1 / 83

Přehled fyziky pro předmět: Základy dozimetrie a nukleární medicíny KBBV FCHT

Přehled fyziky pro předmět: Základy dozimetrie a nukleární medicíny KBBV FCHT. Stránky fyzikální části této přednášky: http://stein.upce.cz/mszdnm1 4 .html. Fyzikální úvod do předmětu. Přednášející: Doc. Miloš Steinhart Adresa: Studentská 84, 06 036 ( 514 ) , 466 036 029 stein@imc.cas.cz

conlan
Download Presentation

Přehled fyziky pro předmět: Základy dozimetrie a nukleární medicíny KBBV FCHT

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Přehled fyziky pro předmět:Základy dozimetrie a nukleární medicínyKBBV FCHT Stránky fyzikální části této přednášky: http://stein.upce.cz/mszdnm14.html

  2. Fyzikální úvod do předmětu • Přednášející: Doc. Miloš Steinhart • Adresa: Studentská 84, 06 036 (514), 466 036 029 • stein@imc.cas.cz • stein.upce.cz/fnuk/fnuk_0n.ppt • Přednášky Čt: 27.2., 06.3. a 13.3: 07:00 – 09:00

  3. FZDNM_01Základní fyzikální pojmy a veličiny: mechanika http://stein.upce.cz/fnuk/fnuk_01.ppt Doc. Miloš Steinhart, UAFM UPCE EA 06 036, tel. 466 036 029 (026)

  4. Hlavní body • Základní kinematické a dynamické veličiny a jejich vztahy • Fyzikální veličiny, rozměr a jednotky • Kinematika a dynamika hmotného bodu • Základní dynamické veličiny. Newtonovy zákony. • Gravitační pole, potenciální energie • Práce a zachování celkové energie

  5. Úvod do fyziky I • Fyzika je nejzákladnější věda, která se se zabývá studiem struktury a chováním hmoty = to, co existuje kolem nás, od mikroskopických po makroskopické rozměry. • Richard Feynman “fyzika je způsob myšlení“: Příroda hraje šachy a my se snažíme odkoukat pravidla hry. Přímo pozorujeme tahy figurkami, ale důvod, proč se určitým způsobem táhne znamená vyšší stupeň poznání.

  6. Úvod do fyziky II • Fyzika je věda,ne proto, že je obtížná, ale: • Je založená na interpretaci experimentů. • Každá její teorie je platná, dokud souhlasí s experimentem. • Experiment je nejvyšší autorita. (dočasné výjimky: Newton, Einstein…). • Na rozdíl od života, politiky a pavěd výjimkanepotvrzuje pravidlo, ale bourá jej a vynucuje si vytvoření pravidel nových.

  7. *Dělení fyziky I • Fyzika je velmi rozsáhlá, ani fyzikové ji neznají celou. Hledisek dělení může být mnoho: • Klasická: • Mechanika – kinematika, dynamika, hydrostatika, hydrodynamika, termika a termodynamika. Geometrická optika, akustika. Elektřina a magnetismus. Astronomie. • Moderní (zahrnuje nové obory i rozvíjí klasickou): • Teorie relativity, kvantová, jaderná, elementárních částic, kondenzovaný stav, astrofyzika a kosmologie.

  8. *Dělení fyziky II • Experimentální: • Návrh, provádění a vyhodnocování měření. • Teoretická: • Snaží se vysvětlit experiment a mechanismus fungování přírody. Existuje ale i sama o sobě. Tím má blízko k umění a literatuře, ale její užitečnost se prověřuje experimentem. Některé současné kosmologické nebo kvantové teorie se samy deklarují jako neověřitelné!?

  9. Dělení fyziky III • V přednášce položíme základy většině důležitých klasických oblastí a uskutečníme exkursi do fyziky moderní. • Hypotéza – nápad, jak vysvětlit určitý jev. • Model – určitý jev formuluje matematicky. • Teorie – širší a detailnější vysvětlení zpravidla skupiny jevů na společném základě. • Zákon – stručný, ale velmi obecný předpis, jak se příroda chová (preskriptivní vs. deskriptivní) • Fyzika se buduje od hypotéz k zákonům. Tuto cestu je užitečné projít i při snaze ji hlouběji porozumět.

