1 / 19

Složení tělních tekutin

Složení tělních tekutin. Jana Novotná. Tělní tekutiny. sekrety trávicího traktu (sliny, žaludeční šťáva, pankreatická šťáva, žluč, sekret střeva) plazma mozkomíšní mok moč pot slzy plodová voda. Složení plasmy, intracelulární a extracelulární tekutiny.

jafari
Download Presentation

Složení tělních tekutin

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Složení tělních tekutin Jana Novotná

  2. Tělní tekutiny • sekrety trávicího traktu (sliny, žaludeční šťáva, pankreatická šťáva, žluč, sekret střeva) • plazma • mozkomíšní mok • moč • pot • slzy • plodová voda

  3. Složení plasmy, intracelulární a extracelulární tekutiny

  4. Typická koncentrace elektrolytů v některých tělních tekutinách (v mmol/l)

  5. Sliny • Funkce: zahájení zpracování potravy; exkrece některých léků (morfin) a anorg. látek (I, Hg, Pb); • pH = 5.7 – 6.4 • 99,5% voda(rozpouštědlo); zbytek: • 1/3 anorg. látky (chloridy, fosfáty, bikarbonát, sodík, draslík) • 2/3 – org. látky: hlavně glykoproteiny (muciny) fungující jako lubrikanty usnadňující žvýkání a polykání; mají vysoký obsah O-glykosidicky vázaných (na Ser, Thr) oligosacharidů, obsahujících často NeuAc, GalNAc

  6. Sliny • Enzymy: -amylasa: částečná hydrolýza škrobu a glykogenu na maltosu, maltotriosu na (1-6)-oligosacharidy – dextriny (neboť enzym štěpí (1-4)-vazbu); ve slinách malý význam (krátká doba působení) lysozym – štěpí glykosidické vazby v peptidoglykanu buněčné stěny bakterií (antibakteriální účinek)

  7. Žaludeční šťáva • Voda – 99,4%. anorg. soli (chloridy) • HCl – vytváří kyselé prostředí (pH = 1.9 - 2.5 u dospělých), denaturuje proteiny (usnadňuje přístup proteasam) a zabíjí bakterie; • muciny – vytvářejí hlen, který kryje a chrání povrch žaludku; • proteiny: albumin, IgA, slinná amylasa (denaturované, prokazatelné při achlorhydrii)), vnitřní faktor (váže B12 a chrání ho před degradací), proenzymy (zymogeny). Konc. proteinů – nízká (<50mg/ml); zvýšené množství albuminu – při gastropatiích, prokazatelné u rakoviny žaludku.

  8. Enzymy žaludeční šťávy • Pepsin – vzniká ze zymogenu pepsinogenu působením kyselého prostředí a autokatalytickou aktivací; pH optimum ~1 - 3; • endopeptidasa, štěpí proteiny na polypeptidové fragmenty – nejčastěji mezi Tyr/Phe a Glu/Asp…hlavní trávicí pochod v žaludku; • chymosin (rennin)* – mění protein kasein na parakasein, a tak sráží mléko; uplatňuje se u malých dětí (pH optimum ~ 5); • lipasa– štěpí triacylglyceroly na mastné kyseliny a 1,2-diacylglyceroly *neplést s renin – hormon produkovaný ledvinami

  9. Pankreatická šťáva • Alkalická (pH = 7,5 - 8,8), HCO3- neutralizuje kyselý obsah přicházející z žaludku. • Obsahuje četné enzymy podílejících se na štěpení vysokomolekulárních složek potravy; mnohé jsou sekretovány jako zymogeny: trypsinogen – aktivován odštěpením peptidu působením enterokinasy; trypsin pak sám aktivuje jiné zymogeny: chymotrypsinogen,proelastasu,prokarboxypeptidasu.

  10. Enzymy pankreatické šťávy • Endopeptidasy: trypsin, chymotrypsin, elastasa; štěpí proteiny / polypeptidy na poly/oligopeptidy – peptony (Mr 600-3000); • exopeptidasy – karboxypeptidasy: odštěpují aminokyseliny z C-konce poly/oligopeptidu vzniklého působením endopeptidas; • endoglykosidasy: -amylasa; • RNAsa (ribonukleasa), DNAsa (deoxyribonukleasa); • pankreatická lipasa – hydrolýza triacylglycerolů v přítomnosti solí žlučových kyselin, fosfolipidů (emulgace), kolipasy a fosfolipasy A2 (usnadňují interakci lipasy se substrátem). Vzniká směs 2-monoacylglycerolů, FA a glycerolu; • cholesterolesterasa – hydrolýza esterů cholesterolu

  11. Žluč • 96-98% vody, pH = 6.2 – 8.5 • anorg. soli • žlučové kyseliny (např. kys. cholová, deoxycholová) konjugované s glycinem či taurinem • žlučová barviva – bilirubin a produkty jeho přeměny: urobilin(ogen), sterkobilin(ogen) • cholesterol • fosfolipidy • Funkce žluči: emulgace tuků a mastných kyselin (důl. nejen pro trávení tuků, ale i látek rozpustných v tucích, např. vit. A, E, D, K); neutralizace kyselého obsahu ze žaludku (HCO3-); exkrece cholesterolu, žlučových barviv, léčiv, toxinů a anorg. látek (Cu, Zn, Hg).

