Nippon

1. Nippon The Old VillageStaré vesnice Created by Miki Japanese Classical Music

3. Takto vypadá japonský venkov. Části Japonska, které jsou méně obydlené. Krajina je tam velmi hezká, spousta lesů a políček

4. Obytný prostor je v Japonsku omezený. Většina ze 130 mil. obyvatel žije při pobřeží ostrovů. Vnitrozemí je totiž hornaté

5. Nedostatek místa způsobil, že Japonci nezahlcují svůj obytný prostor věcmi a tak jejich příbytky působí skromně

6. Platí pro ně to, že na prvním místě jsou ostatní a nakonec teprve já. Japonec i díky tomu věří, že vše bude v pořádku

7. Jejich mentalita je jiná než u nás, jsou ukáznění, nepanikaří, neděsí se. Jsou trpěliví a pomáhají si navzájem

8. Japonská povaha je spojena s vědomím obrovské přírodní síly, která se může kdykoli nečekaně projevit ve své hrůze. Vědomí, že se hrůza může kdykoli objevit, však Japonce neparalyzuje

9. Média přinesla zprávu o paní Hiroko Jamašita, která pod spadlou knihovnou ležela s rozdrceným kotníkem. Když po dlouhých hodinách ženu v bolestech objevili záchranáři, první její slova byla: "Prosím, omluvte mě, že vás obtěžuji. Pokud je v okolí někdo, kdo potřebuje pomoc víc než já, počkám."

10. Prostě – jiná země, jiný mrav. My, Evropané, uvažujeme snad logicky. Japonci intuitivně. Další - například slovo „hai“ znamená „ano“. Tato informace vám ovšem nijak nepomůže

11. „Ano“ totiž v japonštině zdaleka neznamená, že s vámi druhá osoba souhlasí, je jen jakýmsi zdvořilým vyjádřením toho, že druhé osobě naslouchám

12. Skutečné břišní tance Japonec předvádí, když se chce vyhnout jasnému a kategorickému „ne“, protože by tím mohl narušit harmonii, která je pro všechny Japonce nejdůležitější. V případě pochybností je lepší neříkat raději nic. Proto je mlčení řečnickým uměním dovedeným k dokonalosti

13. Jak se v Japonsku vyhnout osudnému faux pas ? Přísné tabu platí pro projevy něžnosti na veřejnosti. Nezdvořilé je dokonce i držení za ruku

14. Pantofle. Vstoupíme-li do domu, musíme si zout boty a vklouznout do připravených pantoflí. Po domě se smí chodit jen v těchto pantoflích, a kdo chce jít na toaletu, musí si obout speciální pantofle určené jen pro tuto místnost

15. Srkání při jídle. To v žádném případě není nevychované, naopak je to společensky akceptovatelná nutnost například při konzumaci polévky. Tekutina se pije z misky a dlouhé nudle se pojídají vsáváním

16. Pokud se podává rýže, nesmíme v ní nechat trčet jídelní hůlky, protože by připomínaly kouřící tyčinky za mrtvé, což přináší neštěstí

17. Také při pití platí zvláštní etiketa. Je nezdvořilé, jestliže si naléváme nebo doléváme nápoje sami. To je úkolem souseda u stolu. Kdo už nechce pít, nechá trochu nápoje na dně, aby mu nikdo nedoléval

18. Pití alkoholu ve veselé společnosti se v Japonsku nevyhneme. Platí pravidlo: neodmítat, ale pít s mírou. Jestliže si zahraniční návštěvník zamane, že musí nutně pronést přípitek „čin čin“, měl by si raději nechat zajít chuť. V japonské dětské řeči je to totiž výraz pro mužský pohlavní úd

19. Také v koupelně platí zvláštní etiketa. Namydlit se ve vaně je barbarský zvyk. Člověk se musí namydlit i opláchnout na dlažbě mimo vanu a teprve pak může vstoupit do koupele

20. Na toaletách jsou mísy zapuštěné do podlahy, nesedí se na nich, ale na bobku

21. Na veřejném WC se nesmíte divit, že je používají ženy i muži společně. Pisoáry stojí v předsíni a dámy procházejí bez okolků kolem mužů vykonávajících malou potřebu. Chudáci páni mladších ročníků !

