1 / 23

VY_12_INOVACE_ČJ_4.19

VY_12_INOVACE_ČJ_4.19. PETRA BRAUNOVÁ. SPISOVATELKA PRO DĚTI , MLÁDEŽ A DOSPĚLÉ JE SPOJENA PŘEDEVŠÍM S NAKLADATELSTVÍM ALBATROS NARODILA SE 31. LEDNA 1967 VYSTUDOVALA STŘEDNÍ EKONOMICKOU ŠKOLU V PRAZE PO MATURITĚ PRACOVALA JAKO SEKRETÁŘKA, PRŮVODKYNĚ PRAHOU, AU-PAIRKA, ÚČETNÍ , REDAKTORKA.

kail
Download Presentation

VY_12_INOVACE_ČJ_4.19

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. VY_12_INOVACE_ČJ_4.19

  2. PETRA BRAUNOVÁ

  3. SPISOVATELKA PRO DĚTI , MLÁDEŽ A DOSPĚLÉ • JE SPOJENA PŘEDEVŠÍM S NAKLADATELSTVÍM ALBATROS • NARODILA SE 31. LEDNA 1967 • VYSTUDOVALA STŘEDNÍ EKONOMICKOU ŠKOLU V PRAZE • PO MATURITĚ PRACOVALA JAKO SEKRETÁŘKA, PRŮVODKYNĚ PRAHOU, AU-PAIRKA, ÚČETNÍ , REDAKTORKA

  4. ZÍSKANÉ CENY • CENU ALBATROSU ZA KNIHU -POZOROVATELKA • TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK – ZTRACENI V ČASE • CENU UČITELŮ ZA KNIHU – ČESKÁ SLUŽKA ANEB BYLA JSEM AU-PAIR • TŘETÍ MÍSTO V ANKETĚ SUK ZA KNIHU – KUBA NECHCE ČÍST

  5. TRAMVAJ PLNÁ STRAŠIDEL

  6. Jednoho podzimního večera se nad Vltavou valila mlha a já čekala u Vyšehradu na tramvaj. Nutno podotknout, že mám svědka - svoji tehdy osmiletou dceru Johanku. Tramvaj dlouho nejela, nikde nikdo... a najednou se z mlhy vynořila světla... ano, přijížděla tramvaj - nebyla to však tramvaj obyčejná, ale byla plná strašidel. Vyjeveně jsme ztuhly, tramvaj projela, nezastavila a zmizela nám v mlze. Ano, vím, co chcete říct - vymýšlíme si. Jak ráda bych řekla, že ano! Jenže... pravda je taková, že tentokrát nelžu. Obě jsme strašidelnou tramvaj viděly na vlastní oči. Kde se vzala a kam zmizela? Dumala jsem nad tím pět let, než jsem na to přišla.

  7. ROŠŤÁK OLIVER

  8. Moje prvotina vznikla doopravdy náhodou – díky mému synovi Oliverovi. Byla mu „šitá“ na míru, když byl malý (dneska mu je neuvěřitelných 15 let – že to ale dámy letí, co…) a nechtěl číst. Jmenuje se Rošťák Oliver a vše, o čem se v téhle knížce určené pro ty nejmenší čtenáře dočtete, stojí na pravdivých základech. Ano, i to miminko, které se v knížce narodilo, je skutečné, je to moje prostřední dcera Máří, dnes dvanáctiletá.

  9. ČESKÁ SLUŽKA ANEBBYLA JSEM AU-PAIR

  10. UKÁZKA Z KNIHY • „Maminka ti připravila krásné šatečky. Co kdybych ti je oblékla?“ Alexandra nic. Vzala jsem do rukou • opravdu krásné sametové tmavomodré šatičky s volánkem. U nás by stály, bratru, dobrou tisícovku. • Vzala jsem Alexandru za loket. Okamžitě se vyškubla. Začala kolem sebe kopat. „Fajn.“ Vzdala jsem to. „Jdu do kuchyně. • Kdybys něco potřebovala, přijď za mnou.“ Oznámila jsem jí, ale ani se na mě nepodívala. • Vypila jsem si kafe, vyslechla zprávy v rádiu. Mezitím jsem se na Alexandru do pokoje • podívala nejmíň stokrát. Alexandra vždy ničila jinou hračku, ale jak mě zahlídla, mrskla sebou na • podlahu a zavřela oči.. „Fajn.“ Pochválila jsem jí. „Umíš být docela hodná, když chceš.“ • Za dvě hodiny zarachotily klíče. „To jsem já! To jsem já!“ křičela už ode dveří Eleanora. „Je • všechno v pořádku?“ – „Samozřejmě.“ Usmála jsem se na ni. „Kde je Alexandra?“ zeptala se. „Ve • svém pokojíku,“ ukázala jsem na dveře. „Hraje si.“ Eleanora se zarazila. „Hraje si?“ nevěřícně, tak jak • byla, ověšená taškami s novým oblečením, vešla do pokoje. „Kde je Alexandra?“ Zařvala mi v zápětí • do obličeje. Ztuhla jsem. Z dětského pokoje vedly jen jedny dveře, a to ty do kuchyně, kde jsem byla • po celou tu dobu já. Rychle jsem vešla dovnitř. Eleanora za mnou. Divoce jsme se rozhlížely. Eleanora • měla pravdu. Pokoj byl děsivě prázdný. „Kde je? Kde je?“ Vrhla se na mě Eleanora a dlouhými nehty • se mi zaryla do ramenou. „Kde je?“ Hlavou mi mihlo, že mě jistě čeká šibenice. Na půdě Francie • bezesporu gilotina, opravila jsem se.

