Základy účetnictví

1. Základy účetnictví 4. tématický okruh: Účetní cyklus

2. Systém účetních zápisů • účetnictvím se rozumí soustavné vedení záznamů o hospodářské činnosti • soustavnost nutno chápat ve dvou dimenzích (tj. soustavný jako neustálý a soustavný jakožto systémový – ucelený) • kombinace časových a věcných záznamů zachycovaných do účetních knih • východiskem je tzv. účtovací cyklus

3. Účtovací cyklus - etapy 0) sestavení zahajovací rozvahy • otevření účetních knih • běžné účtování transakcí • uzavření účetních knih (tzv. účetní uzávěrka) • příprava a sestavení účetních výkazů (tzv. účetní závěrka) 1)otevření účetních knih (na počátku dalšího účetního období)…

4. Zahajovací rozvaha • sestavuje se pouze k okamžiku zahájení podnikatelské činnosti a za normálních podmínek se tato etapa v průběhu existence podniku neopakuje • měla by obsahovat soupis majetku, dluhů a vlastního kapitálu účetní jednotky k tomuto okamžiku • zahajovací rozvaha se podle českého zákona o účetnictví sestavuje i v případě jiných situacích než je zahájení činnosti (viz §19, odst. 1 – např. ke dni vstupu do likvidace, ke dni, kterým nastanou účinky prohlášení konkurzu, aj.) – jedná se ovšem o nestandardní situace

5. Otevření účetních knih • 2 hlavní součásti: • vymezení formy účetních knih a prostoru pro jednotlivé účty • zápis počátečních zůstatků na stavové účty podle rozvahy na počátku období

6. Formy účetních knih • účetní formou se rozumí podoba zpracování záznamů • znaky účetních knih: • vztah časových a věcných zápisů (synchronní vs. nesynchronní zápisy) • počet účetních knih (1, 2 či více) • technika uskutečňování záznamu (papírová forma – přepisovací či propisovací, elektronická forma)

7. Zápis počátečních zůstatků • podle rozvahy k počátku účetního období: • buď převzetím rozvahových stavů (sólo zápis), anebo • účtováním zůstatků přes Počáteční účet rozvažný (tj. podvojný zápis) – takto to požadují české účetní předpisy

8. Běžné účtování transakcí • pro účtování operací platí pravidla uvedená minule: • u rozvahových účtů se přírůstky zachycují na stranu počátečního zůstatku a úbytky na stranu opačnou • u výsledkových účtů se na výnosových účtech účtuje na stranu Dal a na nákladových účtech na stranu Má dáti

9. Účetní uzávěrka(uzavření účetních knih) • doúčtování všech transakcí daného roku • věcná kontrola správnosti účetnictví • formální kontrola správnosti účetnictví • uzavření účtů

10. Doúčtování operací • rozsah doúčtování všech transakcí daného roku do značné míry závisí na požadavcích konkrétních předpisů • nicméně existuje určitá skupina operací, která se objevuje téměř vždy (výpočet daně ze zisku; vyloučení výnosů a nákladů z výsledku hospodaření, které se nevztahují k běžnému účetnímu období; doúčtování operací v souvislosti s inventarizací; reklasifikace aktiv a dluhů, aj.)

11. Kontrola věcné správnosti • věcnou správností účetnictví se rozumí shoda skutečného stavu jednotlivých druhů aktiv a dluhů se stavem účetním • nástrojem zajištění věcné správnosti účetnictví je inventarizace

12. Inventarizace • sled několika operací a skládá se z: • přesného zjištění skutečného stavu A a D • porovnání skutečných stavů se stavy účetními • zjištění případných inventarizačních rozdílů • prošetření a objasnění každého rozdílu a určení jeho příčiny • vypořádání inventarizačních rozdílů • přijetí opatření s cílem minimalizovat vznik rozdílů

13. Inventura • jedna ze součástí (nejznámější) inventarizace • podle povahy aktiv a pasiv se rozlišuje inventura fyzická a dokladová • výsledky inventury se zapisují do inventurních soupisů, které podepisuje osoba odpovědná za provedení inventarizace • druhy inventury: • průběžná - u zásob účtovaných podle druhů a dlouhodobého hmotného movitého majetku, který je v soustavném pohybu a nemá stálé místo • periodická - k okamžiku sestavení účetní závěrky

14. Vypořádání inventarizačních rozdílů • rozdíly mohou být buď kladné (přebytky) či záporné (manka, ztráty) • přebytky a manka či ztráty je nutné účetně vypořádat, tj. provést takové účetní zápisy, které uvedou účetní stavy do souladu se skutečností • rozdíly se účetně zachytí do období, ve kterém byly zjištěny

