1 / 118

Krizový management VEŘEJNÁ SPRÁVA - 1. ročník

Krizový management VEŘEJNÁ SPRÁVA - 1. ročník. RNDr. Dana Procházková, DrSc. tel: 974828315 prochazkovad@polac.cz Konzultace: středa 10-12, popř. dle dohody. Obsah Historie a současnost krizového managementu Teoretické základy krizového managementu

kamil
Download Presentation

Krizový management VEŘEJNÁ SPRÁVA - 1. ročník

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Krizový managementVEŘEJNÁ SPRÁVA - 1. ročník RNDr. Dana Procházková, DrSc. tel: 974828315 prochazkovad@polac.cz Konzultace: středa 10-12, popř. dle dohody

  2. Obsah Historie a současnost krizového managementu Teoretické základy krizového managementu Člověk jako součást krizového managementu Procesní základy krizového managementu Literatura k problematice D. Procházková: Materiály k přednáškám a cvičením. D. Procházková: Bezpečnost a krizové řízení. Rukopis, 170p. D. Procházková, B. Šesták: Řízení bezpečnosti a krizové řízení. PA ČR, Praha, v tisku. D. Procházková: Aspekty řízení bezpečnosti. In: Sborník „Fire Safety 2005“, editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský, vydavatel: VŠB – Technická univerzita Ostrava, 2005. D. Procházková: Živelné a jiné pohromy. In: Sborník „Požární ochrana 2004“, editor: doc. Dr. Ing. Michail Šenovský, vydavatel: VŠB – Technická univerzita Ostrava, Fakulta bezpečnostního inženýrství, ISBN: 80-86634-39-6, CD-ROM. D. Procházková: Řízení pro podporu lidské bezpečnosti a udržitelného rozvoje. Zpráva pro Ministerstvo vnitra, CITYPLAN spol. s r.o., Praha 2005, 331p. D. Procházková: Modelové řešení interakce analýzy rizik území pro havarijní a krizové plánování. Odborná zpráva č. 2 / závěrečná zpráva pro MV ČR k projektu RN200552005003. CITYPLAN spol. s r.o., Praha 2005, 246p.

  3. D. Procházková: Pojmy. Odborná zpráva č. 1 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2004, 45p. D. Procházková: Teoretický rozbor problému – část 1, metodiky 1 – 4. Odborná zpráva č. 2. k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2004, 317p. D. Procházková: Teoretický rozbor problému – část 2, metodiky 5 – 8 a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 3 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005, 258p. D. Procházková: Teoretický rozbor problému – část 3, metodiky 9 – 12 a publikovaná sdělení výsledků projektu. Odborná zpráva č. 3 k projektu 28/04; smlouva, č. WB 28200452, Č.j.: 24512/2004-52, CES 3010. CITYPLAN spol. s r.o. Praha 2005, 330p. D. Procházková: Indikátory chemické bezpečnosti. In: Environmentální aspekty podnikání. ISSN 1211-8052. CEMC, Praha 2004, 9-12. D. Procházková: Aktuální problémy kritické infrastruktury. In: Požární ochrana 2004. Ed. M. Šenovský. Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství. ISBN 80-86634-39-6, 726p, 28MB, 605-626. Typové plány. MV - GŘ HZS ČR, Praha 2004. B. Šesták, D. Procházková: Bezpečnost jako jeden ze základních aspektů rozvoje společnosti. In: Bezpečnostní teorie a praxe. Policejní akademie ČR, ISBN 82-7251-169-6, Praha 2004, 355-371. B. Šesták, D. Procházková: Nouzové situace a pohromy a jejich charakteristiky. In: Bezpečnostní teorie a praxe. Policejní akademie ČR, Praha 2005, v tisku. D. Procházková, J. Říha: Krizové řízení. MV-GŘ HZS ČR, ISBN 80-86640-30-2, Praha 2004, 228p.

