Island

1. Hudba: Vangelis - Conquest Of Paradise (Dobytí ráje) Island Obrázky Islandu v této prezentaci se netýkají daného tématu, protože pokud zadáte do vyhledávače obrázků na Googlu Island stávka, nebo revoluce, tak žádné ilustrační obrázky nenajdete.

2. CHRONOLOGIE „OBČANSKÉ REVOLUCE“ NA ISLANDU V roce 2008 začala revoluce na Islandu, a jak pokračuje v dalších státech Evropy? Vidíme dnes v Řecku, Španělsku a dalších státech našeho kontinentu. Jak západní demokracie umlčely občanskou revoluci na Islandu, anebo se o to alespoň pokoušely.

3. Španělská revoluce začala na Islandu Je reálné, aby na Pyrenejském poloostrově převzal lid moc do svých rukou? „Zamlčená“ fakta o občanské revoluci na Islandu naznačují, že ano. Zajímavé souvislosti nabízí text španělského blogera Franciska RubialeseMorena, který vyšel letos 10. března 2011

4. Média nás zásobují do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi. Mlčí však o příkladné ukázce občanské revoluce, která již po více než dva roky probíhá na Islandu, kde občané mírovým, zároveň však nesmlouvavým způsobem donutili odstoupit vládu a díky permanentním shromážděním i přepsat ústavu. Právě proto, že Island je modelem občanské revoluce, upadající evropské demokracie, ve kterých skutečnou moc ovládají profesionální politické kasty a kde byli z rozhodovacích procesů zcela vyloučeni občané - tento případ ututlávaly.

5. Cenzura revoluce na Islandu je nejlepším důkazem existence kontroly informací, jež mohou být nebezpečné pro politickou elitu. Na Islandu občané donutili k odstoupení celou vládu, hlavní banky byly znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které banky kvůli své vlastní špatné finanční politice vytvořily vůči Velké Británii a Nizozemsku. V nové ústavě, na jejímž znění se podílí lidové shromáždění, budou mít místo politiků hlavní slovo občané.Island je v současnosti nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této neschopné moci pozbývající mravnosti, která zneuctila demokracii a dovedla celý svět ke krizi. Islandský model představuje vlnu občanského odporu, jež v politicích vzbuzuje obavy, protože má potenciál být následována a rozšířit se do celé „Evropy politiků“, z níž byli její obyvatelé vyloučení.

6. Zamlčená fakta o Islandu: 2008 – Je znárodněna největší banka v zemi. Měna se hroutí, burza pozastavuje svou činnost. Země vyhlašuje bankrot. 2009 – Pod tlakem obrovských protestů občanů před parlamentem jsou vyhlášeny předčasné volby, předseda vlády a celý jeho vládní blok je donucen k rezignaci. Prohlubuje se bídná ekonomická situace země. Politici navrhují prostřednictvím zákona splacení dluhu vůči Velké Británii a Nizozemsku ve výši 3,5 miliardy eur, což je částka, kterou budou všichni Islanďané splácet v příštích 15 letech s 5,5% úrokem. 2010– Lidé jdou opět do ulic a požadují hlasovat o zákoně v referendu. V lednu prezident odmítá zákon ratifikovat a oznamuje, že se o něm bude rozhodovat ve všelidovém hlasování. V březnovém referendu odmítne zaplacení dluhu 93% obyvatel.

7. Vláda byla donucena zahájit vyšetřování, které má objasnit právní odpovědnost za krizi. Začíná zatýkání několika bankéřů a vrcholných manažerů. Na příkaz Interpolu všichni obvinění bankéři opouštějí zemi. Je zvoleno ústavodárné shromáždění, které na základě zkušeností z krize připraví novou ústavu. Ta nahradí současnou, která je de facto kopií ústavy dánské. K tomuto účelu se pořádá všelidové referendum. Do ústavodárného shromáždění je

8. Toto je stručná historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády, znárodnění největší banky, obecné referendum, v němž lidé hlasují o závažných ekonomických rozhodnutích, uvěznění lidí odpovědných za krizi a přepsání ústavy přímo občany. To, co se stalo na Islandu, vyhodnotili politici, jako je Merkelová, Sarkozy, Cameron, Zapatero, Berlusconi a další, jako nebezpečný precedens, který má být zamlčen. Co kdyby něco podobného napadlo obyvatele i dalších evropských zemí a oni ztratili svou nemravnou a nedemokratickou, zato výdělečnou nadvládu nad občany?! Bojkot informací o Islandu svědomitě dodržovaly tisíce novinářů napříč všemi médii, z nichž většina je „koupena“ politickou mocí. Ta jim za mlčení a podporu zcela v rozporu s demokratickými principy poskytuje výhody, úlevy a inzerci.

