1 / 27

Evropská integrace v letech 1993-2004

Evropská integrace v letech 1993-2004. Dějiny eu. Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma. Realizace vnitřního trhu. K 1. 1. 1993 měl být dokončen vnitřní trh, ale zpožďování

phelan-orr
Download Presentation

Evropská integrace v letech 1993-2004

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Evropská integrace v letech 1993-2004 Dějiny eu

  2. Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma

  3. Realizace vnitřního trhu • K 1. 1. 1993 měl být dokončen vnitřní trh, ale zpožďování • Pohyb zboží - členské státy stále požadovaly, aby výrobky odpovídaly místním normám (od r. 1997 musely hlásit Komisi, proč brání vstupu některých výrobků na svůj trh) • Liberalizace služeb – zejména finanční, pojišťovnictví, přeprava zboží a osob, ale omezená liberalizace v železniční dopravě (státní monopoly v zájmu poskytování veřejných služeb - Francie) • Rozvoj politiky hospodářské soutěže – Komise bránila zneužívání dominantního postavení na trhu, proti státním subvencím

  4. Realizace vnitřního trhu • Volný pohyb osob • Problémy v uznávání kvalifikací a diplomů (odpor stavovských organizací) • Problém v realizaci Schengenských dohod (měly vstoupit v platnost k 1.1. 1993) • Ve Francii – problém v uznávání azylu • Zpoždění ve spuštění Schengenského informačního systému, nedostatečné kontroly na hranicích (jižní Evropa) • K definitivnímu spuštění Schengenského prostoru došlo až v r. 1995, a to v Beneluxu, Francii, Německu, Španělsku a Portugalsku • Mimo ještě zůstaly Itálie, Řecko (problémy v ochraně středomořských hranic) a Rakousko • 1998 – připojení Itálie a Rakouska • 1996 – rozšíření i o nečlenské státy – Norsko a Island, připojení i Dánska, Švédska a Finska • Schengenské dohody se nevztahovaly na Velkou Británii a Irsko • Rozvoj policejní spolupráce v rámci justice a vnitra • 1994 – založení Europolu

  5. Realizace vnitřního trhu • Slaďování daňových režimů • Problémy s odlivem kapitálu, přesunem výroby do zemí, kde je to daňově výhodnější • Jednomyslnost v Radě • Určité sblížení DPH, ale zůstávalo rozpětí 15-25%, nedohoda v jiných nepřímých daních • Daně z úspor a investic – daně vztahující se na výnosy např. z cenných papírů, podílových fondů • Ve většině zemí neexistovala kontrola příjmů z kapitálu u těch osob, které tam nemají trvalé bydliště • Francie – požadovala vysoké srážky kolem 25 % • X Lucembursko – daňový ráj • Komise – 20 % (x Lucembursko)

  6. Realizace vnitřního trhu • Posílení regionální politiky • Velké nerovnosti mezi státy v úrovni HDP • Rozpočet Unie • Komise požadovala zvýšení odvodů z HDP • Odmítali čistí plátci (Německo, Francie, VB, Itálie, Nizozemsko) x čistí příjemci (chtěli vyšší příspěvky) • Čistí plátci požadovali lepší kontrolu výdajů ze strukturálních fondů • V r. 1992 dohoda z Edinburku– postupné zvyšování příjmů rozpočtu v horizontu sedmi let tak, aby v r. 1999 byl odvod 1,27 % HDP členských států (místo 1,2 %), úspory v CAP, zachování britské vratky

  7. Realizace vnitřního trhu • Začínají se objevovat nová témata • Zaměstnanost (nezaměstnanost v některých zemích příliš vysoká - Španělsko) • 1993 – ER v Bruselu přijala Bílou knihu „Růst, konkurenceschopnost a nezaměstnanost“ • Návrh vyšších investic ve veřejné sféře (doprava, telekomunikace) • Dohoda na investicích do TENs – spolufinancování z členských států a také soukromého kapitálu • Obecně proti Německo, VB, Nizozemsko – více liberální, obavy ze zatížení národních rozpočtů a také růstu inflace • 1994 – ER v Essenu • Schválení investic do infrastruktury (TENs)

  8. Realizace hospodářské a měnové unie • Problematické – v 90. letech v Evropě hospodářská krize, snižování růstu HDP, růst nezaměstnanosti • Krize EMS • 1. 1. 1994 – přechod do 2. fáze HMU • Sbližování hospodářských politik, dodržování konvergenčních kritérií, založení Evropského měnového institutu • Evropský měnový institut • Frankfurt (měl být nahrazen od r. 1998 ECB) • Cílem bylo posílit měnovou spolupráci mezi členskými státy • Příprava na vznik Evropského systému centrálních bank • Technická příprava bankovek

