Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080

1. Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080 Křesťanské myšlení o právu

2. Rané křesťanství I. • Navazuje na židovské náboženství • Univerzalismus – důraz na spolupráci mezi národy • Humanismus – lidé jsou dětmi jediného otce – Boha, úcta k jednotlivci • Víra v posmrtný život – cenu má jen Boží království

3. Rané křesťanství II. • Stát a právo nemají větší význam • První křesťané jsou k veřejnému životu a ke státnímu zřízení indiferentní • Nenalézáme žádné právní koncepce a evangelia také nejsou právními kodexy • Křesťané si ale osvojili myšlenku přirozeného práva - idea nejvyššího zákonodárce a idea cílů, které stojí nad státem, právem i morálkou obce

4. Rané křesťanství III. • Postupně dochází k přehodnocení původního postoje • Křesťanství se „pořečťuje“ a „pořímšťuje“ • Křesťanští myslitelé se zajímají o stát a právo a navazují na řeckou filozofii

5. Patristika (2. – 7. stol.) I. • Ve 2. století se pevněji zformovala křesťanská inteligence - apoštolové a kazatelé, kteří učili slovu božímu • Z řad těchto lidí vybírá církev své otce (patres) - sv. Ambrož, sv. Jeroným, sv. Augustin a sv. Řehoř Veliký • Zkultivovali řeckou filosofii a sami produkovali filozofickou literaturu • Patristika znamenala první teologicko-filozofické vyjádření křesťanské víry

6. Patristika II. • Křesťané si začínají uvědomovat, že konec světa hned tak nenadejde a že si musí najít ve světě své místo • Ve 3. století byla v Alexandrii založena první křesťanská bohoslovecká škola, kde se formovaly i názory na stát a právo • Počátkem 4. století už křesťanství silně prorůstá do společenské a politické struktury Říma • Toleranční (milánský) edikt (313) - vyhlásil obecnou svobodu vyznání

7. Augustinus Aurelius (354 - 430) • Jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky • Dal křesťanskému učení pevný filosofický rámec • Díla: Spisy proti akademikům, O blaženém životě, O boží obci a Vyznání • Z komplexu antické vzdělanosti vybral Augustin vše, co bylo přínosem pro křesťanství

8. Sv. Augustin – O boží obci • Vývoj světa vnímá jako boj dvou mystických společenství, která se na zemi střetávají - Boží stát křesťanů s pozemským státem neustále zápasí o převahu, dokud nezvítězí • Pozemská říše je nedokonalá, tvořená hřešícími bytostmi, její úlohou je být místem, kde se odehrává zápas o pravé určení člověka • Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev. Je to mystická konstrukce křesťanského společenství • Augustin považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě

9. Sv. Augustin – teorie státu • Stát je nutným a užitečným zřízením, má udržet na uzdě lidskou hříšnost • Cílem státu je udržovat mír a spravedlnost na světě - "Co je stát bez spravedlnosti? Banda lupičů!" • Stát v morálním smyslu podléhácírkvi • Augustinovi následovníci zformulovali ideu svrchovanosti papežské moci – 800 – vznik svaté říše římské (univerzálního křesťanského impéria v západní Evropě)

10. Sv. Augustin – přirozené právo • Přirozené právo je objektivní realitou, rozumem či vůlí Boha, který je centrem veškerého řádu světa • Základní princip: „Nečiň jiným, co nechceš, aby oni činili tobě.“ • Vyčerpávajícím způsobem je tento řád představen a autoritativně vyjádřen v Bibli • Do lidského srdce a intelektu už ale není vepsán tak přirozeně, jak to chápali antičtí autoři, prosazuje se teprve aktem vůle - člověk ho může, ale nemusí přijmout • Pozitivní právo si lidé vytvářejí tím, že božské ustanovení ve své duši přetlumočí do jazyka pravidel