  4. Terminologický slovník pojmů z oblasti krizového řízení a plánování obrany státu, Praha 2004. Bezpečnostní strategie České republiky, Praha 2003. Vojenská strategie České republiky, Praha 2004, L. Navrátil et al.: Aktuální otázky v problematice krizového řízení, Č. Budějovice 2005. J. Rektořík a kolektiv: Krizový management ve veřejné správě – teorie a praxe, ISBN 80-86119-83-1. Odbor bezpečnostní politiky MV: Skripta „Vnitřní bezpečnost a veřejný pořádek“. MV ČR, Praha 2005, 91p. R. Horák, M. Krč, R. Ondruš, L. Danielová: Průvodce krizovým řízením pro veřejnou správu. Linde Praha a.s., Praha 2004, 407p. J. Jonák: Organizace krizového managementu v resortu MV a u Policie ČR;, In: Kriminalistický sborník, spec.číslo, Praha 2003. D. Procházková: Nouzové řízení v Kanadě. In: Kriminalistický sborník, spec.číslo, Praha 2003. J. Jonák: Organizace krizového managementu v resortu MV a u Policie ČR, Krizové a havarijní plánování, Úloha a postavení Policie ČR v krizovém řízení a při řešení krizových situací v oblasti veřejného pořádku a bezpečnosti, přírodních katastrof a průmyslových havárií, Hr. Králové 2004. Kolektiv pracovníků skupin krizového řízení Policie ČR: Učební texty pro pilotní kurz krizového řízení na SPŠ Pardubice. In: intranetové stránky Policejního prezídia ČR, část krizové řízení, Praha 2005

  5. Příručka NATO, Praha 2001, ISBN 92-845-0173-3. Časopisy vydávané v působnosti MV – Policista, Kriminalistický sborník, „112“ M. Konvička et al.: Město a povodeň. Strategie rozvoje měst po povodních. ERA group spol. s r.o., ISBN 80-86517-38-1. Brno 2002, 219p. http://www.mvcr.cz/ministerstvo/obp.html http://www.mvcr.cz/2003/odbor/obp/bp_odbor_info.html CEP Handbook 2001. Civil Emergency Planning in the NATO/EAPC Countries. ISBN 91 7097 086 6. Svenska Tryckcentralen AB, Avesta 2001. Global Blueprints for Change – Summaries of the Recommendations for Theme A „Living with the Potential for Natural and Environmental Disasters“,Summaries of the Recommendations for Theme B „Building to Withstand the Disaster Agents of Natural and Environmental Hazards“,Summaries of the Recommendations for Theme C „Learning from and Sharing the Knowledge Gained from Natural and Environmental Disasters“. ASCE, Washington 2001. Vade-mecum of Civil Protection in the European Union. European Commission, Brussels 1999, 133p. Zpráva Komise EU Radě, Evropskému parlamentu, Ekonomickému a sociálnímu výboru a Výboru pro regiony „Výstavba společného přístupu k přírodním a technologickým rizikům“ 30.4.2003. S. Mueller et al.: Safety Culture – A Reflection of Risk Avareness. Swiss Re, Zuerich 1998, 45p.

  6. A European Manual for „Off-site Emergency Planning and Response to Nuclear Accidents“. The Belgian Research Centre B-2400 Mol, Belgium. ISBN 90-76971-06-4, 341p. R. Walter: Katastrofy a stavy nouze.KATARISK. Spolkový úřad pro ochranu obyvatel. Švýcarsko. Seminář. GŘ HZS – 2004. Guide for All-Hazard Emergency Operations Planning. State and Local Guide (SLG) 101. FEMA 1996. Generic Crisis Management Handbook. NATO. Dokument NATO/NACC/PfP (COEC)D(97)2. 1997 (B.A. Goetze). Guidelines for quantitative risk assessment (Purple Book 1999). CPR 18E. Committee for the Prevention of Disasters, The Hague 1999. OECD: Guidance on Safety Performance Indicators. Guidance for Industry, Public Authorities and Communities for developing SPI Programmes related to Chemical Accident Prevention, Preparedness and Response. OECD, Paris 2002, 191p. Annan Kofi (2002): Natural Disasters and Sustainable Development: Understanding the Links between Development, Environment and Natural Disasters. UN, Dept. of Economic and Social Affairs, DESA/DSD/PC2/PB5/2002. Federal Response Plan. 9230.1-PL. FEMA 1999. CHA Orientation Handbook on Complex Emergencies. OCHA 2000. J. F. Gustin: Disaster  Recovery Planning: a Guide for Facility Managers. The Fairmont Press, Inc., ISBN 0-88173-323-7 (FP), 0-13-009289-4 (PH). Lilburn 2002, 304p.

