nás zaváděly s očekávanými těžkostmi. Např. dvě terapeutické komunity u nás vznikly ve zdravotnických zařízeních již v padesátých letech, ale bylo třeba jejich principy obhajovat. • V 60-tých letech se rozšířila: • pečovatelská služba, • vznikla stacionární zařízení pro seniory(domovinky), • denní sanatoria (i pro psychiatrické pacienty), • místní kluby důchodců, • síť manželských poraden, • první linky důvěry (při velkých psychiatrických lečebnách).

21. Sociální služby v ČR v transformačním období

22. Sociální služby v ČR v transformačním období • Vývoj sociálních služeb velmi úzce souvisí s reformami v oblasti sociální péče a jeho přetvoření v moderní systém sociální pomoci. • V té době se pracovalo s konceptem tzv. záchranné sociální sítě. • V roce 1991 byl přijat zákon o životním minimu a zákon o sociální potřebnosti. • Po roce 1989 v oblasti sociálních služeb nastal dramatický nárůst počtu nestátních neziskových organizací, které poskytovaly tyto služby (většinou byly založeny jako občanská sdružení).

23. Sociální služby v ČR v transformačním období • Dalšími zřizovateli a poskytovateli sociálních služeb po roce 1989 byly církve.(Charita, Diakomie aj.) • Preferovaly služby neústavního charakteru na rozdíl od občanských sdružení. • Církve měly metodické postupy i materiální podporu od církevních partnerů ze zahraničí.

24. Sociální služby v ČR v transformačním období • Situace se po roce 1989 začala měnit i v ústavních zařízeních, i když ještě řadu let po změně politického režimu v některých přetrvávaly autokratické způsoby řízení. • Byrokratický model se jevil, alespoň v některých zařízeních, jako běžná norma současného řízení ústavních institucí. • Významnou inovací bylo formulování Standardů kvality sociálních služeb do zákona č.108/2006 Sb., o sociálních službách, které, ale byly jen doporučovanou pomůckou. • Některé zařízení standardy používaly, jen co byly zveřejněny, jiné je nebraly na vědomí.