  10. Fyzikální rozměry a jednotky I • Každá fyzikální veličina má určitý rozměr (například délku; čas; rychlost, hmotnost) a měří se v jistých jednotkách (metr, míle, světelný rok; sekunda, rok; uzel, km/h; gram). • V r. 1795 byl ve Francii uzákoněn metrický systém a z něj se vyvinula soustava SI. Proč: • Velké množství různých jednotek brzdí poznání! • Např. archeologové mají problémy s jednotkami, které byly dávno zapomenuty.

  11. Fyzikální rozměry a jednotky II • SI – Système International d’Unités. • Soustava je založená na 7 základních a 22 odvozených jednotkách a jejich desetinném dělení a násobení. • Nemetrické: USA, Libérie, Barma. Ale paradoxně tzv. imperiální míry jsou od roku 1893 definovány pomocí metrického systému! 1” (palec)= 2.54 cm, 1 NM = 1852 m (přesně) Je nutné umět jednotky spolehlivě převádět!

  12. Základní jednotky SI • metr m – délka • kilogram kg – hmotnost • sekunda s – čas • ampér A – elektrický proud • kelvin K – teplota • mol mol – látkové množství • kandela cd – svítivost

  13. *Základní jednotky - metr • Původně 10-7kvadrantu Země. Kvůli nepraktičnosti byl vytvořen etalon – mezinárodnímetr. Na rozdíl od “středověkých loktů” je ale definován na základě reprodukovatelné hodnoty. • Nyní definován pomocí rychlostisvětla ve vakuu: c = 299 792 458± 1 ms-1

  14. *Základní jednotky - kilogram • Původně hmotnost1 l vody za určitých podmínek. • Nyní stále ještě etalon – mezinárodníkilogram. To je trochu paradox s tím, “že vážení je nejpřesnější měření”.

  15. *Základní jednotky - sekunda • Původně 1/86400 solárního dne 1. 1. 1900. • Nyní pomocí kmitočtu spektrální čáry 133Cs:9 192 631 770 Hz

  16. *Základní jednotky - ampér • Pomocí silových účinků dvou rovnoběžných (nekonečně dlouhých) vodičůprotékaných proudem. • Jsou-li vzdáleny 1 m od sebe a protéká-li jimi (souhlasně) proud 1 A, přitahují se silou 0.2 N na 1 m délky.

  17. *Základní jednotky - kelvin • Stupeň stejně velký jako stupeň Celsiův, tedy interval tuhnutí a varu vody za normálních podmínek se dělí na 100 stupňů. T[K] = 273. 15 + T[°C] • K definici stačí jediný bod, používá se trojnýbod vody 273.16 K

  18. Základní jednotky - mol • Počet atomů v 0.012 kg uhlíku 12C. • Počet rovný NA = 6.02214199 1023 částic. (Amedeo Avogadro 1776 - 1856) • Dohodnuté číslo, které umožňuje převod z exotických jednotek mikrosvěta do pro nás běžných jednotek makroskopických.

  19. Předpony násobných jednotek I • kilo 103 k • mega 106 M • giga 109 G • tera 1012 T • peta 1015 P • exa 1018 E

  20. Předpony násobných jednotek II • mili 10-3 m • mikro 10-6  • nano 10-9 n • piko 10-12 p • femto 10-15 f • atto 10-18 a

  21. *Příklad I – délka • poloměr neutronu 10–15m • poloměr atomu 10–10m = 1 Å • délka viru 10–7 m • tloušťka papíru 10–4m • prst 10–2m • fotbalové hřistě 102m • výška Mt. Everestu 104m • poloměr Země 107 m • vzdálenost Země-Slunce 1011 m • vzdálenost Země- Centauri 1016 m • nejbližší galaxie 1022 m • nejvzdálenější viditelná galaxie 1026 m

  22. *Příklad II – čas • doba života některých částic 10–23 s • poločas rozpadu 10–22 – 1028 s • průlet světla atomem 10–19 s • průlet světla papírem 10–13 s • tlukot srdce 1 s • den 104 s • rok 107 s • lidský život 109 s • známé dějiny lidstva 1012 s • život na Zemi 1016s • stáří vesmíru 1022s