  7. US RG 1.70: Regulation Guide 1.70. Revision 3. Standard Format and Content of Safety Analysis Reports for Nuclear Power Plants. LWR Edition, November 1978. Office of Standards Development, U.S. Nuclear Regulatory Commission 1978. IAEA: Safety Guides and Technical Documents. IAEA, Vienna. COMAH Safety Report Assessment Manual: UK- HID CD2, London 2002, 570p. Direktiva Seveso II. Council Directive 96/82/EC on the control of major-accident hazards (OJ No L 10 of 14 January 1997) – so-called Seveso II Directive. Brusel, 1996. A. Mueller: Integrated Risk Management. Der Rueck fehlerhafter Produkte. Muenchener Rueck, Muenchen 2003, 36p. B. Porro: Praeventive Schadenbewaeltigung. Mehr gewinnen als verlieren. Swiss Re, Zuerich 2001, 45p. Standard – Rueckrufplan. Der Rueck fehlerhafter Produkte. Muenchener Rueck. Muenchen 2003, 38p. P. Zimmerli: Natural Catastrophes and Reinsurance. Swiss Re, Zurich 2003, 46p. www.fema.gov www.oecd.com www.iaea.com www.munichre.com www.swissre.com www.unisdr.org www.iaspei.org www.otan.nato.int www.riskworld.com www.cec.eu.int

  8. Podmínky ke zkoušce: Aktivní účast na cvičeních. Úspěšné zvládnutí testů, které budou 2x za semestr - test na ověření znalostí pojmů, domácí práce na zadané téma Úspěšné zvládnutí 2 otázek u zkoušky (seznam otázek bude vytvořen z odpřednášené látky a nepřekročí její rozsah)

  9. HISTORIE 50. léta – byla budována civilní obrana, která byla chápána jako ochrana před jaderným útokem (podobně tomu bylo v ostatním vyspělém světě), 60. léta – byla zavedena ochrana před přírodními pohromami (po velkém zemětřesení na Aljašce a velkých povodních), 70. léta - systematicky byla do praxe zavedena tvorba protipovodňových plánů, 1977 – byl zahájen výzkum na snížení dopadů zemětřesení, 1978 – byla ustanovena agentura FEMA (Federal Emergency Management Agency), která měla zpracovat ochranu proti pohromám a krizím přírodním, technologickým a z oblasti civilní obrany (včetně války), 1985 – bylo zahájeno sestavování plánů odezvy na pohromy na všech administrativních úrovních státu, 1992 – proběhla reorganizace FEMA (po hurikánu Hugo a zemětřesení Loma Prieta) – do praxe byla cíleně zavedena prevence a opatření na zmírňování dopadů pohrom. 2001 – nová přestavba – po teroristických útocích Od konce sedmdesátých let nouzové řízení (emergency management) ve vyspělém světě má propracovaný teoretický základ, který sleduje čtyři provázané fáze: prevenci, připravenost, odezvu a obnovu, ke kterým se na konci 80. let připojuje poučení z nouzové situace a jejího zvládnutí. Na nouzové řízení navazuje krizové řízení používané ke zvládnutí kritických situací pomocí nadstandardních sil a prostředků.