15. Opatření proti vzniku rozdílů • ne vždy je možné eliminovat riziko vzniku manka (např. z důvodu technologických –vypařování lihu, atd.) • opatření mají spíše zabraňovat zpronevěře a rozkrádání • v případě zanedbaných povinností se též vyvozuje odpovědnost (zejména hmotná) u oprávněných osob • z tohoto důvodu se rozlišují manka do normy (přirozené úbytky obvyklé v rámci druhu podnikání) od mank nad normu (již hmotná odpovědnost) • předpis úhrady ztrát v důsledku manka nad normu je nutné samozřejmě zachytit v účetnictví • u některých aktiv manka principielně nevznikají – např. pokud se ztratí peníze z pokladny, je pokladník povinen vzniklý rozdíl uhradit

16. Význam inventarizace • kromě základního nástroje kontroly věcné správnosti účetnictví má inventarizace i další funkce • její pravidelné a řádné provádění je jedním z prostředků bránících zpronevěrám majetku • v rámci inventarizace se zjišťuje nejen, zda účetní údaje odpovídají skutečnosti z hlediska fyzického, ale též účetní jednotka zkoumá, zda účetní ocenění aktiv odpovídá jejich skutečnému (tržnímu) ocenění • pokud je tržní cena aktiva nižší než účetní, potom účetní jednotka musí tento fakt v souladu se zásadou opatrnosti zachytit do účetnictví

17. Kontrola formální správnosti • kontrola formální správnosti účetnictví je třetím úkonem v rámci účetní uzávěrky • při kontrole formální správnosti se vychází z vnitřní provázanosti účetnictví • při kontrole (pomocí kontrolních součtů) se využívají klíčové vazby, které by měly být dodrženy, aby bylo účetnictví alespoň po formální stránce správné

18. Kontrolní čísla - výčet • suma PZ (KZ) všech aktivních účtů se musí rovnat sumě PZ (KZ) pasivních účtů • obrat strany MD všech syntetických účtů se musí rovnat obratu D těchto účtů (za měsíc, kumulovaně od počátku období i za celé období) • suma částek v účetních dokladech se musí rovnat deníkovému obratu • deníkový obrat se musí rovnat obratu MD a obratu D všech syntetických účtů • deníkový obrat se musí rovnat obratu stranu MD a obratu D všech analytických účtů (pokud analytika je uzavřenou soustavou) • počáteční stavy, obraty MD, obraty D a konečné stavy všech analytických účtů k jednomu syntetickému se musí v úhrnu rovnat odpovídajícím údajům příslušného účtu syntetického

19. Opravy chyb • pokud se při účetní uzávěrce přijde na chyby v účetnictví, je nutné tyto chyby opravit, např.: • škrtnutím • stornováním (klasické, červeně) • doplňkovým zápisem • při opravě chyb se musí dodržet několik pravidel

20. Opravy účetních záznamů • nesmějí vést k: • neúplnosti • neprůkaznosti • nesprávnosti • nesrozumitelnosti • nepřehlednosti • musí být prováděny tak, aby bylo možno určit: • osobu zodpovědnou za provedení každé opravy • okamžik jejího provedení • zjistit obsah opravovaného účetního záznamu před opravou a po opravě

21. Uzavření účtů • zjištění obratů MD a D jednotlivých syntetických účtů • převod obratů výsledkových účtů na účet hospodářského výsledku (u nás se nazývá Účet zisků a ztrát) • výpočet konečných zůstatků na rozvahových účtech a vyznačení konečného zůstatku v hlavní knize • uzavření účetnictví převodem konečných zůstatků rozvahových účtů a konečného zůstatku na Účtu zisků a ztrát na zvláštní účet - Konečný účet rozvažný

22. Účetní závěrka(úvod) • je vyvrcholením celoroční práce a předkládá uživatelům informace určitým způsobem utříděné • skládá se z účetních výkazů a přílohy k účetním výkazům • počet, druh a podoba účetních výkazů se mohou v jednotlivých úpravách účetnictví lišit

23. Účetní závěrka(možné součásti) • rozvaha (bilance, výkaz o finanční pozici) • výsledovka (výkaz zisku a ztráty) • výkaz o peněžních tocích (výkaz cash-flow) • výkaz o změnách ve vlastním kapitálu • výkaz o souhrnném výsledku hospodaření • příloha k účetní výkazům

24. Základní předpoklady sestavení účetní závěrky • účetní jednotka • trvání účetní jednotky • peníze jako měřící jednotka • účetní období (12 po sobě jdoucích měsíců – může být, ale nemusí být shodné s kalendářním rokem)