  9. Realizace hospodářské a měnové unie • Sbližování hospodářských politik • Dodržování konvergenčních kritérií • Stanovena v dodatkovém protokolu č. 6 Maastrichtské smlouvy • Omezení inflace – průměrná míra inflace nesmí překročit 1,5 % tří nejlepších výsledků Společenství • Omezení rozpočtového deficitu – nesmí být vyšší než 3 % HDP • Omezení veřejného zadlužení – veřejný dluh země nesmí překročit 60 % HDP • Snížení úrokových sazeb – nesmí přesáhnout 2 % sazeb tří států, jež dosahují nejlepších výsledků ve stabilitě cen (aby vysoké úrokové sazby nebrzdily soukromé investice a hospodářský růst) • Členství v EMS a dodržování fluktuačních pásem po dobu nejméně 2 let

  10. Realizace hospodářské a měnové unie • Sbližování realizované pomocí tzv. hlavních směrů hospodářských politik • Přijímané Ecofinem(Rada ministrů hospodářství a financí) po vyjádření stanoviska ER a na základě doporučení Komise • Státy plní dle sebe, ale jsou monitorovány Komisí, jak stanovené cíle naplňují, Komise předává informace Radě • Členské státy musí vypracovávat konvergenční programy, které schvaluje Komise a Rada • Rada se vyjadřuje k výši rozpočtových schodků jednotlivých států a může vydat danému státu doporučení

  11. Realizace hospodářské a měnové unie • Obtížné splnit konvergenční kritéria (Itálie, Španělsko, Řecko, Francie) • Německo • Žádalo, aby se země zavázaly k dodržování konvergenčních kritérií, ale také k rozpočtové disciplíně, a to i po vstupu do 3. fáze HMU • Návrh Paktu stability • ER v Madridu 12/1995 – schválení konečného harmonogramu HMU • K 1. 1. 1999 – třetí fáze HMU, budou zavedeny pevné směnné kurzy mezi měnami navzájem a vůči jednotné měně • Mince a bankovky začnou obíhat nejpozději k 1. 1. 2002 • Přijetí názvu nové měny (euro na návrh Španělska) • Přijat německý návrh na Pakt stability • Řešení vztahů mezi zeměmi, které vstoupí do eurozóny, které zůstanou mimo • ER v Amsterodamu 6/1997 – euro spojeno se měnami zemí mimo eurozónu, fluktuační pásmo +/- 15 %

  12. Realizace hospodářské a měnové unie • Pakt stability • Závazek zemí, které vstoupí do eurozóny nebo se na vstup připravují, že budou dodržovat rozpočtovou disciplínu i po přijetí eura, jinak sankce (Německo) • Problém plnění konvergenčních kritérií • Rozpočtový deficit pod 3 % HDP nesplňovaly velké země jako Francie a Itálie, bez kterých se zavedení eura neobešlo • Belgie, Itálie – veřejný dluh kolem 120 % • Diskuze o výkladu konvergenčních kritérií • 1997 – nástup socialistického premiéra ve Francii LionelaJospina • konvergenční kritéria měla být vykládána flexibilně • Pakt stability měl brát ohled i na sociální cíle (x Německo) • Francie a jihoevropské země prosazují, že o sankcích bude rozhodovat Rada po zvážení všech okolností a udělovat je bude jen výjimečně

  13. Realizace hospodářské a měnové unie • Pakt stability řešen na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997 • Pakt stability a růstu (růst připojen na žádost Francie) • Země, které přijmou euro, musí předložit každý rok své programy stability • Veřejný deficit nesmí překročit 3 % HDP • Pokud někdo nedodrží, „varování“ Rady, poté sankce – sankce budou přizpůsobeny aktuálnímu ekonomickému stavu země • Zároveň Francouzi získali rezoluci o hospodářském růstu a zaměstnanosti – rozvoj sociální politiky a politiky zaměstnanosti (zvláštní summit o zaměstnanosti v Lucemburku v 11/1997 – Evropská strategie zaměstnanosti)

  14. Realizace hospodářské a měnové unie • 5/1998 – ER v Bruselu rozhodla o zavedení eura • Do 3. fáze mohlo vstoupit k 1. 1. 1999 11 zemí (VB a Dánsko opt-out, Švédsko neparticipovalo, Řecko mělo vstoupit k 1. 1. 2001) • Byly stanoveny pevné parity mezi národními měnami • Problémy ohledně jmenování prvního prezidenta ECB • Střet mezi Chiracem a Kohlem • Chirac chtěl do vedení Francouze • Guvernéři národních centrálních bank nominovali WimaDuisenberga(prezident Nizozemské centrální banky), podpora Německa • Chirac chtěl prezidenta francouzské centrální banky Jeana Clauda Tricheta • Kompromis – 8letý mandát rozdělen mezi Duisenberga a Tricheta • Narušení vztahu mezi Chiracem a Kohlem – obavy z francouzských zásahů do ECB