  23. *Příklad III – hmotnost • elektron 10-30 kg • proton, neutron 10-27 kg • molekula DNA 10–17kg • bakterie 10–15 kg • komár 10-5 kg • člověk 102 kg • loď 108 kg • Země 6 1024 kg • Slunce 3 1030 kg • galaxie 1041 kg

  24. *Goniometrické funkce • Úhel vyjadřujeme ve stupních nebo radiánech. • cos() … první souřadnice průsečíku orientovaného úhlu  s jednotkovou kružnicí cos je funkce sudá: cos(-) = cos() • sin() … druhá souřadnice téhož průsečíku sin je funkce lichá: sin(-) = - sin() • tg() = sin() / cos() • cotg() = cos() / sin() • sec()=1/cos(); cosec()=1/sin() • sin2() + cos2() = 1

  25. **Součtové vzorce I • sin(+) = sin()cos() + sin()cos() • sin(-) = sin()cos() –sin()cos() • cos(+) = cos()cos() – sin()sin() • cos(-) = cos()cos() + sin()sin() • sin(2) = 2 sin()cos() • cos(2) = cos2() – sin2() • sin2(/2) = [1 – cos()]/2 • cos2(/2) = [1 + cos()]/2

  26. **Součtové vzorce II • sin()+sin() =2sin((+)/2)cos((-)/2) • sin()–sin() =2cos((+)/2)sin((-)/2) • cos()+cos() =2cos((+)/2)cos((-)/2) • cos()–cos() = –2sin((+)/2)sin((-)/2) • Eulerův vzorec: exp(±i) = cos() ± isin() i2 = –1 … imaginární jednotka Pomocí Eulerova vzorce lze součtové vzorce snadno dokázat.

  27. **Rotace souřadnic • Souřadné soustavy mají společný počátek a čárkovaná je pootočená o úhel +okolo osy z: • x’ = x cos() + y sin() • y’ = –x sin() + y cos() • Zpětná transformace -> -, x’-> x, y’-> y • x = x’ cos() – y’ sin() • y = x’ sin() + y’ cos()

  28. **Transformace souřadnic I • Řešení problému se podstatně zjednoduší, zvolíme-li vhodné souřadnice – například souřadnice polární • Souřadné soustavy mají společný počátek • Bod v kartézské pravoúhlé s. s. je dán dvojicí [x,y] a element plochy dS = dx*dy • Bod v polárních souřadnicích je dán dvojicí [r,] a element plochy dS = dr*rd • ; • x = rcos() ; y = r sin()

  29. *Sinova a cosinova věta • mějme libovolný trojúhelník, v němž strana a je protilehlá úhlu , strana b ~ a strana c ~  • sinova věta : • a / sin() = b / sin() = c / sin() • cosinova věta :C • c2 = (a – b cos())2 + (b sin())2 = a2 + b2 – 2ab cos()

  30. Vektorový počet I • skalární veličinu lze vyjádřit číslem • teplota, čas, energie • vektorová veličina má velikost a směr • rychlost, hybnost, síla, moment hybnosti • = (x1, x2, x3) = • =(cos(1), cos(2), cos(3))jednotkový vektor • xisložky vektoru • = r = (x21 + x22 + x23 + …)1/2 …velikost vektoru • cos(i) … směrovécosiny

  31. Vektorový počet II • nulový vektor ... nulová délka, libovolný směr • násobení skalárem k = (kx1, kx2, kx3)=k • opačný vektor k = -1 … změna orientace • součet vektorů = +… ci = ai + bi • rozdíl vektorů = –… di = ai– bi • úhlopříčky rovnoběžníku, který vektory tvoří: • c2 = a2 + b2 + 2ab cos() • d2 = a2 + b2 – 2ab cos() • Skalární a vektorový součin

  32. Kinematika a dynamika hmotného bodu • Kinematika se zabývá pouze popisempohybu a nepátrá po příčinách jeho změn. • Dynamika se zabývá pohybem včetně příčin změn a zachování veličin. • Nejprve se zabýváme klasickoumechanikou, kde: • Studované objekty nejsou mikroskopické a • Pohybují se rychlostmi mnohem menšími než c. • Pracujeme s hmotným bodem má: • nenulovou hmotnost • zanedbatelné geometrické rozměry vzhledem k rozměrům problému. (Jde hlavně o zanedbání rotací, Kallysto, kulečníková koule, moucha, můra ).