  12. Glykocholát, jako sodná sůl se nejčastěji vyskytuje u člověka

  13. Sekret tenkého střeva • Voda, anorg. látky (NaCl, NaHCO3), hlen • pH = 6.3 – 7.6 • Enzymy: • glykosidasy – štěpí oligosacharidy (maltasa, sacharasa, laktasa) • aminopeptidasy a dipeptidasy – štěpí poly/oligopeptidy vzniklé působením pepsinu a trypsinu • lipasa a fosfolipasa A1, A2 – hydrolyzuje fosfolipidy • fosfatasy – odštěpují fosfát z org. fosfátů (např. glycerolfosfátu) a nukleotidů • nukleosidasy – fosforolýza nukleosidů za uvolnění báze a pentosafosfátu

  14. Plodová voda • V raném těhotenství jde o ultrafiltrát mateřské plasmy, do něhož plod přispívá pronikáním fetální plasmy kůží. • S růstem plodu se zvětšuje objem plodové vody (až na cca 1000 ml v 38. týdnu); složení se mění s tím, jak plod začíná polykat (začátek 2. trimestru) a vylučovat moč (18. týden). • Obsahuje ionty (Na+, K+, Cl-), glukosu, aminokyseliny, lipidy, bílkoviny, hormony a plyny; • s metab. aktivitou plodu stoupá konc. močoviny, kreatininu a kys. močové, během těhotenství stoupá i konc. lipidů a bílkovin (ta jen do 30. týdne, poté mírně klesá). Z mateřské plasmy přestupují do plodové vody nejlépe nízkomolekulární proteiny.

  15. Proteiny plodové vody • Hlavní složka – albumin(42 – 66 %), prealbumin, a-fetoprotein, a1-antitrypsin, antithrombin, antichymotrypsin, transferin, a1-kyselý glykoprotein, b2mikroglobulin, a2makroglobulin, b-lipoprotein, ceruloplasmin, serinové proteasy (plasminogen, prothrombin), fibronektin a specifické bílkoviny placenty; • specifickou bílkovinou, kterou syntetizuje plod, je -fetoprotein (AFP); jeho konc. strmě stoupá do 13.-14. týdne, pak klesá až na velmi nízké hodnoty. Hladina AFP stoupá u rozštěpových vad neurální trubice a přední stěny břišní (využití při detekci). AFP je snížen u cca 12% plodů s Downovým syndromem;

  16. Proteiny plodové vody • imunoglobuliny (IgA, IgG, IgM); • surfaktantové bílkoviny(SP-A, SP-B, SP-C,SP-D) • deficit SP-B syntézy vede k neonatálnímu RDS (respiratory distress syndrom), syndrom dechové tísně; • enzymy (acetylcholinesterasa, cholinesterasa, -glutamyltransferasa) – stanovení aktivity v plodové vodě se využívá k diagnostice vývojových vad • acetylcholinesterasa je zvýšená při defektech uzávěru neurální trubice plodu a hydropsu plodu • cholinesterasa je zvýšená u rozštěpů přední části břišní dutiny; • aktivita GGT s postupujícím těhotenstvím klesá.

  17. Hormony plodové vody • Katecholaminy – zvýšené jsou při stresu; • k prenatální diagnostice vrozené hypofunkce fetálních nadledvin se používá dehydroepiandrosterona17-a-hydroxyprogesteron; • k prenatální diagnostice vrozené hyperplasie nadledvin se požívá též 17-a-hydroxyprogesteron; • prostaglandiny PGE2 a PGE2a a jejich prekurzory – k. arachidonová a dihomo-g-linolenová prudce stoupají při začátku porodu; • insulin – hladina koreluje s váhou plodu; • prolaktin – 8x vyšší než v séru matky.

  18. Mozkomíšní mok • Isoosmolální, ale zastoupení iontů jiné než v plasmě (nižší konc. Na+,K+, Ca2+, HCO3- a anorg. fosfátů a naopak vyšší konc. Mg2+ a Cl-); 200x méně proteinů než v plasmě • pH = 7.35-7.40 • Glukosa – nižší než v plasmě, laktát, cholesterol; • bílkoviny: albumin, globuliny, enzymy (laktátdehydrogenasa). • Hladina uvedených org. látek se mění za patologických stavů (využití v diagnostice – celková bílkovina, Glc, Lac). • Funkce: mechanická ochrana mozku a míchy, ochrana před patogeny, odsun odpadních produktů, přísun živin, hormonů.

  19. pH krve, krevní pufry • pH krve: 7.36-7.44; nejdůležitější krevní pufry: • hydrogenuhličitanový: CO2 + H2O  H2CO3  HCO3- + H+ • postranní řetězce aminokyselin krevních proteinů, zvláště hemoglobinu: Hb•H+ Hb + H+ • fosfátový: HPO42- + H+ H2PO4-(minoritní)

More Related