Zlínský kraj

1. Dějiny HUDBY Konzervatoř P. J. Vejvanovského kroměříž Zlínský kraj

2. Anotace Text s názvem Barokní opera v Itálii slouží jako pomocný text při výuce předmětu dějiny hudby na konzervatoři. Předpokládá se doplnění informací výkladem pedagoga, ale lze jej použít jako vstupní osnovu pro další samostudium studentů.

3. Barokní opera v Itálii

4. Řím V rozvoji italské barokní opery stojí na prvním místě Řím. Éra římské opery není časově dlouhá, v podstatě jen deset let, 1634 – 1644, ale i takto malý úsek představuje významný krok. Důležitými postavami byli na prvním místě podporovatelé – mecenáši. Byli to kardinálové Antonio a Francesco Barberini, synovci papeže Urbana VIII. V PalazzoBarberini otevřeli divadlo pro 3 000 posluchačů.

5. 1. Kardinál Antonio Marcello Barberini

6. 2. Kardinál Francesco Barberini

7. Římská opera je charakteristická sborovými částmi, jež které zaujímají významné místo v průběh děje a jsou komponovány madrigalovou technikou. Sóla jsou pak buď ariózní, nebo recitativní. Významné místo mají baletní části. Zajímavý kontrast existence opery v papežském státě přináší s sebou využívání kastrátů v ženských rolích. Tento zvyk se udržoval v Římě až do 18. století.

8. StefanoLandi(1590 – 1655) StefanoLandije zřejmě nejvýraznější postavou římské barokní opery. Je autorem oper Smrt Orfeova (1610) a San Alessio (1632). Landi je spojován se třemi novinkami: 1. je považován za prvního operního tvůrce, jenž byl skladatelem ilibretistou současně, 2. v jeho opeře je vstupní část, kterou již můžeme označit jako předehru, 3. komické rysy postavy daly základ rozdělení opery na komickou (buffa) a vážnou (seria) v 18. stol.

9. 3. StefanoLandi

10. Významný byl LuigiRossi (1598 – 1653) autor opery Orfeo,známý častým střídáním taktu v průběhu opery, a také DomenicoMazzochi (1592 – 1665) a jeho opera La catenad´Adone. Papež Inocenc X. donutil Barberiniovy opustit Řím a na místo opery nastoupilo duchovní oratorium. Barberiniovi odešli do Francie a s nimi i množství italských hudebníků, například i LuigiRossi.

11. Benátky Benátská republika, bohatý region s rozvinutým obchodním a také kulturním životem, byla pokračovatelem římské opery. V roce 1637 bylo otevřeno první veřejné divadlo na světě – San Cassiano a velká popularita znamenala, že do konce 17. století vzniklo v Benátkách 16 operních scén. Bylo třeba uspokojit požadavky diváků, proto byly psány stále nové tituly, v Benátkách 17. století působilo na 70 skladatelů.

12. 4. Benátky

13. Opera musela diváka uchvátit, proto byly používány létající stroje , propadliště, nákladné dekorace a kostýmy. V Benátkách se sešla řada výborných libretistů, náměty čerpali především ze starověku, nebo z děl slavných básníků, například T. Tassa. Vývoj benátské opery lze rozdělit do tří etap, každá z nich je typická tím, čím operu obohatila.

14. První období je uzavřeno přibližně rokem 1660. Typický znakem je propracovaný recitativ, směřující až k ariosu. Druhé období, vymezené léty 1660 – 1680, přineslo třídílnou formu árie A – B – A, stejnou formu mívala i dueta. Roste role orchestru, zvláště v tanečních částech a hlavně v úvodní sinfonii. Cembalo je využíváno k doprovodu zvláště recitativu. Sbory jsou méně časté.

15. Třetí období, léta 1680 – 1700, opouští dramatičnost a zaměřuje pozornost na hudební stránku. Benátská opera připravila nástup opery neapolské a v závěrečné fázi s ní splynula. Významnými osobnostmi byli Claudio Monteverdi, Francesco Cavalli a Pietro Antonio Cesti, Giovanni Legrenzi a mnozí další. Kromě oper Monteverdiho je třeba zmínit operu Il pomo d´oro P. A. Cestiho

16. 5. Francesco Cavalli

17. Neapol Neapolská opera navazovala na operu benátskou. Stala se tak populární, že se rozšířila do celé Evropy. Typické rysy: bohatá melodika, koloraturní árie, hlavní je sólový zpěv, sbory i další složky ztratily význam. Rozlišily se dva druhy recitativu – secco a accompagnato. Árie prezentovali kastráti. Schéma předehry se ustálilo na tempech rychle – pomalu – rychle. To je tzv. italská nebo scarlattiovská předehra.

18. 6. Neapolský záliv a Vesuv

19. Osobnosti: Francesco Provenzale – zakladatel neapolské operní školy. Jeho žákem byl Alessandro Scarlatti – autor více než 100 oper, např. Mitridate, Tigrane, Griselda a další. Giovanni BattistaPergolesi – tvůrce opery buffy, například La servapadrona, ale také StabatMater atd.

20. Otázky k ověření znalostí: • Charakteristika římské opery. • Charakteristika benátské opery. • Tempové rozvržení neapolské předehry. • Co je árie da capo?

21. Doporučená literatura: 1. Kačic, Ladislav: Dějiny hudby III, Baroko, Euromedia Group – Ikar, Praha 2009 2. Smolka, Jaroslav: TOGGA, Praha 2001 3. Šafařík, Jiří: Dějiny hudby I., Votobia 2002

22. Seznam vyobrazení: • Kardinál Antonio Marcello Barberinihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d9/Cardinal_Antonio_Barberini.jpeg 11.9.2013 • Kardinál Francesco Barberinihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/bc/P1110605_Wallraf_museum_Andrea_Sacchi_Cardinal_Francesco_Barberini_WRMDep.334_rwk.JPG 11.9.2013 • StefanoLandihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/2d/Stefano_Landi.jpg 11.9.2013 • Benátky http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/89/Venezia_veduta_aerea.jpg 11.9.2013 • Francesco Cavallihttp://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/ef/Francesco_Cavalli.png 11.9.2013 • Neapolský záliv a Vesuv http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e7/ViewofNaplesBay.jpg 11.9.2013