Slovesná osoba a číslo

1. Slovesná osoba a číslo

2. U slovesných tvarů určitých lze rozlišit trojí osobu, kterou rozeznáme podle užitých koncovek: a) První osoba (já, my) – podmětem je mluvčí, pisatel (cvičím, slyšíme…) b) Druhá osoba (ty, vy) – podmětem je adresát (cvičíš, cvičíte…) c) Třetí osoba (on, ona, ono, oni, ony, ona) – podmětem je člověk, zvíře, věc, o nichž se mluví (cvičí…) Slovesa neosobní mají jen tvary 3. osoby (např. hřmí, prší, sněží…). Objevují se v jednočlenné větě slovesné.

3. V českém jazyce lze rozlišit: a) číslo jednotné = singulár b) číslo množné = plurál Ve starší češtině existovalo ještě číslo dvojné = duál

4. POSUNY VE SLOVESNÉ OSOBĚ A ČÍSLE VYKÁNÍ(Mohl byste mi otevřít? X Mohl bys mi otevřít?) – oslovování jedné osoby tvarem 2. osoby množného čísla (namísto 2. osoby jednotného čísla). Včeštině je vykání považováno za projev zdvořilosti. Tykání vyjadřuje fakt, že se dvě osoby znají nebo jsou na společné sociální úrovni. ONKÁNÍ (Martinko, otevřela mi dveře! X Martinko, otevři mi dveře!) – oslovování jedné osoby tvarem 3. osoby jednotného čísla. Bylo typické pro období 18. století v situaci, kdy dospělá osoba hovořila s dítětem nebo pán se služebnými. V češtině se dnes nevyskytuje. ONIKÁNÍ (Pane řídící, posadí se sem ke stolu. X Pane řídící, posaďte se sem ke stolu.) – oslovování jedné osoby tvarem 3. osoby množného čísla. Je variantou vykání. V minulosti se pod vlivem němčiny onikání dostalo i do jazyka českého, dnes je už považováno za historismus.

5. AUTORSKÝ PLURÁL – plurál skromnosti (V seminární práci se budeme zabývat kritérii třídění slovních druhů. X V seminární práci se budu zabývat kritérii třídění slovních druhů.) – autor namísto 1. osoby jednotného čísla využije 1. osobu čísla množného. Nejpodstatnější funkcí tohoto stylového prostředku je vyjádření skromnosti, je oslaben důraz na autora. PLURÁL MAJESTÁTNÍ - plurál královský, mykání ((My, Karel IV., rozhodujeme takto. X Já, Karel IV., rozhoduji takto.) – vysoce postavený představitel státu o sobě namísto v 1. osobě jednotného čísla hovoří v 1. osobě množného čísla EXPRESIVNÍ VYJÁDŘENÍ (To ale nebudeme dělat, Anežko! X To ale nebudeš dělat, Anežko!)

6. Cvičení 1: Stanovit osobu a číslo, pojmenovat zvláštnosti slovesné osoby a čísla: Podívají se na mne, pane rado! Vím, caesare, že netrpělivě očekáváš můj příjezd. Co ráčejí poroučet, pane? Kadličko, přinesla nám už polévku! „Toto království jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu svobodného,“ pravil Karel IV. Jak se cítíte, pane Nováku? A nyní přejdeme k další části výkladu. Konečně nám vyrostly všechny zoubky. Do vroucí vody ponoříme propláchnutý sáček s rýží. Betty, nezacláněla tady. Pozval jsem vás na schůzku, pane Novotný.

7. Cvičení 2: Užít tato neosobní slovesa v jednočlenných větách: Stýskat si Sněžit Bolet Praskat Smrákat se Hořet

8. Cvičení 3: Vytvořit větu s: • vykáním – se slovesem posadit se • onkáním – se slovesem utřít • onikáním – se slovesem zůstat • mykáním – se slovesem vzkazovat • tykáním – se slovesem rozhodnout se • autorským plurálem – se slovesem uvést

9. Použitá literatura • MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009. • KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2002. • BEZPALOVÁ, Vladimíra; MÁLKOVÁ, Jitka; MARTINEC, Ivo; JEŽKOVÁ, Jaroslava; PAŠKOVÁ, Martina; VAŇKOVÁ, Jana; ZIMOVÁ, Ludmila: Mluvnice, komunikace a sloh – cvičebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2011. • HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.