Přehled jednotlivých postižení

1. Přehled jednotlivých postižení Mgr. Vendula Baboučková

2. Zdravotně postižení (v duchu definice světové zdravotnické organizace) Jedinci, u nichž v důsledku somatického poškození a porušení funkcí dochází ke snížení některých jejich schopností a výkonnosti a následně i k jejich znevýhodnění (handicapu) lidé s postižením většinou nejsou „nemocní“, není tedy třeba je léčit, není třeba je litovat, ale pochopit a uznat, že mají své kvality, jsou pro společnost přínosem a postačí, když jim společnost vytvoří takové podmínky, aby mohli své kvality dokázat. Postižení znamená v podstatě dlouhodobou změnu zdravotního stavu (pracovní schopnosti), která je nevratná.

3. Vada (porucha), impairment jakákoli ztráta nebo abnormalita psychické, fyziologické nebo anatomické struktury či funkce výraz choroby (vady), úrazu na úrovni struktury nebo funkce orgánu nemusí být vnímána

4. Postižení (neschopnost), disability jakékoli omezení nebo nedostatek schopnosti (jako důsledek poruchy) jednat či vykonat činnost způsobem nebo v rozsahu považovaném pro člověka za normální morfologické a funkční následky poruchy omezují člověka (není dostatečně schopen vykonávat nějakou činnost), vyžadují určitou změnu (adaptaci) pohybových aktivit

5. Handicap znevýhodnění určitého jedince, vyplývající z jeho poruchy či postižení, které pak omezuje nebo zabraňuje splnění určité normální role, která se od tohoto jedince očekává (v souvislosti s věkem, pohlavím, sociálními a kulturními hledisky) projekce obtíží do společenského prostředí, sociální dimenze problému, rozpor mezi očekáváním a stavem, výkonností, vyplývá z poruchy nebo disability

6. Rozdělení podle mezinárodní klasifikace

7. Tělesné postižení Pohybové poškození vzniká na základě dědičnosti v období pre, peri a postnatálním, nemocí nebo úrazem. Příčinami jsou vnější a vnitřní faktory. pohybové vady dělíme na: ˙ vrozené včetně dědičných ˙ získané Všechny pohybové vady mohou být různého rozsahu a stupně poškození. Druhy tělesných postižení dělíme na: ˙ obrny centrální a periferní ˙ deformace ˙ malformace ˙ amputace

8. 1.Obrny centrální a periferní Obrny se týkají centrální a periferní soustavy. V centrální části jde o mozek a míchu, v periferní části o obvodové nervstvo. Jedná se o senzomotorické poškození držení a pohybu na základě nepokračující léze, jenž zasáhla vyvíjející se mozek.

9. Můžeme je dělit na: • cerebrální pohybové poruchy - obrny • centrální tonusové poruchy CTP • centrální koordinační poruchy CKP • dětská mozková obrna DMO • traumatické úrazy mozku • mozkové záněty • mozkové příhody • mozkové nádory • degenerativní onemocnění CNS

10. 2.Deformace Deformace lebky: Kraniostenoza - jedná se deformitu lebky z předčasného srůstu lebečních švů Hydrocefalus - jde o nahromadění mozkomíšního moku ve schránce lební. Deformace hrudníku Deformace páteře Deformace kloubů a končetin Deformace svalů

11. 3.Vrozené vady končetin a růstové odchylky (malformace) amélie- vrození úplné nevyvinutí končetin, dysmélie- vrozená tvarová vývojová odchylka končetin, fokomélie- chybějící paže a předloktí, takže ruce vyrůstají přímo z trupu. Totéž se týká dolních končetin. arachnodaktylie- mimořádně dlouhé a tenké prsty. Typicky se vyskytují při vzácném Marfanově syndromu, při němž jsou abnormálně dlouhé i končetiny.

