1 / 19

Otočení roviny do průmětny

Otočení roviny do průmětny.

ludlow
Download Presentation

Otočení roviny do průmětny

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Otočení roviny do průmětny Při práci s geometrickými útvary v rovině lze s výhodou užít toho, že geometrické útvary ležící v rovině rovnoběžné nebo splývající s průmětnou jsou shodné s pravoúhlými průměty těchto útvarů do průmětny. Otočíme-li rovinu obecně položenou vzhledem k průmětně kolem její stopy nebo kolem její hlavní přímky do polohy splývající nebo rovnoběžné s průmětnou, můžeme této shodnosti využít.

  2. Otočení bodu roviny kolem půdorysné stopy do půdorysny Bod A roviny  se při otáčenípohybuje po kružnici k v rovině kolmé na půdorysnou stopu p1, v tzv. rovině otáčení bodu A. Střed S1 kružnice k, nebo-li střed otáčení bodu A, je průsečík roviny otáčení s půdorysnou stopou p1, tj. s osou otáčení. Poloměr kružnice k, tzv. poloměr otáčenírbodu A, je přepona pravoúhlého trojúhelníka, jehož odvěsny jsou S1A1 a zA. Otočená poloha A0 bodu A je průsečík kružnice k s půdorysnou.

  3. Poznámka: Analogická situace platí pro otáčení bodu do nárysny. Přitom při otáčení do nárysny je osou otáčení nárysná stopa n2 roviny . Středem otáčení S bodu A je průsečík osy otáčení s přímkou, která prochází bodem A a je kolmá k ose otáčení. Poloměrem otáčení je skutečná velikost úsečky SA, kterou tentokráte získáme sklopením promítacího trojúhelníku ASA2do nárysny.

  4. Rovinná osová afinita je zobrazení s následujícími vlastnostmi: - spojnice vzorů a obrazů v tomto zobrazení jsou navzájem rovnoběžné, tj. např. A0A1 // B0B1; - body ležící na ose otáčení jsou samodružné, tzn. při otáčení zůstávají neměnné; - zachovává se incidence bodů, tzn. leží-li bod A1 na přímce a1, pak musí ležet bod A0 na přímce a0; - odpovídající si přímky se buď protínají na ose otáčení, nebo jsou s ní rovnoběžné; - rovnoběžným přímkám a // a´ odpovídají rovnoběžné přímky a0 // a0´ ; - dělící poměr bodu C vzhledem k bodům A, B je týž jako dělící poměr bodu C0 k bodům A0, B0. Speciálně střed úsečky se zobrazí na střed úsečky.

  5. Otočení dalších bodů a přímek roviny kolem půdorysné stopy do půdorysny Další body a přímky roviny  otáčíme pomocí tzv. osové afinity. Přičemž osová afinita je dána osou afinity, kterou je v našem případě půdorysná stopa p1 roviny  , a dvojicí bodů A0A1. Roviny otáčení bodů jsou navzájem rovnoběžné, proto platí např. A0A1 // B0B1. Průsečíky přímek spůdorysnou stopou p1 jsou samodružné body otáčení (např. body PA, PB na obrázku).

  6. Příklad 20: V rovině  (68, 76, 44) sestrojte pravidelný šestiúhelník ABCDEF, jsou-li dány jeho vrcholy A[38, 0, ?] a B[31, 28, ?]. Poznámka: Základnici volte 120 mm od spodního okraje listu papíru a počátek 75 mm od levého okraje listu papíru.

  7. Příklad 21: Sestrojte průměty pravidelného trojbokého hranolu ABCA´B´C´, je-li dáno:rovina (49, 72, 43), v níž leží trojúhelník ABC s vrcholem A[23, -34, ?], a bod B´[60, 43, 66] horní podstavy hranolu. Přitom rýsujte tak, aby xA xC. Poznámka: Základnici volte 140 mm od spodního okraje listu papíru a počátek 105 mm od levého okraje listu papíru. Návod řešení: Sestrojíme 1) přímku b kolmou k rovině  a procházející bodem B´; 2) bod B jako průsečík přímky b s rovinou ; 3) trojúhelník ABC ve skutečné velikosti, tj. otočíme body A, B roviny  kolem půdo- rysné stopy p1 do půdorysny; 4) první průmět A1B1C1 trojúhelníka ABC pomocí osové afinity; 5) druhý průmět A2B2C2 trojúhelníka ABC pomocí dohledání druhých průmětů vrcholů trojúhelníka ABC v rovině  ; 6) vrcholy A´, C´ tak, že BB´ // AA´ // CC´ a současně | BB´| = | AA´| = | CC´| .

  8. Sklopení promítací roviny do průmětny Zvláštním případem otáčení roviny do průmětny je sklápění promítací roviny do průmětny nebo do polohy rovnoběžné s průmětnou. Je to otáčení o pravý úhel. Poloměry otáčení bodů jsou v tomto případě z-ové (x- ové) souřadnice při sklápění do půdorysny (nárysny) nebo rozdíly z-ových (x-ových) souřadnic otáčených bodů a hlavních přímek, kolem kterých je otáčíme, do polohy rovnoběžné s půdorysnou (nárysnou). Sklápění roviny jsme již užili např. při konstrukci skutečné velikosti úsečky.

