Rakouský vzdělávací systém

1. Rakouský vzdělávací systém Obecné údaje Odstupňovaný model Druhy škol Speciální pedagogika Integrace

2. Rakouský vzdělávací systém Rakouský vzdělávací systém se velmi podobá vzdělávacímu systému ve Švýcarsku a v Německu. Podstatným znakem rakouského systému je čtyřleté primární vzdělávání (obecná škola), po kterém následuje sekundární vzdělávání ve dvou částech.

3. Členění Členění podle ISCED (International Standard Classificaton of Education), klasifikace UNESCO. Spolkové ministerstvo školství, umění a kultury koordinuje nejdůležitější úkoly jako vzdělávání pedagogů a provoz škol. Spolkové ministerstvo vědy a výzkumu řídí systém univerzit a vysokých škol.

4. Členění Elementární stupeň Primární stupeň Sekundární stupeň I Sekundární stupeň II Postsekundární a terciární stupeň

5. Elementární stupeň Nabídka institucionální péče o děti na elementárním stupni v Rakousku: jesle, mateřská školka, družina a dětská skupina. Kromě toho: herní skupiny, „maminky / tatínci“ na hlídání. Předškolní péče o děti ve věku povinné školní docházky, které ještě nedosáhly školní zralosti, patří také do elementárního stupně vzdělávacího systému.

6. Primární stupeň V Rakousku začíná povinná školní docházka po dovršení věku šesti let a trvá devět let. Primární stupeň (obecná škola) trvá 4 roky, stejně tak i ve speciálních školách resp. v integračních /inkluzních třídách v regulérních školách.

7. Předškolní výchova V případě potřeby může obecná škola zřídit předškolní stupeň, který slouží k přípravné výchově dětí ve věku povinné školní docházky, které ještě nedosáhly školní zralosti.

8. Obecná škola V prvních 4 třídách poskytuje obecná škola pro všechny žáky společné základní vzdělávání se zohledněním sociální integrace dětí se speciálními potřebami. 

9. Obecná škola Obecná škola má  1. – 4. třídu a v případě potřeby Druhý stupeň (5. – 8. třída).

10. Speciální a léčebná pedagogikaa inkluzivní vzdělávání Vzdělávání dětí a mladistvých se speciálně pedagogickými potřebami může podle přání rodičů resp. zákonného zástupce poskytovat buď speciální škola podle druhu postižení (obecná speciální škola),nebo regulérní škola v integračních /inkluzivních třídách.

11. Historie integrace 1981 Mezinárodní rok lidí se zdravotním postižením – vyvolal značnou změnu ve společenském vědomí. 1982 první integrační koncept v Rakousku 1988 11. Novela zákona o organizaci škol (Speciálně pedagogická centra) 1996/97 se učila téměř jedna třetina všech dětí se speciálně pedagogickými potřebami v integračních třídách.

12. Definice „Integrace“ „Integrace je vždy zaměřená na vznik celku. Osoby s postižením a bez postižení mají tvořit společenskou jednotku. Ale nejde při tom o to, aby byli lidé s postižením v jednostranném procesu přizpůsobeni lidem bez postižení! (Ernst. J. Kiphard 1983)

13. Integrační třídy V integračních třídách prvního a druhého stupně základních škol a nižšího stupně středních škol se koná společná výuka dětí a mladistvých s postižením a bez postižení.

15. Speciálně pedagogická výchova Speciálně pedagogická výchova probíhá individuálně a podle učebních potřeb žáků, zpravidla na základě specifických osnov a v případě potřeb i za využití kvalifikovaného speciálního pedagoga.

16. Speciálně pedagogická centra 1993 – legislativní zakotvení speciálně pedagogických center s cílem: poskytováním a koordinací speciálně pedagogických opatření přispívat i v jiných druzích škol k tomu, aby se děti se speciálně pedagogickými potřebami mohly maximálně vzdělávat i v regulérních školách.

17. Obecná speciální škola Organizační struktura Speciální školy zahrnuje 11 odvětví a poskytuje širokou škálu vzdělávacích a podpůrných nabídek zaměřených na žáky se zdravotním postižením.