  10. Vedle uvedených aktivit, zahrnovaných do nouzového a krizového řízení, se na sobě nezávisle rozvíjely další činnosti, a to: • ochrana životního prostředí - EIA v USA – r. 1970 - trvale udržitelný rozvoj životního prostředí a prosazující princip opatrnosti • - zajištění technologického rozvoje, opírající se o hodnocení techniky - agentura OTA (Office for Technology Assessment – 1972 - 1996) • Po jaderné havárii v Three Mile Island v r. 1979 se pod odborným vedením NEA / OECD (Agentura pro jadernou energetiku) a organizačním vedením IAEA (Mezinárodní agentura pro jadernou energii pracující pod hlavičkou OSN) rozpracovala a do praxe prosadila koncepce řízení bezpečnosti v jaderné oblasti, která se stále vylepšuje. • V r. 1986 po jaderné havárii v Černobylu mezinárodní poradní vládní výbor (INSAG) definoval integrální bezpečnost a zdůraznil, že bezpečnost nelze zaručit jen souhrnem technických bezpečnostních opatření, ale že je nutno zvážit i vliv lidského činitele. • Tento fakt např. odstartoval razantní systémovou změnu v oblasti ochrany lidí ve Švýcarsku, jejíž produkty založené na evropském chápání jsou cílem a přáním mnoha současných českých politiků. • KOMPLEXNÍ / INTEGRÁLNÍ BEZPEČNOST

  11. K vzájemnému provazování aktivit dochází v celosvětovém měřítku od konce osmdesátých let dvacátého století • aktivity OSN (např. IDNDR – Mezinárodní dekáda na snížení dopadů přírodních pohrom, ISDR – Mezinárodní strategie na snížení dopadů pohrom), • OECD, • EU (Seveso) a dalších národních a mezinárodních organizací. • Postupem doby se tudíž sjednotila ochrana proti pohromám a útokům, nejprve se k jejich charakteristice používaly pojmy ohrožení (hazard) a riziko (risk) a zahrnutím pohrom, jejichž vznik ovlivňuje lidský úmysl se odlišily pojmy riziko a hrozba. • Vytvořily se nové obory lidských činností jako: riziková analýza, rizikové inženýrství a hodnocení rizik. • Do praxe se postupně zavedly odborné nástroje: • hodnocení ohrožení (hazard assessment), • hodnocení rizik (risk assessment), • řízení rizik (risk management), • řízení bezpečnosti (safety management). • INTEGRÁLNÍ RIZIKO

  12. Současné pojetí - má dva postuláty: 1. Odvěkým cílem lidských jedinců i celé lidské společnosti je žít / nacházet se v bezpečném prostoru, který má perspektivu rozvoje, 2. Prostor, ve kterém žijí lidé, je otevřený systém, který se vyvíjí. V tomto prostoru, dále označovaném jako lidský systém, probíhají ve spojitosti s vývojem systému v rámci vesmíru, planety Země, životního prostředí, lidské společnosti neustále procesy, děje, jevy i události, jejichž příčiny leží vně nebo uvnitř.Časové stupnice, ve kterých probíhají se pohybují od milisekund pro mikrosvět, přes časové úseky srovnatelné s trváním lidského života až po geologické stupnice opírající se o milióny let. Jejich běžné projevy, které poškozují nebo od jisté velikosti nebo za jistých okolností mohou člověka či jeho zájmy poškodit, tj. způsobit mu újmu, ztráty či škody, označujeme dále jako pohromy. Člověk rozumný se díky svému intelektu snaží tyto procesy, děje, jevy i události pochopit a usměrnit je tak, aby pro lidstvo zajistil bezpečný prostor s udržitelným rozvojem. K tomu používá nástroj „řízení (management)“. Sledovaný koncept výrazně liší od filosofie, s níž stát či správa území často spoléhá na to, že pohromy se vyskytují jen mimořádně, a že pro ochranu lidí a jiných chráněných zájmů stačí, když se budují výkonné složky, které zajistí záchranu lidí a likvidaci dopadů (reaktivní přístup). KONCEPT UPŘEDNOSTŇUJE PROAKTIVNÍ PŘÍSTUP K PROBLÉMŮM A JEJICH ZVLÁDNUTÍ.