  9. Příklad 22: Sestrojte průměty pravidelného čtyřbokého jehlanu ABCDV s podstavou ABCD ležící v nárysně promítací rovině  (+∞, -69, 48), je-li dáno:bod A[24, -29, ?], střed S[47, 0, ?] podstavy ABCD a výška jehlanu v = 94. Poznámka: Sestrojte řešení pouze pro yV<yS. Základnici volte 100 mm od spodního okraje papíru, nad ní ponechte 150 mm volného místa. Počátek volte 110 mm od levého okraje listu papíru.

  10. Zobrazení kružnice v rovině  Předpokládejme, že máme dánu kružnici k (S, r), pak sdružené průměty kružnice k v Mongeově promítání se liší v závislostina tom, v jaké rovině daná kružnice k leží. Rozlišujeme 3 případy: 1. Kružnice k leží v rovině, která je rovnoběžná s jednou z průměten Je-li rovina  rovnoběžná s půdorysnou (nárysnou), pak prvním průmětem kružnice k je kružnice k1 (S1, r) (úsečka k2 délky 2r rovnoběžná se základnicí) a druhým průmětem kružnice k je úsečka k1 délky 2r rovnoběžná se základnicí (kružnice k2 (S2, r)).

  11. 2. Kružnice k leží v rovině, která je kolmá k průmětně Je-li rovina  kolmá k půdorysně, pak prvním průmětem k1 kružnice k je úsečka C1D1 délky 2r ležící na půdorysné stopě p1 roviny . Střed kružnice k se zobrazído středu S1 úsečky C1D1. Druhým průmě- tem k2 kružnice k je elipsa se středem v bodě S2, s hlavní poloosou A2S2 velikosti poloměru kružnice r rovnoběž- nou s nárysnou stopou n2roviny  a s vedlejší poloosou C2S2 rovnoběžnou se základnicí.

  12. 3. Kružnice k leží v rovině, která je v obecné poloze vzhledem k průmětnám Je-li rovina  obecnou rovinou, pak se kružnice k zobrazí v obou průmětech jako elipsa. Oba průměty elipsy však nejsou shodné. Liší se ve velikostech vedlejších poloos. V prvním průmětu k1 kružnice k se skutečná délka poloměru r kružnice promítá do hlavní poloosy A1S1 elipsy ležící na prvním průmětu h1S hlavní Přímky roviny  procházející středem S1 elipsy. Na vedlejší poloose C1S1 Elipsy se poloměr kružnice zkracuje na velikost b vedlejší poloosy elipsy. Tu sestrojíme pomocí tzv. rozdílové proužkové konstrukce (viz níže), anebo pomocí osové afinity.

  13. Analogická situace platí i pro druhý průmět k2 kružnice k s tím rozdílem, že poloměr r kružnice se nezkrácený promítá do hlavní poloosy E2S2 elipsy ležící na druhém průmětu f2 hlavní přímky roviny  procházející středem S2 elipsy. Na vedlejší poloose G2S2 elipsy se poloměr kružnice opět zkracuje na velikost b´ vedlejší poloosy elipsy. Tu sestrojíme stejně jako v půdorysu, tj. pomocí rozdílové proužkové konstrukce.

  14. Rozdílová proužková konstrukce elipsy Rozdílové proužkové konstrukce užíváme v případě, kdy je elipsa určena hlavní osou AB a bodem elipsy M. Velikost b vedlejší poloosy CS elipsy sestrojíme následovně. Sestrojíme kružnici se středem v bodě M a s poloměrem velikosti a hlavní poloosy elipsy. Tam, kde nám kružnice protne vedlejší osu CD elipsy, získáváme pomocný bod 1. Sestrojíme úsečku 1M. Průsečík úsečky 1M s hlavní osou AB je bod 2. Délka úsečky 2M je rovna velikosti b vedlejší poloosy elipsy.

  15. Příklad 23: Sestrojte průměty kružnice k, která je dána středem S[36, 0, 30] a tečnou t ≡ PL, kde P[18, 80, 0] a L[10, 36, 30] . Poznámka: Základnici volte uprostřed listu papíru a počátek 75 mm od levého okraje listu papíru.

  16. Viditelnost v Mongeově promítání K názornějším představám o skutečném tvaru a poloze tělesa v prostoru, rozlišujeme při jeho zobrazování v Mongeově promítání jeho viditelné (plná čára) a neviditelné (čárkovaná čára) hrany. Problém viditelnosti je v Mongeově promítání řešen zvlášť v prvním průmětu a zvlášť ve druhém průmětu. Viditelnost v prvním průmětu odpovídá situaci, kdy pozorovatel hledí na těleso ve směru „shora dolů.“ Tzn., leží-li dva body A a B na stejné promítací přímce, která je kolmá k půdorysně, můžeme vidět pouze „vyšší“ bod A. Bod B je schován pod bodem A (zA< zB).

  17. Viditelnost ve druhém průmětu odpovídá situaci, kdy pozorovatel stojí před tělesem. Tzn., že leží-li dva body C a D na téže promítací přímce, která je kolmá k nárysně, uvidíme „bližší“ bod D. „Vzdálenější“ bod C je schován za bodem D (xC<xD).

  18.  Daniela Bímová Obrázky v programu Cabri 3D byly sestrojeny za podpory projektu FRVŠ 400/2012

More Related