12. syndaktylie - srůsty prstů na horních nebo dolních končetinách, • polydaktylie - zmnožení prstů, týká se opět horních i dolních končetin,

13. vrozená noha hákovitá - u této deformity značně vystupuje pata, noha je v hlezenním kloubu ohnuta vzhůru, takže je zmenšen úhel mezi hřbetem nohy a přední plochou bérce. U novorozence je množné nohu přitisknout vzhůru až k bérci. Vrozená noha kosá (pes adductus) je vrozená deformita, při níž je přední úsek nohy ohnutý směrem dovnitř. Luxace (vymknutí, vykloubení) je taková situace, při níž je hlavice kloubní trvale mimo jamku; Lehčí stupeň postižení (subluxace) je posunutí kloubní hlavice vůči jamce, které se alespoň dotýká.

14. 4. Amputace amputace je operativní odstranění některé části těla nebo celé končetiny, ale i části orgánu. Příčinou mohou být úrazy např. autonehody, popáleniny a jiné. Dalším důvodem amputace mohou být různé choroby jako jsou cévní onemocnění, cukrovka apod. amputace horních a dolních končetin, amputace prstů, amputace kombinovaná a amputace úplná. K nahrazení amputovaných končetin používáme protézy, které nahrazují jak končetinu, tak její funkční stránku.

15. Termíny Paralýza – ochrnutí, obrna z nejrůznějších příčin (onemocnění mozku, míchy, nervů, svalů) Paréza – obrna, částečná neschopnost aktivního volního pohybu. Příč.: poruchy na různých úrovních řízení pohybu (mozek, mícha, periferní nerv, nervosvalový přenos). K paréze může vést cévní mozková příhoda, přerušení míchy či nervu apod. Plegie – úplná neschopnost aktivního volního pohybu, ochrnutí.

16. Paraparéza – částečné ochrnutí poloviny těla, obvykle dolní (tj. obou dolních končetin). • Paraplegie – úplné ochrnutí poloviny těla, obvykle dolní (tj. obou dolních končetin). Vzniká např. při poranění míchy nebo u nádorů míchy stlačujících. Zároveň mohou být porušeny i nervy zásobující orgány malé pánve, např. močové a pohlavní ústrojí. • Paraplegik - osoba postižená paraplegií

17. Transverzální míšní léze Při těžkých úrazech páteře může dojít i k poškození míchy. V těchto případech vznikají ochrnutí v rozsahu, závislém na výšce poškození míchy. Mezi nejčastější příčiny úrazů patří automobilové, motocyklové havárie, případně mělké vody. V závislosti na výšce leze (poškození míchy) rozeznáváme několik typů ochrnutí.

18. Transverzální míšní léze

19. Spina Bifida Rozštěp páteře patří k vrozeným vývojovým vadám. Druhou nejčastější formu tělesného postižení, hned po DMO. Rozštěpy páteře vznikají nedokonalým uzavřením medulární trubice. Obyčejně se jedná o částečný výhřez míchy, který se obyčejně vyskytuje v bederní oblasti jako různě velký nádorovitý útvar, krytý ztenčenou kůží.

20. Spina bifida Druhá nejčastější forma TP Nedokonalé uzavření medulární trubice Tři druhy: a) meningokéle, při které dojde pouze k výhřezu míšních plen; b) meningomyelokéle, při níž dojde k výhřezu míšních plen a míchy; c) occulta, při níž k ještě většímu výřezu míchy. Záleží na stupni – zcela normální pohyb až úplné ochrnutí dolních končetin

21. Získaná postižení po nemoci Infekční obrna (dětská obrna nebo poliomyelitis) je virová nemoc. Způsobujícím činitelem je vir jménem poliovirus (PV), do těla vstupuje orálně a infikuje střevní stěnu. Může vstoupit do krevního oběhu a do CNS a způsobit svalové ochabnutí a často až ochrnutí. Postižené svaly jsou nejdříve ve spasmu, jsou na pohmat tuhé a bolestivé a když spasmus odezní, jsou chabé a rychle atrofují. Nejčastěji dochází k ochrnutí dolních končetin.

