1 / 18

Dějiny českých zemí

Dějiny českých zemí. Maxmilián II a česká konfese Rudolf II. Anotace. Materiál tvoří 19 slidů , v nichž jsou zachyceny léta vlády Ferdinanda I. a jeho cesta k moci cílová skupina: 8. roč. Autor: Mgr. Tomáš Kozák

lara
Download Presentation

Dějiny českých zemí

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Dějiny českých zemí Maxmilián II a česká konfese Rudolf II.

  2. Anotace • Materiál tvoří 19 slidů, v nichž jsou zachyceny léta vlády Ferdinanda I. a jeho cesta k moci • cílová skupina: 8. roč. • Autor: Mgr. Tomáš Kozák • očekávaný výstup: žák se seznámí se situací v českých zemích za vlády Maxmiliána II. a Rudolfa II. • použitý materiál: učebnice dějepisu pro 7. roč. SPN a Prodos pro 8. ročník, Wikipedia • průběh: za pomoci prezentace provedeme výklad a provádíme zpětnou vazbu pomocí shrnujících otázek • na konci prezentace následuje možnost zápisu látky do sešitu

  3. Maxmilián II. a česká konfese • po silně katolickém Ferdinandovi I. nastupuje na český trůn jeho umírněnější syn Maxmilián II. (1564) • nový panovník byl nakloněn protestantům, čehož chtějí nekatolíci využít a pokusit se o náboženskou svobodu. • husité a jednota bratrská se shodli na náboženském kompromisu – České konfesi • Česká konfese byla předložena na sněmu v roce 1575 • byla jednou z podmínek pro přijetí Rudolfa II. za českého krále • Maxmilián s konfesí souhlasí, ale nikdy souhlas písemně nepotvrdil • 1576 – Maxmilián umírá

  4. Maxmilián II. Maxmilián II. (31. července1527, Vídeň – 12. října1576, Řezno) byl císař římský, král český (korunován 1562), uherský (korunován 1563) a arcivévoda rakouský.[1][2] Vlády se ujal po smrti svého otce Ferdinanda I.27. července1564.

  5. Rudolf II. • vychovaný na španělském katolickém dvoře • přenáší své sídlo z Vídně do Prahy • kvůli tureckému nebezpečí • měl k Praze kladný vztah • protože byl Rudolf zároveň císařem, význam Prahy raketově roste • Praha se stává důležitým kulturním centrem

  6. Rudolf II. Rudolf II. Habsburský (18. července1552, Vídeň – 20. ledna1612, Praha) byl římský císař, král český, uherský a chorvatský. Byl synem císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Jeho rodiče byli bratranec a sestřenice, Rudolfovi dědové byli bratři.

  7. Rudolf II. – věda a umění • panovník miluje vědu a umění • podporuje jak seriózní vědce (TychoBrahe, JohannKepler), tak i alchymisty, z nichž mnozí měli hodně pochybnou pověst (EdwardKelly) • alchymie - je chápána jako předvědecký obor, který v hojné míře rozvinul experimentální metody poznávání přírodních dějů, je ale zároveň experimentální mystikou a bývá označována jako tradiční věda. • je mecenášem mnoha umělců • vydává obrovské sumy za nákupy uměleckých děl a kuriozit

  8. Tycho Brahe Tycho Brahe (14. prosince1546, Knudstrup, Dánsko – 24. října1601, Praha), původním jménem TygeOttesen Brahe, (nesprávně uváděný jako Tycho de Brahe[1]), byl význačný dánský astronom, astrolog a alchymista. Je považován za nejlepšího a nejpřesnějšího pozorovatele hvězdné oblohy, jenž byl překonán až šedesát let po vynalezení dalekohledu.

  9. Jan Kepler Johannes Kepler (27. prosince1571Weil der Stadt – 15. listopadu1630Řezno) byl německýmatematik, astrolog a astronom. Především ve starší české literatuře se používá i počeštěná forma jeho křestního jména (Jan Kepler). Několik let působil v Praze na dvoře císaře Rudolfa II. V Praze také formuloval dva ze tří Keplerových zákonů.