  33. Kinematika I • Kinematikou se zabýváme proto, že zde lze na známých a snadno pochopitelných představách a veličinách ilustrovat postupy řešení problémů ve složitějších oblastech. Například: • Prvním krokem řešení problému je zjištění jeho skutečného rozměru a zavedení příslušných souřadnic. • Obdobnýaparát jako je používán u přímočarého pohybu, který lze popsat jednorozměrně, lze aplikovat při popisu časového vývoje všech skalárníchveličin, např. počet obyvatel města, koncentrace alkoholu při kvašení apod.

  34. Kinematika II • Poloha hmotného bodu je určena polohovým vektorem = (x1, x2, x3). • Průměrná rychlost v = s/t = celková dráha/čas. Obecně se v průběhu času mění velikost i směr. • Okamžitá rychlost = d/dt . (vi = dxi/dt). V daném okamžiku mávždy směr tečný k dráze. • Zrychlení= d/dt = d2/dt2 . (ai = d2xi/dt2). Je to “rychlost rychlosti”. Směrvůči vektoru rychlosti může být obecně různý, podle okolností.

  35. Kinematika III • Vzhledem ke směru rychlosti je účelné rozložit zrychlení na tečné a normálové. • Tečné zrychlení mění pouze velikost rychlosti, zatímco zrychlení normálové mění jenom její směr. • Ve vlastním zájmu si zopakujte základy vektorového počtu: vektor, jeho složky a fyzikální význam hlavních operací, násobení konstantou, součtu, rozdílu, skalárního a vektorového součinu.

  36. Kinematika IV • Má-li být hmotný bod v určitém místě vychýlen z přímočaré trajektorie, musí zde existovat nenulovénormálovézrychlení směřující dookamžitéhostředukřivosti – dostředivé zrychlení. • Zatáčky je zvykem popisovat jejich poloměrem křivosti: Čím je tento poloměr menší, tím je zatáčka ostřejší a tím větší musí být normálové zrychlení, aby bylo příslušného zakřivení dráhy dosaženo. • Je-li poloměr křivosti zatáčky nekonečný, jedná se o pohyb přímočarý.

  37. Pohyb přímočarý rovnoměrný • Souřadnou soustavu zavádíme tak, aby se jedna osa(např. x) ztotožňovala se směrem pohybu, potom vystačíme se skalárnírychlostív, popř. se skalárnímzrychleníma. Pozůstatkem vektorové povahy těchto veličin je jejich orientace. • Pohyb rovnoměrnýpřímočarý v = dx/dt => x(t) = x0 + v t , kde x0≡ x(t=0) jeintegrační konstanta -počátečnípodmínka: Abychom mohli popsat, kde je bod v libovolném čase, musíme znát, kde byl v jednom určitém čase, obvykle počátečním.

  38. Pohyb přímočarý rovnoměrně zrychlený I • Přímočaré pohyby mohou mít i zrychlení vyššího řádu, ale často je nenulové jen z. řádu prvního: • Pohyb přímočarý rovnoměrně zrychlený • a = dv/dt => v(t) = v0 + a t , kdev0≡ x(t=0) je druhá integrační konstanta • x(t) = x0 + v0 t + a t2/2. Po druhé integraci přibyla další integrační konstanta. Počátečnípodmínky jsou určeny dvěma nezávislými parametryx0 a v0. • Na počátečních podmínkách záleží, zda se jedná o pohyb zrychlený nebo o pohyb zpomalený!

  39. Pohyb přímočarý rovnoměrně zrychlený II • Závisí to na zrychlení ai na počáteční rychlostiv0! • Je-li v0>0 znamená a > 0 pohyb zrychlený;a < 0 pohyb zpomalený • Ale je-li v0<0 je tomu naopak (!) a > 0 pohyb zpomalený; a < 0 pohyb zrychlený • Tedy, mají-li zrychlení a počáteční rychlost stejnouorientaci, jedná se o pohyb zrychlený, mají-li orientaci opačnou, je pohyb zpomalený.

  40. Pohyb křivočarý • Normálová složka zrychlení musí být obecně alespoň někde nenulová a poloměr křivosti se může měnit. • Speciální případ je pohyb po kružnici.Odehrává se v jedné rovině a poloměr křivosti je konstantní = r.

