1 / 54

Patofyziologie hormonů

Patofyziologie hormonů. BIOT2009-11 14.5.2009. Hormony. chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí Účinky: lokální generalizované. Účinek hormonů. Účinky hormonů. Pleoitropismus:

gary
Download Presentation

Patofyziologie hormonů

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript

  1. Patofyziologie hormonů BIOT2009-11 14.5.2009

  2. Hormony • chemické messengery, které jsou transportovány v tělesných tekutinách • Funkce: modulátory systémových a celulárních odpovědí • Účinky: • lokální • generalizované

  3. Účinek hormonů

  4. Účinky hormonů • Pleoitropismus: • jeden hormon má více účinků v různých tkáních • více hormonů se účastní na modulaci jedné funkce

  5. Interakční homeostatický systém: komunikace mezi tělem a mozkem prostřednictvím neuronů a faktorů cirkulujících v krvi

  6. Endokrinopatie

  7. Výkon buňky • Akutní-monotropní • Chronický-pleiotropní • Responsivní buňka-schopná postreceptivně realizovat přiměřenou odpověď • Receptivní buňka-vybavená receptorem

  8. Způsoby působení hormonů • .Akutní účinky-postranslační • Pozdní účinkygenomové-trofické (buněčný růst a buněčné dělení • Regulace receptorů: • up-regulace (genomová) • homologní • heterologní • down-regulace (membránová)

  9. Způsoby sekrece hormonů • Sekrece endokrinní-do krve přímo či nepřímo přes ECT • Sekrece parakrinní-nepřechází nutně do krve (zejména růstové faktory, neuroparakrinie • Sekrece autokrinní - např. presynaptická neuromodulace uvolňování NE.

  10. Interakce hormon-receptor

  11. Interakce hormon-receptor

  12. Třídy hormonů podle struktury

  13. Zpětnovazebná kontrola

  14. VAZEBNÉ GLOBULINY HORMONŮ • s malou afinitou a specifitou pro hormon • albumin, orozomukoid, 1-kyselý glykoprotein • vysokoafinitnís vyšší specifitou • TBG, Transkortin (CBG), SHBG •  vazebných proteinů: Dysproteinemie akutní a chronické • vazebných proteinů: Jaterní cirhóza

  15. Příklady cirkadiánních rytmů u savců • Produkce melatoninu • Sekrece kortizolu • Teplota tělesného jádra • Exkrece K+, Na+, Ca++ a vody močí • Arteriální krevní tlak • Hematologické proměnné (hemoglobin, hematokrit, lymfocyty aj.) • Elektroencefalografická aktivita • Cyklus odpočinek-aktivita • Sekrece růstových hormonů • TSH

  16. Možné cesty, kterými mohou cirkadiánní dysregulace ovlivňovat psychosociální účinky na progresi rakoviny • (A) reprezentuje aktivaci endokrinní stresové odpovědi spojenou s psychosociálním distresem a jinými psychosociálními faktory. • Opakovaná aktivace stresové odpovědi může vést k dysregulaci cirkadiánních rytmů (B), zatímco poruchy spánkových cyklů, rytmů odpočinek-aktivita, genetické defekty nebo poruchy suprachiasmatické poruchy mají za následek endokrinní abnormality (C). • Hypotézy o přímém vlivu hormonů na růst tumoru počítají s účastí metabolických cest nebo s ovlivněním exprese onkogenů (D). • Neuroimunitní efekty mají široký dopad a zahrnují vrozenou imunitní konstrituci, funkci T a B buněk, expresi cytokinů a adhezivních molekul, pohyb buněk a diferenciaci imunitních buněk(E). • Porucha cirkadiánních rytmů je asociována s abnormalitami pohybu imunitních buněk a buněčných proliferačních cyklů (F). • Eistuje hypotéza, že „rytmicitní“ geny jsou úzce vázány na růst tumoru a že dokonce tumory mohou být přímým následkem cirkadiánní dysregulace (G). • Imunitní obrana proti tumorovému růstu zahrnuje jak specifické mechanismy (cytotoxické T-lymfocyty při účasti TH buněks, lýzu protilátkami produkovanými B-lymocty), tak nespecifické děje(lytická aktivita NK, makrofágů a granulocytů; H).