  10. Rudolf II. • nikdy se neoženil a neměl legitimního potomka – jeho nejznámějším nemanželským synem, kterého měl s hraběnkou KatřinouStradovou byl Julio Caesar • byl duševně nemocný, trpěl syfilidou a depresemi, dokonce se pokusil i o sebevraždu • Rudolfových potíží využívá jeho mladší bratr Matyáš a donutil Rudolfa, aby mu přenechal vládu na Moravě, Rakousku a Uhrách (1608) • čeští stavové Rudolfovi zachovávají věrnost, ale vynucují si povolení náboženské svobody

  11. Matyáš Habsburský Matyáš Habsburský (24. února1557, Vídeň – 20. března1619, tamtéž) byl císař římský (1612–1619), král český (1611–1619), uherský a chorvatský a arcivévoda rakouský (1608–1619) z dynastie Habsburků.

  12. Rudolfův majestát • vydán roku 1609 • potvrzoval Českou konfesi • Podle Majestátu nikdo nesměl být nucen ke katolickému ani jinému vyznání. Platil pro královská města, šlechtu i poddané. Listina byla zanesena do zemských desk jako platný zákon. • Rudolf pak chtěl Majestát odvolat, pozval na pomoc vojska pasovského biskupa, což nakonec urychlilo jeho pád a byl donucen vzdát se i české koruny ve prospěch svého bratra Matyáše (1611) • Matyáš odmítá Majestát dodržovat, což vedlo k náboženským nepokojům a později ke stavovskému povstání a třicetiletou válku

  13. Rudolfův majestát My, Rudolf Druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel Říše, a uherský, český, dalmatský, charvátský etc. král, arcikníže rakouský, markrabě moravské, lucemburské a slezské kníže a lužický markrabě etc., k věčné paměti známo činíme tímto listem všem: Jakož jsou toho všickni tři stavové království našeho Českého, tělo a krev Pána Ježíše Krista pod obojí přijímací, věrní Naši milí, na sněmu, kterýž léta Páně lisícího šestistého osmáho, již pominulého, v pondělí po neděli Exaudi na hradě pražském držán a téhož léta v pátek po památce svatého Jana Křtitele zavřen byl, při Nás, jakožto králi českém, toho se vší ponížeností a poddaností snažně vyhledávali, aby při té obecní konfesí české, kterouž někteří augšpurskou jmenují, na sněmě obecném léta tisícího pětistého sedmdesátého pátého sepsané a Jeho milosti císařské císaři Maxmiliánovi slavné a svaté paměti, pánu otci Našemu nejmilejšímu, podané (kteráž tak, jakž jsme toho jistou zprávu vzíti i také z psaní, vlastní rukou Jeho císařské milosti pana otce našeho nejmilejšího psaných vyrozuměti ráčili, ano i některé hodné paměti při deskách zemských toho se vynašly, i hned tehdáž od Jeho milosti povolena byla), i při tom mezi sebou v předmluvě též konfesí obsaženém porovnání, ano také i při jiných svých, v témž sněmu zejména doložených a náboženstvím jich se dotýkajících žádostech zůstaveni byli, a též náboženství své křesťanské pod obojí volně a svobodě, bez překážky každého člověka, provozovati mohli, to vše aby od Nás jim stavům dostatečně potvrzeno bylo, jakž týž artikul a žádost jich, do dotčeného sněmu a týž sněm v desky zemské od kvaternusněmův obecných zeleného léta tisícího šestistého osmého v pondělí po neděli Exaudi pod literou K. 8. slovo od slova vložený a vepsaný, to v sobě šíře obsahuje a zavírá: My pak nemoha na onen čas pro jiné veliké potřeby, pro kteréž tehdáž ten sněm rozepsán byl, kteráž žádného odkladu trpěti nemohly, toho potvrditi, odkladu do budoucího sněmu ke čtvrtku před svatým Martinem tehdáž nejprv příštím terminovaného, k dalšímu těch všech věcí zavírání jsme milostivě žádati a mezi tím, dokudž by koliv se to tak na sněmu obecním nevykonalo, je stavy pod obojí, aby své náboženství volně provozovati mohli a do vyřízení a na místě postavení téhož artikule k žádným artikulům, což by tak v proposici od Nás stavům přednášeno bylo, přistupovati, je uvažovati, ani o nic jednati povinni nebyli, opatřiti ráčili jakž taž milostivá žádost a opatření naše olnější svědčí. Podle kteréhožto předešlého zůstání sněmovního když sněm k témuž dni, totiž ke čtvrtku před svatým Martinem, položený z jistých příčin od nás odložen a potom jináý sněm ke dni outernímu po svatém Pavlu na víru křesťanskou obrácení mandátem naším rozepsán a na hrad pražský položen byl, a dotčení stavové pod obojí, podavše Nám znovu dotčené konfesí a snešení své společné, nepřestávali toho při Nás, jakožto králi a pánu svém, netoliko skrze své snažné poddané a ponížené prosby, ale i skrze znamenité a vzácné přímluvy vyhledávati, abychom k žádosti týchž stavův pod obojí věrných milých poddaných Našich, milostivě povoliti ráčili. Majíce My to vše s nejvyššími ouředlníky a soudci zemskými a radami Našimi království českého v Našem císařském a královském bedlivém uvážení, nepominuli jsme na poníženou a poddanou prosbu týchž pánův, rytířův, Pražan a jiných vyslaných z měst ze všech tří stavů království tohoto Našeho českého, pod obojí tělo a krev Pána Ježíše Krista přijímajících a k též konfesí se přiznávajících, věrných poddaných svých milých, všem třem stavům po neděli, jenž sloveRogationu,, jinak Křížová, léta tohoto tisícího šestistého devátého mandáty svými královskými rozepsati, na hrad pražský položiti a v týchž mandátích vůbec vyšlých mezi jinými toho zjevně doložiti, že při tomto sněmu ten artikul o náboženství k zavření, na místě a konci postavení, do proposicí sněmovní položiti, a kterak by všickni i jeden každý obzvláštně, jak strana pod jednou tak i pod obojí, a kteříž se k též konfesi, nám předešle od nich podané, přiznávají, náboženství své beze všech překážek a outiskův ode všech lidí buď duchovních anebo světských vykonávati mohli, je v tom náležitě opatřiti chtíti ráčíme, jakž tíž mandýtové Naší, jichž jest datum na hradě pražském v sobotu na neděli Jubilate léta tohoto tisícího šestistého devátého v tom artikuli to v sobě obsahují a zavírají. K kterémuž obecnému, tak od nás rozepsanému sněmu, když jsou se všickni tři stavové poslušně a poddaně najíti dali, a My podle Naší milostivé zámluvy, v témž mandátu Našem doložené, jsme v proposici Naší sněmovní předně ten artikul o náboženství položiti ráčili, tu jsou často dotčení všickni tři stavové sjednocení pod obojí žádost svou předešlou v spisu, Nám od nich podaném, obnovili a za dostatečné opatření i jim toho deskami zemskými potvrzení poddaně prosili. V Praze dne 9. července L. P. 1609., Rudolf II.