  41. Časová závislost veličin nemechanických • Jedním z důvodů, proč se vyučuje již celkem probádaná kinematika jsou analogie kinematických a nemechanických veličin. • Porozumění časových průběhů takových veličin je značně usnadněno díky tomu, že vzhledem ke každodenní zkušenosti je chápání mechanických veličin je relativně nejsnadnější. • Příkladem může být radioaktivní rozpad.

  42. Pohyb po kružnici I • Pohyb rovnoměrný je konstantnía zrychlení směřuje neustále do středu otáčení je to tedy zrychlenídostředivé. • Při zjednodušeném skalárním popisu ztotožníme osu otáčení s jednou z os souřadné soustavy (z). • Hmotný bod prochází pravidelně kruhovou dráhu s = 2 r rychlostí o konstantní velikostív. • Doba jedné otáčky nebo-li perioda je T[s]. • Počet otáček za jednotku časuf = 1/T se nazývá frekvencef[s-1  Hz].

  43. Pohyb po kružnici II • Při popisu pohybů bodů v konstantnívzdálenosti od středu otáčení je výhodné požívat úhlové veličiny : • ds = r d • v = ds/dt = r d/dt = r  = 2 r / T •  = 2 f = 2 / T • Takto se zavádí úhlová rychlost  [s-1], která je v tomto případě konstantní pro všechny body tělesa vyjma bodů na ose.

  44. Pohyb po kružnici III • Pro úhel nebo dráhu v jistém čase je po integraci: • (t) = 0 +  t • s(t) = s0 + r t • 0nebos0jsou integrační konstanty opět dané počátečními podmínkami jako u přímočarého pohybu. • Skutečná dráha a rychlost mohou záviset na čase: • s(t) = r (t) • v(t) = r (t)

  45. Pohyb po kružnici IV • Při rovnoměrném pohybu po kružnici : • Jsou průměty určitého bodu do kolmých os harmonickékmity. Tedy souřadnice hmotného bodu jsou : x(t)=cos (t) = cos(0 +  t) y(t)=sin (t) = sin(0 +  t) 0se zde nazývá počáteční fáze • Dostředivé zrychlení má konstantní velikost:

  46. Pohyb po kružniciV • Pohyb rovnoměrně zrychlený po kružnici. • Hmotný bod se pohybuje s konstantním tečnýmat nebo úhlovým zrychlením  : •  = d /dt • at = r • Po integraci • (t)= 0 +  t • (t) = 0 + 0 t +  t2/2

  47. Pohyb po kružniciVI • Zda se jedná o pohyb rovnoměrně zrychlený nebo zpomalený, opět závisí na počátečních podmínkách, konkrétně počáteční úhlové rychlosti 0 ,která určuje smysl počáteční rotace : • Je-li0> 0 a  > 0jde o pohyb zrychlený. Při  < 0 jde o pohyb zpomalený. • Je-li0< 0 je tomu samozřejmě naopak.

  48. **Pohyb po kružniciVII • Protože rovina kruhové dráhy může mít různou polohu v prostoru, je nutné pro úplný popis pohybu použít vektorů • Orientovaný úhel má směr normály ke kružnici, orientované tak, že je úhel vidět jako kladný nebo-li pravotočivý(!). • Obdobně je definován i směr a orientace úhlové rychlosti a úhlového zrychlení .

  49. *Pohyb po kružniciVIII • Jedná-li se o pohyb rovnoměrně zrychlený je orientace vektorů stejná v případě pohybu zpomaleného je jejich orientace opačná. • Vektorové vyjádření rychlosti a zrychlení:

  50. Úvod do dynamiky • Mechanika by byla neúplná, kdyby se nezabývala, důvody proč se tělesa dávají do pohybu, zrychlují, zpomalují, zakřivuje se jejich dráha nebo co se děje při jejich srážce. • Pohybují-li se tělesa s nenulovýmzrychlením, musí na ně působitnenulová síla, obecně výslednice působících sil. • K udrženírovnoměrnéhopřímočarého pohybu síly tedy třeba není . • Dojít k tomuto jednoduchému závěru bylo velice obtížné a zdlouhavé, protože síly, jako například tření, nemusí být patrné. Navíc existují dalekodosahovésíly, působící na dálku, tedy bez přímého kontaktu ovlivňujících se těles.

More Related