1 / 25

Aminokyseliny

Aminokyseliny. substituční deriváty karboxylových kyselin obecný vzorec AK (ve vzorci vyznačit α uhlík v karboxylové skupině) pevné, krystalické látky s vysokým bodem tání, ve vodě rozpustné

Download Presentation

Aminokyseliny

An Image/Link below is provided (as is) to download presentation Download Policy: Content on the Website is provided to you AS IS for your information and personal use and may not be sold / licensed / shared on other websites without getting consent from its author. Content is provided to you AS IS for your information and personal use only. Download presentation by click this link. While downloading, if for some reason you are not able to download a presentation, the publisher may have deleted the file from their server. During download, if you can't get a presentation, the file might be deleted by the publisher.

E N D

Presentation Transcript


  1. Aminokyseliny • substituční deriváty karboxylových kyselin • obecný vzorec AK (ve vzorci vyznačit α uhlík v karboxylové skupině) • pevné, krystalické látky s vysokým bodem tání, ve vodě rozpustné • esenciální (nepostradatelné) AK – valin, leucin, isoleucin, lysin, methionin, threonin, fenylalanin, tryprofan, tyto AK lidské tělo nedokáže vyrobit, musí jej přijímat v potravě • existuje 20 AK, ze kterých jsou vytvořeny veškeré proteiny, selenocystein (1966) je AK přítomná v enzymu gluthathionperoxidáze – enzym katalyzující redukci peroxidu vodíku na vodu

  2. v molekule AK se vyskytuje aminoskupina i karboxylová skupina • podle zastoupení těchto skupin, rozdělujeme AK na zásadité, kyselé a neutrální • přehled AK • názvy AK triviální, systematické

  3. molekuly AK mohou reagovat s kyselinami i zásadami • př.: • příprava AK • př.: • isoelektrický bod AK – je pH, kdy AK ve vodném roztoku existuje jako obojetný iont (amfiont) – AK má v molekule kationt NH3 + a aniont COO – • v isoelektrickém bodě se AK nejméně rozpouští ve vodě • bílkoviny s různým dielektrickým bodem při různém pH v roztocích lze rozdělit pomocí elektroforézy

  4. molekuly AK se v peptidech nebo proteinech váží peptidickou vazbou • př. : glycinylglycin

  5. Peptidy • jsou organické látky, jejichž molekuly tvoří 2 až 100 molekul AK • AK jsou vázány peptidickou vazbou • peptidy dělíme na: a) protaminy – zásadité peptidy, např. ve spermatu ryb, kde se váží na NK ve spermiích

  6. b) peptidové hormony – oxytocin – uvolňován z hypofýzy (zadního laloku) do cév, způsobuje např. stahy hladké svaloviny dělohy, podporuje stahy prsních bradavek při kojení vasopresin – způsobuje zpětné vstřebávání vody z ledvin do cévního oběhu, produkován hypofýzou (zadní lalok) adrenokortikotropní hormon – uvolňován z hypofýzy (přední lalok), navozuje tvorbu glukokortikoidů v kůře nadledvin

  7. insulin – produkován buňkami L. ostrůvků slinivky břišní, snižuje koncentraci glukózy v krvi, zajišťuje její přeměnu na glykogen glukagon – produkován buňkami Langerhansových ostrůvků slinivky břišní, zvyšuje koncentraci glukózy v krvi, navozuje štěpení glykogenu v játrech za vzniku glukózy parathormon – zvyšuje koncentraci vápenatých kationtů v krvi, vylučován příštitnými tělísky, vápenaté kationty se uvolňují z kostní tkáně

  8. c) peptidová antibiotika – např. penicilin, gramicidin, aktinomycin d) jedovaté peptidy – obsažené v houbách, v jedových žlázách ryb, hadů, ještěrů apod.

  9. Proteiny (bílkoviny) • organické látky, jejichž molekuly jsou tvořeny více než 100 AK • relativní molekulová hmotnost jejich molekul je větší než 10 000 • AK jsou vázány peptidickou vazbou • proteiny jsou tvořeny z 20 AK, jsou to  - aminokyseliny s vyjímkou prolinu (mají karboxylovou skupinu a primární aminoskupinu vázanou na stejném atomu uhlíku • přehled aminokyselin - tabulka • úlohy proteinů • stavební • katalytická • řídící chemické reakce v organismech d) obranná

  10. rozdělení bílkovin • jednoduché • skleroproteiny (fibrilární, vláknité) – mají rovné peptidové řetězce navzájem spojené příčnými vazbami, vznikají tak vlákna - fibrily