  15. Realizace hospodářské a měnové unie • 6/1998 – vznikla ECB ve Frankfurtu nad Mohanem • 1999 – vstup do 3. fáze HMU, ale euro začalo kolovat až v r. 2002 • Problém sjednocení rozdílných ekonomik s rozdílnými potřebami • Projev např. ve stanovování úrokových měr ECB • Problémy s dodržováním Paktu stability a růstu • 2002/2003 – zejména Německo a Francie • Obtížné uplatnit sankce – Komise navrhla vydat „varování“ Německu, ale Rada to zablokovala • Kritika paktu, že příliš země svazuje v době recese • Oslabení Paktu, ale i HMU • Nevedlo to k fiskální disciplíně u ostatních

  16. Institucionální reformy • 1997 – přijetí Amsterodamské smlouvy (vstoupila v platnost v r. 1999) • Nutnost přehodnotit některé aspekty Maastrichtské smlouvy • Druhý pilíř • Reforma institucí s ohledem na posílení demokratické legitimity EU a rozšíření • třetí pilíř • omezené změny • 6/1994 – ER v Korfu rozhodla o vytvoření reflexní skupiny (zástupci členských států, Komise a EP) • Návrhy institucionálních změn

  17. Institucionální reformy • V r. 1996 zahájena mezivládní konference v Turíně • Jednání během italského, irského a nizozemského předsednictví • Dokončena na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997 • Neshody mezi Velkou Británií a Společenstvím • konzervativní vláda, zlepšení teprve s nástupem labouristické vlády – zachování jednomyslnosti v Radě, NATO, proti zaměstnanosti • Neshody mezi Francií a Německem • Německo navrhovalo profederální změny, ale Francie proti,rozdíly patrnější, když nastoupila socialistická vláda ve Francii – sociální otázky vs. euro • Ale i přesto iniciativy tandemu Chirac-Kohl • Posílení SZBP a začlenění ZEU do EU, návrhy na posílenou spolupráci členských států, které by se chtěly v některých oblastech integrovat rychleji než jiné, návrh na částečnou komunitarizaci třetího pilíře

  18. Institucionální reformy • Institucionální rámec • Explicitně zmíněno, že EU je postavena na principu svobody, demokracie, respektu k lidským právům a základním svobodám • Pokud by některý stát nedodržoval demokratické zásady, mohly být uvaleny sankce • Rakousko po vytvoření vlády ÖVP a FPÖ v r. 2000 • EP – rozšíření spolurozhodování do nových oblastí • Zmíněn výslovný souhlas EP s návrhem předsedy Komise, ostatní členové Komise musí být jmenováni po dohodě s EP • Rada - nedošlo k podstatné úpravě složení a rozhodovacích mechanismů • Umožnění flexibilní integrace (posílená spolupráce) – přijetí principu vícerychlostní Evropy

  19. Institucionální reformy • Druhý pilíř (SZBP) • Minimální výsledky • Změna reprezentace navenek • Zavedena funkce Vysokého představitele pro SZBP, jímž se stal generální tajemník Rady (první Javier Solana) • Napomáhat předsednické zemi, která byla tou hlavní, která zastupovala Unii navenek • Změnilo se složení trojky (současné a následující předsednictví a Vysoký představitel) • Nedošlo k propojení ZEU a EU (x VB, i Dánsko a neutrální země) – následný prostor pro vznik EBOP

  20. Institucionální reformy • Třetí pilíř (Justice a vnitro) • Problém, že nebyly stanoveny cíle, ani lhůty naplnění • Paralýza kvůli jednomyslnosti v Radě • Iniciační role Komise omezená – soustředila se na ty oblasti, které částečně spadaly do jejích kompetencí (imigrační a azylová politika) • Návrh, aby se komunitarizoval třetí pilíř v oblasti imigrační a azylové politiky, kontroly vnějších hranic, boje proti drogám, justiční spolupráce v civilních věcech • Výsledek - částečná komunitarizace (vízová politika, pravidla pro překračování vnějších hranic, opatření ke zrušení vnitřních hranic, azylová politika, práva občanů třetích zemí, justiční spolupráce v civilních věcech, boj proti finančním podvodům, celní spolupráce) • V třetím pilíři zůstala policejní spolupráce a právní spolupráce v trestních věcech • Na žádost Rakouska a Německa zavedeno přechodné období, během kterého zůstala fakticky zachována jednomyslnost v Radě • Reálná komunitarizace jen v oblasti boje proti finančním podvodům a celní spolupráci.