  14. Zápis • 1564 – nástup Maxmiliána II. na český trůn • tolerance nekatolíků • pokus o náboženský kompromis – Česká konfese - 1975 • císař jej slíbil, ale nikdy nepodepsal • Rudolf II. • přesídlil z Vídně do Prahy • Praha se stává centrem Evropy • panovník podporuje vědu a umění, alchymii, utrácí obrovské částky za umění • jeho duševní nemoci využívá jeho bratr Matyáš a snaží se Rudolfa sesadit

  15. české stavy zachovávají Rudolfovi věrnost, ale vynucují si za to na něm vydání Majestátu, který zaručuje náboženskou svobodu • Rudolf pak chce Majestát zrušit, ale nedaří se mu to • vojsko pasovského biskupa, které vpadá do Čech pouze loupí a vraždí • panovník je donucen odstoupit ve prospěch Matyáše • Matyáš nedodržuje Majestát, což má později za následek stavovské povstání a třicetiletou válku

  16. Otázky • Vysvětlete, co je Česká konfese. • Proč Maxmilián konfesi nepotvrdil písemně? Potvrdil by ji, kdyby žil déle? • Jak se stalo z Prahy významné kulturní centrum Evropy? • Co vedlo Rudolfa II. k tomu, že vydal Majestát? • Co znamenalo vydání Rudolfova majestátu? • Jak se změnila situace v Čechách po nástupu Matyáše na trůn. Který z jeho předchůdců rekatolizoval české země? • Jaký je rozdíl mezi astrologií a astronomií? • Co je to horoskop? • Do kterých čtyř skupin rozdělili astrologové nebeská znamení?

More Related