Výzkum v sociologii

1. Výzkum v sociologii Mgr. Ivana Olecká

2. Problémy výzkumu v sociálních vědách • Multiparadigmatičnost → závěry mají vždy stochastický, pravděpodobnostní charakter • Nálezy bývají platné jen pro prostředí, ze kterého jsme sebrali data • Ustavit důkaz o kauzalitě je obtížné, ne-li nemožné

3. Přirozený systém • Soubor proměnných, které jsou navzájem spojeny mnoha vztahy • Není možné vysvětlit chování systému, který není informačně uzavřený • Interpretace neúplně popsaného systému může vést k velice vážnému zkreslení

4. Máme toho moc • V sociálních vědách prakticky nikdy nebudeme pracovat s úplně popsaným přirozeným systémem → budeme vždy vystaveni zkreslení • Je nutné pracovat s redukovaným popisem reality

5. Redukce • Počtu pozorovaných proměnných • Počtu analyzovaných vztahů mezi nimi • Populace na vzorek • Časového kontinua na popis jednoho, nebo několika málo časových bodů

6. Typy sociologického výzkumu kritérium fce: • teoretický - zpřesňuje, doplňuje, získává nové poznatky • Základní - bílá místa, • Verifikační - ver.hypotéz, • Metodologický • aplikovaný – silněji spojen se spol. praxí - návrhy na řešení společenských problémů, podklad pro rozhodování

7. Typy sociologického výzkumu kritérium cíle výzkumu: • diagnostický – získání a doplnění informací o stavu výchozí situace • operativní (akční) – rychlé nalezení řešení • explikativní – kombinace obou, popsat a vysvětlit + dojít k řešení

8. Typy sociologického výzkumu stupeň komplexnosti • komplexní – vertikální i horizontální rovina • parciální – zaměřuje se jen na určitou str. kritérium zkoumaných jednotek • extenzivní – co největší počet jednotek určitého druhu, většinou na úkor kvalitativní úrovně • intenzivní – malý počet jednotek, větší hloubka

9. Typy sociologického výzkumučasová organizace jednorázové • případová studie – intenzivní zkoumání 1 parciálního sociálního jevu na 1 objektu • srovnávací výzkum – více jednotek • experimentální – kontrolní sk. srovnáváme s experimentální • validizační – validita techniky • komparativní – srovnávání

10. Typy sociologického výzkumučasová organizace replikační • prostý – výzkumná akce se zopakuje v určitém časovém odstupu od výzkumné akce, další výzkumy nejsou s předcházejícím spojeny, cílem je srovnání • longitudinální – jeden jediný projekt, počítá s opakováním akce na stejném souboru, postihnutí vývoje, charakteristická je kombinace metod a technik, finanční náročnost • panelový – reprezentativní soubor, který je průběžně sledován, je za to placen, nejčastější technika – dotazník – odpadá nutnost navazovat s lidmi kontakt, nevýhody – omezenost souboru výzkumných nástrojů, únava členů panelu – jejich profesionalizace – více sledují to, na co budou dotazováni – nutnost obměny

11. Typy sociologického výzkumu • personální hledisko • individuální – jeden výzkumník • týmový

12. Výzkum x průzkum • Výzkum – obecnější způsob zkoumání s vyšším stupněm abstrakce a s vědeckými cíli – širší souvislosti • Průzkum – vyřešení aktuálního úkolu a bezprostřední aplikace získaných poznatků

13. Základ každého výzkumu • CO? – cíle, hlavní úkoly vedoucí k dosažení cíle, formulace hypotéz • KDE? – prostorové vymezení řešení daného tématu, vztah výsledků práce k danému území • KDY? – časový interval vypracování • JAK? – stručná osnova • KDO? – počet řešitelů • PROČ? – upřesnění účelu práce • ZA KOLIK? – finanční rozpočet

14. Fáze sociologického výzkumu • přípravná – časově nejnáročnější – 3/5 času • obecně orientační – studium literatury • konkretizační – hypotézy, dílčí cíle, operacionalizace • ověřovací – předvýzkum • projektová – definitivní podoba projektu • realizační • sběr dat – terénní fáze • výpočetní fáze • závěrečná • kvalitativní deskripce – popis zjištěného • empirická generalizace – zobecnění • formulace doporučení

15. Cíl výzkumudoporučení pro zadavatele • čeho chci dosáhnout, co přesně chci zjistit • čím obecnější cíl stanovíme, tím jsou větší nároky na přípravu a organizaci výzkumu a menší naděje na úspěch • musíme si uvědomit s jakou finanční částkou disponujeme, kolik máme k dispozici pracovních sil, kolik máme času • měli bychom vždy požádat o odbornou konzultaci