  11. jsou nerozpustné ve vodě, mají stavební úlohu • keratin – kůže, nehty, peří, vlasy • fibroin – přírodní hedvábí • kolagen - kůže, šlacha, chrupavka, kostní tkáň

  12. keratin

  13. sferoproteiny, globulární – peptidový řetězec má kulovitý tvar, jsou rozpustné ve vodě nebo ve vodných roztocích solí • albuminy – krevní plazma, mléko, vaječný bílek • globuliny – krevní plazma, mléko, vaječný bílek • histony – v buněčných jádrech, kde se vážou na NK

  14. b) složené bílkoviny • glykoproteiny - tvoří je proteiny, které se vážou se sacharidy • chromoproteiny – dýchací barevné pigmenty, např. hemoglobin, hemocyanin • metaloproteiny – tvoří jej kov. ionty, které se váží s proteiny, ferritin (játra,kostní dřeň, slezina, krevní plazma), transferin (syntetizován v játrech) • lipoproteiny – tvoří membrány organel v buňkách • nukleoproteiny – v buněčných jádrech, protein vytváří vazbu s NK • fosfoproteiny – např. kasein, obsažený v mléce ve formě vápenaté soli, molekula kaseinu obsahuje kyselinu fosforečnou vázanou na serin, kasein má vysoký obsah prolinu

  15. Struktura proteinů • primární struktura makromolekuly proteinů je dána pořadím AK v polypeptidovém řetězci • primární struktura proteinu je charakteristická pro protein a je dána geneticky

  16. sekundární struktura makromolekuly proteinu • makromolekula proteinu se může stabilizovat v prostoru jako α šroubovice nebo jako βskládaný list viz obrázky

  17. α šroubovice – polypeptidový řetězec tvořený AK vytváří závity, jednotlivé závity jsou spojeny pomocí vodíkových můstků

  18. βskládaný list – 2 polypeptidové řetězce jsou spojeny pomocí vodíkových můstků

  19. terciární struktura proteinů - α šroubovice a βskládaný list v prostoru zaujímá globulární nebo fibrilární tvar • tuto strukturu zajišťují vodíkové můstky, disulfidické můstky nebo iontové vazby v rámci α šroubovice a βskládaného listu

  20. kvartérní struktura – např. u makromolekuly hemoglobinu • makromolekulu tvoří 4 polypeptidové řetězce a hem, polypeptidové řetězce (4) jsou vzájemně spojeny pomocí vodíkových můstků a iontových vazeb

  21. Denaturace makromolekul proteinů • je to změna sekundární nebo terciární struktury makromolekuly bílkoviny vyvolaná chemickými (přidáním kyselin, zásad, solí) nebo fyzikálními vlivy ( Uv, trg záření, ultrazvuk, zahřátí, zmražení) • denaturace je většinou nevratná • význam denaturace • pozitivní – denaturovaná makromolekula bílkoviny je lépe stravitelná, je lépe přístupná enzymům (tepelná úprava) • negativní – denaturovaná makromolekula bílkoviny ztrácí svou úlohu

  22. koagulace bílkovin je vylučování bílkovin z roztoku např. účinkem lehkých solí (NaCl) – vratný děj nebo účinkem těžkých solí (Pb(NO3)2) – nevratný děj

  23. Biuretová reakce (název reakce odvozen od biuretu, který vzniká reakcí 2 molekul močoviny, v této látce je peptidová vazba) • Pomůcky: zkumavka, pipeta • Chemikálie: roztok bílku, roztok hydroxidu sodného, roztok síranu měďnatého • Postup: • K 1 ml bílku přidáme 1 ml NaOH a potom velmi zředěný roztok síranu měďnatého. • Pozorujeme typické lila zabarvení, což je barevný důkaz peptidové vazby mezi aminokyselinami v albuminu.

  24. Xantoproteinová reakce (důkaz tyrosinu a tryptofanu v albuminu, probíhá nitrace těchto aromatických aminokyselin za vzniku žlutého xantoproteinu) • Pomůcky: zkumavka, kahan, držák na zkumavky, pipeta, pipetovací nástavec • Chemikálie: roztok bílku, konc. kyselina dusičná, amoniak – zředěný • Postup: • Ke 2 ml bílku přidáme 1 ml koncentrované kyseliny dusičné a opatrně zahříváme. • Obsah zkumavky někdy „ vystřelí“, proto pozor na ústí zkumavky. • Do vzniklé sraženiny přidáme 2 ml amoniaku, reakce je zpočátku bouřlivá, protože dochází k neutralizaci mezi nadbytečnou kyselinou dusičnou a přidávanou zásadou. • Přidáním nadbytečné zásady vznikne oranžový xantoprotein.

More Related