  21. Institucionální reformy • Smlouva z Nice • Jednání řešila otázky, které byly ponechány stranou u Amsterodamské smlouvy • složení Komise, váha hlasů v RM, rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, počet křesel a hlasů v EP a RM pro nové členské státy • Byla spojena s východním rozšířením • Reflexní skupina, kterou vedl Jean-LucDehaene (bývalý belgický premiér) • Opět nedošlo k podstatným změnám, proto je Nicejskákonference označována za velké zklamání

  22. Institucionální reformy • Institucionální otázky – konflikty mezi malými a velkými státy • Francie chtěla posílit pozici velkých států • Rada - vážené hlasování – Francie požadovala stejný počet hlasů jako Německo i přes nižší počet obyvatel • Německo ustoupilo, ale požadovalo, aby se počet obyvatelstva promítl do váženého hlasování • Výsledek – kvalifikovaná většina = kvalifikovaná většina hlasů (72 %), absolutní většina členských států a kvalifikovaná většina obyvatelstva EU (62 %) – poslední kritérium se uplatňovalo na vyžádání členského státu • Změny ve váženém hlasování posílily pozici větších států EU • Došlo k rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou do dalších oblastí • Návrh na snížení počtu členů Komise x malé státy • Dohoda, že dojde ke snížení členů Komise, jakmile počet členů EU dosáhne 27 • Dohoda na snížení počtu europoslanců po východním rozšíření

  23. Institucionální reformy • Na summitu v Nice byla také slavnostně vyhlášena Charta základních práv • Nezávazná deklarace • Katalog základních práv, iniciativa Německa • Ratifikace • Irské referendum v 6/2001 • Odmítnutí Smlouvy z Nice - nízká volební účast (35 %), proti 54 % • Zanedbání kampaně vládou • Podpora všech hlavních stran, médií, odborů x námitky, že smlouva poruší irskou neutralitu, dojde ke snížení dotací do Irska, zásah EU proti zákonům o antikoncepci a potratech • 10/2002 – druhé referendum • Intenzivní kampaň, mobilizace voličů pro schválení smlouvy • 49 % účast – 63 % pro

  24. Institucionální reformy • Smlouva z Nice nedostatečná, mnohé vlády nespokojené s průběhem jednání i s výsledkem • 5/2000 – řeč Joshky Fischera (německý ministr zahraničí), který navrhl federalizovat EU • K nutnosti reformovat EU se přidal i francouzský prezident Jacques Chirac, i když kladl důraz na roli členských států • 12/2001 – zasedání ER v Laekenu – výzva k pokračování reformy EU a jejích institucí, rozhodnuto o svolání tzv. Konventu

  25. Institucionální reformy • Konvent • Mnohem širší reprezentace než na mezivládní konferenci • Zástupci národních vlád, zástupci EP, národních parlamentů, zástupci Komise, účastnili se i zástupci kandidátských zemí (zástupci vlád a parlamentů, ale nemohli se účastnit rozhodovacího procesu) • V čele předseda a dva místopředsedové (Francie prosadila svého kandidáta Valéry Giscardd’Estainga x malé státy), Giuliano Amato a Jean-LucDehaene • Předsednictvo mělo velkou nezávislost v určování práce Konventu • Širší tematický záběr – nejen institucionální reformy, ale i politiky a role EU v mezinárodních vztazích

  26. Institucionální reformy • Institucionální otázky • ER - návrh zřídit funkci předsedy ER (pro velké státy x malé státy) • Reprezentace EU v mezinárodních vztazích – spojení funkce Vysokého představitele pro SZBP s pozicí komisaře pro vnější vztahy • Složení Komise – zavedení dvojí kategorie komisařů (jedni s hlasovacím právem a druzí bez, princip rotace) • Úprava hlasovacího mechanismu v Radě • 3 nicejskévětšiny byly sníženy na dvě (populační kritérium (65 %), 55 % většina států) – ve prospěch velkých států • Jednoznačné vymezení působnosti EU a členských států • Připojení Charty základních práv ke smlouvě – právně závazná • Ze spolurozhodování se stal řádný legislativní postup

  27. Institucionální reformy • Ratifikace - neúspěšná referenda ve Francii a Nizozemsku • Francie – 5/2005 • Účast: 69,3 %, 45,3 % pro, 54,7 % proti • Argumenty proti – příliš liberální směřování EU, negativní dopad na zaměstnanost, nedostatečná sociální politika EU, nespokojenost s domácí politickou situací, odmítnutí rozšiřování (zejména o Turecko) • Nizozemsko - 6/2005 • Účast: 62,8 %, pro 38,4 %, proti 61,6 % • Argumenty proti - zhoršená domácí ekonomická situace, negativní dopad na zaměstnanost (stěhování firem na východ), odmítnutí rozšíření (ne Turecku), ztráta suverenity • Oživení za německého a portugalského předsednictví (r. 2007) – výsledek Lisabonská smlouva

More Related