22. V Japonsku rozeznáváme dva druhy toalet: japonského stylu a western. Pravý japonský záchod je určitou modifikací záchodu tureckého, zatímco western je nám důvěrně známá mísa. K té teorii ale zážitek jedné turistky : Tak jako je na všechno v Japonsku určitý rituál, tak i dojít si na záchod znamená dodržovat určitá pravidla. Ještě přede dveřmi jsem nucena vyzout své červené pantofle pro návštěvy, které jsem vyfasovala a vzít si pro změnu zelené – gumové. A ještě navíc si představte, že zmíněná zelená obuv, je nastavena ve směru chůze! Záchod vypadá zvláštně, nadčasově, skoro jako ze Star Treku ale musííííííííím, tak to moc nezkoumám a stahuji kalhoty. Při dosednutí se leknu a nadskočím. Nemohu tomu uvěřit, ale je to tak. Prkénko je horké. To mi nebude doma nikdo věřit, bleskne mi hlavou. Po pravé ruce má záchod namontovaný panel, který vypadá jako dálkové ovládání. Samozřejmě ničemu nerozumím, protože je vše v japonštině. Každopádně jako každé zvědavé ženské mi to nedá a zmáčknu jeden knoflík. Již podruhé prudce vyskakuji. Záchod totiž funguje i jako bidet. Ještě trochu se mi klepou kolena, ale jsem hrdinka a znovu si sedám a mačkám další tlačítko. Místnost naplní ptačí zpěv. Později se dozvídám, že je to proto, že Japonci nemají rádi, když je ostatní z toalety slyší. Neváhám a mačkám poslední tlačítko. SSSSSSTTT ozve se z útrob záchodu a já si odnáším poslední překvapení – voňavé pozadí.

23. Historické vesnice Širakawa-go a Gokajama byly po dlouhou dobu odříznuté od světa a jejich obyvatelé se živili pěstováním morušovníku

24. Vzhledem k vysokým sněhovým srážkám mají domy vysoké a špičaté střechy, po kterých sníh sklouzává a nezatěžuje stavbu svou váhou

25. Pod takovými střechami vzniká velký prostor, který místní lidé využívali pro chov bource morušového

27. Rýže se v Japonsku jí ráno, v poledne a večer (chleba neznají)

28. Kromě toho se z ní vyrábějí různé lihové nápoje, z nichž nejznámější u nás je arak

29. Nabídka různých druhů Saké

30. Horké saké

31. Co učinilo z rýže plodinu tak rozšířenou? Je to hlavně její veliká výživnost a snadná stravitelnost

32. Rýže se může pěstovat buď na zavodňovaných polích a nebo bez závlahy

33. U zavodňované rýže jsou porosty udržovány trvale nebo po větší část vegetační doby zalité vodou do určité výše

34. Dnes je vyšlechtěna celá řada odrůd, které již nevyžadují dlouhodobé zavodnění, ale během vegetace se provádějí pouze pravidelné závlahy

35. Zaplavovaná či zavodňovaná rýže se pěstuje na polích, kde jsou vytvořeny různé zavlažovací kanály a hráze

36. Vybudování celého závlahového systému je pracné a nákladné, proto se zde rýže pěstuje jako monokultura

37. Rýže horská se pěstuje většinou bez závlahy a může se tak střídat na pozemku s jinými plodinami

38. Japonský venkov někde zdobí i obří obrazce v rýžových polích

39. Japonští zemědělci z Aomori v provincii Inakadate jsou známi způsobem, jak spojit zemědělství s uměním

40. Výsledek dosahují výsadbou různých druhů rýže. Rostliny mají odlišnou barvu a výšku a na rýžových plantážích tvoří krásné obrazce

41. A obchodní řetězce ? Na Penny, Tesco ani Albert to nevypadá

45. Vaření čaje. Voda se vaří v kotlíku, čaj je v prášku a podává se v misce, nikoli v hrnku či skleničce. Z pravidla se nasypou tři lžičky čaje na osobu. Prášek se zalije vodou a pečlivě se rozmíchá bambusovou metličkou. Čaj je velmi hustý a napěněný

46. A co se stane, když Japonec „ztratí tvář“? Vezme si život

47. Po boomu v 90. letech hodně firem krachovalo a lidé skákali pod vlaky. Vláda na to reagovala zákonem, podle kterého pozůstalá rodina musí zaplatit všem lidem ve vlaku odškodné. Počet sebevražd poté rapidně klesl

48. Sedmnáct procent Japonců tvoří důchodci. A receptem na dlouhé stáří, který mohou nabídnout, je - vedle zdravé stravy - neustálá fyzická i psychická aktivita. Důchodové reformy se tady kvůli nim nevymýšlejí