  13. Procesní model lidského systému – základní chráněné zájmy. Integrální bezpečnost ……………………… Integrální riziko

  14. Česká legislativa ukládá ve sledované oblasti jen některé úkoly – např. úkoly výkonným složkám. Nepodporuje příliš úkoly veřejné správy v území. Veřejná správa odpovídá za chod území, tj. za jeho bezpečnost i udržitelný rozvoj. Proto veřejná správa je základním aktérem při řízení bezpečnosti směrem, který zajišťuje udržitelný rozvoj. Při své práci musí veřejná správa zvažovat území jako systém, ve kterém je třeba zároveň řešit jednotlivosti i celek. Musí vidět vazby a toky, a to ty přírodní i uměle vytvořené antropogenní činností všeho druhu. To znamená, že kvalifikovaná veřejná správa nemůže bezhlavě řešit úkoly jednotlivých oborů, ale musí koordinovat všechny činnosti tak, aby vedly k růstu bezpečnosti území a k udržitelnému rozvoji území. Pod pojmem udržitelný rozvoj není míněna představa ekologů, ale rozvoj území ve všech jeho zájmech

  15. Co musí vědět veřejná správa na úseku, který je předmětem sledování této přednášky: - jaké pohromy se mohou vyskytnout v území, které spravuje, - jak velké jsou jejich dopady a jak velké dopady budou v případě, že pohroma bude mít extrémní velikost - co musí dělat v oblasti prevence, připravenosti, odezvě i obnově území - jaké úkoly musí ukládat občanům, podnikatelským subjektům, vládním a nevládním organizacím - jak musí spolupracovat vzájemně a jak s výkonnými složkami, aby zajistila předcházení pohromám, zvládnutí pohrom i dobrou správu v území Konceptuální model pro veřejnou správu pro tuto strategii se musí v ČR teprve vypracovat a k němu se musí udělat legislativa. Bez ohledu na tuto skutečnost musí vzdělání být realistické a připravovat pracovníky veřejné správy na řešení problémů a ne memorovat zákony.

  16. Cílem současné společnosti je lidská bezpečnost, tj. bezpečnost systému, ve kterém jsou určité chráněné zájmy. Bezpečnost je v této souvislosti chápána jako integrální pojem, který spojuje všechny atributy jednotlivých bezpečností, které již byly definovány dříve (např. vnější bezpečnost, vnitřní bezpečnost, jaderná bezpečnost, zdravotní bezpečnost, chemická bezpečnost, atd.). Bezpečnost je soubor opatření k ochraně a rozvoji lidského systému, tj. k ochraně a rozvoji chráněných zájmů. Lidský systém je minimální prostor pro život člověka, tj. zahrnuje prvky, které tvoří lidé, části životního prostředí nezbytné pro život lidí, části planety Země nezbytné pro život lidí, majetek, technologie, infrastruktura a vazby a toky mezi těmito prvky.

  17. Bezpečí je stav lidského systému, při kterém vznik újmy na chráněných zájmech má přijatelnou pravděpodobnost (je téměř jisté, že ujma nevznikne). Nebezpečí je stav lidského systému, při kterém vznik újmy na chráněných zájmech má vysokou pravděpodobnost (je téměř jisté, že ujma vznikne; je bezprostřední, když vývoj nezadržitelně směřuje k pohromě a tím ke vzniku nouzové situace; je plíživé, když vývoj směřuje k pohromě nenápadně a bez zřejmých příznaků). Bezpečnost je soubor opatření k ochraně a rozvoji lidského systému, tj. k ochraně a rozvoji chráněných zájmů. Nebezpečnost je soubor vlastností a charakteristik prvků, látek, pohrom, procesů a činností, které na chráněných zájmech působí nebo za jistých podmínek mohou působit újmu (zdroj zranění, škod, ztrát). Dopad je nepříznivý účinek (působení) jevu v daném místě a čase na chráněné zájmy. Pohroma v integrálním pojetí je jev, který vede nebo může vést k újmě a značné škodě na chráněných zájmech státu. Tj. je to jev, který vede nebo může vést k nepřijatelnému dopadu na chráněné zájmy státu.