  11. DALŠÍ KNIHY

  12. DALŠÍ KNIHY

  13. ZTRACENI V ČASE

  14. UKÁZKA Z KNIHY • „Babi,“ zaprosí Martin. „Povídej…“ • „To bylo tak,“ babička sepne ruce a chvíli se dívá zamyšleně z okna. „Začalo jaro. Ten rok byla krutá a dlouhá zima, zvlášť tady v horách. Když konečně slezl sníh a na stráni vykvetl podběl, my děti jsme řádily jako pominutí. Zvlášť Lojzek byl jako utržený ze řetězu. Celé dny se toulal a domů chodil až za tmy. Vybíral z hnízd mladá ptáčata, chytal v řece ryby… Svoje povinnosti doma neplnil, a tak byl často bit.“ • „Jaké povinnosti?“ • „Takové už dneska děti vůbec neznají,“ pohladí ho babička po hlavě. „Štípat třísky na zátop musel, nosit vodu ze studně, pást krávu a krmit králíky. Každý z nás měl doma své povinnosti a běda, kdybychom je zanedbávali! To pak táta odepnul řemen a litoval každé rány, která padla vedle! To si pak každý rozmyslel, jestli bude zlobit, či ne.“ • „Ale Lojzek zlobil,“ řekl Martin. „Proč, babi? On se nebál, že dostane?“ • „To víš, že se bál. Ale nějaký čert mu špital do ucha, aby spíš číhal na veverku než aby pásl krávu. A Lojzek vždycky toho čertíka poslechl…“

  15. UKÁZKA Z KNIHY • Martin si v duchu vzpomene, jak také ten osudný pátek zlobil. Dobře zná to čertovské našeptávání! • „A taky se hodně pral,“ vzpomíná babička. „Měl svou hlavu! Tvrdou palici měl ten náš Lojzek!“ • „A proč se pral?“ • „Proč se kluci perou, copak já vím? To bys měl vědět ty,“ pokrčí rameny babička. „Chtěl mít pořád pravdu. Nebyl zlý, ale za svou pravdu by se šel bít až na kraj světa. A že to byly rvačky!“ vzpomíná babička. „Kolikrát naškubl klukům ze sousední vsi gatě anebo roztrhl košili. To pak bylo doma zle, když je k nám sousedky nosily! Maminka nestačila zašívat!“ • „A s tebou se pral taky?“ vyzvídá Martin. • „Ale kdeže, mě měl rád! Byli jsme kamarádi! Kolikrát mě i bránil!“ Babičce zase zvlhnou oči. „Jednou mi kluci ve třídě namočili cop do inkoustu. Zamazala se mi blůza. Zrovna ta nová, růžová, co mi ji maminka nedávno ušila. Tos měl vidět Lojzka! Jakmile mě viděl před školou plakat a zjistil, co se stalo, zmydlil sousedovic Jirku tak, že se nemohl zvednout!“ Babička si setře slzy. „Byl to spravedlivej chlapec, ten náš Lojzek. Srdíčko měl na pravém místě.“ Babička náhle zmlkne a ztratí se ve vzpomínkách na tak dlouho, že se do světnice pomalu začíná vkrádat tma. Martin s babičkou zatřese a zašeptá: „A jak to bylo dál?“

  16. OTÁZKA Petra Braunová je spisovatelka : A, pro děti B, pro mládež C, pro dospělé D, pro děti, mládež a dospělé

  17. OTÁZKA Petra Braunová je spojena především s nakladatelstvím : A, Albatros B, Fragment C, Argo D, Svojtka

  18. OTÁZKA Cenu učitelů získala za knihu : A, Ztraceni v čase B, Kuba nechce číst C, Česká služka aneb byla jsem au-pair D, Pozorovatelka

  19. OTÁZKA První kniha Petry Braunové se nazývá : A, Kuba nechce číst B, Rošťák Oliver C, Ema a kouzelná kniha D, Jak se Vojta ztratil

  20. OTÁZKA Hlavní postava knihy Ztraceni v čase se jmenuje : A, Marek B, Michal C, Martin D, Mirek

  21. Použité odkazy : Braunová P. : Ztraceni v čase, Albatros 2007, ISBN 978-80-00-02870-5 http://www.petrabraunova.cz/ http://www.spisovatele.cz/petra-braunova http://www.petrabraunova.cz/pages/oliver.htm http://www.petrabraunova.cz/pages/ztraceni_v_case.htm http://www.petrabraunova.cz/pages/sluzka.htm http://www.petrabraunova.cz/pages/tramvaj.htm

More Related