Předmět a prameny pracovního práv a

1. Předmět a prameny pracovního práva

2. Pracovní právo • Pracovní právo je odvětvím českého právního řádu, které můžeme charakterizovat jako relativně samostatný soubor právních norem, které upravují: • společenské vztahy vznikající při námezdní práci • a vztahy s nimi úzce související.

3. Pracovní právo upravuje • Pracovní právo upravuje vztahy, v nichž je vykonávána práce, která je: • svobodná (zaměstnanec ji vykonává dobrovolně, nesmí být k výkonu práce nucen), • závislá (zaměstnanec pracuje dle pokynů zaměstnavatele, zaměstnavatel využívá výsledky práce, ale také snáší výrobní a hospodářské riziko této práce), • námezdní (zaměstnanec za práci pobírá mzdu nebo plat), • vykonávána osobně zaměstnancem (zaměstnanec se nemůže nechat při výkonu práce zastoupit).

4. Předmět pracovního práva • Předmětem pracovního práva jsou společenské vztahy vznikající při výkonu práce. • Pracovní právo upravuje společenské vztahy, v nichž se spojuje pracovní síla člověka s výrobními prostředky. • Vlastnictví pracovní síly a výrobního prostředku je odděleno, proto se vlastník pracovní síly (zaměstnanec) a vlastník výrobního prostředku (zaměstnavatel) setkávají na trhu práce, kde sjednávají vzájemné spojení pracovní síly a výrobního prostředku a uzavírají spolu pracovní smlouvu.

5. PP individuální a kolektivní • Pracovní právo můžeme rozdělit: • na tzv. individuální pracovní právo, které upravuje především vztahy mezi jednotlivými zaměstnanci a zaměstnavateli na základě pracovní smlouvy, • a na kolektivní pracovní právo, které upravuje vztahy vznikající mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi.

6. Funkce pracovního práva • Funkcemi pracovního práva rozumíme soubor určitých trvale vymezených nebo dlouhodobých úkolů nebo směrů působení pracovního práva na společenské vztahy vznikající při výkonu závislé práce a v souvislosti s ním. • Funkcí pracovního práva jako celku je upevňování nezbytného souladu v pracovních vztazích, tj. vytvoření hospodářsky funkčního celku v podmínkách faktické nerovnosti a rozporných zájmů účastníků těchto vztahů.

7. Funkce ochranná • Tato funkce posiluje pozici zaměstnance jako slabší smluvní strany, a to slabší: • jak z hlediska ekonomického (zaměstnavatel jako vlastník výrobních prostředků nabízí zaměstnanci za výkon práce mzdu nebo plat, tato mzda nebo plat je pro zaměstnance důležitým zdrojem obživy), • tak z hlediska právního (dispoziční pravomoc zaměstnavatele, tzn. mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem vzniká vztah nadřízenosti a podřízenosti). Zaměstnanec má tedy v určitých případech více práv oproti právům zaměstnavatele.

8. Funkce organizační • Organizační funkce dává zaměstnavateli možnost organizovat a řídit práci zaměstnanců. Tato funkce také vytváří rámec a podmínky, za nichž se uskutečňuje pracovní proces. Projevem je působení norem pracovního práva k zabezpečení náležitého fungování pracovního procesu.

9. Funkce výchovná • Výchovná funkce pracovního práva, obdobně jako v jiných právních odvětvích, vede ke zvyšování právního vědomí. Pracovní právo popisuje vzory chování zaměstnance v souladu s dispozicí právní normy a vede ke zvyšování kultury vztahů při výkonu závislé práce.

10. Prameny pracovního práva • Pramen práva představuje zdroj, v němž nacházíme pravidla chování určená subjektům, je bezprostředním zdrojem poznání práva. Jsou to pravidla chování vydávaná nebo uznávaná státem, jejichž dodržování je garantováno donucovací mocí státu. • Rozlišujeme formální prameny práva a materiální prameny práva. • Formálním pramenem práva je vnější jevová stránka, která je výsledkem specifického procedurálního postupu. • Materiální pramen práva je „vše“, co způsobuje, že právo je takové, jaké je - jsou to například sociální poměry, třídní zájmy, historické události a další.

11. Formální prameny PP • normativní právní akty – např. Ústava České republiky, zákony, nařízení vlády,…, • kolektivní smlouvy – rozeznáváme kolektivní smlouvy podnikové a kolektivní smlouvy vyššího stupně, • vnitropodnikové právní normy – např. pracovní řád, vnitřní předpis,…, • technické normy, • pravidla slušnosti a občanského soužití (dobré mravy), • mezinárodní smlouvy, • nálezy Ústavního soudu České republiky, • prameny pracovního práva Evropské unie v podobě směrnic a nařízení.

12. Pracovně právní předpisy • Hlavní normou oblasti individuálního pracovního práva, a zároveň normou upravující problematiku pracovní smlouvy, je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. • Problematiku zaměstnanosti blíže upravuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. • Kolektivní pracovní právo je kromě již zmíněného zákoníku práce upraveno také zákonem č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů.