Občanské právo hmotné

1. Občanské právo hmotné

2. Občanské právo hmotné Znaky věcných práv • jsou právy absolutními, tzn., že působí proti všem subjektům, takže jim odpovídá povinnost každého jiného subjektu nerušit oprávněného ve výkonu jeho práva k věci • povinnost odpovídající věcným právům spočívá především v nekonání (non facere) něčeho, tzn. v opomenutí nějakého chování vlastního • předmětem (ve smyslu sekundárního předmětu) věcného práva je hmotná věc (kromě zástavního práva, kde sekundárním předmětem může být i pohledávka, cenný papír, předmět průmyslového vlastnictví)

3. Členění věcných práv Věcná práva se dělí: • právo vlastnické • právo spoluvlastnické • právo držby a dále na práva k věcem cizím mezi které patří: • právo zástavní a právo podzástavní • právo zadržovací • věcná břemena Předmětem věcných práv je tedy věc, ať již movitá či nemovitá

4. Vlastnictví • vlastnické právo je nejdůležitějším a základním věcným právem • je realizací základního lidského práva dle čl. 11 LZPS (každý má právo vlastnit majetek) • představuje vlastníkovu nejvyšší a úplnou moc nad věcí, která je předmětem vlastnického práva • všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana

5. Oprávnění vlastníka • právo věc držet – toto právo je předpokladem k realizaci dalších vlastnických oprávnění • právo věc užívat (uplatňovat její užitnou hodnotu) a požívat její plody a užitky – (úroky z peněz na účtu, plody stromů, mláďata zvířat) • právo s věcí nakládat (disponovat) – prodat, směnit, darovat (tedy zcizit a tak převést na jinou osobu prostřednictvím právních úkonů), pronajmout, spotřebovat, zničit, opustit Mezi další oprávnění vlastníka patří právo na ochranu proti všem třetím osobám, které do vlastnického práva neoprávněně zasahují.

6. Povinnosti patřící k výkonu vlastnického práva • podle čl. 11 odst. 3 LZPS vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem. • vlastník věci má obecnou povinnost nerušit výkonem vlastnického práva jiného • na vlastníka věci se vztahuje zákaz imisí, tj. zákaz výkonu vlastnictví, kterým neoprávněně zasahuje do práv jiného nad míru přiměřenou daným poměrům (tzv. sousedská práva) • vlastník věci je povinen strpět i omezení vlastnického práva např. strpět i bez souhlasu použití jeho věcí ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu. Nejzávažnějším případem je vyvlastnění.

7. Věc z pohledu občanského práva • Občanský zákoník pojem věci nevymezuje. Člení je však na věci movité a nemovité, v § 119 vymezuje pojem věci nemovité (pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem). • Věcmi jsou hmotné předměty za předpokladu, že jsou ovladatelné a užitečné, tj. že slouží potřebám lidí. Za stejných podmínek jako hmotné předměty se k věcem v právním slova smyslu přiřazují i přírodní síly (např. energie elektrická, jaderná). Ovladatelnost a užitečnost je třeba posuzovat z hlediska vývoje vědeckého poznání a techniky. • Živé zvíře je považováno za zvláštní druh věci, která může být předmětem prodeje, daru apod. Jde o zvláštní právní úpravu, např. podle zákona na ochranu zvířat.

8. Podílové spoluvlastnictví • je to takový stav, kdy jedna a táž nerozdělená věc patří současně více osobám • podíl určuje míru, v jaké se jednotliví spoluvlastníci podílejí na vlastnickém právu (i povinnostech z něj vyplývajících) k jedné a téže společné věci • podíl vyjadřuje právní postavení jednotlivého spoluvlastníka ke společné věci jako celku (jeho výše je určena zlomkem nebo procentem) • pro velikost spoluvlastnického podílu je rozhodující právní skutečnost, která vedla ke vzniku podílového spoluvlastnictví (není-li určena, platí, že podíly všech spoluvlastníků jsou stejné)

9. Obsah podílové spoluvlastnictví • Obsahempodílového spoluvlastnictví jsou práva a povinnosti, které vznikají: • mezi spoluvlastníky při hospodaření se společnou věcí, např. údržba, oprava. Hospodaření by mělo být prováděno na základě dohody spoluvlastníků. Důraz je zde kladen na velikost podílů při hlasování. Při rovnosti hlasů rozhoduje na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. • mezi spoluvlastníky a třetími osobami ohledně společné věci jako celku. Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni všichni spoluvlastníci společně a nerozdílně (solidárně). • mezi každým spoluvlastníkem a třetí osobou ohledně jeho spoluvlastnického podílu (jde o dispozici se spoluvlastnickým podílem). Chce-li ho spoluvlastník převést na jinou osobu než blízkou, mají ostatní spoluvlastníci zákonné předkupní právo.

10. Závazkový právní vztah • je jeden z významných druhů občanskoprávních vztahů (závazek v širším slova smyslu) • je právním vztahem relativním (jeho subjekty jsou navzájem vázány právy a povinnostmi) • povinnost ze závazkového právního vztahu vycházející neboli závazková (obligační povinnost) je závazkem v užším slova smyslu • závazkové právo upravuje vztahy mezi věřiteli a dlužníky

11. Pohledávka, dluh • Pohledávkou se v závazkovém právu rozumí subjektivní právo jednoho subjektu (věřitele, kreditora - oprávněného) závazkového právního vztahu požadovat od druhého subjektu téhož závazkového právního vztahu (dlužníka, debitora - povinného) určité plnění, tj. požadovat od něho, aby: • něco dal (předal, zaplatil), • něco konal (určitou práci), • aby něco nekonal (opominul či strpěl). • Stane-li se pohledávka splatnou (dospělou), stává se i nárokem. Potom ji lze s úspěchem vymáhat soudně. • Dluhem (závazkem v užším smyslu) se rozumí povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem slíbené plnění v souladu s pohledávkou.

12. Předmět závazkového právního vztahu • Předmětem závazkového právního vztahu se rozumí soubor předmětů jednotlivých práv a povinností, které jsou jeho prvky. • Určení předmětu závazkového právního vztahu je důležité zejména z hlediska splnění závazku a jeho vynutitelnosti. Musí být určen nejpozději v době splatnosti závazku. V závěrečné fázi závazkového právního vztahu se jeho předmět stává předmětem plnění. • Předmět plnění je zpravidla totožný s původním předmětem závazkového právního vztahu. • Sekundárním předmětem závazkových právních vztahů jsou zejména věci (určené individuálně anebo druhově). Specifickým sekundárním předmětem jsou peníze.

13. Obsah závazkového právního vztahu • Obsahem závazkového právního vztahu je souhrn vzájemných subjektivních práv (oprávnění) a právních povinností dlužníka a věřitele. • Naturální pohledávky jsou takové, u nichž je sice věřitel oprávněn požadovat od dlužníka splnění, avšak svou pohledávku nemůže s úspěchem vymáhat soudně (např. půjčky a výhry ze sázek a her).To neplatí jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen.

14. Třídění závazkových právních vztahů • smluvní (kontraktní) a mimosmluvní (extrakontraktní – deliktní) Je to základní třídění. Kontraktních je naprostá většina. Smluvní závazkové právní vztahy nelze měnit bez souhlasu jejich stran, pokud zákon nestanoví jinak. • jednostranně, dvoustranně (smlouvy) a vícestranně zavazující (smlouva o sdružení) • vznikající z vůle stran(z právních úkonů),anebo nezávisle na vůli stran(ze zákona, z úředních rozhodnutí) • výslovně upravené – pojmenované (typické – nominátní) a výslovně neupravené – nepojmenované (atypické – inominátní) Pojmenované jsou vznikající např. z pojmenovaných smluv, ze způsobení škody, z odpovědnosti za vady. Nepojmenované jsou vznikající např. z nepojmenovaných smluv. • hlavní a vedlejší (akcesorické) Akcesorické závazkové právní vztahy sledují osud hlavního závazkového právního vztahu, např. ručení.

15. Zajištění závazku Občanský zákoník upravuje výslovně tyto zajišťovací prostředky: • smluvní pokutu • ručení • dohodu o srážkách ze mzdy a jiných příjmů • zajištění závazků převodem práva • zajištění převodem pohledávky • jistotu • uznání dluhu • K zajišťovacím prostředkům patří i právo zástavní a zadržovací, která jsou upravena v rámci věcných práv k věcem cizím.

16. Funkce zajišťovacích prostředků • zajišťovací– zabezpečuje včasné a řádné splnění dlužníkovy povinnosti, je prevenční • uhrazovací– reparační, zabezpečuje uspokojení věřitelovy pohledávky přímo z majetku dlužníka nebo třetí osoby (např.dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů) • sankční– představuje trest/sankci pro toho, kdo povinnost porušil (např. smluvní pokuta)

17. Smluvní pokuta • její podstatou je povinnost zaplatit určitou částku, kterou si strany sjednaly pro případ, že bude porušena smluvní povinnost • okruh zajišťovaných povinností není omezen • smlouva musí obsahovat výši smluvní pokuty nebo stanovení způsobu jejího určení • smlouva musí mít písemnou formu

18. Ručení • rozumí se jím právní vztah mezi věřitelem a ručitelem (na základě písemné smlouvy), jehož obsahem je závazek ručitele (osoby vždy odlišné od dlužníka) uspokojit pohledávku věřitele (peněžitou i nepeněžitou), jestliže ji neuspokojí sám dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván • věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na požádání výši své pohledávky • jakmile ručitel splnil věřiteli, zaniká ručitelský závazek a ručiteli vzniká právo požadovat na dlužníkovi náhradu za poskytnuté plnění – ručitel vstupuje do práv věřitele

19. Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů • uzavřením této písemné dohody dlužník souhlasí, aby mu plátce prováděl srážky ze mzdy nebo jiných příjmům (důchody, nemocenské dávky, odměny členů družstev aj.) a poukazoval je věřiteli • tato dohoda není jen zajišťovacím prostředkem, nýbrž plní zároveň i funkci postupného plnění hlavního závazku • srážky nesmějí činit více, než kolik by činily srážky při výkonu rozhodnutí • dohoda zaniká mj. i ztrátou dlužníkova práva na mzdu nebo jiný příjem

20. Převod práva • dlužník převádí na věřitele písemnou smlouvou majetkové převoditelné právo • ocitne-li se dlužník v prodlení, přeměňuje se zajišťovací funkce převodu práva ve funkci uhrazovací • věřitel může uspokojit svou pohledávku prodejem věci z volné ruky nebo ve veřejné dražbě • zánikem věřitelovy pohledávky splněním zaniká i vlastnictví věřitele k věci, která byla předmětem zajišťovacího převodu

21. Postoupení pohledávky • podstatou je postoupení pohledávky dlužníka nebo třetí osoby věřiteli zajišťovaného závazku • věřitelem postoupené pohledávky se stává věřitel zajišťovaného závazku (postupník), který je na základě vnitřního ujednání (fiduciární dohody) s postupitelem (dlužníkem či třetí osobou) povinen postoupit pohledávku zpět, bude-li zajištěná pohledávka uspokojena

22. Jistota • podle zákona závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli • dále připadá v úvahu složení peněžní sumy u notáře či v bance • podle zákona nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny

23. Uznání dluhu • písemným jednostranným prohlášením, kterým dlužník uznává vůči věřiteli povinnost zaplatit dluh co do důvodu a výše, zakládá dlužník vyvratitelnou právní domněnku o existenci dluhu k okamžiku tohoto uznání • uznáním dluhu dochází k přerušení běhu promlčecí doby

24. Občanskoprávní odpovědnost • právní odpovědnost v obecném smyslu slova znamená povinnost (sekundární) za něco ručit, nést důsledky • právní odpovědnost je jedním z druhů společenské odpovědnosti, úzce souvisí s odpovědností politickou, morální a jinou • odpovědnost v občanském právu se vymezuje jako sekundární sankční právní povinnost subjektu, který porušil primární právní povinnost, jež mu vyplývá z právního úkonu (nejčastěji ze smlouvy) nebo ze zákona

25. Třídění občanskoprávní odpovědnost Odpovědnost v občanském právu lze třídit z různých hledisek: • odpovědnost za majetkovou újmu (za škodu, za vady) a odpovědnost zanemajetkovou újmu (bolestné a ztížení společenského uplatnění), • odpovědnost závazkovou(kontraktní) a odpovědnost mimozávazkovou(deliktní), • odpovědnost dílčí (dělenou) a odpovědnost společnou a nerozdílnou (solidární), • odpovědnost subjektivní (za zavinění) a objektivní (bez zavinění) Z pohledu občanského zákoníku lze odpovědnost třídit za škodu, za vadya za prodlení (dlužníka či věřitele).

26. Funkce odpovědnosti za škodu • preventivně výchovnou– každé ohrožení, natož porušení právní povinnosti v občanskoprávních vztazích (smluvní i mimosmluvní) je individuálně i společensky nežádoucí, protože bývá spojeno obvykle s majetkovými újmami i ekonomickými ztrátami – škodami na zdraví (na životě), na majetku, přírodě a životním prostředí • reparační, jakož i satisfakční– dojde-li totiž ke vzniku škody, musí právní úprava občanskoprávní odpovědnosti za škodu zajišťovat plnou náhradu škodlivých následků na porušených občanskoprávních (osobních či majetkových) vztazích, a tak jim poskytnout účinnou, tj. spravedlivou a urychlenou právní ochranu.

27. Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu • porušení právní povinnosti (protiprávní úkon) anebo alternativně zákonem kvalifikovaná událost vyvolávající škodu (škodní událost) • škoda, • příčinná souvislost mezi a) a b), • zavinění buď ve formě úmyslu, nebo nedbalosti. • Splnění všech výše uvedených předpokladů má za následek vznik odpovědnostního právního vztahu k náhradě škody s jeho právy a povinnostmi jako zvláštního druhu závazkového právního vztahu. • První tři předpoklady jsou objektivní povahy, čtvrtý z nich je • subjektivní povahy.

28. Obecná odpovědnost za škodu Občanský zákoník upravuje (§ 420 a 420a) dva obecné (generální) případy – skutkové podstaty odpovědnosti za škodu. Ty se uplatňují všude tam, kde určité způsobení škody není zahrnuto pod některý ze zvláštních případů skutkových podstat odpovědnosti za škodu. Jde o odpovědnost za škodu způsobenou jinému: • zaviněným protiprávním úkonem - ta se vztahuje jak na osoby fyzické, tak i právnické • provozní činností.

29. Zvláštní odpovědnost za škodu Mezi zvláštní případy odpovědnosti za škodu občanský zákoník řadí: • odpovědnost za poškození, ztrátu či zničení věci, jež je předmětem závazku • odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito • odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání • odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům • odpovědnost za škodu v některých zvláštních případech • odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků • odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným • odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených • věcech

30. Rozsah náhrady škody • Rozsahem se rozumí jakou výši (objem) – „kolik“ – má škůdce, resp. odpovědný subjekt poškozenému nahradit. Rozsah škody musí vždy specifikovat poškozený. Ke škodě může dojít: • na majetku – hradí se škoda skutečná a ušlý zisk (to, co poškozenému ušlo) • na zdraví nebo na životě – hradí se: • účelné náklady spojené s léčením • ztráta na výdělku • bolest a ztížení společenského uplatnění • náklady na výživu pozůstalých • přiměřené náklady spojené s pohřbem

31. Způsob náhrady škody Náhrada škody se uskutečňuje: • v penězích – pro poškozeného ne vždy výhodné kvůli inflaci, kvůli nemožnosti obstarat si za poskytnuté peníze náhradní věc bez nadměrných obtíží, komplikací, bez ztráty času apod., náhrada se poskytuje v české měně • uvedením v předešlý stav (naturální náhrada, naturální restituce) – jde o možnost opravit poškozenou věc, dodat poškozenému novou stejnou věc, která mu nahradí věc zničenou, doplnění úbytku věci tím, že se doplní to, co chybí Tuto formu náhrady škody může provést odpovědný subjekt sám nebo na jeho účet provede náhradu in natura někdo jiný. • není vyloučena kombinace obou předchozích způsobů