9. Islanďané se vzepřeli systému a zbytku světa udělili lekci z demokracie. Jenže dříve či později se o jejich úspěchu dozví a vezmou si z něj příklad i další; navzdory cenzuře politických kast, jež jsou za krizi a nespokojenost občanů zodpovědné.(Překlad Rudolf Černý, revize David Kasl.)

10. poradního sboru, který parlamentu předloží svá doporučení na změnu ústavy k lepšímu. V květnu bylo oficiálně doručeno obvinění islandskému expremiérovi Geiru Haardemu. Důvodem jsou vážná pochybení při výkonu jeho funkce, která vyvrcholila bankovním kolapsem v roce 2008. V obvinění, o němž rozhodl parlament, se tvrdí, že Haarde mohl kolapsu zabránit, avšak nic pro jeho odvrácení neučinil. Za to mu hrozí maximální možnýtrest v délce dvou let za mřížemi.

11. V úterý 7. června 2011 byl Haardeho případ předán zvláštnímu tribunálu určenému k souzení vládních úředníků. Landsdómur zasedá vůbec poprvé od svého založení v roce 1905. Haarde veškerá obvinění popírá. „Jsou absurdní, obzvlášť vezmeme-li v úvahu, že veškerá rozhodnutí mé vlády, jež předcházela bankovnímu kolapsu, byla shledána správnými,“ prohlásil na tiskové konferenci expremiér. Nakolik se vývoj občanské revoluce na Islandu stal rozbuškou současných protestů ve Španělsku i dalších evropských zemích, je otázkou. Stejně jako scénář dalšího možného vývoje. Island je přeci jen v rámci Evropy specifickou zemí. Má vůbec nejstarší parlamentní tradici - jeho politické a zákonodárné shromáždění Althing si Vikingové vytvořili již v 10. století. A například křesťanství země přijala až po jeho kladném rozhodnutí.

12. Naděje umírá poslední.emeritni samec|08.06.2011 - 09:47 Lidé musí klesnout až na dno aby si uvědomili nevyhnutelné - že pokud se o sebe nepostarají nikdo to za ně neudělá.U nás na dně ještě nejsme a proto budeme ještě dlouho tunelováni. Zatím je každý chytrý nadává na poměry a myslí podle toho co si přečte v novinách. Zatím jsme naší „řízenou demokracií“ řízeni ve prospěch řídících. Na Islandu došlo ke státnímu bankrotu a to způsobilo že se rodí něco jako občanská společnost. Toto se podařilo v Evropě úspěšně ututlat. Naši tzv „úspěšní“ si toto uvědomují a tak zvanými reformami se snaží takovému vývoji předejít. Francouzi dokonce zakázali citovat facebook v novinách. To je ten nejvyšší stupeň „demokracie“.Strach zřejmě obchází mocné. Míti pod palcem noviny a TV přestává stačit. U nás se budou dále vyrábět aféry na pokračování

13. k pobavení lidu v domnění, že nebude lid nakažen nečistými myšlenkami na revoluci. Bez zásadní změny ústavy se poměry nezmění. Politici ústavu nezmění to by museli být na hlavu padlí. Bez revoluce z dola to nepůjde. Politické strany vytunelovali politiku a těch kdo jim jejich ideály ještě baští je mi líto. Jedině přímá demokracie s přímo volenými politiky kteří budou osobně svým voličům odpovědni a jimi kdykoliv odvolatelní může něco změnit. Technicky to není nemožné a může to být i funkční. Jediný problém je že lidé nemají vůli něco takového uskutečnit protože chybí občanská společnost ochutná komunikovat. Snad až ten bankrot něco nastartuje.

14. Jsme schopni udělat každý z nás, něco pro to, aby došlo ke změně na naší politické scéně? Anebo budeme na vše stále nadávat jako doposud a čekat, že to vše za nás někdo vyřeší? Ne - nevyřeší to za nás nikdo a je jenom na každém z nás, jestli se situace změní k lepším . Změna volebního systému, by měl být úkol č. 1. Nevolit politické strany jako doposud, ale lidi. Klik do plochy: Zdroj informací Dále již pouze obrázky z Islandu - pokračuj kolečkem myši To by měl být asi začátek, od kterého by jsme se měli odpíchnout.Důležité je i to, že se situace nezmění a nevyřeší přes noc, ale že se jedná o běh na dlouhou trať a to hodně dlouhou. To že si každý den ráno koupíme poslední číslo Blesku, tím nic nevyřešíme. Každý z nás máme možnost situaci změnit, ale musíme chtít pro to něco dělat, pro blaho ne jenom naší generace , ale i našich potomků.

15. Havárie nás nepotkávají pouze na politické scéně