220 likes | 359 Views
Dějiny HUDBY. Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž. Zlínský kraj. Anotace.
E N D
Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj
Anotace Text s názvem Barokní opera v Itálii slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.
Řím V rozvoji italské barokní opery stojí na prvním místě Řím. Éra římské opery není časově dlouhá, v podstatě jen deset let, 1634 – 1644, ale i takto malý úsek představuje významný krok. Důležitými postavami byli na prvním místě podporovatelé – mecenáši. Byli to kardinálové Antonio a Francesco Barberini, synovci papeže Urbana VIII. V PalazzoBarberini otevřeli divadlo pro 3 000 posluchačů.
Římská opera je charakteristická sborovými částmi, jež které zaujímají významné místo v průběh děje a jsou komponovány madrigalovou technikou. Sóla jsou pak buď ariózní, nebo recitativní. Významné místo mají baletní části. Zajímavý kontrast existence opery v papežském státě přináší s sebou využívání kastrátů v ženských rolích. Tento zvyk se udržoval v Římě až do 18. století.
StefanoLandi(1590 – 1655) StefanoLandije zřejmě nejvýraznější postavou římské barokní opery. Je autorem oper Smrt Orfeova (1610) a San Alessio (1632). Landi je spojován se třemi novinkami: 1. je považován za prvního operního tvůrce, jenž byl skladatelem ilibretistou současně, 2. v jeho opeře je vstupní část, kterou již můžeme označit jako předehru, 3. komické rysy postavy daly základ rozdělení opery na komickou (buffa) a vážnou (seria) v 18. stol.
Významný byl LuigiRossi (1598 – 1653) autor opery Orfeo,známý častým střídáním taktu v průběhu opery, a také DomenicoMazzochi (1592 – 1665) a jeho opera La catenad´Adone. Papež Inocenc X. donutil Barberiniovy opustit Řím a na místo opery nastoupilo duchovní oratorium. Barberiniovi odešli do Francie a s nimi i množství italských hudebníků, například i LuigiRossi.
Benátky Benátská republika, bohatý region s rozvinutým obchodním a také kulturním životem, byla pokračovatelem římské opery. V roce 1637 bylo otevřeno první veřejné divadlo na světě – San Cassiano a velká popularita znamenala, že do konce 17. století vzniklo v Benátkách 16 operních scén. Bylo třeba uspokojit požadavky diváků, proto byly psány stále nové tituly, v Benátkách 17. století působilo na 70 skladatelů.
Opera musela diváka uchvátit, proto byly používány létající stroje , propadliště, nákladné dekorace a kostýmy. V Benátkách se sešla řada výborných libretistů, náměty čerpali především ze starověku, nebo z děl slavných básníků, například T. Tassa. Vývoj benátské opery lze rozdělit do tří etap, každá z nich je typická tím, čím operu obohatila.
První období je uzavřeno přibližně rokem 1660. Typický znakem je propracovaný recitativ, směřující až k ariosu. Druhé období, vymezené léty 1660 – 1680, přineslo třídílnou formu árie A – B – A, stejnou formu mívala i dueta. Roste role orchestru, zvláště v tanečních částech a hlavně v úvodní sinfonii. Cembalo je využíváno k doprovodu zvláště recitativu. Sbory jsou méně časté.
Třetí období, léta 1680 – 1700, opouští dramatičnost a zaměřuje pozornost na hudební stránku. Benátská opera připravila nástup opery neapolské a v závěrečné fázi s ní splynula. Významnými osobnostmi byli Claudio Monteverdi, Francesco Cavalli a Pietro Antonio Cesti, Giovanni Legrenzi a mnozí další. Kromě oper Monteverdiho je třeba zmínit operu Il pomo d´oro P. A. Cestiho
Neapol Neapolská opera navazovala na operu benátskou. Stala se tak populární, že se rozšířila do celé Evropy. Typické rysy: bohatá melodika, koloraturní árie, hlavní je sólový zpěv, sbory i další složky ztratily význam. Rozlišily se dva druhy recitativu – secco a accompagnato. Árie prezentovali kastráti. Schéma předehry se ustálilo na tempech rychle – pomalu – rychle. To je tzv. italská nebo scarlattiovská předehra.
Osobnosti: Francesco Provenzale – zakladatel neapolské operní školy. Jeho žákem byl Alessandro Scarlatti – autor více než 100 oper, např. Mitridate, Tigrane, Griselda a další. Giovanni BattistaPergolesi – tvůrce opery buffy, například La servapadrona, ale také StabatMater atd.
Otázky k ověření znalostí: • Charakteristika římské opery. • Charakteristika benátské opery. • Tempové rozvržení neapolské předehry. • Co je árie da capo?
Doporučená literatura: 1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha 2009 2. Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha 2001 3. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002
Seznam vyobrazení: • Kardinál Antonio Marcello Barberinihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Cardinal_Antonio_Barberini.jpeg 11.9.2013 • Kardinál Francesco Barberinihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bc/P1110605_Wallraf_museum_Andrea_Sacchi_Cardinal_Francesco_Barberini_WRMDep.334_rwk.JPG 11.9.2013 • StefanoLandihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2d/Stefano_Landi.jpg 11.9.2013 • Benátky http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/89/Venezia_veduta_aerea.jpg 11.9.2013 • Francesco Cavallihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ef/Francesco_Cavalli.png 11.9.2013 • Neapolský záliv a Vesuv http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/ViewofNaplesBay.jpg 11.9.2013