11. Scholastika • Odvozeno od „schola“ – rozvoj křesťanské filozofie na školách a univerzitách • Raná scholastika (9. – 12. stol.) - Pierre Abélard • Vrcholná scholastika (13. stol.) - Albert Veliký, Tomáš Akvinský • Pozdní scholastika (14. – 15. stol.) - Duns Scotus, William z Ockhamu

12. Tomáš Akvinský (1225 - 1274) • Byl katolický filosof a teolog scholastické tradice • V římskokatolické církvi platí za jednu z největších teologických autorit - za svatého byl prohlášen roku 1323 • Jeho zásluhou se základní tendence řecké filosofie dále šířily ve filosofii křesťanské • Tomášovo dílo je velice bohaté i na závěry z oblasti státu a práva. Obsaženy jsou ve třech článcích první a druhé části Theologické summy a ve třetí knize Summy proti pohanům

13. T. Akvinský – víra a rozum I. • Tomáš vymezil hranice mezi vírou a rozumem, pokusil se je vzájemně uvést do harmonie • Pravda je podle něj jen jedna, ale vedou k ní dvě cesty, cesta rozumu a cesta víry, tj. cesta zjevené pravdy, která je poznatelná lidským rozumem podobně jako pravdy přírody (tj. přirozeného světa). • Stejně tak je možné obhájit rozumem existenci Boha. • Rozum a víra pocházejí od Boha a nemohou si odporovat, v jejich syntéze má však víra určitou přednost

14. T. Akvinský – víra a rozum II. • Tomáš formuloval celkem pět následujících důkazů, přičemž se inspiroval Aristotelovou metodikou, a také učením Augustinovým: • z pohybu (změny) lze usuzovat, že musí existovat prvotní impuls • vše má svou příčinu, musí však existovat prvotní příčina • věci existují nebo neexistují; to, že existují, způsobuje nějaká nutnost • skutečnost je rozdělena dle stupňů dokonalosti, musí však existovat nejvyšší stupeň dokonalosti • v uspořádání věcí je smysl, stejně jako ve směřování věcí, musí však existovat něco, co dané věci řídí

15. T. Akvinský – přirozené právo • Lex aeterna (věčný zákon) – zdrojem je Bůh, vyjadřuje vztah Boha a světa a je univerzální • Lex naturalis (přirozený zákon) – je výsledkem účasti rozumných lidských stvoření na věčném zákonu, odvozen z přírody (čiň dobro a vyhni se zlu) • Lex humana (lidský zákon) – precizuje obsah přirozeného práva a zaplňuje v něm mezery • Lex divina (božské pozitivní právo) – obsaženo v církevní nauce a v Bibli • I nespravedlivý zákon je projevem vlády, která pochází od Boha

16. T. Akvinský – stát • Bůh je zdrojem řádu, do něhož patří i stát • Stát je silou, která drží společnost pohromadě, je to rozumné ustanovení k obecnému blahu – stát je autonomním, přirozeným společenstvím • V rámci řádu je důležitý princip hierarchie – každý má své místo a musí poslouchat nadřízené – poddaní musí poslouchat vládce • Křesťanští panovníci podléhají papeži, kterému paří nejvyšší správa, ale zasahuje jen v závažných případech

17. T. Akvinský – státní formy • Získávání soukromého majetku je důsledkem přirozeného práva • Prohlašuje za nejpřirozenější formu státu monarchii – vláda jedince, která je lepší zárukou pořádku (analogie Boha) • Špatné formy vlády – tyranie, oligarchie, demokracie

18. Novotomismus • Novotomismus či neotomismus je novodobá forma tomismu. Představuje aktivní návrat k základním ideám této filosofie. • Je jedním z hlavních směrů moderní filosofie a patří k tzv. novoscholastické filosofii • Novotomismus byl inspirován encyklikou papeže Lva XIII. Aeterni Patris z roku 1879 - tomismus ukotvila jako oficiální filosofii katolické církve a záruku obrození moderní křesťanské kultury