  17. Třídy hormonů podle struktury

  18. Pulsatilní a diurnální povaha glukokortikoidní sekrece

  19. Funkční klasifikace hormonů

  20. Funkční klasifikace hormonů

  21. Funkce osy • TRH (thyrotrophin-releasing hormone) je secernován v hypotalamu a je transportován portálním systémem do hypofýzy, kde stimuluje thyreotropní buňky k produkci thyreoidního stimulačního hormónu (TSH). • TSH se sekretuje do systémové cirkulace, kde stimuluje vychytávání jódu štítnou žlázou a syntézu a uvolnění T3 a T4. • Konverze T4 na T3 v periferních tkáních je stimulována TSH. • T3 a T4 vstupují do buněk, kde se vážou na nukleání receptory a ovlivněním transkripce genů zvyšují metabolickou i buněčnou aktivitu. • Zpětné vazby mezi T3, T4, TRH a TSH.

  22. Štítná žláza • Štítná žláza je uložena na přední straně krku, na štítné chrupavce, těsně pod ohryzkem. Skládá se ze dvou laloků, pravého a levého, které jsou spojeny střední, spojovací částí. Žláza je obalena vazivovým pouzdrem, které kryje jednotlivé lalůčky, oddělené vazivovými přepážkami. Lalůčky se skládají z kulovitých váčků, stěnu těchto váčků vystýlají buňky nazývané folikulární. Folikulární buňky vychytávají jod, který koluje v krvi. Uvnitř váčků jsou skladovány hormony štítné žlázy. Nachází se zde gelovitá hmota, v níž je protein tyreoglobulin, na který jsou navázány hormony štítné žlázy.

  23. Štítná žláza • Ve štítné žláze jsou také buňky, které produkují kalcitonin – hormon, který ovlivňuje metabolismus vápníku a fosforu. Kalcitonin podporuje ukládání vápníku do kostí a zpevňuje je. • Mikroskopicky si můžeme stavbu štítné žlázy představit jako celou řadu gelovitých kuliček spojených mezibuněčným vazivem a obalenou pouzdrem.

  24. Funkce štítné žlázy • Štítná žláza je důležitá zejména proto, že určuje, jak rychle naše tělo spaluje energii. Také ovlivňuje citlivost těla k jiným hormonům, růst a vývoj, a činnost nervového systému. Činnost štítné žlázy však musí také být regulována.

  25. Manifestace hyper- a hypotyreoidních stavů

  26. Autoimunní polyglandulární syndrom • = současné autoimunitní postižení nejméně dvou endokrinních žlaz • APS-1 je jediným autoimunitním onemocněním , u něhož byla prokázána monogenní dědičnost, s kompletní penetrancí. • První autoimunní choroba s genetickým problémem mimo HLA. • Mutace v genu AIRE (21q22.3, autoimmune regulator), který se zřejmě uplatňuje v regulaci rovnováhy mezi Th1 a Th2.

  27. Epifýza • Jde o malou žlázu, produkující hormon melatonin, který je důležitý pro udržení biorytmu (vnitřních hodin) a pravidelnosti spánku. • V noci je hladina melatoninu v krvi výrazně zvýšená. • Aktivita epifýzy je ovlivněna hypothalamem, který zprostředkovává informace o tom, kolik denního světla dopadá na sítnici. Denní světlo a sluneční svit má tedy vliv i na náš spánek

  28. Příštítná tělíska • Za štítnou žlázou jsou uložena většinou čtyři příštítná tělíska. • V nich jsou vytvářeny hormony, které pomáhají kontrolovat hladinu vápníku a fosforu v krvi. Příštítná tělíska jsou nezbytná pro správný růst a vývoj kostí, svůj význam však neztrácejí ani v dospělosti, kdy určují, jak budou kosti pevné. Při potravě chudé na vápník a nízké hladině vápníku v krvi vytvářejí příštítná tělíska parathormon (PTH), který urychluje odbourávání vápníku z kostí a zvyšuje jeho koncentraci v krvi. Vápník je nezbytný pro převod nervového vzruchu i pro svalovou kontrakci. • Antagonistou PTH – tedy hormonem, který má opačné účinky než PTH – je kalcitonin, hormon produkovaný parafolikulárními buňkami štítné žlázy.

  29. Kalcitonin • snižuje vstřebávání vápníku z potravy ve střevech • snižuje činnost buněk, které uvolňují vápník z kostí • snižuje zpětné vstřebávání vápníku a fosforu v ledvinách • V případě, že by příštítná tělíska byla při operaci štítné žlázy nedopatřením odstraněna, nízká hladina vápníku v krvi by způsobila typické příznaky. Patří mezi ně nepravidelné bušení srdce, svalové křeče, záškuby (tiky) rukou a nohou a někdy také dýchací obtíže. • Nádor nebo chronická nemoc příštítných tělísek může způsobit zvýšenou tvorbu PTH. Vysoká hladina PTH v krvi pak vede k bolestem kostí, řídnutí kostí – osteoporóze, ledvinovým kamenům, svalové slabosti a mdlobám.