  18. Pohromy jsou inherentní vlastností lidského systému  musí se s nimi počítat při řízení. Nebezpečné jsou extrémní pohromy, které se vyskytují zřídka a nahodile v prostoru a čase. Extrémní pohromy jsou nebezpečné proto, že standardy, normy a právní předpisy, jimiž lidstvo zajišťuje bezpečnost lidského systému zajišťují ochranu proti pohromám všeho druhu jen do jejich určité velikosti. Překročením tohoto limitu dochází k řetězcům dopadů, které eskalují situaci a značně prodlužují nouzovou situaci.

  19. Typy pohrom: - přírodní (živelné) pohromy: laviny, horké vlhké letní dny, sucho, protržení hrází, povodně, tsunami, zemětřesení, sopečné erupce, sesuvy svahů, řícení skal, lesní požáry, vichřice, tornáda, nadměrné dešťové nebo sněhové srážky, výrony plynů ze zemského nitra, -  technologické pohromy: nehody v chemickém a dalším průmyslu, indukovaná zemětřesení (důlní či horské otřesy, otřesy indukované přehradami, injektáží tekutin do zemského nitra, čerpáním tekutin ze zemského nitra, umělými explozemi), havárie při dopravě a skladování chemických materiálů, dopravní havárie, radiační havárie a velká znečištění životního prostředí, - pohromy způsobené narušením rovnováhy v lidské populaci, životním prostředí, lidské společnosti, infrastruktuře a technologiích: ./. *    defekty v životním prostředí: hromadné nákazy polních kultur, hromadné nákazy zvířat, *   defekty v lidské populaci: nemoci, epidemie, pandemie, lidské chyby, *  defekty v lidské společnosti, tj. defekty ve veřejné bezpečnosti a pořádku, šikana, diskriminace, kriminalita, terorismus, války, ozbrojené konflikty, *   defekty v kritické infrastruktuře a v kritických technologiích, tj. v:  ekonomické sféře,  územní, organizační a společenské infrastruktuře,  informačních technologiích,  komunikacích,  energetice,  peněžnictví

  20. Bezpečnost nelze jednoduše kvantifikovat, a proto se hledají její míry i míry jejího trendu v čase. • Z pohledu udržitelného rozvoje je podstatné, zda: • -  bezpečnost v čase roste či klesá, • -  ve stanovených časových úsecích je dosahováno plánované úrovně bezpečnosti, • aplikovaná opatření vedou skutečně ke zvýšení bezpečnosti. • Sledované pojetí bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidského systému dovoluje: • - uvědomit si aspekty lidského systému, které jsou důležité pro jeho bezpečnost a udržitelný rozvoj, • -  pochopit příčiny poruch bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidského systému a kontext jejich působení, • -  soustředit pozornost na podobnosti i rozdíly pohrom samotných, • -  pochopit roli území ve spojitosti s bezpečností a udržitelným rozvojem, tj. především vlastnosti území, které eskalují nebo potlačují dopady pohrom vždy nebo jen za určitých okolností, • -  používat uvědoměle metodiky hodnocení pohrom, jejich dopadů i identifikace nápravných opatření, • -  stanovit cíle, harmonogramy, monitoringy, organizační struktury, normy, standardy a právní předpisy pro uvědomělé řízení bezpečnosti a udržitelného rozvoje lidského systému, • -  odstranit multiplicity při přípravě opatření na zvládnutí dopadů pohrom, • při územním plánování, projektování, výstavbě, provozování, odezvě na pohromu - - -  v území a při obnově území neaplikovat opatření, která zvyšují rizika pro další možné pohromy.