18. Druhy speciálních škol v Rakousku: Obecné speciální školy (pro děti s mentálním postižením nebo problémy v učení) Speciální škola pro děti s tělesným postižením Speciální škola pro děti s vadou řeči Speciální škola pro děti se sluchovým postižením Speciální škola pro neslyšící děti (Ústav pro vzdělávání neslyšících)

19. Druhy speciálních škol Speciální škola pro děti se zrakovým postižením Speciální škola pro nevidomé děti (Ústav pro nevidomé) Speciální škola pro výchovu problémových dětí Speciální škola pro děti s těžkým postižením Léčebná škola Speciální škola pro děti s kombinovaným postižením (GRUBER & LEDL 1992)

20. Zpráva žáka speciální školy z doby jeho povinné školní docházky:

21. Co bylo pro tebe ve škole nejhůř? „Když mým problémům vůbec nerozuměli a já měl pocit, že jsem skutečně úplně hloupý. Určitě jsem patřil mezi nejpracovitější žáky třídy, a přes všechna tato úsilí jsem měl nejhorší známky.“

22. Můžeš to popsat blíže? „V obecné škole jsem sotva dokázal rozlišovat tu spoustu písmenek, čtení (spojování těchto divných znaků) se mi vůbec nedařilo. A čím delší byla slova, tím víc jsem se zlobil a tím větší byl můj strach. Kdo mi bude zase dneska nadávat a nedokáže pochopit, že mi to ani u x-tého pokusu nejde? Nějak, za spousty slz a vzteku, jsem se naučil číst, sice nic moc, ale jakž takž mi to jde.“

23. Rozumíš vždycky smyslu toho, co jsi četl? „Často jsem rád, že jsem konečně na konci textu. Pak zvednu hlavu, cítím úlevu, a strašně bych si přál vědět, co jsem to právě četl. Vůbec si to neumím pamatovat, nebo někdy jen částečně. Ale jsem velmi vynalézavý: Čtení složitých textů se dodnes vyhýbám, radši to přenechám jiným, kteří to umí líp, a pak doufám, že mi vyprávějí o obsahu toho, co četli, tak, abych tomu rozuměl.Jsem chytrý, ne!?“

24. A co psaní? „Před každou hodinou němčiny jsem musel nutně na záchod. Když jsme měli psát slohové cvičení, začínal jsem se potit a třásly se mi ruce. Prostě jsem ten sloh nechtěl psát. Cvičil jsem doma, a ne jenom dvakrát, jak celá řada mých spolužáků, ale minimálně desetkrát. Již nechci mít strašně moc chyb, vždyť jsem tak pilně cvičil. A také nechci, aby pod slohovou prací bylo napsáno „Měl bys víc cvičit!“. Mám skutečně ještě víc cvičit? Již teď si připadám jako něco úplně „jiného“, jsem hloupý, ach jo, ale tak si asi musím připadat, protože jsem jiný, jsem zvláštní, jsem žák zvláštní školy.“

25. Co ti nejvíc pomohlo? „Nejdřív jsem musel odpovědět na celou řádu divných otázek a dělat různé testy, a pak přišla ke mně do třídy nová paní učitelka. Ta byla moc hodná – ona mi rozuměla a učila se se mnou úplně jinak. Již jsem si nepřipadal tak hloupý. A také moje známky se zlepšily. DĚKUJI!“

26. Co si přeješ pro budoucnost? „Aby mi všichni učitelé a učitelky rozuměli a aby se se mnou také učili jinak, tak jako tenkrát moje paní učitelka v integrační třídě!“

27. Rozdílné nadání: stejná učební metoda

28. Sekundární stupeň I Po ukončení čtyřletého primárního stupně začíná sekundární stupeň I(ISCED 2) – zahrnuje 5.-8. třídu (druhý stupeň). Žáci mají následující možnosti (podle předpokladů): Druhý stupeň obecné školy Druhý stupeň (zřejmě) střední školy První stupeň Obecné vyšší školy Speciálně pedagogické nabídky (obecná speciální škola) a inkluzivní třídy.

29. Sekundární stupeň II • Polytechnické školy • Přípravná třída odborného vzdělávání • Střední odborné školy • Zdravotní školy (vzdělávání ve zdravotnictví např. ošetřovatel, masér a psychoterapeut apod.) • Vyšší odborné školy (bez 4. a 5. ročníků) • Druhý stupeň Obecných vyšších škol • Učiliště a odborná průprava (duální systém) • učební obor s maturitou • integrační odborné vzdělávání

30. Celodenní školy V celodenní škole jsou hodiny výuky a volného času rozvrženy na celý den (od 8.00 do cca 15.30). V otevřené škole je výuka dopoledne, a děti, které potřebují dohled, mohou zůstat odpoledne ve škole, ostatní děti jdou domů. (podobně jako školní družina)

31. Škola společná pro všechny děti Obecná škola je v Rakousku určena pro všechny děti jednoho ročníku společně. Od 10 let věku jsou děti rozděleny do druhého stupně obecné školy nebo střední školy nebo do prvního stupně vyšší školy. Téměř ve všech evropských státech chodí děti do společné školy minimálně devět let.

32. Kooperační / Nová střední škola V školním roce 2008/09 byl v Rakousku odstartován celostátní pokus: Nová střední škola – společná škola pro děti ve věku 10 až 14 let. K dobrému fungování společné školy pro všechny děti je třeba zajistit individuální přístup.