  30. Nadledviny • Na horním pólu ledvin jsou uloženy malé, ale velmi významné žlázy zvané nadledviny. • V každé nadledvině se vlastně nacházejí dvě žlázy s vnitřní sekrecí. • Kůra nadledvin je vnější částí, uvnitř se nachází dřeň. • Zatímco hormony vytvářené v kůře jsou pro život naprosto nezbytné, bez hormonů dřeně nadledvin se lze obejít.

  31. Produkce kůry nadledvin • glukokortikoidy • mineralokortikoidy • některé pohlavní hormony • Glukokortikoidy (jako je kortizol) pomáhají řídit hladinu cukru v těle, zvyšují spalování bílkovin a tuků a mají na starost odpověď na stresující podmínky, jakými může být třeba velké fyzické nebo psychické vypětí či horečka. • Mineralokortikoidy (například aldosteron) kontrolují celkový objem krve a pomáhají řídit krevní tlak tím, že působí na ledviny a pomáhají jim zadržovat sodík a vodu. • Pohlavní hormony (androgeny) produkované kůrou nadledvin jsou důležité u mužů i u žen pro vývoj některých sekundárních pohlavních znaků.

  32. Dřeň nadledvin produkuje • adrenalin (epinefrin), který je vylučován také v nervových zakončeních. • Adrenalin podporuje výkon srdce 4 způsoby (zvyšuje rychlost vedení vzruchu, zvyšuje tep, sílu stahu a kontraktilitu srdečního svalu. To vše se zvýšenými nároky na energii (ATP) • rozšiřuje průdušky, a tím zlepšuje zásobení organismu kyslíkem. • zvyšuje průtok krve kosterním svalstvem. • V dřeni nadledvin je také vytvářen hormon noradrenalin (norepinefrin).

  33. Brzlík • Brzlík je žláza, která se v dětství nachází přímo za hrudní kostí. • Po narození je brzlík relativně velký, největších rozměrů dosahuje v pubertě. Během dospívání se však zmenšuje, je nahrazován tukovou tkání a postupně zaniká. • V dětství je brzlík nezbytný pro vývoj a správnou funkci imunitního systému. • Dozrávají zde totiž T-lymfocyty, což jsou bílé krvinky nezbytné pro specifickou imunitní odpověď. V brzlíku jsou vytvářeny také humorální faktory (chemické látky), které jsou důležité pro vývoj imunitního systému.

  34. Slinivka břišní(pankreas) • Pankreas je velká žláza uložená v dutině břišní za žaludkem. • Skládá se ze dvou částí: • Exokrinní žláza – produkuje trávicí enzymy, které pomáhají při štěpení tuků, cukrů i sacharidů. • Endokrinní část - Langerhansovy ostrůvky, produkující hormony inzulin a glukagon. Tyto hormony pomáhají v těle udržovat stálou hladinu cukru (glykemii)

  35. Inzulín • Inzulin pomáhá buňkám vstřebávat glukózu z krve. V buňkách je pak glukóza využívána k výrobě energie. • Je-li hladina cukru v krvi příliš nízká, prosukzuje slinivka do krve glukagon. Ten způsobí uvolnění glukózy z jater, kde je skladována ve formě glykogenu, do krve.

  36. Diabetes mellitusEpidemiologické a klinické aspekty • geneticky heterogenní skupina nemocí • s hyperglykémií • postiženo 5-10% populace • Typy diabetu: • 1. IDDM (T1DM) • 2. NIDDM (T2DM) • 3. gestační diabetes • 4. NDDG (= diabetes secondary to other medical condition)

  37. T1DM • diagnóza do 30 let věku, nejčastěji 0-14 let • prevalence 2% světové populace • gradient Japonsko (1/100 000 obyvatel)-Skandinávie (>25/100000 obyvatel)

  38. IDDM- rizikové faktory • Genetika (<50% konkordance mezi homozygotními dvojčaty-vysoký podíl environmentálních faktorů) • HLA-DR, HLA-DQ, HLA-DP (HLA II) (6p)-T1DM • 5´oblast insulinového genu (11p5.5)-T2DM

  39. T2DM • incidence obvykle u osob nad 40 let věku • Genetika: • gen pro glukokinázu (GCKI, 7p) • D2S125 (2q37)

More Related