  21. Základní pojmy jsou:  chráněné zájmy lidského systému - komponenty, vazby či toky v lidském systému, které jsou nutné pro jeho bezpečnost a udržitelný rozvoj,  dopad - nepříznivý účinek (působení) jevu (pohromy) v daném místě a čase lidského systému na chráněné zájmy,  pohroma - každý jev v lidském systému, který má nebo může mít dopady na chráněné zájmy lidského systému, tj. poškozuje nebo může poškodit od jisté velikosti či za jistých podmínek bezpečnost a udržitelný rozvoj lidského systému.

  22. Řízení a koordinace • Řízení nebo dnes častěji management je • - druh lidské činnosti, který vyvolává a zajišťuje fungování jistých systémů. • uvědomělý způsob aplikace teoretických a praktických znalostí člověka (řídícího pracovníka) zaměřený na • - identifikaci a rozpoznání problémů a cílů ve sledovaném systému, • - způsoby zvládnutí problémů, • - stanovení postupů k dosažení žádoucích cílů • - implementaci postupů spojenou s kontrolními mechanismy zaměřenými tak, aby žádoucí cíle byly dosaženy optimálně. • Jeho prvním úkolem je • správně diagnostikovat či specifikovat každý problém, • racionálně rozhodnout, • rozhodnutí akceptovat • a realizovat v daných konkrétních podmínkách. • Z pohledu kybernetiky je to proces, jehož cílem je udržet chování systému v určitých mezích, ve kterých se realizují žádoucí cíle a potlačují nežádoucí projevy.

  23. Řízení lze dělit z mnoha pohledů, např.: • Metodický pohled – je to soubor postupů a procedur pro hledání a řešení problémů. Skládá se z plánování, vedení a organizace pracovní činnosti lidí, rozdělování prostředků, hodnocení účinnosti postupů, kontroly stavu a v případě potřeby i aplikace nápravných opatření. • Ve smyslu zvládání problémů v čase dělíme dle časového úseku, na který se vztahuje na: • operativní (tj. řízení, které řeší problémy tak, jak přijdou), • taktické (tj. řízení, které předvídá některé problémy a snaží se je usměrnit nebo jim zabránit předem – obvykle  časový horizont měsíce až rok) • strategické (tj. řízení, které usměrňuje rozvoj tak, aby bylo dosaženo žádoucích cílů) v úseku několika let. • Řízení je nepřetržitý proces řešení problémů, tj. rozhodování. Rozhodovací proces je logicky návazná, účelná posloupnost kroků subjektu rozhodování od zjištění problému rozhodování až po formulaci rozhodnutí. Skládá se z následujících kroků: • shromáždění a zpracování informací, přičemž zpracování musí být adekvátní problému, který sledujeme, • rozpoznání variant řešení, • hledání optimálního řešení problému, • vlastní rozhodnutí.

  24. Řízení • v reálném čase (on-line) je řízení systému, které probíhá stejně rychle jako řízený děj či proces • zpožděné v čase (off-line) je řízení systému, které předchází řízenému ději nebo procesu. • Řízení • - dálkové je řízení systému, které se uskutečňuje pomocí povelů z jistého centra umístěného mimo systém. Opakem je řízení místní. • Řízení dle povahy systému je technologické, kybernetické, organizační, správní aj. • Řízení z hlediska přístupu v čase dělíme na reaktivní a pro-aktivní. V prvém zmíněném případě řešíme problémy až když nastanou. V druhém případě provádíme opatření předem na odvrácení či alespoň zmírnění některých nežádoucích jevů a zajišťujeme připravenost na zvládnutí nežádoucích jevů. Některé rozdíly mezi uvedenými přístupy z oblasti bezpečnosti a krizového řízení jsou v  tabulce 1. • Příklady: • Reaktivní – zaměření na mimořádné události. • Proaktivní – zaměření na ohrožení a zranitelnost • Reaktivní – velení a operativní řízení • Proaktivní – řízení strategické a taktické