16. Cíl výzkumu • orientační – doplnění poznatků • deskriptivní – popsání stavu • explorační – vysvětlení souvislostí • sociotechnický – návrhy, optimalizace

17. Populace a vzorek • Populace (základní soubor) je dána přesným stanovením jejích prvků • Vzorek je reprezentativní část populace • Struktura vzorku musí imitovat složení populace tak přesně, jak je to jen možné, s rostoucí velikostí vzorku se rozdíl mezi strukturou populace a vzorku zmenšuje

18. Vzorek Pacienti s TEP kyčle Pacienti

19. Vzorek • kvótní – imituje ve struktuře vzorku známé vlastnosti populace, může být použit jen na populaci, o které jsme dobře informováni • náhodný – každý element má stejnou šanci, že bude vybrán, reprezentuje všechny známé i neznámé vlastnosti populace, jsme schopni odhadnout, jak se vzorek liší od populace • systematický – zahrnuta každá n-tá jednotka ze seznamu, který nesmí být řazený systematicky, ! první jedinec musí být vybrán náhodně

20. Vzorek • stratifikovaný – populace je rozdělena do skupin homogenních vzhledem k nějakému kritériu, ve stratách probíhá náhodný výběr • vícestupňový náhodný – 2 a více kroků – stát – tam okres – tam město… • účelový – vybírá výzkumník › téměř nikdy neumožní nějakou opravdu širokou generalizaci závěrů • snowball – nabalování pomocí informátorů • redukce negativním samovýběrem – část jedinců, vybraných do vzorku, odmítá na výzkumu participovat › může vážně ohrozit reprezentativnost

21. Hypotéza • vědecky zdůvodněný předpoklad o dosud neznámé skutečnosti, musí být • formulován tak, aby byl empiricky ověřitelná • v kvantitativním výzkumu můžeme zkoumat jen takové problémy, které je možné přeložit do jazyka pracovních hypotéz =) jsou testem, zda je výzkum vůbec možný • jsou důležitým nástrojem pro optimalizaci redukce informací • obsahují základní informace pro optimální rozhodnutí o technikách výzkumu • jsou základem pro odhad rozsahu výzkumu

22. Operacionalizace • desagregace – rozklad pojmů na nižší a nižší – komponenty – indikátory (charakteristiky) – znaky (stavy, které indikátor nabíjí) • - převedení jazyka hypotézy do jazyka observačního, východiskem pracovní hypotéza

23. Zkreslení • Jak se nám to jeví: X → Y • nepravá korelace: X ← Z → Y • vývojová sekvence: Z→ X → Y • chybějící střední člen: X → Z → Y • dvojí příčina: X → Y ← Z

24. Nepravá korelaceX ← Z → Y • Třetí, nepozorovaná proměnná Z ovlivňuje nějak obě proměnné X a Y • V řadě evropských regionů bylo potvrzeno, že čím více mají čápů, tím vyšší mají porodnost • Hypotéza: Čápy nosí děti • X a Y spolu nesouvisí • Pravý důvod: zvýšený životní standart

25. Vývojová sekvenceZ→ X → Y • Proměnná X, která ovlivňuje Y, je určována předcházející, ale nepozorovanou proměnnou Z • Četba pornografické literatury vyvolává násilné chování mužů k ženám • Autoritativní metoda výchovy v dětství vyvolala silný zájem jedince o pornografii

26. Chybějící střední člen X → Z → Y • Mezi X a Y je ještě proměnná Z • X – pohlaví respondentů, Y – skóre v testu inteligence • Ženy mají nižší skóre • Testy byly vyvinuty muži

27. Dvojí příčinaX → Y ← Z • Y má dvě příčiny, ale jen jedna byla zahrnuta • X je vzdělání, Y je příjem • Výsledek: nulová souvislost mezi vzdělám a příjmem • Důvod: starší generace mají nižší vzdělání, ale delší praxi

28. Validita • měří to, co měřit má • validita prokázaná v určitém kontextu a pro určitý účel je automaticky platná jen pro tento kontext a shodný účel

29. Ověření validity • validita založená na členství ve známé skupině – zkoušíme nástroj na skupině, o níž víme, že má vlastnost, kterou má nástroj měřit • prediktivní validita – pro replikační výzkum – porovnává předpověď založenou na testovaném měření se skutečnými výsledky • souběžná validita – použití dvou a více postupů pro měření téže vlastnosti • validita založená na mínění skupiny soudců – shoda výroků mezi soudci • zjevná validita – intuitivně spoléháme na to, že existuje dostatečná spojitost mezi zkoumaným jevem a naším měřením • Validita prokázaná v určitém kontextu a pro určitý účel je automaticky platná jen pro tento kontext a shodný účel