22. Revmatická onemocnění Akutní revmatismus (revmatická horečka, febris rheumatica). V dětském věku bývá, kromě postižení hybnosti, zároveň hlavní příčinou srdečních onemocnění. Příčinou onemocnění bývá streptokoková infekce, která postihuje nejčastěji děti mezi 5. a 15. rokem života. Bývají postižené zejména velké klouby (kolenní, loketní, ramenní, hlezenní, zápěstní aj.), které jsou zduřené, teplé, napjaté, kůže nad nimi je zarudlá. Nejvážnějším projevem tohoto onemocnění může být revmatický zánět srdce, který může dítě trvale poškodit a někdy způsobit i smrt.

23. Vleklý kloubní revmatismus mívá za následek omezení hybnosti, příp. úplnou kloubní ztuhlost. Je snížena uchopovací, tedy i pracovní schopnost ruky drápovitým postavením prstů a chybným postavením palce. Na dolních končetinách bývají hlavně deformity v kolenou, které ztěžují chůzi i stání. Tyto děti jeví i znaky celkové utlumenosti, mají zpomalené reakce a duševní činnost.

24. Perthesova nemoc - je obtížné určit pravou příčinu onemocnění (úraz, luxace, prodělání bakteriál­ního nebo virového onemocnění aj.). Hlavice stehenní kosti je postižena zánětlivým procesem. Onemocnění postihuje zejména děti ve věku 5-7 let. Jeho léčba je dlouhodobá, trvá jeden až dva roky a vyžaduje především klid dítěte na lůžku. Zánětlivým procesem hlavice kosti ztrácí odolnost a může být tlakem při pohybu deformována až rozmáčknuta. Při promeškání včasné diagnózy a terapie tohoto onemocnění je nezbytný chirurgický zásah, při kterém dojde k celkové náhradě hlavice stehenní kosti. Tato operace se v průběhu vývoje a růstu dítěte musí několikrát opakovat

25. Progresivní svalová dystrofie • svalové dystrofie patří mezi primární svalová onemocnění. • začíná nejčastěji v dětství, méně často v pubertě, vzácně v dospělosti. • svaly postupně chudnou, ubývá svalových vláken, které se rozpadají a zanikají. Místo nich se vytváří funkčně bezcenné vazivo s nestejně velikou příměsí tuku. • příčina nemoci není ještě úplně popsána, ale určitě se na jejím vzniku podílejí poruchy hormonální a metabolické. Byly objeveny též změny v mozku

26. Stadia, popis pohybových a funkčních omezení při myopatii I. Lehká svalová slabost, zvláště v oblasti pánve a pasu, časté zakopávání a pády, neschopnost skákat, problémy s koordinací. II. Zřetelná lordóza, batolivá chůze, běh a chůze do schodů ještě možné. III. Chůze do schodů s oporou o zábradlí ještě možná, zvláštní druh vstávání šplhavým způsobem. IV. Schopnost chůze a běhu značně omezená, pomalá chůze do schodů s dopomocí. V. Chůze ještě možná, nastává však rychlá únava. Chůze do schodů již možná není.

27. VI. Chůze s lehkou dopomocí je ještě možná, vstávání ze země jen s dopomocí, rovněž tak vstávání ze židle. VII. Chůze je možná jen na kratší vzdálenosti a s dopomocí. VIII. Chůze už není možná, závislost na vozíku, vozíkem může postižený sám pohybovat, možnosti sebeobsluhy, postižený může ještě vzpříma sedět. IX. Neschopnost k sebeobsluze, postižený může ještě sedět, ale není schopen se posadit z polohy na zádech. X. Postižený může ještě sedět vzpříma, ale už si nemůže udělat ani maličkosti, hlas je tišší. XI. Sezení už není možné, postižený leží v posteli, je úplně závislý na pomoci druhých, má problémy s dýcháním a řečí.