  25. Koordinace je řízení ve smyslu zajistit zvládnutí úkolů jejich usměrněním k jednomu cíli. Jde o vyšší stupeň řízení, který předpokládá, že každý jeho účastník má snahu každý problém pochopit v existujících souvislostech a najít jeho efektivní řešení v daných podmínkách, přitom postupovat racionálně a s ohledem na náklady a dostupné zdroje v příslušných oblastech. Koordinace jako řízení ve výše uvedeném smyslu tudíž vyžaduje vzájemný respekt účastníků, neprosazování lokálních zájmů, shromažďování a verifikované hodnocení věrohodných faktů a věcnou diskusi. Toto je možné jen při spolupráci účastníků. Dosažení spolupráce není jednoduchý úkol, musí pro něho být vytvořeno klima, což je úkol politiků a do vedení řešitelských kolektivů musí být ustanovováni lidé s příslušnými odbornými i manažerskými schopnosti, kteří pro zvládnutí věci obětují čas a nezaleknou se rozmanitých překážek v řešení problémů. K zajištění koordinace se vytváří tzv. matice odpovědnosti, které stanoví koordinující (řídící) resort a resorty participující.

  26. Řízení zahrnuje vedení, správu, ovládání a úřední projednávání. Je to uvědomělá činnost lidí směřující k určení a kontrole průběhu předmětných procesů pro dosažení určených cílů. Uvádí do souladu jednotlivé činnosti a plní všeobecné funkce celku, tj. státu / území / objektu / organizace apod. Správa je forma činnosti orgánů, zejména výkonných, která spočívá v organizování a praktickém uskutečňování úkolů stanovených řídícím týmem / managementem státu / území / objektu / organizace v souladu se zákony a jinými právními předpisy. Státní správa je veřejná správa vykonávaná státem a jeho orgány (organizačními složkami státu). Tuto správu vykonává stát svými správními orgány. Samospráva znamená, že správu vykonává někdo jiný něž stát. Samospráva nepodléhá státní správě, ale činí s ní komplementární dvojici, která se navzájem doplňuje, ale oba subjekty mohou někdy stát i proti sobě - např. v soudním sporu. Základní členění samosprávy je na územní a zájmovou. Územní samospráva je u nás představována po proběhnuvší reformě obcemi, resp. městy jako základními články samosprávy a vyššími územně správními celky – kraji. Zájmová samospráva se může týkat jen určitého okruhu osob (studentů vysoké školy, myslivců, advokátů apod.).

  27. Principem výkonu veřejné správy samosprávou je delegování státní moci na jiné, nestátní subjekty – jedná se tedy o tzv. přenesený výkon státní správy (používá se termín „přenesená působnost“). Nejtypičtějším případem jsou právě územně samosprávné celky (obce, města, kraje), které „sedí na dvou židlích“ součastně: vykonávají vlastní správu na daném území a součastně státní správu v přenesené působnosti. „Jedna židle“ je obsazena činnostmi, které samospráva vykonává v rámci výkonu správy územních samosprávných celků, tj. ve vlastní působnosti, jež je výrazem decentralizace. „Druhá židle“ náleží výkonu přenesené působnosti, tj. výkonu státní správy, která je samosprávě svěřená na základě zákona, což je výrazem dekoncentrace. Veřejná správa spočívá ve značné části v rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a v řízení území. To znamená, že rozhoduje o bezpečnosti a rozvoji té části lidského systému, která náleží do její působnosti. Provádí řízení / management strategické, taktické i operativní. Pro řádnou správu je nutné, aby příslušná rozhodnutí, která vykonává byla založená na kvalifikovaných datech, odborných hodnoceních, správných metodách rozhodování atd.

More Related