25. Obecně uznávané účetní zásady • neexistuje jejich přesný exaktní výčet, jedná se o postupy, které si našly své místo v účetnictví v průběhu času • pohled na význam a obsah jednotlivých zásad se v čase může měnit

26. Některé ze zásad • zásada konzistence (stálost používaných metod) • zásada bilanční kontinuity • zásada zákazu kompenzace • zásada opatrnosti • realizační princip • zásada souměření výnosů a nákladů

27. Oceňování ve FÚ • pod pojmem oceňování prvků účetních výkazů se tradičně chápe proces určení peněžní částky, kterou jsou oceněny tyto prvky • kvalita oceňování je klíčovým prvkem pro získání užitečné informace

28. Vztah oceňování – výkazy - rozhodování Individuální ocenění aktiva Individuální ocenění dluhu Ocenění nedokončené výroby a hotových výrobků Souhrnné ocenění aktiv Souhrnné ocenění dluhů Výše nákladů Výše vlastního kapitálu Výše hospodářského výsledku Bilanční suma A to vše má vliv na velikost dividend, daní, hodnoty ukazatelů finanční analýzy a odvozeně i na rozhodování uživatelů účetních informací

29. Možné oceňovací základny • historické ceny • běžné tržní ceny • současná hodnota budoucích peněžních toků

30. Historické ceny(pořizovací ceny) • aktiva jsou oceněna v částce peněz či peněžních ekvivalentů zaplacených při získání konkrétního aktiva v okamžiku jeho nabytí; • dluhy jsou oceněny v částce očekávané platby potřebné k uspokojení tohoto závazku v rámci běžné podnikatelské činnosti

31. Běžné ceny • běžná cena se může vyskytovat v několika variantách: • běžná tržní cena na vstupu • běžná tržní cena na výstupu • tzv. fair value (řádná hodnota, reálná hodnota – hypotetická tržní cena)

32. Běžná cena obnovy(reprodukční cena) • aktiva jsou zaznamenána v částce, jež by musela být zaplacena za stejné či obdobné aktivum pořizované v současnosti • závazky v nediskontované částce požadované k uhrazení závazku za současných podmínek

33. Běžná cena pozbytí(realizační cena) • aktiva jsou vykázána v částce, kterou je v současnosti možno získat běžným prodejem aktiva • závazky v nediskontované částce uspokojující splnění dlužnické povinnosti v rámci běžné podnikatelské činnosti

34. Fair value(reálná hodnota) • fair-value aktiva (dluhu) je částka, za niž by mohlo být aktivum nakoupeno či směněno (dluh mohl být vyrovnán) za obvyklých podmínek mezi znalými a ochotnými partnery při běžné transakci

35. Současná hodnota • aktiva jsou vyjádřena v současné hodnotě budoucích čistých peněžních přítoků, které jsou očekávány, že budou vygenerovány daným aktivem v běžném podnikatelském procesu • dluhy jsou oceněny v diskontované výši budoucích čistých peněžních odtoků z podniku

36. Způsob oceňování • oceňování ve finančním účetnictví probíhá ve dvou rovinách, a to: • k okamžiku uskutečnění účetního případu • ke konci rozvahového dne • zatímco v prvním případě se položky oceňují ve skutečných pořizovacích cenách, které byly vynaloženy na získání aktiva, v druhém případě je možné uvažovat o ocenění jakoukoliv oceňovací základnou (záleží vždy na požadavcích konkrétních účetních norem)

37. Zásada oceňování v HC • vedle dříve uvedených obecně uznávaných zásad se můžete též setkat se zásadou oceňování v historických cenách • hlavní výhodou je, že tento přístup (v návaznosti na metodický prvek dokladovost) omezuje subjektivní vlivy při vstupu údajů do účetního zpracování

38. Slabiny oceňování v HC • rozdílnými účetními politikami lze ovlivnit, jaká část historických pořizovacích nákladů se stane složkou výsledku hospodaření a která zůstane v rozvaze • závažnějším nedostatkem historických cen je postupná ztráta relevance historické ceny pro rozhodování; s prodlužujícím se časovým horizontem mezi sestavením rozvahy a pořízením aktiva se totiž snižuje vypovídací schopnost historické ceny a stává se tak téměř nepotřebnou pro rozhodování o budoucím vývoji

39. Důsledek • snaha o oceňování položek ve vazbě na aktuální vývoj tržních cen • prosazuje se zejména u položek, u kterých tržní cena je spolehlivě zjistitelná • hlavní oceňovací bází (alespoň ve světě) se postupně stává fair value (zejména u investic, ale i u jiných položek)