30. Reliabilita • opakovatelnost se stejnými výsledky

31. Co je to kvantitativní výzkum • Kvantitativný výzkum přináší numerická data pomocí měření proměnných • Cílem je testování hypotéz. K tomu využívá pracovní hypotézy, operační definice, indikátory

32. Co je to kvalitativní výzkum • Kvalitativní výzkum je analýza textů • Disman: Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím. • Posláním kvalitativního výzkumu je porozumění lidem v sociálních situacích • Cílem kvalitativního výzkumu je vytváření nových hypotéz, nového porozumění, vytváření teorie

33. Kvantitativní a kvalitativní výzkum srovnání

34. Charakteristiky kvantitativních a kvalitativních metod

35. Rozdíly z hlediska redukce informací

36. Rozdíly z hlediska transformace informace

37. Rozdíly z hlediska logiky

38. Komplementarita • Kvantitativní i kvalitativní výzkum jsou vzájemně komplementární. • Výstup z jednoho typu výzkumu může být převzat druhou metodou a znalost se tak může kumulovat a prohlubovat v nekonečném kruhu. • Ale i každá z těchto metodologií může být sama o sobě soběstačným poznávacím systémem. • Kvalitativně se často postupuje například v předvýzkumu kvantitativně zaměřených studií. • Volba metodiky by měla být závislá zejména na předmětu výzkumu.

39. Pozorování

40. Jak pozorovat • reliabilní je taková metoda pozorování, při jejíž aplikaci skupina pozorovatelů, pozorujících nezávisle stejný jev, dospěje ke shodným závěrům • nezbytný záznam, kategorizace pozorování (co konkrétně)

41. Riziko zkreslení • zkoumané osoby jsou si vědomy toho, že jsou pozorovány → nebudou reagovat přirozeně, ale tak, aby se jevily v co nejlepším světle, popř. výzkumný proces vyvolá ve zkoumaných osobách postoje, které předtím neexistovaly

42. Způsoby pozorování • nepřímé: jev → výpověď o jevu → pozorovatel → záznam • přímé: jev → pozorovatel → záznam • Nekontrolované: nelze vyjádřit čísly – kvalitativní, nepoužívá nástrojů (formuláře, dotazníky) • Kontrolované: systematické, plánované, vědecké – výsledky lze kvantifikovat

43. Typy pozorování • nezúčastněné – méně do hloubky, ale méně obtíží se záznamem, skupina nesmí pociťovat přítomnost výzkumníka • zjevné • skryté • zúčastněné – velké poznávací možnosti, , malý rozsah zorného pole, těžkosti se záznamem, ! na přílišné vžití do skupiny, reakce citem, ztráta objektivity › možnost ovlivňování • utajené – tam, kde je obzvláště důležité pozorovat přirozený průběh chování, nenarušený zásahem pozorovatele • neutajené

44. Rozhovor

45. Co je to rozhovor • jednostranný kontakt, z vůle jedné strany – druhá s ním souhlasí • navázání kontaktu → oslabení respondentova ostychu, možnost podání vysvětlení, kontrolovatelnost situace • pracná a nákladná technika sběru informací, časově náročný, velký počet tazatelů, málo přesvědčivá anonymita • minimalizuje se možnost vynechání odpovědi, jistota, že odpovídá správná osoba

46. Zkreslení • osobou tazatele, efekt záhlaví (zkreslující efekt představy zkoumaných osob o instituci, která výzkum pořádá) • jsou-li výzkumy zaměřeny na problémy, o kterých respondenti nikdy nepřemýšleli, tak teprve naše otázka utvoří postoj › nestabilní - pomůže předvýzkum ← ověříme, zda inf. existují, pomohou i filtrační otázky

47. Záznam • papír a tužka narušení spontánnosti, paměť - nespolehlivá, magnetofon, diktafon, skrytá kamera – vyvolávají psychologické obtíže u respondenta, náročnost přepracování (přepsání) • pro respondenta může být nepřijatelné vyslovit nepříjemnou alternativu → využití projektivních technik • záznam odpovědi také může vyvolat zkreslení – může narušit přirozený charakter interakce

48. Typy • nestandardizovaný – kvalitativní – na menším vzorku, ověření výsledků, první fáze výzkumu • standardizovaný – kvantitativní

49. Typy • skrytý – utajený • zjevný • zjevný neformální – nepoužívají se formuláře

50. Typy • skupinový • individuální • měkký – navozena atmosféra důvěrnosti • neutrální – tazatel je mechanickým zprostředkovatelem • tvrdý – tazatel se chová autoritativně